Moncele komentáře u knih

Kniha se mi moc líbila, mám ráda "historky z natáčení"... Marie Doležalová je určitě zajímavý člověk i zajimavá herečka. Vysoce oceňuji i grafickou úpravu knihy, karikatury a vůbec vzhled knihy. Jsem ráda, že ji mám v knihovně. Když člověku není úplně dobře, je taková kniha k nezaplacení...

5 22.02.2018

Dočetla jsem v neděli. Je dost těžké se oprostit od mediálního rozruchu, který kniha vyvolala, ale musím říct, že se mi líbila, a to dost. Nechci vůbec spekulovat o tom, co je pravda a o tom, co je fikce. Nikdy jsem od této autorky nic nečetla, takže nemůžu srovnávat, ale ráda si přečtu i něco jiného. Nejvíc se mi asi líbily ty vnitřní monology, dobrá byla i forma deníku. Dovolím si nesouhlasit s názorem, že jde o dílo puberťačky. Naopak, na mně to působilo jako příběh ženy, která už má něco za sebou, žije si více či méně stereotypně a najednou ji potká něco, s čím už ani nepočítala. Kdo něco takového nezažil, těžko to může zhodnotit. Pochybuje, váhá, jednou je nahoře, jednou dole a přitom musí fungovat v běžném životě, jakoby se nic nedělo. Puberťačka to vyřeší rázně - "nezavolal, jdu od toho". Zralá žena, navíc spisovatelka, napíše knihu... (co jiného by mohla udělat, že... P. S. Tramtará nemusí vždy znamenat to, co si pod tím většina z nás představujem, přátelé...)

4 22.02.2018

V tomto případě šlo o druhou knihu od Kariky, kterou jsem četla (první byl Strach). A myslím, že u těchto dvou nezůstanu... Postavy z Černé hry mi asi dlouhou budou ležet v hlavě, i když žádná z nich nebyla kladná. Byly velmi dobře vykreslené, od politického karieristu až po kluka, který z vězení vyšel jako rváč a drsňák. Zrození mafiána a chlapík, který si ukousl příliš velké sousto. A v pozadí? Člověk věrný svému "ideálu"... Bylo to nad očekávání zajímavé.

4 22.02.2018

Už když jsem někdy v devadesátých letech viděla seriál podle této knihy, říkala jsem si, že si to musím někdy přečíst... A v rámci Čtenářské výzvy 2018 se mi tato příležitost naskytla. Věznice určitě není prostředí, ve kterém bych se někdy ráda ocitla, ale příběhy vězňů mě přitahují. Kniha se mi moc líbila, je to drsný příběh. Jednotlivé postavy, z pohledu autorky, které se s nimi ve vězeňské cele potkávala, jsou výborně vykreslené. Život se s nimi v některých případech nemazlil, někdy si ho "pokazily" samy. Z pohledu autorky byl ale jasný předěl mezi ženami, které si svůj příběh občas něčím přikrášlily, ale ve své podstatě ho nesly statečně a ženami, které vědomě a bez ostychu lhaly a svůj případ se takzvaně snažily "uhrát" nebo dosáhnout ve vězení nějaké výhody. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, ale ráda bych si ji někdy pořídila a občas se k ní vrátila...

8 22.02.2018

Jako pejskař jsem si knihu chtěla určitě přečíst, čekala jsem na ni dost dlouho v knihovně. Nemůžu říct, že se mi nelíbila, ale asi to nebylo úplně to, co jsem od toho očekávala. Možná tam těch psích osudů bylo až moc, možná, že tím, že jsem se svým psem v každodenním kontaktu, mi některé věci přišli zcela "běžné". Moc se mi líbila prostřední část o výcviku záchranařského psa a určitě závěr...

3 22.02.2018

Z nějakého zvláštního důvodu, asi pod vlivem inspirace osudem vily Tugendhat, jsem očekávala více faktů o domě samotném. A ejhle, z knihovny jsem si donesla čtivý, syrový, šťavnatý a dramatický příběh lidí v domě. Je neuvěřitelné, kolik se toho může udát na omezeném počtu metrů čtverečních, pokud kolem hřmí 20. století. Je to zvláštní, ale možná nejvíc mě zaujala postava Viktora - člověka, který je racionální, praktický, nesnáší ornament, vezme si docela chladnou ženu (můj názor), ale v podstatě to vše popře vztahem k jiné, živočišní ženě, a v určité chvíli je dokonce ochoten zapomenout na vše, na rodinu, na povinností k dětem a riskovat i svůj život. Je to pro mě možná důkaz toho, jak jsme my lidé složití... Tahle kniha by určitě neměla chybět v mé domácí knihovně.

