mi-380 komentáře u knih

Pokud bych se považoval za černý střed terče, byl jsem románským autorem zasažen naprosto přesně, ač jsem podle genealogie slovansko-germánsko-ugrofinsko-keltský bílý Středoevropan. Tajemné postavy, střídání vypravěčů, střídání forem, záhadná úmrtí, starofrancouzský šarm, to vše ještě ke všemu soustředěno do Giverny, jedné z nejvýznamnějších líhní impresionismu s proslulou vodní zahradou Clauda Moneta. Prostě dokonalý terč s pěti dobře mířenými trefami uprostřed.
95 % (zatím 364 hodnotících, průměr je 80 %).

P.S.
Příspěvek číslo 1000

68 27.10.2023

Isola/New York, prosinec 1992, leden. Ve městě přituhuje poklesem teploty a stálým nárůstem kriminality. Autor se vrací k relativně prostým motivům zločinů. Napínavé pátrání, kterého se účastní většina známých postav, je tentokrát v poměru 50 na 50 prošpikováno komplikovaným soudním dramatem, které se přímo dotýká Steva Carelly.
...
Město upadalo. Taxikář to věděl, protože je projezdil křížem krážem, znal každý kout.
Viděl rozházené odpadky a potrhané matrace a travnaté svahy kolem dálnic zaneřáděné zbytky umělých hmot, v ulicích mimo hlavní čtvrti viděl jámy jako krátery po bombách, viděl černá slepá okna v opuštěných činžácích a telefonní budky bez telefonů, viděl veřejné parky bez laviček, které někdo rozmontoval a dřevo odnesl domů na topení, slyšel bezdomovce, jak vykřikují nebo pláčou nebo prosí o smilování, slyšel sirény ambulancí kvílet ve dne v noci, ale nikdy, když jsou zapotřebí, všechny slyšel a všechno viděl a všechno věděl, ale všechno míjel a jel prostě dál.
Policie taky věděla, co se s městem děje.
Jediný rozdíl byl v tom, že policisté nemohli jet prostě kolem a dál.
85 % (zatím 127 hodnocení s průměrem 83 %).

64 15.10.2023

Přírodou prozářené, sladce i smutně dojemné, lehce humorné vzpomínání na tatínka s jeho životními vzestupy i pády. Zároveň dokonalá lekce pamětníka na téma holokaust a jeho následky. 360 tisíc zabitých občanů Československa v poslední velké válce, z nich velké procento židovského původu, je stálým varováním pro nás i pro obyvatele Izraele, prvního i posledního útočiště tohoto národa. Kdo viděl na vlastní oči relativně tolerantní Izrael, plný Arabů a mešit, a Palestinu, kde v Gaze nic židovského nemá šanci na přežití, ten pochopí.
...
Jednu kýtu jsme dali pekaři Bláhovi, byl k nám za války moc hodný, jednu do statku Burgrovým, ti k nám byli ještě hodnější, a ostatní máma naložila do takové krásné kamenné štoudve a dělala mým bráškům Hugovi a Jirkovi omáčky a bifteky, což byla její velká specialita. Kluci se cpali na příští léta, aby vydrželi Terezín, Osvětim, Mauthausen a pochody smrti v třicetistupňových mrazech a nošení kamenů na mauthausenských schodech v třicetistupňových vedrech a všechny ty krásné věcičky, které pro ně připravili Němci. Hugo se vrátil celkem dobrý. Jirka se vrátil z Mauthausenu a měl čtyřicet kilo a půl roku umíral od hladu a utrpení, než začal znovu žít. Nikdy mi o tom moc nevyprávěl, jenom jednou, a když jsme mluvili o tom srnci, řekl:
„Možná že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačily akorát do konce.“...
100 % (už 2733 hodnotících, průměr je 85 %).

81 10.10.2023

Zločin a trest v jižní Francii před sto lety. Autor mě vtáhl do dokonalého dramatu, a v něm na ploše pouhých několika hektarů půdy v Provence, v interakci lidé versus krajina a naopak, na příkladu boj o vodu rovná se boj o život, předvedl, za jakou cenu Francouzi, a s nimi většina Evropanů, dosáhli svého bohatství a dočasné převahy nad ostatním světem: tvrdou prací generací, přímo dřinou, odříkáním, skromností, vynalézovostí. Ale i lstivost a chamtivost hrála roli v dobách, kdy důležité mince byly stále ještě ze zlata.
Také oba filmy podle knihy patří mezi poklady francouzské kinematografie. Musím se na ně znovu podívat.
100 % (zatím 244 hodnocení, aktuální průměr 95 %).

