
Příspěvky

Tento komiks bych popsal jako absolutní Batmanovskou klasiku. Z toho komiksu to jde cítit, poctivý Batmanovský svět. Musím se přiznat, že jsem se toho komiksu trošku bál, stejně tak i kresby, ale bylo to zbytečné. Vše na pohodu. Tímto komiksem se prostě nedá šlápnout vedle. Skvělý úvod do Batmanova universa.
Líbil se mi ten starý Batmanův létající stroj, který vypadal dost nemotorně a křehce, ale nějak to tam sedělo. A vlastně se mi tak jevil celý ten komiks, trošku zastarale, zaprášeně, ale na úrovni.


Pro skalní fanoušky asi to bude poklad, pro mě to byla příjemná oddechovka u které jsem si pořádně odpočinul. Jsem si jistý, že se k tomuto komiksu ještě jednou vrátím...


Čekal jsem něco absolutně jiného. Svět bohapusté fantazie, která nezná hranic... Skoro jsem se urazil, když se má očekávání nesplnila a na stránky komiksu mi bylo stále předkládáno zcela něco jiného... Ale výsledek mě pobavil a mám chuť si dát ještě další chod...


Jaké máte očekávání, když se podíváte na obálku tohoto komiksu? Asi to nebude nic přehnaného a možná budete očekávat jen trochu zábavy a pobavení. Při čtení jsem procházel fázemi. Fáze 1- No tak se jdu pobavit, trošku erotiky a zábavy vlastně ani nezaškodí. Lesbičky a BDSM super, bude sranda. Fáze 2 - Postavy nenudí, příběh se docela vyvíjí a vlastně to není vůbec špatné. Fáze 3 - Pane jo, ono to vypadá, že BDSM není jen tak ledajaká sranda, ale skoro životní vášeň, která dokáže lidi naplnit, nebo je úplně změnit. Fáze 4 - Blížím se konci, a už nic nevnímám, čas běží a konec s poslední stránkou mě opravdu dostal. Fáze 5 - Jedna z nejlepších věcí co jsem kdy četl. Fáze 6 - Nesuďte knihu podle obalu.


Lepší vstup do světa edice Kolumbus jsem si nemohl přát. Bohužel jsem si o této knize moc neměl s kým popovídat. Když se mě někdo ptal co čtu a já jsem odpověděl, že Poslední lidojedi, tak kamarádi se na mě podívali s výrazem, jakoby mi trošku přeskočilo a dál na toto téma moc nechtěli se mnou komunikovat. Je to zajímavě jak je kanibalství velké tabu a jak odmítavě se k tomu člověk staví. Možná, že jednou někdo napíše někdo knihu a my se budeme dívat stejně na pojídání zvířat jako na samotné kanibalství a také na lidi, kteří tyto zvířata jedí jako na primitivy.
V knize je část, kde autor popisuje vstup civilizace na ostrov a okamžitou snahu kanibalismus vymýtit, trestat, hledat viníky a nastolit nový řád. Bylo pro mě zajímavým zjištěním, že Kanibalismus nebyl mezi těmito kmeny žádnou úchylkou, ale prostý nedostatek masa v této oblasti, ve které kvůli specifickým geografickým podmínkám bylo těžké něco ulovit.
Kultura těchto domorodců byla jednoduchá někdy i těžko pochopitelná, ale pokud přežila takovou dobu nezměněná v takových podmínkách v jakých dokázala žít, tak to znamenalo, že to fungovalo. Jejich systém byl harmonický a vyvážený.
Jens Bjerre za mě velký dík, že dokázal vstupovat mezi tyto neznámé kmeny s takovou ochotou naslouchat a učit se.


(+ SPOILER) V tomto komiksu mi přijde, že Alejandro Jodorowsky začíná senilnět. Raději nebudu srovnávat s Kastou metabaronů, ale pár připomínek bych měl. Celý svět Metabaronu je jedna velká hra extrému a brutalit. Celou dobu jsem měl za to, že tento svět v kastě si na nic nehraje a je prostě takový jaký je.
No a pak přijde tento komiks Metabaron a objevilo se zde pár věcí, po kterých bych komiks přejmenoval na METEBLBOUN. Jako opravdu před koncem světa je jediné přání Metabarona prosouložit se do nekonečna? No jasně, pokud bych to byl já, nebo někdo jiný z nízké lidské rasy, ale Metabaron? Co je to za blbost?
Nebo na začátku komiksů, když vytvořili nového metabarona tím, že naklonovali pozůstatky DNA předchozího Metabarona, který je už dávno po smrti a jeho pozůstatky létají někde ve vesmíru. To si jako fakt zde hrál Jodorowský na Jurský park?
Samozřejmě kresba zde byla úžasná, ale to je asi tak jediné velké plus. Samozřejmě i zde najdeme věci, které v kastě byly úžasné, všechny ty extrémy a brutality, ale pokud to neladí k postavám, kterým nevěřím, tak jsou zbytečné.


