mi-380 komentáře u knih

Občas se ve mně probudí touha po dobrodružství. Nevrhám se do adrenalinových sportů, takže v běžném životě si něco podobného užívám jen při cestách do cizích krajů. Ale ponořit se do četby pořádné dobrodružné knihy, to je něco jiného, něco, co spojuje příjemně mrazivý pocit nebezpečí s efektem poznávání neznámého a hlavně s pocitem omládnutí. Jako bych znovu četl verneovky, dumasovky, foglarovky a jiné -ovky. Tahle kniha mi ten pocit poskytla jen částečně. Tajemství a záhada, to je v prvních kapitolách navozeno poutavě. Pak ale nastává rozvláčné hledání, které zpomalují hlavně nějak se sem nehodící verneovské popisy, neustálé pátrání ve starých spisech a vysvětlování a vysvětlování. A vysvětlování. V poslední stovce stran se ale vše dává do pohybu, naplno se rozjíždí zlatá horečka, nastupují překvapivá odhalení a přehnaně velkolepý apokalyptický závěr.
75 % (171 hodnotících s průměrem 86 %).

18 02.03.2019

Pro čtenáře knihy úžasná připomínka srdeční záležitosti z mládí. Já, který jsem knihu nečetl, to beru jinak. Tahle švýcarská komiksová robinsonáda mi připadá trochu jako parodie, trochu jako připomínka starých zašlých časů. I ta výchovná složka, kdy k víře v boha a v rodinu vycepovaní synové se kromě toho, že je otec naučí vše vyrobit a vypěstovat, naučí také zabíjet zvířata na potkání a mlátit neposlušné psy pažbou, je proti dnešku posunutá. Pušky, sekery, výbušniny, luky a šípy, klučičí hračky zajišťující přežití. Jiná zeměpisná šířka, jiná výchova, jiná doba, kdy evropský bílý muž byl vynalézavým dobyvatelem a nezastavil se před ničím a před nikým.
70 % (159 hodnotících je na průměru 87 %).

18 24.02.2019

Zlomená hrdost, zmařené mládí. Zpověď člověka, při níž vylézá na povrch důvod jeho celoživotní neoblíbenosti jako červ z napadeného plodu.
85 % (298 hodnotících se shodným průměrem 85 %).

18 19.01.2019

... Paní Buriánková ukázala nožem na okénko. Povedenej tatínek, řekla.
Že? zaradoval se chlapec plnými ústy knedlíků s vajíčky, kdyby tatínek nebyl tak nemocnej na prsa, tak by byl ještě povedenější, tak jak bejval dřív. To kolikrát, aby mamince udělal radost, tak i s trumpetou přivedl domů dvě krásný slečny.

... To jsem rád, povídám, ale, pane Rybín, to máte toho beránka jen tak, pro obveselení?
Ale kdepak, chlapče, je na jatkách ve službě, víš ty, kolik ovcí podřízneme za tejden? Stovky, někdy tisíce. A ovce musejí bejt před porážkou v kotcích, aby se vyčistily, a jsou tak zesláblý steskem, že to dá práci přihnat je na porážku. A tak pustíme beránka s rolničkou, on jde od jednoho kotce ke druhýmu, jak potřebujeme, a jak vesele cinká, tak ovečky vstávají a jdou za ním, a on nám je přivede rovnou pod nůž. A pokaždý dostane krajíc chleba, posolenej solí. To rád. A to je odměna za jeho službu. Rozumíš, chlapče?
Nerozumím, pane Rybín, povídám, ale až vyrostu, tak porozumím.

100 % (zatím jen 97 hodnotících s průměrem 87 %). Skvělé čtenářské zážitky, ale je mi jasné, že ne všichni se na Hrabalovo krásně smutné a někdy dost nemilosrdné pábení dokážou naladit.

18 05.12.2018

Rád jsem si zopakoval autorův originální laskavý humor a smířlivý pohled na seniorský věk. Zároveň jsem si také připomněl, jak je filmová řeč v porovnání s knihou zjednodušená a zkratkovitá (96 stran).
90 % (61 hodnotících, průměr 88 %).

18 26.05.2018

Autor se vyžívá ve zdlouhavých popisech, kniha je ale i tak zajímavá: jednak díky osudům klíčových postav a hlavně díky atmosféře ostrova. Theorin také umí krásně vyjádřit nostalgii po starých časech: venkov se vylidňuje a fungování ostrovní infrastruktury zajišťuje už jen cestovní ruch. Pointa je šokující.
75 % (486 hodnotících je aktuálně na průměru 82 %).

18 27.04.2017

Plížil jsem se za plachými srnami
Zamaskován jaterními skvrnami...

Jako bych měl při čtení téhle příjemné knížtičky svého oblíbeného kytaristu a jednoho z nejoblíbenějších skladatelů přímo před sebou.
85 % (40 hodnotících, 93 %).

