MartinvonHau komentáře u knih

Astrofyzika pro lidi ve spěchu je parádní exkurz do této vědní disciplíny pro lidi, které zajímá vesmír, ale přece jen je pro ně astrofyzika trošku náročný obor. Krásně a jednoduše podáno, přesto jsem některým věcem jen těžko rozuměl a některé časti jsem musel přečíst vícekrát, než jsem je aspoň trochu pochopil. Chyba je ale rozhodně na mé straně. Doporučuji.

2 29.06.2021

Tak co říct k závěrečnému dílu? Bavilo mě to, i když opět skoro sedm set stran textu, a když se za nimi člověk ohlédne, zjistí, že se vlastně nic moc nedělo. Ben si hoví v Dynize, Lady Flint putuje po Fatrástě a Michel se stává odbojářem v Zeměpádu. To je veskrze obsah šesti set úvodních stran. Následuje krátký boj o boží kameny a pak už je konec. Já mám ale McClellanův svět rád a už jen za něj dávám jednu hvězdičku navíc. Rozhodně by ale knize prospělo, kdyby měla o takových dvě stě stran méně. A znovu musím opakovat to co minule. Kniha by si hlavně zasloužila hezčí obálku. Exkurze do Fatrasty skončila, uvidíme, kam nás McClellan vezme příště.

2 19.04.2021

Nebudu první, kdo to píše, ale obálka je opravdu strašná. U Hříchů říše to tak nebilo do očí, jako v tom případě je to děs. Bohužel není to poprvé, kdy se Talpress pokouší ušetřit (asi) a výsledek je eufemisticky řečeno rozpačitý. Stejné to například bylo u další moji oblíbené série Aubrey-Maturin, kde to Talpress také původně zkoušel s vlastní obálkou a nebylo to dobré. Poté převzal původní a knihy vypadají úplně jinak. Původní Prachmistři taky vypadají dobře a tam, pokud se nemýlím, je převzata původní obálka. Śkoda.
Ale k samotné knize. Stejně jako v případě prvního dílu si myslím, že je opět zbytečné dlouhá. Osvěžující je, že se tentokrát dostaneme i na "Divoký západ" a jedna z linek je poměrně zajímavým westernem, i když mě osobně část s Lady Flint bavila asi nejméně. Zajímavější je morální dilema Michela, který spolupracuje s okupanty (i když jsou to z jeho pohledu polovičního Paloánce okupanti?) i linka Šíleného Bena, který sám o sobě začíná pochybovat. Problém začínám ale mít s tím, že postavy začínají být až nesmyslně silné. Proč se táhnout s armádou, když Vlora s Tanielem sami zmasakrují polovinu armády. A Ben jen tak mimochodem likviduje dračí muže, kteří jsou líčení skoro jako neporazitelní. I z toho důvodu jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nakonec tedy čtyři a snad poslední díl bude velkolepý.

2 26.03.2021

Třetí díl je mnohem lepší než druhý, který mi nesedl. Tady máme konfrontaci Japonsko s Evropou a autorce se to podle mě daří vystihnout lépe než Clavellovi.
Přenesení děje do Nagasaki sérii rozhodně prospělo. Přesto si dám od Sana na nějakou dobu pauzu.

1 11.06.2024

Poslední díl seriálový předlohy a část, která mě v seriálu bavila nejméně. Marcos Inaros má být velký zloduch, ale zatím je to takový Mussollini z Wishe (včetně zpupných gest). James Hoden je stále více jako kapitán Picard ze Star Treku, dokonalý až na půdu a naivně přesvědčený, že natáčením infantilních videí změní svět. Celkově mi to moc nesedlo, ale vzhledem k tomu, že seriál společně s For All Mandkind považuji za to nejlepší z televizní sci-fi tvorby, dám i dalším dílům šanci. Tuším, kam budou směřovat a trochu se toho bojím, ale zkusím to.