8 05.09.2017

Pomalu, ale jistě se dostávám "na kloub a na chuť" českým autorům, včetně Anny Bolavé. Neměla jsem odvahu pouštět se do její prvotiny Do tmy, tak jsem sáhla po Ke dnu (na obě knihy se v naší městské knihovně dlouho čeká, jsou pouze na rezervaci), a nelituji. Autorka jednoznačně zná prostředí, o kterém píše a její postavy jsou jako vystřižené z našeho běžného života. Každý zná takovou a podobnou Jiřinu, Pavlínu, starosti s rodiči i dětmi, denní kolotoč a rutinu, ze které by rád vystoupil, ale není mu často dáno... Kniha jednoznačně zaujme, vede k zamyšlení, možná i dává návod na vlastní kroky. Pro mě tip na další nákup do knihovny.

3 05.09.2017

Tyto řádky píšu téměř bezprostředně po přečtení této luxusní záležitosti. Anotace nelhala - tajemství, lásky i vášně, zajímavé prostředí... kniha se mi jednoznačně líbila, měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale pokud budu mít možnost, pořídím si ji do své knihovny. Těžko říct, co se mi líbilo nejvíc, a to je to, co je na tom nejzajímavější - příběh byl celistvý, situace vyplývaly jedna z druhé, vše do sebe zapadalo. Pokud je tohle knižní debut, klobouk dolů...

4 05.09.2017

Ke knize jsem se dostala přes fcb skupinu, kde se o ní její členové víckrát zmiňovali. Jako obvykle někdo pochvalně, někdo s menším nadšením. Jelikož se mi kombinace minulosti a současnosti líbí, sáhla jsem po knize v místní knihovně. Nemůžu říct, že by se mi kniha vůbec nelíbila, ale do nadšení mám daleko. Myslím, že na knize je poznat, že vznikla koncem 20. století (pokud mám dobré informace, že byla autorkou napsaná cca v r. 1991). Postava Claire je hodně zvláštní, ale není mi nesympatická. I když prošla jako zdravotní sestra válečnou nemocnicí, zdá se mi na mladou ženu po válce hodně emancipovaná a otevřená, ale to je asi jen můj názor. Jednoznačně je to velmi silná žena, jejíž názory a životní zkušenosti narážejí na život v 18. století. I když se v knize "pořád něco dělo", měla jsem pocit, že je to jen na povrchu. Za vrchol považuji asi dva momenty - obvinění z čarodejnictví a pak pobyt v opatství. Za krásně popsaný považuji taky pobyt v Jamieho rodném domě, ale chápu, že když by na tomto místě zůstali, nebylo by o čem psát v dalších dílech... Intimní scény mi vůbec nevadily, ale jak říkám, myslím, že byly popsány přes optiku novověku. Jamie... líbil se mi (na kafe bych s ním šla...). Možná si další díly, jako oddechovou literaturu, s nějakým časovým odstupem ráda přečtu... už jen ze zvědavosti, jak to bylo dál...

2 02.09.2017

Po této knize jsem sáhla v podstatě ze zvědavosti. V době vysokoškolského studia jsem v Ružomberku strávila nějaký čas prací na diplomové práci, měla jsem tam kolegyni ze školy, znám povahu města 8O. let, ale thriller není můj šálek čaje ... Zpočátku mě kniha nějak zvlášť neuchvátila, ale ocenila jsem popis člověka, který se vrací do svého rodiště a je na životní křižovatce. Pak mě ale kniha vtahovala víc a víc, i když asi ne z důvodu strachu. Změna nastala popisem minulosti a důvodů, které mohly vést k mizení dětí. A po přečtení poslední kapitoly jsem se ptala sama sebe: Sakra, o čem to vlastně bylo? O našem vlastním strachu?