Vše v této knize pochopil asi jedině sám Murakami. Těžko popsat dojmy. Po přečtení této knihy se vše změnilo. Nezůstal kámen na kameni. Snažím se. Nenacházím slova. Pád do hlubin duše autora. Sedím zde s knihou v ruce. Zůstal jen klid, vděčnost a radost.


Další kus, s kterým bych se chtěl opakovaně pomazlit. Příběhy mi seděly, ale uvítal bych, kdyby jich v tom díle bylo alespoň stovka. V každém případě jsem rád i za toto dílo, ve kterém mi těch pár příběhu rozjasnilo den do černobílých barev Sin City.


Velká škoda. Má to být pro děti, které by měly pochopit základní motivy postav a dějovou linku příběhu. Komiks je zmatený, a na to, že měl jen 68 stran jsem se v něm dost ztrácel. Pěkný průser. Prostě někdy nedokážu pochopit jak je možné, že se taková sračka může vydat a zkazit poměrně povedenou edici.


Tato kniha je fajn, jen každému potvrdí co dávno už sám ví. Cal Newport jako moudrý pán jen potvrdil to, co jsem si myslel a dodal mi odvahu k pár krokům. Třeba smazat aplikaci FB z telefonu. Ale jak za půlkou knihy začne Cal nepříjemně kecat do života a rozdávat rady tipu ,,Naučte se každý týden jednu novou dovednost" , tak mě to nějak přestávalo bavit, protože již odbíhal od daného tématu a začal šlapat vodu...


Příběh Pařížské tržnice mě bolel celou dobu co jsem jej četl. Nebylo se zde ke komu připoutat. Hlavní postava je zde úplně ztracená a bezradná, skoro na facku. Ostatní zde jen kují pikle a číst to vyvrcholení klepů a pomluv bylo utrpením. No nedívím se, že kniha neměla ve své době úspěch jak jsem četl v doslovu, ale na některé postavy opravdu nezapomenu. Nejvýraznější postavou v knize není Florent, ale Líza majitelka uzenářského krámu a další nejvýraznější postavou je zde samotná tržnice, která žije sama za sebe ...


Docela zklamání, komixy z této edice mám rád, ale zde jsem nenašel propojení s hrdinou. Škoda, snižuje to kvalitu celé série.


O tom jak kočka žije jsem se zde něco dočetl, ale o tom aby mi v noci neskákala na hlavu zde nic není. Musím si půjčit ještě něco dalšího. Dost informací jsem se dozvěděl, ale chci jít dále.


Lahůdka. Vulgaritu a pestrost s jakou se Skalpy prezentují jsem si užíval na každé stránce. Občas perverzní brutalita mi vůbec nevadila a přišlo mi to jako komiks šitý na míru. Při čtení jsem si připadal přirozeně a s postavami jsem si kupodivu dobře rozuměl.


Mám ve velké oblibě tuto edici KomiX. Již několikátý díl z této série a pokaždé je to pecka, protože to co je v tom sešitu obsaženo na pár stránkách se mnohokrát nevejde ani do několika set stránkové knihy. Úžasné kukátko, ve kterém jsem zažil a nahlédl víc než jsem čekal.


Skromný komiks s obyčejně originálním příběhem. Nemá to chybu.


Nenadchlo, ale není to špatné. Vysvětlí pojmy, principy. Každopádně po přečtení Jak na sítě, mám chuť přestat některé sociální sítě úplně používat. Kniha mi přijde svým způsobem nechutná, protože potřebuje a snaží se prohlubovat závislost lidí na sociálních sítích. V knize nenajdete nic nového co byste nenašli na webu. V Jak na sítě se objevují příklady z McDonaldu, tomu jsem opravdu nemohl uvěřit. To jako fakt? To má být jako příklad něčeho originálního, čím by se měl člověk snažit inspirovat? Opravdu díky, ale NE.


A zůstalo po něm prázdno a ticho. Nečekal jsem, že to bude takovým způsobem, ale v této sérii mě už nic nepřekvapí. Každopádně to bylo hezké a důstojné. Jen to skončilo jinak, než jsem očekával, ale co jsem očekával to sám nevím.
Sérii jsem začal číst někdy před dvěma roky a v té době jsem byl trochu jako ty zombie, cítil jsem se více mrtvý nežli živý. Vrátil jsem se k sérii na jaře a ta mě provázela mě po celý rok. Vždy jsem měl nějaký sešit sebou, ať jsem šel kamkoliv tak mi Živí mrtví dělali společnost a já si toho moc vážím, že jsem měl tu možnost a čest tuto partu doprovázet. Bylo to hezké a bylo to fajn. Hrdinové se změnili a já se měnil spolu s nimi.