1 12.11.2023

(SPOILER) Těžko tuto knihu hodnotit. Spíše než o román jde o itinerář pro ty, kteří by v šedesátých letech chtěli provést státní převrat. Mohli by si odškrtávat bod za bodem. Chyběl tomu souvislejší děj, v některých věcech jsem se ztrácel, ale zajímavý pohled na to, jak snadno by se mohl dát změnit politický systém v nestabilní Africe. Dnes už je to zastaralé, dělalo by se to (dělá se to?) jinak, ale zajímavá sonda do života spiklence. Pro mě ale byl závěr velké zklamání. Autor se asi lekl, že by nakonec mohli uspět nabobové ze City, a chtěl tomu dát dobrý konec. Za mě krok vedle, když už cynicky popisuji mechanismus převratu, měl bych cynický i zůstat.

1 20.09.2023

Sharpovu ságu jsem považoval za uzavřenou. Hrdina prošel všemi podstatnými událostmi přelomu 18. a 19. století a myslel jsem si, že autor už k tomu nemá co dodat. A pak je tady ještě jedna věc. Celou sérii mám ve třech knihovničkách, do každé z nich se vejde přesně sedm knih. Dvaadvacátý díl mi tedy udělal čáru přes rozpočet a přivodil spoustu starostí :-). Ale k samotné knize. Sharpe je spolu s Harperem opět v nejlepší formě. Oba jsou sice už trochu unaveni dlouhým konfliktem, ale z obou je cítit strach z toho, co budou dělat, až skončí války, když nic jiného neumí. Sharpe se sice těší na farmaření v Normandii, ale je vidět, že si to moc neumí představit. A to z neohroženého bojovníka místy dělá docela roztomile bezradnou postavu. Zápletka s napoleonskou verzí německých werwolfů mi přijde trošku přestřelená, ale nakonec to ani nevadí. Prostě zábava jako vždycky.

1 16.05.2023

(SPOILER) Další díl mé nejoblíbenější knižní ságy a už podruhé bohužel opět jen za čtyři hvězdy. Proč? Pořád je to skvělé, pořád je to čtivé, ale stejně jako u Clarissy Oakes mi přijde, že se autor trochu zpronevěřuje vyprávěcím postupům. V Clarisse Oakes přivádí na palubu ženu, která má specifický vztah k sexu a tím pádem vyvolává napětí. A celou dobu vyprávění směřuje k nějakému vyhrocenému konfliktu, který ovšem nenastane. Clarissa prostě odpluje na kořistní lodi. Tady je to podobné. Francouzský idealista
a kapitán zajaté lodi Dutourd celou dobu očkuje posádku řečmi o svobodě a rovnosti a příběh spěje ke vzpouře. Čtenář jen čeká, jak si s ní Aubrey poradí. Ale pak se prostě opět nic nestane. Dutourd uteče (sice s pomocí členů posádky) z lodi a v Peru udělá Maturinovi problémy. Takže opět se tady buduje příběh a pak se najednou autor rozhodne, že tu linku opustí. A to je škoda. A vůbec k Maturinovi. Ten v Peru organizuje povstání za nezávislost, které je pojato, jako nějaká opereta a vůbec není hodno kvalit špiona jeho formátu. To jsou za mě výtky, zbytek je opět fascinující. Od popisu plavby, krajiny Peru až po Maturina zcela bagatelizujícího ztrátu omrzlých prstů, které stejně nepotřeboval. Stále je to skvělé, jen už autor napsal lepší knihy.

1 16.05.2023

Posádka Rosinanty poprvé rozdělena a my tak nesledujeme jeden, ale čtyři příběhy. A já se nemohu rozhodnout, zda je to dobře nebo ne. Třeba příběh mého oblíbence Amose mi přijde takový utahaný a nemastný neslaný. Stejně jako příběh Alexe.
Bohužel mým handicapem je, že jako první jsem viděl seriál, takže v knize mi trochu schází překvapení. Navíc poslední dvě série s Marco Inarosem se mi moc nelíbily. V knize je to lepší, ale stále si nemohu pomoci, i když se autoři snaží vykreslit Inarose jako charismatického vůdce, mě stejně přijde jako nějaký Mussolini z Wishe. Takže stále je to skvělá série, ale autoři už napsali i lepší díly.

