Monačte komentáře u knih

Martin Moravec umí! Spolu s "Gábinou" napsali knihu, která ukazuje vrcholový sport zevnitř. Někdo by možná řekl "odvrácenou stranu sportu," ale ono to není jen o špatných vztazích a poruše příjmu potravy (jak by se z bulváru dalo předpokládat), ale také o pocitech a emocích při důležitých závodech i při přípravě. Když knihu čtete s odstupem doby, je daleko děsivější výpovědí, než když vyšla. Téměř polovina zmínek o manželovi mi přijde jako volání o pomoc a popis toxického vztahu - což je opravdu s podivem, protože kniha vyšla v "nakladatelství" Petr Koukal (takže můžeme jen polemizovat, zda to před korekturou nebylo ještě výraznější). Životopisné knihy tradičně nehodnotím hvězdičkami, protože si myslím, že je těžké se odosobnit od zobrazované osoby a mých sympatií nebo antipatií k ní.

Moc zajímavý příběh i myšlenky s důrazem na “otcovství (což bude asi malinko víc rezonovat s muži). Vůbec je to kniha plná mužské energie, pravděpodobne jako sám Matthew, takže to pro čtenářky občas může být nepříjemně nebo otravné. Nic to ale neubírá na tom, že je plná zajímavých myšlenek a upřímnosti. A za pozornost stojí i krásná grafika!

07.04.2024

Životopisné knihy a autobiografie většinou nehodnotím, protože je těžké nebrat v potaz sympatie nebo antipatie k “hlavnímu hrdinovi. Tady ale nemůžu jinak. Nejsem sice velká fanynka Kvitové, ale tohle si chudinka nezasloužila! Celé je to ekvivalent jakéhokoliv pozápasového rozhovoru s orvaným sportovcem. Fráze, opakující se slova, žádné emoce, pohled do zákulisí, nic. Významná výhra ve Wimbledonu je popsaná jen na jedné stránce a líně doplněná přepisem rozhovoru s Petrou na Radiožurnálu. Trochu málo, ne? A to ani nemluvím o grafické úpravě jak z 90. let a písmu, které se velikostí blíží slabikáři. Petra Kvitová by si zasloužila skutečné memoáry a ne tuhle brožurku, na které je nejhodnotnější snad jen ten vložený plakát.

Letos mi bude třicet sedm a hraju tenis. Stejně jako Carrie Soto. Jediným rozdílem mezi námi je to, že já pinkám jednou týdně a ona je bývalá tenisová jednička. A taky to, že já jsem skutečná a ona jen literární postava. I když je tomu většinu stránek těžké uvěřit, jak už je u Taylor Jenkins Reid zvykem. Tahle paní se vůbec úspěšně šplhá po žebříčku mých nejoblíbenějších spisovatelek, takže si brzy doplním seznam četby o její kompletní tvorbu.

Takže co tu máme? Životopis fiktivní vrcholové tenistky, detailní popis zápasů, včetně myšlenkových pochodů a rozborů rotace míčků, trochu té lásky i rodinných dramat. Tahle knížka nepůsobí jako bestseller, ani jako něco, co budou čtenářky milovat. A přesto přesně tímhle je.

Bravo, TJR! Další kniha na pomezí několika žánrů, o které se bude hodně mluvit a kterou nepůjde snadno zařadit do žádné škatulky. A další kniha, která sklízí pětihvězdičková hodnocení se stejným ledovým klidem, jako Carrie Soto likviduje soupeřky na kurtu.

Tip - pokud si chcete přečíst příběh skutečné tenisové bi*ch, sáhněte po Nezastavitelné od Marii Sharapovové. Myslím, že i v téhle mrše a jejím životním příběhu našla TJR trochu inspirace pro tuhle knížku.