73 07.10.2023

Měsíčník Melodie, polozapomenutá hudební bible mého mládí na pokračování, a tam dvě hlavní osobnosti s širokým rozhledem: Jiří Černý a Lubomír Dorůžka. Anglický knírek, anglicky psaná literatura, americký jazz. Z jeho vzpomínání (na lidi, události, pocity), počínaje válečnými léty, konče devadesátými, vyzařuje laskavá povaha, vzdělanost, smysl pro humor, tolerance, fascinace anglo-americkým světem poloviny dvacátého století (a kdo tenkrát nebyl?), láska k literatuře, hudbě i rodné zemi („nikdy jsem neuvažoval o emigraci“). Když to doplním faktem, že jeho velkým přítelem byl Josef Škvorecký, jeden z mých nejoblíbenějších autorů, pak z toho všeho (já, čtenář) vycházím jako přesně zaměřená cílová osoba (děkuji za nasměrování, kap66 a kuruteku, a děkuji vynálezci závorek). Připomínám - zde na DK volně ke stažení.
...
Až dosud jsem se pohyboval v prostředí, které spojovaly podobné podmínky, zážitky i zkušenosti. Tady jsem se najednou ocitl ve společnosti lidí, s nimiž mě nepojilo vůbec nic: před vojnou jsem neměl potuchy, že takoví lidé existují. Postoje a názory, které se mi dříve zdály být naprosto samozřejmé do jisté míry je sdílel každý, koho jsem znal byly pro ně stejně neznámé a neslýchané jako jejich názory a zkušenosti pro mě. Dva roky strávené v takovém prostředí mohou být mukou, ale je to také výborná škola tolerance...
100 % (zatím 7 hodnotících, průměr je 80 %).

60 30.09.2023

Krvavá historka, autorova podivná policie tentokrát svou utajenou rychlopalbu zaměřuje na tři případy současně a výsledkem je poutavě prokombinovaný, a zároveň chytrý a vtipný thriller, srovnatelný s {ta množina je obrovská}.
...
Výslechy obyvatel dotyčné křižovatky nic nepřinesly; z okna se v tu dobu nikdo nekoukal. Všichni spali, souložili nebo zírali na opakování AZ-kvízu.
90 % (297 hodnocení je zatím na průměru 91 %).

73 29.09.2023

Podle názvu jsem čekal Kotletu, dostal jsem ale tvrdšího a sofistikovanějšího Goffu, trochu jako pokračování série Miko Syrový, pokud bych měl přirovnávat. Takže dobré, velmi dobré, skoro výborné. Proč skoro? Absolutní spokojenost při četbě mi občas narušila nějaká nelogičnost, jako například absence využívání mobilu v situacích, kde se to přímo podbízí (katastr, foťák). To je ale asi problém můj, člověka, který už si život bez těch desítek praktických aplikací dovede těžko představit.
Závěr: Křížová palba už je na stole.
...
Nejdřív po mně chtějí, abych našel tajemného našeptavače a teď mám ještě pátrat po tom, proč ode mě zdrhla manželka? Proč mi rovnou nepřikážou, abych odhalil, kdo zabil Kennedyho?
To bych měl alespoň nějakou šanci.
85 % (zatím 696 hodnocení s průměrem 87 %).