Tak to je taková škoda, čekal jsem rozhodně něco jiného, ale jsem ochoten to za tolik skvělých dílů rozhodně prominout. Nový světový řád je hodně zoufalý pokus jak ukončit něco co autora možná už nebavilo, možná už nevěděl kudy kam, možná mu absolutně došly nápady? Bůh ví, ale ten rukopis tam je, duši to má taky, jen ten zpackanej příběh, který sebou plácá na suchu je hodně smutný.


Další odpočinkový díl, ta frekvence náhlých zvratů a chvílí klidu v sérii mi bude chybět. Na scéně se objevila nová a zbytečná postava(na obálce), která zabrala místo těm starým, což je škoda, protože je tam dost postav, například Ježíš, který si zasloužil prostoru mnohem více. Možná nejslabší díl celé série.


Blíží se konec a je to cítit v kostech, a to nejhorší co se může stát, je to, že nemáte další díl po ruce.


Dlouho jsem k této knížce přistupoval tak váhavě, i když ona si vyžadovala mou pozornost s takovou pokorou. Každá povídka měla svůj vlastní život, ale stejný charakter. Každá povídka měla svoje kouzlo a nemohu upřednostnit jednu před druhou. Četl jsem je spřeházeně a jako poslední jsem se dostal k Zmatení citů a to byl obrovský zásah, který ve mě otevřel staré rány dávno zapomenutých časů. Geniální, skoro jakoby to bylo načasované.


Nenadchla. V Respektu vyšel článek o spánku od tohoto autora a podle mě, pokud někdo chce ušetřit čtyři stovky, tak je úplně dostačující. Na mě až příliš hodně omáčky v podobě různých výzkumů. Každou kapitolu bych klidně vyměnil za jednoduché shrnutí na pár stránek. Za mě zklamání za zvolenou formu, ale kvalitě obsahu se nemůže nic vyčíst. Proč spíme mě každopádně v mnoha věcech posunulo a kvalita spánku půjde určitě nahoru. Takže dikec Matthew Walker a možná někdy příště.


Změna charakteru Negana je neuvěřitelná, stejně jako přítomni Šeptači, jejichž zjevení je pro mě od začátku špatně navrženým vtipem.


Nevím proč, ale už mě v této sérii nic nepřekvapí a proto jsem v tomto díle si už připadal jako divák, který ví, že je to jen komiks. Pro někoho je tento díl zcela zásadní, ale všiml jsem si, že v celé sérii funguje nějaká frekvence překvapivých zásadních zvratů. To co se stalo v tomto díle jsem tak nějak čekal a vůbec mě to nepřekvapilo. Avšak to neznamená, že by mě to nebavilo, ba naopak jsem si to užíval, ale něco z této série mi zmizelo. Dalším problémem je, že knihovnu zavřeli a já si nemohu půjčit 29. díl.


Překvapení jsou jako náboje s kterými na nás Robert Kirkman střílí a v tomto díle se do mě opět párkrát trefil. Je 22:00 a já si řekl, že další díly už číst nebudu. Chtěl jsem si je odložit na pár dalších dnů, abych je četl postupně, ale nemohu na to přestat myslet, co se to tam děje. To je šílené... Rád bych do toho světa vklouzl a udělal tam pořádek.


Musím se přiznat, že v tomto komiksu jsem prožil takové zážitky o kterých se mi ani v první třídě, když jsem se učil číst první písmenka ani nesnilo. Kam ta cesta od prvního naučeného písmenka povede, to jsem si nedokázal představit a stálo to za to. Toto je překlenovací díl, který láme celou sérii a mění celý její směr, třeba někam na jihozápad s větrem v plachtách. Robert Kirkman v tomto komiksu možná prošel nějak sebepsychoanalýzou.


Z našich postav se stávají vojáci. Tento díl s čtenářem nepočítá a jede si to svoje, ať se to líbí nebo ne, válka začala a tady na moc cituplných výjevu moc místa nebylo.


Tady jsem se rozhodl, že už se nenechám ničím překvapit :) No a nakonec mě překvapilo to, že jsem neměl další díl, který jsem tak nutně potřeboval.


A je to tady závislost na tomto komiksu je vytvořena. Již nemyslím na nic jiného a cítím abstinenční příznaky, jelikož nemám další díl. Skvělý díl, ve kterém jsem se dozvěděl jak používat žehličku jako nástroj pro dodržování pravidel. Určitě to zkusím v práci.