1 23.02.2024

Osobně mi byla Pamela roky fuk a po shlédnutí dokumentu z Netflixu (který vyšel souběžně s originálem téhle knihy) si získala mé sympatie. V knize (jak už to bývá) popisuje i další aspekty svého života a oproti dokumentu se nesoustředí pouze na své lásky. Ještě víc nechává nahlížet zejména do svého dětství, rané dospělosti a začátků v showbusinessu, jako i do svých motivací a myšlenkových pochodů. Knížku nehodnotím hvězdičkami, protože u autobiografických knih je to ošemetné a těžko lze objektivně hodnotit text bez přihlédnutí k sympatiím nebo antipatiím k autorovi. S láskou Pamela ale mohu doporučit všema deseti. Ale čtěte ji jen pokud k ní budete přistupovat s otevřenou myslí a bez předsudků. Jinak se totiž jen utvrdíte v názoru, že je to naivní blonďatá sexbomba. Protože ona JE naivní blonďatá sexbomba (a moc dobře to o sobě ví), ale má i mnoho dalších vrstev, které v knize odhaluje. BTW - S láskou Pamela jsem četla hned po Sedm manželů Evelyn Hugo a bylo až děsivé, kolik paralel jsem v obou knihách vnímala. Že by se tady TJR trochu inspirovala?

Tahle kniha má jedno velké mínus - Evelyn Hugo nenajdete na wikipedii. Ani se nemůžete podívat na žádný z jejích filmů, které jsou zde zmiňovány. Je to totiž fiktivní postava, jakkoliv je těžké tomu uvěřit. Věděla jsem to už před tím, než jsem knihu otevřela, ale i tak mi ruka cukala pokaždé, když se na scénu dostal nějaký nový manžel. I tak mě ale historky stárnoucí hollywoodské hvězdy neskutečně bavily a knížku jsem přečetla během pár večerů. Autorka dokázala vše popsat neskutečně uvěřitelně, až jsem měla pocit, že já sama trávím dny posloucháním vyprávění Evelyn Hugo. Finální zápletka byla už trochu navíc a za mě zbytečná, ale chápu, že bez ní by tam nebylo to napětí (i když od jistého momentu už zkušenější čtenář tuší, jak to bude) Mimochodem - pokud se vám líbila tahle kniha a štvalo vás, že Evelyn není skutečná - přečtěte si S láskou Pamela. Tam najdete skutečnou Evelyn, i když mladší a se jménem Pamela Anderson. Skoro i ten počet manželů sedí...

8 12.02.2024

Hraní si se slovy a s formou, tíživé téma i atmosféra. Současnost popsaná tak dusivě, že vás při příštím pobytu mezi lidmi sejme úzkost. Duševní nemoci a psychické nepohodlí. Srpny se zařadily mezi tvorbu, kterou u českých autorek v posledních letech vídám hodně (a vesměs se jí vyhýbám). Jsou tu ale dvě zásadní odlišnosti - tuhle knihu napsal muž (i když v první osobě a hlavní postavou je žena) a především je extrémně čtivá! Fakt! Napínavá a neodložíte ji, dokud nezjistíte, jak to vlastně bylo! (Což nezjistíte, ale to je vlastně taky součást téhle literární hry.)

7 28.01.2024

Na knize je poznat, že ji psal novinář - dostanete opravdu výživný článek o jednom zajímavém osudu, rozdělený do kapitol a prošpikovaný souvisejícími příběhy, které by vás mohly také zajímat. Nečekejte poetický popis přírody, spíš orientační mapky. Nečekejte filozofické úvahy o světě mimo společnost, spíš popis reálií amerických tuláků konce 20. stoletá. Tuhle knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože ať chcete nebo ne, to, jak moc se vám bude líbit závisí velmi na tom, jak s vámi rezonuje Christopher McCandless a jeho životní styl. S autorem pravděpodobně rezonuje dost (jinak by si ho nevybral pro téma své knihy), ale dařilo se mu celou dobu udržet pocit nestrannosti, kdy svými slovy ilustruje jeho kladné, ale zhusta i negativní vlastnosti. Film mě láká, ale spíš kvůli tomu, že mám ráda videa z divoké přírody a během čtení jsme mohla jen jezdil kurzorem po Google Streetview.

