mi-380 komentáře u knih

Nedávno jsem s Prahou Neznámou a Canonem přes rameno procházel romantickou Malou Stranu a jednou ze zastávek byl i ateliér Josefa Sudka. Dřevěná bouda schovaná ve vnitrobloku na Újezdu mi připomenula mé fotografické začátky, temnou komoru, vůni vývojky a ustalovače, červené světlo, a těch několik knih o fotografování a fotografech, které už dávno spí v mé knihovně. Kirschnerův výběr z celoživotního díla Josefa Sudka jsem oprášil, prolistoval, tu a tam se zastavil a znovu musel uznat, že od tohoto mistra se mám stále co učit.
100 % (zatím 16 hodnocení s průměrem 93 %).
...
Zamžené okno Sudkových fotografií rezonuje i s jeho každoroční touhou, aby mu sluníčko zase moc předjaří a jaro nepopohánělo, aby stačil vyfotografovat všechno, co už měl dávno rozmyšleno, na co třeba několik let čekal a co mohlo snadno utéci proto, že ve správný den a ve správnou hodinu, a tedy při správném světle keře nebo kaštany už kvetly jinak, než Sudek toužil.

55 07.04.2023

Podivná rodina v podivné době, kde fiction převládá nad science. Děj se sune nejdřív trochu povídkově a opakovaně pomalu vpřed a stejně pomalu zase vzad, hlavní záhada se vyjevuje velmi pozvolna a není nijak objevná. Nemám komu fandit, chybí spád a pořádné napětí, děj se smutně vleče. Obálka lákavá.
60 % (zatím 240 hodnotících, průměr 71 %).

52 06.04.2023

Kya - moderní Tarzan(ka). Autorka dokonale přenesla klasické přírodní archetypy jako je Mauglí nebo Tarzan do druhé poloviny dvacátého století. Místo kluka holka, místo afrického nebo indického pralesa americké bažiny, chybí hrdinská neporazitelnost. Co zůstalo je rasová segregace a jedinečný příběh, poutavě vyprávěný, často dojemný, přírodně romantický, proložený poezií a napínavým řešením záhadného úmrtí. I ta zřetelná ekologická linka mi tentokrát připadala opodstatněná, na rozdíl od nepochopitelného jednání několika postav.
Opouštím bažiny Severní Karolíny a věřím, že tenhle příběh mohu zařadit do kategorie
n e z a p o m e n u t e l n é.
90 % (zatím 2902 hodnocení s průměrem 90 %).

122 30.03.2023

Do světa Karla Čapka se rád vracím. Pro jeho všeobecný přehled, laskavou moudrost, umění balancovat na nepřesné hranici mezi pravdou a nepravdou, a hlavně pro dokonalou schopnost empatie. Tentokrát mi pomocí vnitřního monologu v kombinaci s vnitřním dialogem naznačil, že žádný život není úplně obyčejný.
Po létech přidávám hvězdu: 95 % (zatím 372 hodnocení s průměrem 85 %).

72 28.03.2023

Isola/New York, 1987/1988, Silvestr/Nový rok. Skvěle popsaná atmosféra zimního studeného velkoměsta i zdlouhavého trpělivého pátrání v několika rovinách. Nepřestávám obdivovat autora, jak na takhle malé ploše znovu dokázal přiblížit osobní životní peripetie několika významných postav. Za mě jedna z nejlepších návštěv 87. revíru.
95 % (zatím 128 hodnocení s průměrem 80 %).
...
Venku ještě pořád sněžilo.
Před dvěma dny jsem ležela pod palmou a popíjela ledové daiquiri, povzdechla. A podívejte se na tohle.
Carella se podíval.
Nijak ho to nepotěšilo.
Pluhy nevyjedou, dokud nepřestane sněžit, a k tomu se zatím neschylovalo.

65 24.03.2023

Padesátá léta, nezdolný Lew Archer se pohybuje mezi boháči západního pobřeží s jejich unuděnými blondýnami v županech, pátrá mezi podivíny všeho druhu, každý druhý tu má v plánu být umělcem v Hollywoodu a zlo z minulosti sahající do přítomnosti je jako obvykle neúprosné. Nostalgie po lepších časech, ich forma, násilná akce a výstižné strohé popisy, charakteristiky americké drsné školy, nechybí ani tentokrát.
80 % (zatím 12 hodnotících se stejným průměrem: 80 %).
...
Na konci zaprášené chodby zářila jako fata morgána blondýnka v růžovém županu. Když jsem se přiblížil, její třpyt už nebyl tak jasný. U kořínků vlasů měla tmu a trochu zoufale se usmívala. Čekala, dokud jsem jí téměř nestál na špičkách nohou, pak zívla a pružně se natáhla. Z jejího dechu jsem ucítil víno a ospalost. Ale postavu měla velmi pěknou, bujné poprsí a úzký pas. Zajímalo mě, jestli je tělo na prodej nebo ho jen majitelka vystavuje.