1 04.06.2017

Tahle kniha ke mně přišla vlastně náhodou... Při jedné pracovní pochůzce na mě zavolala moje kolegyně jestli nechci nějakou knihu, že se stěhuje z domu do bytu a rozdává knihy z knihovny po mamince, babičce a dalších příbuzných. Zrovna jsem měla rozečtenou knihu o Provence od Jiřího Žáka, ve které byl mimo jiné příběh o Saint Tropez z doby, kdy ještě toto město patřilo chudým rybářům, lodím a dobrodruhům, nikoli četníkům a high sociaty... Mezi dobrodruhy, kteří se objevili v těchto dobách v Saint Tropez, patřil i spisovatel Guy de Maupassant, a tak jsem po nabízené knize s radostí sáhla. A musím říct, že jsem ani na chvilku nelitovala. Jednak mám ráda povídky, protože obdivuji spisovatele, kteří umí do malého prostoru vložit plnohodnotný příběh, jednak se mi atmosféra starých časů trefila do vkusu. Každý z povídek na mě dechla vlastní svět... Mohu jen doporučit - povídky jsou laskavé i kruté, humorné i tragické, a spousta z nich se mohla odehrát i v dnešních časech...

3 04.06.2017

Po dlouhé době kniha, která mně nechytila... přečetla jsem pouze několik stran, snad dvě kapitoly a vězeňské prostředí asi není nic pro mě. S díky jsem vrátila do knihovny.

1 16.04.2017

Zibiho jsem zaregistrovala na internetu zhruba před dvěma lety nejprve přes jeho přednášky o putování do Santiaga de Compostela a do Jeruzalema. Pak jsem se podívala na nějaké další pořady, včetně AZ kvízu, a byla jsem ztracena. Momentálně jsem asi v první čtrvrtině výše uvedené knihy, a jsem opět ztracena... Přečetla jsem si pár dále uvedených příspěvků a s mnohými z nich již teď souhlasím. Určitě to není klasický cestopis s fakty a čísly a popisem památek a zajímavostí. Snažím se to číst pomalu a důkladně, aby mi z toho nic podstatného neuniklo...

4 16.04.2017

Úplnou náhodou jsem se kdysi dávno nejprve dostala k filmu Stevena Spielberga s Whoopi Goldbergovou v hlavní roli. A pod dojmem zážitku z filmu jsem v rámci Čtenářské výzvy 2017 sáhla i po knize. Dnes jsem knihu přečetla, a jsem nadšená, moc se líbil jazyk i forma knihy. Bylo to syrové a drsné, ale moc poutavé. Je téměř neuvěřitelné, co všechno se lidem - ženám i mužům - v životě stane, a přesto je to nezlomí, naopak jim to dodá odvahu žít jinak. Přečetla jsem si i závěrečné informace o dalších knihách autorky, snad budu mít možnost si od ní ještě něco přečíst.

4 19.02.2017

Jako první jsem od Browna četla samozřejmě Šifru mistra Leonarda, pak Andělé a démoni. Pak nastala "s Brownem" u mně trochu pauza, ale v rámci Čtenářské výzvy 2017 jsem si ho vybrala jako jednoho ze sta nejoblíbenějších autorů. Musím říct, že se mi kniha líbila, i když jsem už před půlkou tušila, "kdo za tím vězí". Nejsem žádný počítačový maniak, do hackera mám teda hodně daleko, ale ohromilo mně to množství dat a údajů, které, podle mně, musel autor nastudovat, aby byl děj poutavý a uvěřitelný. Líbilo se mi střídání míst děje, možná i proto, že mám Španělsko ráda... Pracovat pod takovým tlakem, jakému byly postavy vystaveny v posledních kapitolách, to bych určitě nezvládla. Za mně poutavý děj, zajímavé téma, užila jsem si to.

5 19.02.2017

Bylo to moje první setkání s Dominikem Dánem, i když vím, že možná by bylo lepší začít od jeho prvních knih. Ze začátku mi to šlo ztuha, ale asi ve třetině mně kniha "chytla". Popsané scény mi přišli velmi věrohodné. Ráda si přečtu i něco dalšího, ale tentokrát asi sáhnu po jeho knihách v originále, tj. ve slovenštině.

4 05.02.2017

Zajímavý styl psaní, schopnost vyjádřit v pár větách podstatu... jsem ráda, že jsem tuto knihu povídek či novel četla. Již několik let mám v knihovně autorčin Rok kohouta, ale zatím jsem neměla odvahu po ní sáhnout. Myslím, že to brzy změním... těším se i na její novou knihu Život je nádherný.

05.02.2017