18 28.09.2014

Autor svým obhroublým vojáckým stylem popisuje šachy kontrarozvědky během ústupu britské a francouzské armády před německým náporem v roce 1940 s následným (ne)slavným přesunem přes kanál La Manche. S jedinou výjimkou jsem marně hledal mezi desítkami postav nějakou vyloženě sympatickou. Autor se s nimi nemazlí, seznamuje nás s demoralizovanými Brity, zbabělými Francouzi, zrádnými Vlámy, nenávistnými Iry, vydíranými Židy, arogantními Němci, přestárlými utahanými pracovnicemi bordelu. Těžko hledat dobro, prostě válka je válka, nebo také válka je vůl. Na každém kroku číhá nebezpečí a smrt, a to i díky zrádcům v samotné Anglii.
70 % (19 hodnotících s průměrem 81 %).

… „Angličané, velkoadmirále, jsou jiní. Možná nejsou příliš chytří, ale jsou to houževnatí lidé. Nepřestanou bojovat. Takže pokud chceme splnit Vůdcovo přání a nastolit v Evropě rychlý mír, musíme mít Angličany co nejrychleji z krku. A já a mí lidé hrajeme skromnou roli v tom, aby Angličané utekli z naší Evropy a vrátili se na svůj malý, chladný, deštěm zalévaný ostrov a tam si co hrdlo ráčí pili ten svůj čaj.“ (admirál Canaris)

17 14.03.2019

Vtipná až bláznivá detektivní šaráda plná svérázných floridských postaviček, rozdělených ostře na dvě skupiny, které nesmiřitelně stojí na opačných stranách ekologické barikády. Přičemž ekologická linka je zde podána tak přesvědčivě, že nemůže vadit ani zarytému klausovci. Nacházíme se totiž v roce 1990, v době, kdy pojmy ochrana životního prostředí a politika ještě moc nešly dohromady.
75 % (zatím 18 hodnotících s průměrem 91 %).

... Hleděl na řady spících mimin, scvrklých, umžouraných a zářivě nevinných, a mlčky jim předpověděl budoucnost. Vyrostou, aby měla auta a domy a byty, které nakonec všechny vyloupí pochybné existence, jako je on.

17 05.03.2019

S Kainarem jsem se minul, s jeho poezií naštěstí ne. Nasával jsem ji s pomocí Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa, Jiřího Suchého, Zuzany Navarové, Karla Plíhala a doufám i někoho dalšího, aniž bych o tom vždy věděl. A zde si můžeme spoustu z těch básní/básniček/písní/blues znovu v klidu vychutnat.
...
Těch armád, které táhly po kraji už pamatujem několik
Vždy jiné mundúry a vždycky jiná řeč
A jenom mělké hroby v poli
A hluboký vztek
Tu zbyly po nich...
100 % (aktuálně 25 hodnotících s průměrem 90 %).

17 08.12.2018

73 let od poslední války. V Británii i u nás. Je těžké si představit, že by dnešní armáda dokázala bojovat s takovým nasazením a odhodláním při obraně. Ale čeho? EU? Našich hranic? Schengenského prostoru? Nebo některého našeho spojence v NATO, třeba Turecka? Kniha připomíná zprávu - obsahuje podrobný popis vývoje událostí v létě a na podzim roku 1940 s příklady hrdinství některých našich pilotů, kteří mají spolu s Poláky významný podíl na porážce německé luftwaffe.
95 % (zatím pouhých 18 hodnotících s průměrem 88 %).

17 18.10.2018

Nad dějem, který se tak nějak trhaně posouvá vpřed, vítězí pěkně popsaná atmosféra a prostředí v římských legiích. Ty byly na počátku našeho tisíciletí ještě ve výborné formě a jejich mašinérie byla téměř neporazitelná. Jejich střetnutí s Germány a Kelty se dají přirovnat k tažení španělských conquistadorů proti Indiánům nebo americké armády proti Saddámovskému Iráku. Ztráty sotva 1:10. Dobyvačné války pro slávu, spravedlnost, víru, území, lidská práva, v první řadě ale pro peníze.
70 % (208 hodnotících s průměrem 87 %).

17 26.03.2018

Vrah se silným motivem, kterému dá jistě za pravdu nezanedbatelné procento čtenářů a proti němu efektivní Torkelův tým, jehož členové se ale bohužel řítí do čím dál hlubšího zatracení.
75 % (zatím 202 čtenářů je na 92 %).

17 28.01.2018

Skvělý příběh, ve kterém jsou mladický optimismus a dobrota ubíjeny lidskou malostí a zlými pomluvami, psaný dnes už archaickým stoletým jazykem. I koncem 19. století si média (mám dojem, že kramářské písně tehdy plnily roli dnešního Aha nebo Blesku) ráda překrucovala skutečnost podle zájmu obecenstva.
70 % (71 hodnotících, 80 %).

17 15.02.2015

Příliš mnoho francouzštiny, příliš mnoho náhod, ale stálé napětí a několikanásobná chytrá pointa mnohé napraví. 65 %.