60 21.03.2023

Čas od času dostanu chuť na spoluúčast při rozplétání hodně zamotané záhady. K tomu mám po ruce čtrnáct thrillerů od Cobena, právě jsem dočetl sedmý z nich. Dostal jsem, co jsem čekal: komplikovaný děj, propojení s minulostí, záhadnou ztrátu blízké osoby, několikanásobné překvapení, narůstající napětí a maximální čtivost.
90 % (zatím 458 hodnocení s průměrem 87 %).

P.S.
V roce 2006 natočili Francouzi podle knihy bohužel jen průměrný film Nikomu to neříkej (na čsfd 68 %).

65 21.03.2023

V týdeníku Der Freitag a na internetovém Huffington Post Deutschland uveřejnil článek osmnáctiletý Syřan Aras Bacho a stěžoval si, že už má plné zuby těch vzteklých Němců a nezaměstnaných rasistů, kteří jej urážejí a znepokojují. Po několika nadávkách pokračoval: My uprchlíci nechceme žít s vámi v jedné zemi. Máte přece možnost Německo opustit a já myslím, že byste i měli. Když vám nesedíme, proč tu vůbec žijete? Najděte si nový domov!
...
Smutné čtení, s častými pauzami. Autor stránku za stránkou přesně vystihoval mé pocity, související s klesající hladinou mého vrozeného optimismu. A vše přesně zdůvodnil. Přímo tragické mi připadá chování evropských novinářů, profesorů humanitních věd, umělců a hlavně politiků, lidí, co si hrají na elity, které všechno vědí nejlépe a jiné názory považují za strašení, rasismus, dezinformace, ale sami často po několika letech ty stejné, kdysi nepřijatelné názory, přijímají za své, z dezinformací jsou najednou informace. Nechtějí vidět, nechtějí slyšet, nic jim neříká pojem prevence. Místo ní se ohání falešnou humanitou, politickou korektností a cenzurou. Vládcové Evropy si hrají na zachránce světa, na něco, na co náš malý předlužený kontinent díky jejich rozhodnutím už dávno nemá. Emoce a pocity nadřazenosti porážejí zdravý rozum. Samotné europoslance to trápit nemusí, o ty je doživotně postaráno. Zodpovědnost politiků nulová, příští generace si nějak poradí. Poradí?
100 % (aktuálně 100 hodnocení s průměrem 92 %).
...
Politický establishment zapomněl, že mnozí z nás milují tu Evropu, kterou známe. Nepotřebujeme politiky, kteří ze slabosti, sebenenávisti, zloby nebo únavy změnili náš svět na místo, jež vypadá zcela jinak. I když jsou Evropané výjimečně soucitní, jejich trpělivost jistě není nekonečná.

83 18.03.2023

Lyrické komorní fantasy drama, osudové setkání dvou významných postav Zeměmoří. Velmi, velmi lyrické.
70 % (zatím 261 hodnotících, průměr 83 %).

46 16.03.2023

Pohodová parta na jachtě - jako ve škole: náhoda je svede dohromady, vztahy se lehce navazují a pak zase smutně rozpadají nedůvěrou a podezřením. Každý něco tají, poklidná atmosféra cesty, která má být zároveň i cíl, se mění. Autorka poutavě popsala postupný přechod modrého, prosluněného nebe do temné bouře. Na moři, ve vztazích, v činech. Podivná zmizení, katastrofa, smrt (žádný spoiler, to víme už od začátku).
Překvapení před koncem.
A ještě jedno PŘEKVAPENÍ na poslední straně.
80 % (zatím 353 hodnocení s průměrem 85 %).

59 15.03.2023

Nejcennější obrazy v ČR? Tiziánův Apollo a Marsyas, Picassův Autoportrét. Kroměříž a Praha.
A také Dürerova Růžencová slavnost, zakoupená sto let po vzniku císařem Rudolfem II. a z Benátek v roce 1606 převezená do Prahy, kde časem upadla v zapomnění a koncem 18. století byla prodána jako veteš za 2 zlaté a 15 krejcarů, kde dvě zlatky byla hodnota rámu. Dnes kolem obrazu, který je k vidění v NG v patře Šternberského paláce na Hradčanském náměstí, létají částky s devíti nulami.
Publikace, plná kvalitních reprodukcí, podrobně popsaných, přibližuje, na můj vkus trochu zmateně, umělcův život a vývoj. Cestou musí přejít několik hluchých míst v životopisu, a na konci na dvou stranách vše shrne v chronologickém přehledu. Dvě stručná a výstižná hodnocení z textu:
- génius německé renesance
- první opravdu mezinárodní umělec.
85 % (zatím 7 hodnotících, průměr 77 %).