1 25.04.2023

Detiktivka? Nebo spíše (anti)válečný román? Autor se celou dobu nedokáže rozhodnout, co vlastně píše. A to je největší slabina celé knihy. Nápad se starým Watsonem, který přijel na bojiště první světové války, je zajímavý. I prostřihy na skoro nemohoucí Sherlocka potěší. Celkově scény z fronty jsou mnohem zajímavější, než celé to podivné pátrání. Vše to ale sráží absolutně divný konec. To jsem už pokukoval po tom, kolik stránek mi zbývá, a kdy to už skončí. V Levných knihách jsem viděl i druhý díl, těch 109 korun ještě obětuji. Třeba to bude o fous lepší.

1 22.09.2022

Jsou knihy, které přečtete a okamžitě zapomenete, o čem byly. A pak jsou k knihy, ke kterým se pravidelně vracíte. A právě takovou knihou je Šógun. Byl to právě Clavellův román (společně s hrou Shogun: Total war), který mě přivedl k zájmu o Japonsko a jeho dějiny. Od té doby jsem k tématu přečetl spoustu jiné literatury a s odstupem beru některé věci v knize s nadhledem a s pousmáním. Prostě Japonsko, které nám Clavell vykreslil, bylo ve skutečnosti trošku jiné. Ale to neubírá nic na zajímavosti a čtivosti. Právě tím, jak extrémně autor japonskou kulturu popsal, vynikl rozdíl s tou evropskou a je radost sledovat, jak Blackthorne nejdříve tápe a pak postupně proniká do života Japonců. Věřím, že Šoguna jsem nečetl naposledy a takových deset let se k němu vrátím opět.

1 01.08.2022

Abercrombie patří mezi mé nejoblíbenější autory fantasy. A pořád bude, i když tento díl mě zrovna nenadchnul. Děj se táhl, vše už člověk četl někdy předtím. Způsob psaní a psychologie postav byla v prvních dílech fascinující, tady už mi to přišlo únavné, protože to je pořád stejné. V minulých dílech byly aspoň postavy, které byly aspoň pro mě sympatické a člověk se s nimi mohl ztotožnit. Tady to byl samý debil a blbeček. S výjimkou snad jen Orsa a Rikke z těch hlavnějších. Nakonec to sice vygradovalo v bitvě, ale přece jen jsem oid autora četl už mnohem lepší díly.

1 02.05.2022

Série První zákon byla zjevení. Takový Pán prstenů, ale tak trochu naopak a reálněji. Trocha zlé krve nás přenáší o třicet let dále a vedle dobře známých hrdinů se zde potkáváme i s jejich potomky. A opět je to fajn, akorát už to není překvapivé a po jisté době si člověk uvědomí, že je to pořád stejné. Ano je fascinující, že v knize není jediná kladná postava (trochu snad Rikke?), ale to už známe z předchozích románů. Ano postavy působí na první pohled plasticky, ale na ten druhý jsou to většinou jednorozměrní idioti nebo slaboši. Je to pořád fajn, ale už tomu chybí jakékoli překvapení. Více než události na Severu se mi tentokrát líbil Valbeck. Tady se Abercrombie blíží až k Charlesi Dickensovi. Autor prostě stále patří k mým nejoblíbenějším autorům, ale nadšení z prvních knih jsem si do dalších románů už nepřenesl. To vyprchalo někde u Rudé země. Takže tentokrát "jen" čtyři hvězdy

1 22.03.2022

Hodnotit tuto sérii Patricka O´Briana je pro mě poměrně jednoduché. Už když mi nový díl přijde domů, je jasné, že má pět hvězd. Proč? Protože to je Patrick O´Brian a kapitán Aubrey s doktorem Maturinem prostě nemůžou být špatní. A pak už jde jen o to, jestli díl dostane nějakou tu hvězdičku navíc, nebo zůstanu u pěti. A Lapací list si zaslouží minimálně šest hvězdiček z pěti možných. Vymyká se i tím, že Jack tentokrát není na seznamu kapitánů, ale pluje jako kaper. Tedy má mnohem větší svobodu jednání a nemusí se na nikoho ohlížet. A to přináší zajímavé situace. Navíc je to mnohem "námořnější" a akčnější díl než předchozí. Za mě maximální spokojenost.

