Zkamenělá krev
od: Johan Theorin
Vápencem na pobřeží Ölandu probíhá krvavá žíla, sytě rudá vrstva, o níž se dříve tvrdilo, že je zkamenělou krví, jež byla prolita v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Všechny tyto pověsti zná také Per Mörner, který přijíždí do Stenviku oslavit se svými dětmi Velikonoce. Proti svým původním plánům sem nakonec přiveze i svého problematického otce Jerryho, který je později zavražděn. Zdá se, že ho zabil někdo, koho znal. Kdo ho ale mohl tak strašlivě nenávidět? Pera Mörnera nenechává tato otázka v klidu. A to, co vypátrá, jím naprosto otřese? Třetí, netrpělivě očekávaný román z ostrova Öland od nositele prestižních literárních cen, víc než důstojného pokračovatele Stiega Larssona!...celý text
https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/137412/oland-zkamenela-krev-6ib-137412.jpg 3.9281| Série: | Öland (3.) |
| Originální název: | Blodläge (2010) |
| Žánr: | Literatura světová, Detektivky |
| Vydáno: | 2012, MOBA (Moravská bastei) |
| více informací... |
Komentáře (59)
I poslední díl byl fajn, i když trochu pohádkový, ale asi to tak muselo být, protože když si tu pohádku odmyslíte, byly to smutné osudy u všech postav a mělo to kriminální zápletku a snad i dobrý konec, jak se dá tušit, když někdo přeci jen otevřel dveře. Takže za mě hodně povedená série a určitě doporučuji k přečtení. Snad autor něco přidá....
Kniha mě bavila velice.Styl je prostě jeho.Píše o Olandu překrásně.Jaké je tam prostředí,příroda.To jak píše o vílách,trolech....prostě nádhera.Děj je bez velkého násilí.Jeho knihy jsou oddechové.Tento pán mě vždy krásně překvapí.Jsem vtáhnutá do jeho knih.Těším se na další dílo ;-)
Příběh se četl poměrně lehce, některé pasáže byly zbytečně natahované. Žádné napětí a nedočkavost, jak vše dopadne, se bohužel nedostavily.
Knížka jako taková nebyla špatná, ale pasáže o vilách mi tam nějak překáželi. Myslím si že by byla lepší bez nich.
Po Mlhach som touto knihou bola mierne sklamana, nebol to uplne zly pribeh, ale chybali mu grady
Tajemně propletené osudy několika lidí. Moc dobře se to četlo. Čekáte se zatajeným dechem a ani nedutáte. Oland mi učaroval.
Theorin a jeho Öland mě baví. A baví mě hlavně to, co spoustě čtenářů vadí: pomalost, komplikovanost, důkladnost, absence akce a klasického detektivního pátrání, náznaky nadpřirozena. Jeho knihy mají úžasnou atmosféru a není to jen zásluha prostředí ostrova. Theorin nám ukazuje Švédsko z té nejvšednější, nejobyčejnější strany a je to poučné. Prožíváme příběhy běžných lidí, jejich starosti a rodinné problémy, jejich tvrdé dětství, které se moc nelišilo od naší reality 20. století, a hlavně na rozdíl od jiných severských autorů neklade důraz na popisy drsného podsvětí a stejně drsných a neomylných policistů: 85% (zatím 260 čtenářů s průměrem 78%).
Má třetí kniha z řady Öland. Nebudu psát, že je dobra či spatna. Je to zase jiný příběh s jinými lidmi. Öland se meni. Nový sousede, drahe vily....a Gerlof zůstává. To je sympaťák, toho mám rád.
Dej se mi líbil. Byl i dobře vymyslen. Moc mě nebavilo vracet se s Vendelou za vílami. Ale bez toho by to nebylo ono.
Tady jde vidět, že jde napsat skvěla kniha "detektivka" i bez masakru, nozu, pistoli a šílenců na ktere jsme zvykli ze severských krimi posledních let...
Rozhodne dobra kniha. A jak rikam. Gerlof je borec.
Trošku slabší příběh, ta linie s Vendelou tam možná být nemusela. Ale i tak se to četlo dobře a jeho styl psaní prostě miluji.