P.S.
https://www.youtube.com/watch?v=mkmaTdUI14w

57 14.03.2023

Přiměřené napětí a solidní zápletka s dvěma zajímavými záhadami. Jedna se objasní v polovině, druhá na konci. Trochu divadelně, až komicky, na mě působilo zapojování významných postav do děje. Objevovaly se nečekaně, ovšem s dokonalým timingem, aby mohly hrozit nebo zachraňovat, jejich hlavním úkolem ale bylo vyprávět a objasňovat.
70 % (zatím 507 hodnotících, průměr 92 %).

73 10.03.2023

Isola 1987, divoký Halloween. Čtu poctivě od prvního případu (1957), McBain rok od roku přitvrzuje, nejspíš v souladu s narůstající velkoměstskou zločinností. Tenhle keltský svátek navíc hororovou atmosféru úspěšně vyzařuje sám o sobě. Naštěstí, i po třiceti letech a čtyřiceti dílech, autora a detektivy nepřechází černý humor, vyšetřování má spád i napětí, popisy osob jsou stručné a přiléhavé, dialogy svěží. Myšlenky zločinců můžeme sledovat už od začátku, což nejsou příjemné vstupy, vždyť také během několika krvavých přestřelek a mordů tu noc zaměstnávají celý 87. revír.
90 % (zatím 111 hodnocení s průměrem 87 %).
...
Rejpal, Dřímal, Kejchal kolik už to je?
Pět.
Stydlín.
No?
A
No?
Kdo je ten sedmý? řekl Carella.
Nikdo jich nevyjmenuje v šech sedm, řekl Meyer.
Tak mi řekni, který to je.
Přemýšlej o tom, řekl Meyer s úsměvem.
Carella se sklonil nad mapu revíru. Teď ho ten sedmý trpaslík bude pronásledovat celou noc.
Nejdříve udeřili tady, ukázal na mapu.

P.S.
Kam mi zmizely uvozovky?

61 06.03.2023

Silný Courtney a slabý Courney, věrný černošský sluha, velké výzvy, bohatství a krásy jižního cípu Afriky. První courtneyovské semínko, z něhož později vyrostl strom s jedenadvaceti obdivuhodnými větvemi. Zatím jsem přečetl sedm z nich, tahle mi připadá skoro dokonalá.
Angličani, Búrové, Zuluové: spolupráce, konflikty, podrazy, postavy si jen těžko získávaly mé sympatie, zato je docela rychle ztrácely.
Zlato, diamanty, obchody na burze, zabíjení slonů. Několik malých lásek a jedno velké přátelství v sérii obrovských dramat a dobrodružství.
90 % (zatím 217 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Totožné s Na život a na smrt.

55 04.03.2023

Své kreslířské limity jsem pochopil už na prvním stupni základní školy, když mi soudružka družinářka, poté co jsem odevzdal kresbu tulipánu, s trpkým výrazem vyčinila, že jsem zkazil drahou čtvrtku formátu A4. O to víc obdivuji ty, co kreslit umí. Max Švabinský byl jedním z nich. Kniha, kterou mi koupila dcera pár dní po společné návštěvě NG Praha, kde jsme obdivovali Chudý kraj, obsahuje na kvalitním papíru 80 kreseb a třicetistránkový odborný text.
Malíře Švabinského mám ale o něco raději.
90 % (třetí hodnotící, jsme na průměru 93 %).

59 03.03.2023

Válka v přímém přenosu, dokumentární detaily, ryzí krutost, deformace normálního života. Při čtení podobných knih si stále kladu otázku: Proč?
95 % (zatím 249 hodnocení s průměrem 89 %).

P.S.
Proč si to ti válkuchtiví politici nevyřeší mezi sebou? Proč nejdou sami do první linie?
Sláva? Peníze? Víra? Ideologie? Národ? Šílenství? Fanatismus? Imaginární čára zvaná hranice, často kdysi nesmyslně načrtnutá?
Německé tanky před Moskvou, za tři a půl roku sovětské tanky v rozbombardovaném Berlíně. (Před tím Napoleon s armádou 675 000 mužů ve spálené Moskvě, z nich přežilo 10 000 bojeschopných, když za rok Rusové obsadili Paříž). Snad se to nebude opakovat, snad někdo dostane rozum, tentokrát by to s prémiovým závěrečným velkolepým ohňostrojem neřízené řetězové reakce dopadlo mnohem hůř.