1 20.01.2022

Jak je u Cornwella zvykem, prostě se to dobře četlo. Ale někde v koutku pořád hlodá červíček pochybností, jestli už to není trochu nastavovaná kaše. Uhtred má zpátky Bebbanburg a splnil si svůj životní sen. A taky to mohlo skončit. Či spíše mělo. Zápletka o tom, jak byl vylákán pryč, aby... (dál by to byl spoiler, tak to psát nebudu), je tak trochu přitažená za vlasy. I některé ze zvratů jsou už moc. Takže ano, přečetl jsem, bylo to fajn, ale už jen za tři hvězdy. A bojím se posledních dílů.

1 15.10.2021

Když jsem před pár lety dostal k Vánocům knihu ze série Prachmistrů, nevěděl jsem, jaký klenot mám v rukou. Dostal jsem totiž až druhý díl a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si koupil první a pustil se do čtení. A od té doby mě Prachmistři nepustili. Bohové krve a prachu pak byli jasnou volbu, kterou jsem musel mít. V původní sérii je jen zmínka o Fatrástě, teď jsme přímo v ní a o deset let později. V zemi, která je jakýmsi odrazem Spojených států amerických, kde si místní kolonisté před pár léty vybojovali nezávislost a vedou války s kmeny původních obyvatel. Setkáváme se starými známými, ale druhé housle nehrají ani postavy nové. Tentokrát mi ale trochu trvalo než mě děj pohltil. Hlavně linka s Michelem mě zpočátku nebrala, ale nakonec se ukázala jako zajímavá. A negativa? Autorovi by měl jeho redaktor vysvětlit, že méně je někdy více. Kniha má přes šest set strany a místy se děj táhne jak med. Kdyby byla kniha řekněme o 200 stran kratší, ke škodě by to nebylo.

1 26.03.2021

Vzpomínám si, že když jsem knihu četl před lety poprvé, byl jsem nadšený. Tentokrát už to taková extáze nebyla. Detektivní román má nějaká pravidla, a když do něj začnete cpát "duchovno", není to dobře. Tady to sice autorka vysvětluje tím, že Aoi je japonská verze Sherlocka Holmese, ale mě prostě tato postava nesedla a ve výsledném hodnocení ubrala minimálně jednu hvězdu. Sérii mám rád, ale toto je bohužel jen průměrná detektivka.

31.05.2024

Seriálový Šogun ve mě vyvolal chuť přečíst si něco o Japonsku. Logicky by se nabízela kniha, podle které seriál vznikl. Navíc, když je to kniha, díky které jsem si Japonsko zamiloval . Ale čím více toho o dějinách této země víte, tím méně vám Clavell připadá atraktivní. Je nepřesný a ani tu atmosféru se mu nedaří vystihnout tak, jako jiným. Takže jsem volil mezi Jošikawovým Taikem a detektivkou od Rowlandové. A z lenosti zvítězila detektivka. A je to moc fajn detektivka. Sice místy až moc překombinovaná, Sano se dostává do situací, které by logicky neměly být řešitelné, ale tento žánr literatury si vždy řešení najde. I když to trochu láme přes koleno. Za mě fajn oddechovka o Japonsku, kterou jsem přečetl podruhé a vůbec to nevadilo.

23.05.2024

Moje první setkání s Daliborem Váchou a musím říct, že jsem spokojený. Je to dáno i tématem, protože box mám rád a osudy vojáků v exilových armádách mě vždycky zajímaly. Krásně popsanáé jeho boxerská kariéra (zápas s Thilem se dá najít na Youtube a je to paráda. Tanečník proti parnímu válci), i jeho angažmá v armádě. Prostě silný lidský příběh. Děkuji pane Vácho, že jste i pro mě objevil tak skvělou osobnost.

03.01.2024

První Metro bylo zjevení, kterým si mě autor získal. Další díly už byly o něco slabší, ale přesto tady vznikla láska na první pohled. Ale náš vztah dostává trhliny a takhle je docela vážná. Téma je to přitom fascinující. Rusko je po občanské válce v troskách a poslední skupinky přeživších se snaží přežít, jak jen to jde. Na tom se dá vystavět velkolepé dílo. Ale podle mne se to autorovi nedaří. Vydal se cestou jakéhosi okultismu (či jak to nazvat) a podle mě je to ulička zcela slepá. Když se kniha dostala do finále, vybavil se mi skeč Monty Pythons o bojovém vtipu. A i proto jsem nemohl brát knihu vážně. Série Stanoviště pro mě skončila prvním dílem. Bohužel

07.12.2023