"Život nemá vyměřenou délku, lidé ho mylně počítají na roky, ale mnohem lepší je ho počítat podle počtu sklouznutí na klouzačce, zhoupnutí na houpačce, vyfouknutých bublin, proježděných koleček koloběžky, nasbíraných oblázků, probrnknutých strun kytary, pročtených stran, prochozených ulic... pak je život mnohem delší a početnější."
Tahle knížka je tak trochu poezie a tak trochu výlet do fantazie.

10.11.2023

Romantická oddechovka s kapkou magického realismu. Sledujeme dvě linky - ta první nás zavede do komunity newyorských židů na začátku 20. století. Tak zajímavě popisuje jejich tradice, zvyklosti a reálie, že se hodí mít po ruce při čtení Google, protože budete chtít vědět víc. (A to mě na knihách ohromně baví!) Druhá linka je v podstatě ze současného New Yorku a je tak zábavně propletená, že jsem (zejména ke konci) hltala každou stránku a děsně chtěla vědět, jak to všechno dopadne! Ocenila bych snad jen malý slovníček židovských výrazů.

1 10.11.2023

Duchařina je asi můj nejméně oblíbený žánr hororů (a to mám horory jinak fakt ráda!), tohle se ale povedlo! Nejpůsobivější je fakt, že je celý příběh inspirovaný skutečným místem. Můžete si ho zkusit najít na Google maps nebo si k němu třeba udělat výlet, stejně jako třeba do lesa z Trhliny od Kariky. A to automaticky přidává takový ten pocit "možná na tom něco pravdy je," který dělá celou knihu ještě děsivější!

Průměrně čtu jednu knihu deset dní. Tuhle jsem měla přečtenou za neděli. Citlivá romance, nebála bych se říct “poetická (dokonce i když v ní, zejména v Michaelově části, zazní spousty sprostých slov a naturálních popisů průběhu vážné nemoci). Ale i přes tu spoustu popisovaných emocí má příběh spád a žene se kupředu. Vlastně spíš řítí bez brzd. Tahle kniha je pro každého, kdo někdy dlouho nehnutě stál a díval se do západu slunce, na moře nebo třeba na obraz slunečnic - ať už u toho myslel na cokoliv. Smutná kniha, plná naděje. (A letos už čtvrtá VÝBORNÁ kniha, která je žlutá! Začínám v tom vidět vzorec...)

1 30.10.2023

Kniha o smrti skrz naskrz. Rozhodně víc o smrti než o kočkách - bacha na to! I když je to hezké čtení, pokud tohle téma v sobě nemáte srovnané, nebo pokud řešíte smrt někoho blízkého, může vám to nasypat sůl do rány. A nebo pomoci podívat se na svět z jiné perspektivy. Takže jak říkám - bacha na to. Japonský úsporný styl psaní mě poslední dobou hodně baví, nečekejte detailní popisy prostředí a vůbec žádnou omáčku. Tenhle styl je dokonalou lekcí pro psavce, jak zkracovat texty.

3 29.10.2023

Hodně zvláštní kniha. Je těžké o ní něco napsat, je těžké ji popsat a vlastně nevím, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Působí trošku, jako by byl autor na tripu. Základní message by mohla být zajímavá, ale v množství příběhů v příběhu a odboček se poněkud ztrácí. Znáte takový ten pocit, když máte horečku a zdá se vám několik snů zároveň a do toho občas probleskne realita, když vám někdo nese čaj? Taková je tahle kniha.