69 22.02.2023

Tohle Otovo dobrodružství mi připadá ještě o něco víc vybájené než těch předchozích čtrnáct. V konspiračním bytě, obklopen celou trampskou osadou a čtyřmi kráskami (House, Dženy, Marie, Maky) si nehraje na Fanfána ani na Bigglese, ale znovu na Phila Marlowa. Naštěstí je jeho vyprávění jako obvykle příjemně staropražské, včetně popisů reálií jak trvalých, tak i těch, co po revoluci v devětaosmdesátém zmizely navždy v propadlišti dějin.
75 % (zatím 41 hodnotících s průměrem 86 %).
...
Nato vešla paní s kafem ve dvou růžovejch hrníčkách a hromotluk s odhodláním ve zraku. Typickej milicionář; taky mi trochu připomněl známýho harlejáře řečenýho Bejčí držka.
...
Hele, ty, syčela na mě chudinka holka House, jak ve vazárně pohřebních věnců nemohla ječet, už zase lezeš do kdovíjakýho průseru, že jo? A zase mě z toho vynecháváš, jen aby se mi propánakrále kdovíco nestalo, co? Hlavně že si vybíráš za komplice samý ženský; co máš s Maky, hele?

61 21.02.2023

Při pátrání po důvodu popularity kapitána Exnera jsem došel k poznatkům, z nichž se dají vyvodit odpovědi: byl vždy dobře oblečený, místo piva pil víno, jezdil ve veteránském kabrioletu mercedes, na kapitána byl podezřele mladý, choval se slušně. To vše v této kombinaci v šedesátých letech nebylo asi úplně normální, proto tehdy na čtenáře, a hlavně na čtenářky, působil jako postava téměř nadpozemská. Po těch 56. letech, kdy prý román poprvé vyšel na pokračování v Rudém právu, v knize vidím ozvěny nedávné války, smutnou historii starého sídla, přehlídku ušlápnuté a nedoceněné inteligence a bývalých podnikatelů, přemíru soudruhů a také trochu tak nějak zdánlivě roztržitého pátrání našeho mimořádného kapitána.
75 % (zatím 168 hodnocení s průměrem 85 %).

P.S.
Kapitán Exner fascinoval i filmaře, o čemž svědčí 5 filmů a jeden seriál. Jen nějak nemohli trefit správného herce, pokaždé byl jiný (Jiří Vala, Petr Kostka, František Němec, Karel Heřmánek, Jiří Kodet, Michal Dlouhý).

67 18.02.2023

Kniha malého rozsahu, velkého formátu, plná užitečných informací, s mnoha dobovými černobílými fotografiemi slušné kvality. To vše doplněno půdorysy staveb a stručným popisem uměleckého vývoje jednoho z našich slavných architektů.
Jako každý druhý Čech, i já se považuji za cestovatele, rád se procházím nebo proháním na kole přírodou, a stejně tak rád se toulám s foťákem historickými centry měst. V mnoha z nich zanechal Gočár už před stoletím desítky obdivuhodných staveb (Praha, Bohdaneč, Užhorod, Pardubice, Dvůr Králové, Krucemburk, Jaroměř, Ústí nad Labem, Libodřice, a hlavně Hradec Králové, kam dvakrát za rok zavítám a připadám si jak Alenka v říši divů). Mimo to navrhl desítky originálních interiérů, a to i v mnoha evropských velkoměstech.
Poslední třetinu knihy zaplňuje poctivý soupis všech realizovaných i nerealizovaných prací, přehled životopisných dat, zahraničních cest a použité literatury.
Kniha vyřazena z knihovny, místo ve sběru skončila v mé přecpané knihovně.
100 % (jsem po 1amu druhý hodnotící, jsme na průměru 80 %).

61 10.02.2023

Masakry. Pátrání, přesuny, úvahy, to vše jen vyplňuje malé mezery mezi desítkami mrazivých hororových scén. V nich jsou Keplerovi mistři. Jurek jako Fénix vstává z popela a jeho geniální, pomstychtivý, zločinný mozek se střetává s neméně geniálními „mossadovskými“ úskoky Joony Linny. Čtivost na maximu.
85 % (aktuálně 2257! hodnocení s průměrem 84 %).

79 10.02.2023