Jak nám zobák narost

23.11.2020

Florida konca 80-tych rokov bez iluzii.

27.08.2020

Já se začal trochu bavit až v druhé půlce knihy. Hodnotím jako průměr za tři body.

8 29.01.2020

Tak jsem dočetl svého druhého Hiaasena a mé srovnání s knihou první (Naostro) je něco jako konzumovat t.zv.vánoční polévku, kterou nabízí národu na Staroměstském náměstí poslední dobou pan premiér a pochutnávat si na výtečném silném vývaru s játrovými knedlíčky, který byl k mání pouze u mé babičky.
Na této knížce (vydána r.1991) je vidět, že autor začínal. Děj mě moc nebral a zachraňovali to pouze dva troubovití zloději a úžasná ekologická stará dáma Molly ovládající výtečně svou pistoli, tato trojka mi dělala radost a pak epilog.
Zajímavé v obou přečtených knihách je opakující se motiv, kdy starší churavějící dáma (ovšem s chutí do života) napraví ty "z druhé strany", konec konců Bud Schwartz a Danny Pogue by mohli vyprávět, že ano ?

27 07.01.2020

Číst Hiaasena (moje třetí knížka) je pro mě stolní hra. Autor rozloží herní plán a rozdá karty s postavami. Já chvilinku tápu, vstřebávám a učím se – a najednou cvak! Všechno do sebe zapadne. Každý další tah a obrat mi přinášejí radost a já se zubím jako blázen až do konce a snad ještě dál :-). Hiaasenova síla je v propojení reálného prostředí Floridy a originálních, svérázných postav na obou stranách spravedlnosti. Tady jsem se zamilovala do zločince Pedra Luze a jeho kousků s nitrožilní výživou a ekoložky Molly a jejích stoprocentně účinných výchovných metod. Samozřejmě taky do pantera a pornografické básnířky – a vůbec do všech, jako vždycky.
Na spoustu knížek se hodí věta (řečená o atrakci Mokrý Willy): "Iluze kvality je cennější než kvalita sama." V případě knih Hiaasenových ale platí tohle: iluze jím vytvořená je sama kvalita nejcennější.

04.01.2020

Vtipná, svěže napsaná krimi gangsterka.

29.08.2019

Bláznivé, snad i vtipné, ale zase jsem se smíchy neválela. Moore byl určitě lepší.

6 08.06.2019

Souhlasím se všemi souhlasnými komentáři - koneckonců jiné tady ani nejsou. Téma aktuální dnes snad ještě více než v době svého vzniku, postavy naprosto neuvěřitelné (křehká stařenka Molly McNamarová, básnířka a call girl v jedné osobě Nina, ostře sledovaný panter č.17) a gradace příběhu skvělá. Občas mi to vzdáleně připomínalo Kurta Vonneguta, jakási jeho jemnější a reálnější verze, ovšem o nic méně čtivá a trefná.