79 22.09.2023

Jeden z pilířů mého výchovně-vzdělávacího procesu v době, kdy autor byl u nás tabu. Přesto jsem, několik desetiletí po vydání, z téhle knihy jako teenager čerpal zkušenosti historické i morální. Muzika, studium, provokace, pokusy o hrdinství, kluci a holky, dvě pohlaví, nostalgické vzpomínání na lidi, kteří tu byli a nejsou. Revoluce na poslední chvíli, když už se to může, není to tak nebezpečné, a ještě je tu šance stát se hrdinou. Autor je skvělý pozorovatel a moudrý a vtipný glosátor svého okolí. To dokázal už touhle prvotinou a vydrželo mu to celý život, doma i v Kanadě. Už dávno patří mezi mé nej.
...
Ale neměl jsem chuť se někoho zmocňovat při revoluci. Vlastně jsem nikdy neměl moc chuť se někoho zmocňovat. To jen že ta wirtemberská královna byla hezká a já vždycky cítil sympatii k hezkým ženským. Jako každý. Každý k nim cítil sympatii.
...
Ale, Helenko, dyť
Ne, nemáš bejt sprostej. Jestli řekneš ještě jedno sprostý slovo, tak odejdu.
Ale prdel přeci neni tak sprostý slovo.
Já du, řekla Helena a vstala.
...
Irena mi jednou řekla, jak chodí sama se psem po lese a myslí na problémy. O literatuře a o politice a já nevím. A tenkrát jsem se v duchu styděl, že já myslím jen na holky, když jsem sám, a připadal jsem si proti ní méněcenný. Ale to bylo dávno. To bylo hrozně dávno.
100 % (1031 hodnocení je zatím na průměru 84 %).

P.S.
Jeden můj slovenský přítel mi po letech prozradil, že u nich se té české revoluci v květnu 1945 říkalo: revolúcia pri pive a suchej saláme.

78 12.09.2023

Další ďábelská jízda pro čtenáře, co mají rádi spád, napětí a důmyslnou konstrukci příběhu. Jednodenní rychločetba, jinak to snad ani v tomto případě nejde. Prostě Robotham.
90 % (zatím 235 hodnotících, průměr je 92 %).

79 09.09.2023

Highlander je zpátky, jen si říká jinak a místo skotských hor brázdí hlavně ty české. V dramatickém a humorem prošpikovaném ději plném akce nemohou chybět souboje všeho druhu, pak také něco jako X-Meni různých typů na obou stranách bitevní linie, a samozřejmě zbraně: střelné, sečné, bodné, dokonce i jaderné. Řízná a zábavná četba, oživená vizí Evropy za pár let, v níž v mnoha zemích probíhá občanská válka: zoufalí domorodci se brání sílící moci evropských muslimských kalifátů.
...
Pozor letí! upozornil jsem je těsně před dopadem granátu česky.
Po výbuchu, který se rozlehl mezi skalami, se ze zákrutu vyvalilo mračno prachu. Podle výkřiků, které následovaly těsně po explozi, mi zasažení nerozuměli. Jejich chyba, měli se učit světové jazyky.
...
Ve spíži jsem našel kromě sucharů také lančmít. Naštěstí to byl starý čínský lančmít, tj. z pravého vepřového masa, a nikoliv nový čínský lančmít, pravděpodobně vyráběný čínskými dětmi ze separátu z jiných čínských dětí.
...
Jak jsem zjistil, ten milý, laskavý a chápající pán, se kterým jsem si tak hezky popovídal, mě označil za vražedného sociopata. Něco na tom možná bylo, ale stejně nemusel být hned tak sprostý...

80 % (zatím 65 hodnotících, průměr je 87 %).

66 06.09.2023

Nevyzpytatelná a nebezpečná Pustina, tanky, alkohol, tabák. Technika poloviny dvacátého století v kombinaci s magií, chlapská práce. Ten "báječný" mužský svět, který už dnes v naší západní civilizaci mizí v propadlišti dějin. Autor chrlí nápady, zdokonaluje svůj fantastický vesmír a při tom dokáže udržovat napětí a atmosféru.
Sám jsem strávil rok života u tankového praporu, pokouším se srovnávat, ale nějak to nejde. Tenkrát jsem ty naše T-62 nebo snad T-72, s nimiž jsme na západní hranici měli za úkol, spolu s motostřelci, odrazit útok zlých imperialistů, moc nemiloval. Vojna byla nutné zlo, tanky byly sice obdivuhodné obludy, ale jejich účel mi k srdci nepřirostl, a o to víc je nemám rád, když vidím to aktuální všeobecné válečné nadšení a tisíce zničených strojů. Promrhaná energie, a hlavně zmařené životy, jen aby se rozhádala Evropa, vyprázdnily sklady a mohlo se vydělávat na novém zbrojení. Zemřít v tanku, strašná smrt.
Jako kluk jsem ale hry na vojáky miloval. Autor mi ty staré, dobré (protože jsem byl mladší a naivně optimistický) časy připomněl.
85 % (zatím 130 hodnocení, průměr 88 %).