17 30.11.-0001

Indridasonův třináctý román s Erlendurem je prequel. Erlendur jako začínající policista je vnímavý, zvědavý a asertivní, stejně jak ho známe v roli zkušeného kriminalisty. Procházíme Reykjavíkem počátku sedmdesátých let, z pohledu řadových policistů nic pozitivního: plno opilců, bezdomovců, kriminálníků, rváčů, násilí a dopravních nehod. Autor vyzrál, jeho úsporný styl je dokonalý, postup řešení případu je možná pro někoho pomalý, mně vyhovuje. Setkáváme se s mnoha svéráznými Islanďany (včetně jeho Halldóry) a s podivnými kouty starého Reykjavíku. Amerikanizace je zatím ještě za oceánem, ale skrz vojenskou základnu už klepe na dveře.
85 % (51 hodnotících, průměr 71 %).
…
„Tady nikde nedostaneš hamburger ani hranolky, jen na jednom nebo dvou místech. Větší zapadákov nemůže existovat.“
„Na Geithálsu dostaneš kdykoli něco teplého k jídlu,“ namítl Marteinn.
„Ano, dokonce tam mají i pečenou skopovou hlavu,“ přidal se Erlendur.
„S tuřínovou kaší,“ dodal Marteinn.
„Právě o tom zrovna mluvím! Copak to je nějaké jídlo? Skopová hlava! Tuřínová kaše! Krom toho je Geitháls úplně z ruky. Co by komu udělalo, kdyby se někdo v tomto městě postaral o pořádnou kulturu stravování?“
„Mně Geitháls docela vyhovuje,“ ušklíbl se Erlendur.
„Kdo by si kupoval nějakou skopovou hlavu, která na něho cení zuby?“ odsekl Garðar rozčíleně. „Potřebujeme tady lokály rychlého občerstvení, kde se dá koupit pořádný hamburger a pořádná pizza. To je kultura stravování. Kdybych měl peníze, hned bych si tady pizzerii otevřel. Na tom by se dalo vydělat!“
„Já nevím,“ zapochyboval Erlendur.
„Takové lokály jsou prostě praktické a skvělé, navíc i levné! Dost už s těmi věčnými vařenými rybami a bramborami ve slupce. Člověk si vyjde někam na jídlo a nemusí utrácet drahé peníze v nějakém snobském podniku! Lidi, copak tomu nerozumíte? Amíci mají na takové věci prostě zlaté ručičky. Dokonce pizzu dodávají až do domu, ani tam nemusíš jezdit. Zavoláš, něco si objednáš a za chvíli ti jídlo dovezou.“... :)

16 09.04.2019

Jak hrál, tak vypráví.
Doba před rokem 1989 – mladý, veselý, ukecaný frajer, který se zdánlivě bezstarostně protlouká válkou, reálným socialismem i emigrací a je ho všude plno.
Po roce 1989 – už ne tak mladý, smutný, zatrpklý, málomluvný nespokojenec, naštvaný na porevoluční vývoj a možná na celý svět.
80 % (9 let po vydání 7 hodnotících s modrým průměrem 77 %).

... „Proč tyhle lidi (myšleno bývalé udavače a agenty STB) musím pořád potkávat?“

16 15.01.2019

Spotřební zboží s očekávanou hodnotou: jedinečný policista, odporný padouch, rychlý spád děje, kvalitní peripetie, napětí podněcující rychločetbu, vynalézavé řešení.
75 % (266 hodnotících je na průměru 83 %).

16 04.12.2018

Theorin a jeho Öland mě baví. A baví mě hlavně to, co spoustě čtenářů vadí: pomalost, komplikovanost, důkladnost, absence akce a klasického detektivního pátrání, náznaky nadpřirozena. Jeho knihy mají úžasnou atmosféru a není to jen zásluha prostředí ostrova. Theorin nám ukazuje Švédsko z té nejvšednější, nejobyčejnější strany a je to poučné. Prožíváme příběhy běžných lidí, jejich starosti a rodinné problémy, jejich tvrdé dětství, které se moc nelišilo od naší reality 20. století, a hlavně na rozdíl od jiných severských autorů neklade důraz na popisy drsného podsvětí a stejně drsných a neomylných policistů.
85 % (zatím 260 čtenářů s průměrem 78 %).

16 29.11.2017

Když se někdo živí celý život psaním hororů, je pochopitelné, že jeho první detektivka bude náležitě krvavá. Když vraždy, tak samozřejmě sériové a neskutečně bizarní, skoro až na pomezí fantasy. Je tu obvyklá dávka napětí a tipování pachatele, ale větší plus má tentokrát něco jiného. Tím, čím mě autor okouzlil, je popis svérázných postaviček žijících v Corku a jeho okolí včetně jejich dramatických osudů, kořenících v drsné minulosti Irska.
80 % (zatím 259 hodnotících s průměrem 82 %).

16 26.10.2017