7 14.09.2023

Letošní léto bylo opravdu plodné na skvělé knihy - takové, které jen tak nezapomenete a které budete nadšeně doporučovat všem kolem sebe. A tohle je jedna z nich. Postava Gusty, její sestry a jejich příběh - to vše je samo o sobě tak zajímavé, že i kdyby ta kniha nebyla dobrá, stálo by za to si ji přečíst. Jenže ona ještě ke všemu je výborně napsaná, reálie i pocity hlavní postavy jsou tak skutečné, že máte občas pocit, jako byste se opravdu ocitli uprostřed války v domácnosti chudých umělců. A máte hlad. Ke čtení mějte po ruce Google, protože jediný detail, který téhle knize chybí k dokonalosti, je obrazová příloha s reprodukcemi Gustiných maleb.

7 04.09.2023

Kdybych byla na střední, užívala si právě prázdniny a maturita byla ještě vzdálenou budoucností - tuhle knížku bych milovala! Nevykresluje náctileté jako děti, ale takové, jací skutečně jsou - jako mladé dospělé, kteří nejen že nejsou už tak naivní, jak si jejich rodiče myslí, ale na denním pořádku řeší vztahy, sex ale i vážná společenská témata.

21 07.08.2023

Po Modré jsem hned sáhla po tomhle bestselleru a zároveň prvním dílu klimatické série (která nenavazuje, takže ji můžete číst v pořadí, jak vám přijde pod ruku). Už to naznačuje, že jsem věděla do čeho jdu a že jsem z psaní paní Lunde byla dost nadšená už napoprvé. V tomhle včelím příběhu ale předčila mé očekávání a naprosto mě nadchla pro toto téma (takže teď budu beletrii chvíli nevěrná, protože si musím nutně přečíst nějaké odborné knihy o včelách a včelaření). Kniha se čte skvěle, 3 časové roviny se střídají po krátkých kapitolách. Zároveň každý z příběhů (minulost, současnost, budoucnost) gradují vyváženě a vrcholí v jednu chvíli, takže nemáte tendence přeskakovat některý z nich, protože vás zajímá, co se děje v jiném. No, co si budem, jdu si koupit Koně Převalského...

8 20.07.2023

Dva příběhy, které spojuje loď Modrá a také plýtvání vodou - alarmující v lince ze současnosti a devastující v budoucnosti. Dystopie jsou populární, jen tahle působí tak moc reálně, že se z toho až svírá žaludek. Když si člověk představí, že jeho děti by se za nějakých 20 let mohly potýkat se stejným světem jako David, je to přinejmenším děsivé... Ráda bych vyzdvihla konec - respektive oba konce. Na jednu stranu smutné a nepříjemné, na druhou stranu happy endy se vším všudy. Už dlouho jsem nečetla tak dobré zakončení knížky!

5 15.07.2023

Není to ani tak moc lovestory, jako spíš příběh o hledání vlastní minulosti a kořenů. Není to ani tak moc o požírání lidí, jako spíš o squatování a nomádění. Rozhodně to ale JE fajn youngadultka s příjemně devadesátkovou atmosférou, což musí být na plátně úplně super! Letní jednohubka jako stvořená pro všechny vegany a vegetariány ;)

2 10.07.2023

Nejlepší kniha roku 2023! Vlastně ji možná zařadím i mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec! Nejen, že je skvěle napsaná, ale výjimečně se mě dotkla...
Hlavním tématem knihy je fakt, že téměř všichni přizpůsobujeme a žijeme své životy z velké části podle okolí. Co se od nás očekává? Co si o nás budou myslet? Ale kým (a kde) bychom byli, kdybychom se na nic a nikoho nemuseli ohlížet? Kniha je o svobodě rozhodnutí a o hledání štěstí.
No ale protože je to román, musí tam být i nějaký příběh, že? Je tam. Vlastně jich je tam hned několik a všechny gradují společně - i když je mezi nimi rozdíl několika desítek let. A všechny se odehrávají na Sicílii, kterou autor popisuje s takovou vůní, chutí a láskou, že si člověk hned hledá letenky. Tohle se opravdu povedlo! Neskutečný debut sicilského sympaťáka!

4 07.07.2023