74 26.08.2023

Tankový prapor v Žambochově světě, kde se realita mísí s temnými kouzly. Občas to vypadá jako reakce na aktuální válku na východě, nějaké paralely se objevit dají, jenže rok vydání je 2021, což autora pasuje na schopného prognostika. Že patří mezi naše nejlepší spisovatele fantasy už dokazovat nemusí, Bakly a Koniáš mu to dávno zajistili.
Tentokrát se pohybujeme v podobném světě, jen doba a technika je jiná. Základní požadavky: napětí, záhady, atmosféra i čtivost naštěstí zůstávají i tentokrát hodně vysoko. Není to sice Mont Everest, ale Mont Blanc v pohodě. A v knihovně probíhá rychlá rošáda: měním Veterána za Kapitána, Seržant už to má za sebou a odpočívá, Válečník dlouho čekat nebude.
...
Prodavač mě pozoroval, jak si přímo u stánku balím cigaretu.
"Voják", konstatoval.
Jen jsem přikývl.
"Na dovolené", znovu jsem přikývl.
"Měli by to zastavit, už tam skončilo příliš mnoho mladých chlapů."
"To by se mi líbilo", souhlasil jsem, zkontroloval cigaretu, zda se nerozlepuje, a zapálil si.
"Není to nebezpečné, vést takové řeči?" nadhodil jsem.
85 % (zatím 148 hodnotících, průměr 86 %).

66 20.08.2023

Isola/New York, horké léto 1991. Postavy detektivů pokračují ve vývoji, mění se jejich rodiny, vztahy, motivace. Naštěstí po těch pětatřiceti letech a třiačtyřiceti knihách nám zestárli tak o 10, možná o 15 let, takže jsou stále ve formě. Jenomže město kolem nich uhání aktuálními změnami a lidé v něm jsou stále tvrdší a vraždy četnější a brutálnější. Detektivní složka hlavní linie, kde v ústředních rolích vystupují Carella a Brown, opět nemá chybu, stejně jako četné dialogy, některé postupy a akce kolem hlavního případu mě tu a tam brzdily v čtenářském rozletu.
...
Opět se ušklíbla jako hippie. Jako by matce z oka vypadla. Na nic si nehrajme, jen holá fakta, madam.
"Nebyla jste tady ve městě?"
"Ne, byla jsem ve Vermontu."
"Někdo tam byl s váma?"
"Řekla jsem vám, že tam jezdím sama."
"Já jsem se neptal, jestli tam někdo s váma jel. Ptal jsem se, jestli byl někdo s váma ten večer, kdy byla zabita Margaret Schumacherová", řekl Brown mile.
85 % (aktuálně 81 čtenářů je na průměru 84 %).

66 12.08.2023

Další krůček během sisyfovské práce, spočívající v zalepování mých mezer v literatuře. Puškinův romantický, mírně chaotický příběh o velké lásce, šlechtické cti, uralských kozácích, na pozadí skutečného povstání, které vedl koncem 18. století Jemeljan Pugačov, mě příjemně překvapil stylem (čekal jsem ho mnohem víc archaický) i obsahem (zábavný mix romantiky a historie).
80 % (zatím 370 hodnotících, průměr je 77 %).

66 09.08.2023

Po tlusté detektivce jsem zatoužil po tenké antidetektivce od osvědčeného autora. Příběh je to příjemně starosvětský, z doby, kdy luxusní vlaky stále ještě připomínaly Orient expres, bohaté dámy se rozpovídaly u šampaňského a utajené lásky byly náležitě romantické. V porovnání s autorovými romány jednoduchá a přímočará oddychovka (v souladu s popisem práce hlavní postavy), s malým překvapením na konci.
70 % (247 hodnocení je zatím na 75 %).