S Larssonem nelze srovnávat, ani v nejmenším, ale jinak je to opravdu slušné čtení...
nenáročná odpočinková knížka, dobře se čte i když nějaký děj začíná mít až tak zhruba v druhé třetině. Kdby vedlejší linie s Vendelou a vílami chyběla, tak by mi to vůbec nevadilo, připadala mi to tam tak trochu nadbytečné...
Po Mlýnech osudu, které jsem musela odložit, tohle už zase šlo aspoň letmo přečíst, ale nakonec se toho nic moc v obsáhlé knize - po stránce detektivní - nedělo.
dobrá knížka, ale ne úplně top..tak 75%...
Děj celkem nenáročný, ba až jednoduchý, ale v pozadí stále něco čekalo a doutnalo knížkou se táhl znepokojivý podtón, předtucha něčeho nehezkého, což mě při večerním čtení znervózňovalo...
od začátku jsem tušila že z Morner Art se vyklube něco podobného - i se vyklubalo...
Druhá linie - příběh Vendely a víl - pravdpodobně nám autor chtěl přiblížit život na 'Ölandu v minulosti. Trochu psycho, ale jak už to bývá - většina nadpřirozených jevů v našem životě je dobře vysvětlitelná...
Líbí se mi důležitá úloha "spolupátrače, souseda a pozorovatele" Gerlofa - ani důchodce nemusí být jen k odpisu ....
Linie s Perovou dcerou Nillou - trochu mě zaráželi náznaky nemoci, nic řečeno napřímo, a rodiče (zejména Per) - jakoby to ani nechtěli vědět...a jasné že jsem doufala v dobrý konec.
Nebyla to taková láska na první přečteníčko jako Indridason a jeho Island, ale četla se dobře, a asi dám Ölandu ještě šanci...
Zprvu jsem byl vůči knize docela skeptický a to hned ze dvou důvodů. Kvůli hodnocení a kvůli tomu, že v knize se odehrávala dávná válka víl a trollů. Moje krevní skupina je reálné zobrazení světa v syrové podobě a tady víly a trollíci? No to mě poser, že? Ale tohle nemohu své přítelkyni zazlívat, název má zvuk.
Nejpodstatnější pro mě v knize byly 3 věci. Kniha nabrala spád až od poloviny a to díky příběhu Pera a Jerryho. Poté nepochopitelná dějová linie psychopatické padesátnice Vendely, která věří na víly a poslední věcí je samotný a nepochopitelný kontrast vílí mytologie s porno zápletkou. Jakože co to má do prdele znamenat?! Jak jsem řekl, příběh s Perem v půlce chytl, ale tohle opravdu bylo zbytečné. Celé to působí velmi zvláštně. Neřekl bych hořkosladce, protože to by znamenalo např. skvělý příběh ukončený smrtí protagonisty, jenže tohle bylo prostě divné. Nakonec ale nelituji, bylo to obstojné čtení a já tak mohu rozšířit svůj knižní reprtoár.
Nemůžu jinak a stejně jako Skrýši a Smršti dávám pět hvězd. Miluju vypravěčský um Johana Theorina a na Öland bych se díky němu s chutí vypravila :-) Doporučuji všem, co nemusí brutalitu a potoky krve, i tak je příběh napínavý až do poslední stránky! Těším se na Mlhy Ölandu a Mlýny osudu.
Musím uznať, že kniha Kameňomom ma mierne sklamala. Dve predošlé knihy od autora sú výborným počinom, skvelým hororom a krásnou ukážkou života Ölanďanov. Knihu som prečítal pomaly, pretože ma zápletka takmer vôbec nezaujala. Nerozumiem deju okolo Vendely, neviem už ani ako skončilo to choré dieťa. Skrátka kniha má svoje slabé stánky, ktoré bohužiaľ predčili tie silnejšie. Pravdepodobne každý, kto pozná Theorina bude mierne sklamaný, možno aj viac. Rozumiem však, prečo asi autor knihu napísal. Čerpal námet zo svojho života na ostrove ako syn kamenára. Mal asi pociť, že chce o tom napísať knihu. V tom prípade mohol vynechať celú tú pasáž ohľadom Perovho pátrania a mal sa viac zamerať na život na ostove, na záhady, na víly, mystiku a všetko ostatné dať bokom. Nevadí, stále mám na Theorina pozitívny názor.