63 08.08.2023

Tentokrát tak trochu forsythovský mezinárodní kriminální thriller, přesouváme se z Londýna do Bagdádu, Istanbulu, Washingtonu a dalších míst. Joea v hlavní roli vystřídal jeho kámoš exdetektiv Ruiz, který objevuje dívenku Holly - předobraz hodné a zlobivé holky z autorovy nové série. Kniha čtivá, zábavná, dlouhá, překombinovaná, přeplněná postavami a zločiny mnoha oborů (krádeže, terorismus, finanční podvody, vraždy a určitě jsem na něco zapoměl).
...
Kdo říká, že jsou účetní nudní?
Říkáš, že jsem nudná?
Ne
Tak co říkáš?
Říkám, že jsi geniální, krásná, inteligentní, schopná a úžasná.
A nudná?
Jsi nejvíc sexy počtář, který kdy přejel přes čísla pravítkem. Rád se budu na tvůj sešit koukat každý den.
Bylo to tak těžké?...
80 % (zatím 458 hodnocení s průměrem 90 %).

69 07.08.2023

DD se nám vrátil, raduji se vždy v červenci (a pak ještě v prosinci). Tentokrát jde o pátrání naprosto originální, ve stylu svérázných osamělých soukromých detektivů se ho ujímá s minimální pomocí ostatních Krauz, a spolu s ním se vracíme hluboko do minulosti, přičemž autor pálí do čtenáře smutné příběhy ze slovensko-rakouské hranice a nutí ho k vyhodnocování motivů jedné i druhé strany.
Audiokniha, s pomocí skvělé četby MM věnuji znovu tolik hvězd, že by trumfly nejen štábního praporčíka nebo kapitána, ale i armádního generála.
90 % (zatím 63 hodnotících je na stejném průměru)

P.S.
Kniha s pořadovým číslem 36, chronologicky zařazena na pozici číslo 32. Ocitáme se tu (po úvodu v roce 1952) v září 2008, těsně po vyřešení případu mrtvé studentky v Maďarsku (Kráska a netvor).
Aktuální pořadí podle data řešení případů:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

76 02.08.2023

Čtyři setkání s mimozemšťany, ryzí sci-fi dvacátého století. Povídky chytré, slušně vypointované, politikou roku 1964 nepoznamenané, což se nedá tvrdit o doslovu. Ten je poučný, s pomocí jednoduchých ilustrací vysvětluje několik významných fyzikálních jevů, setkáme se s Christianem Dopplerem, Edwinem Hubblem, Albertem Einsteinem a jejich pokračovateli, ovšem k prohloubení znalostí autor doporučuje četbu skoro výlučně sovětských popularizátorů (Rovenskij, Ujomov, Těplov, Perelman). Znali jsme to: vlk se nažral...
90 % (zatím 17 hodnotících, průměr 89 %).

58 26.07.2023

Tímhle puzzle jsem se prokousával dva týdny, postupoval ze všech stran i rohů, těch vážných témat tentokrát autorka smíchala nečekané množství. Čekal jsem dramatické vyprávění o likvidaci klášterů, čehož se mi dostalo, ale se spoustou vedlejších dramat a zázračných setkání navíc. Je to dobře nebo špatně? Každopádně mě některé příběhy občas rušily a někdy i zdržovaly. Kniha je odvážně tlustá, fikce se v ní prolíná s realitou (jakoby dvěma prsty na aplikaci Mapy.cz přiblížení Bílé Vody s Marienhilfem rád odpouštím), zápisy ze situačních zpráv a vězeňských spisů mi tu a tam připomněly Škvoreckého smutný humor z knihy Ze života české společnosti. Ale mám rád tenhle polodokumentární styl a oceňuji připomínání historických událostí a křivd.
90 % (zatím 1801 hodnocení s průměrem 85 %).

P.S.
Znovu postavený poutní kostel Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) leží jižně od Zlatých Hor, je to kouzelné místo, od jeho návštěvy před pěti lety mi jeho historie leží v hlavě, a autorka mi vše důrazně oživila.

111 06.07.2023

Koupeno na tržnici u Pamukkale. Vydáno v Turecku a, kupodivu, dokonalý český překlad (překladatel neuveden). Přehledný průvodce stovkou místních zajímavostí. Nechybí mapa a množství kvalitních fotografií ke každému místu. Je vidět, že autor byl nejen nadšený patriot, ale také zkušený profesionál, pracující celý život v turismu doma a v Německu, což je znát na systematickém členění knihy.
90 % - jsem první hodnotící, jak bych také nebyl, když jsem autora i knihu dnes vložil na DK:-)

54 05.07.2023