Horor kombinovaný so švédskou mytológiou, v tomto prípade nie najšťastnejšia voľba, pretože tieto dve línie nesúviseli. Kniha sa čítala dobre, iba spojenie dejov nedávalo zmysel. Podľa záveru to ani nebolo klasické krimi, aj keď detektívna zápletka tam bola. Skôr by som to videla na psychologický román o živote v nehostinnom kraji, kde ľudia z nedostatku kontaktov utiekajú k mystike a bájnym bytostiam. Detektívna časť nebola logicky sledovaná a a nakoniec ani vysvetlená.
Dobré oddychové čítanie, ak vás tento druh literatúry baví
Áno, kniha nedosahuje kvalít svojích predchodcov. ale aj majster tesár sa niekedy utne. Johan sa snažil zakomponovať do knihy univerzum lesných bytostí, ktoré pravdepodobne zdobia severskú mytológiu, avšak v kombinácií s vyšetrovaním vraždy to tentokrát u mňa nefungovalo. Nevadí, nabudúce...
Opět další díl, kdy jsem se nemohla odtrhnout. Vyhovovaly mi krátké kapitoly, které se střídaly a tím mě nutily číst dál a dál. Příběh jako takový se mi líbil, nemám co dodat. Jsem ráda, že jsem na tyto knihy narazila a mají místo v mé knihovně.
Příběh, který je na první pohled složený ze zcela nezávislých linií, do sebe opět zapadne ve finále na posledních několika stránkách jako puzzle. Děj plyne zvolna, zároveň se tu odpočítají hodiny, je tu dojem určité průzračnosti, přitom je to dusné, jak odpoledne před bouřkou. Zkrátka jsem si čtení zase užila...
Kniha se mi líbila. Nápadité, zamotané, do poslední chvíle jsem netušila, jak to ve skutečnosti je.
To vyprávění z ostrova mne baví moc Vykreslené postavy žádné potoky krve .Má to svou nenapodobitelnou atmosféru právě díky hlavním hrdinům.A nejen z ostrova i Skrýš stála za to.
Četla jsem v angličtině a sáhla jsem po ní jen proto, že v danou chvíli byla tím nejzajímavějším, co regál s anglicky psanou literaturou nabízel. Aniž bych tedy měla jakákoli očekávání nebo předsudky, pustila jsem se do čtení. A musím říct, že na to, že jsem více jak polovinu knihy neměla pocit, že by se dělo cokoli, z čeho lze později vybrousit detektivní zápletku, tak to bylo velmi příjemné čtení.
Jasně, ne že bych napětím nedýchala nebo si z nervozity z toho, kdo bude další mrtvola, okousala všechny nehty, ale někdy je fajn přečíst si knížku s dobře vykreslenou atmosférou, kde se autor nesnaží udělat na čtenáře dojem pomocí brutální vraždy, vyšinutého maniaka a dějem, kde jeden neuvěřitelný zvrat stíhá druhý.
Ze začátku jsem se nějak nemohla začít, a i když se mi to později trochu podařilo, stejně jsem nějak nepochopila, kde že je to děsivé tajemství Ölandu i Jerryho Molnera.
*3,5* Zajímavý příběh, místo ale zbytečně zdlouhavý, druhá polovina knížky měla už svoje tempo :) Jen ten konec, prakticky nic překvapivého a na mě až moc velký happyend :)
Bohužel zatím nejslabší Theorinava knížka :-( Ale i tak se teším na další - ještě mi chybí Skrýš a ta nejnovější :-)
Štítky
severská krimi švédské detektivky
Autor a jeho další knihy
Johan Theorin
švédská, 1963
- Mlhy Ölandu (2011)
- Skrýš (2013)
- Smršť (2012)
- Mlýny osudu (2014)
- Zkamenělá krev (2012)
Uživatelé mají knihu
| v Právě čtených | 5x |
| v Přečtených | 391x |
| v Čtenářské výzvě | 25x |
| v Doporučených | 16x |
| v Knihotéce | 206x |
| v Chystám se číst | 91x |
| v Chci si koupit | 11x |