Márinka
komentáře u knih
Knihovna malých zázraků
Sara Nisha Adams
Knihovna malých zázraků se z narůstající řady vyprávění z prostředí knihoven a knihkupectví vymyká. Budova netvoří pouze obal, ale knihy jsou důležitou součástí děje. Čtivost umocňuje nejen střídání vypravěčů, ale také časových rovin. Byť se vše odehrává v Británii, anebo právě proto, dozví se čtenář mnohé i o životě jiných etnik, o tom, že osudy imigrantů nejsou nikde jednoduché.
Není to příliš veselé čtení, ale velmi silné, dojemné a i přes všechna trápení, která hrdinové prožívají, plné optimismu, lásky a přátelství.
Zajímalo by mě, proč zvolila autorka právě oněch osm, potažmo devět knih. Některé z nich jsem četla, jiné viděla zfilmované či nedočtené odložila. Milovaná a Vhodný nápadník mě úplně minuly. Určitě si některou z nich vypůjčím. A také začnu přemýšlet nad svým seznamem.
Papírové domky
Jiří Klečka
Papírové domky jsem si vypůjčila proto, že se děj odehrával v mé rodné Černé. Vím, že dnes už to není pravda, a při mých současných návštěvách se mi tam dýchá mnohem lehčeji. Přesto si ten přívlastek stále ponechává a zejména umělci ji tak často zobrazují.
Netušila jsem však, že Jiří Klečka nenapsal "obyčejný", ale mysteriózní román. Příběh, který ve čtenáři na jedné straně vyvolává strach a na straně druhé touhu přijít oné záhadě na kloub. Přiznávám, že jsem podlehla racionalismu a už ve třetině knihy jsem "odhalila zápletku". Nemohla jsem se mýlit více.
Tak, a to je vše, co smím k obsahu napsat. Nemohu ani naznačovat, protože cokoli více by prozradilo to, k čemu se musí čtenář dočíst, aby si skvěle napsaný tajuplný příběh užil až do konce. Autor totiž odhaluje důležitá fakta postupně, neustále překvapuje a nutí číst dál a dál. Rozhodně si přečtu i jeho prvotinu.
Město v oblacích
Anthony Doerr
Mám "multižánrové" a "multiepochální" příběhy ráda. Nenudím se, musím se soustředit a těším se na překvapující splynutí osudů všech hrdinů.
V tomto případě však musím srovnávat.
V excelentním románu Davida Mitchella Atlas mraků byly pojítky mezi šesti hrdiny napříč staletími, minulými i budoucími, znaménko ve tvaru komety a literární či jiná umělecká díla. Spojnicí pěti Doerrových hrdinů jeho nejnovějšího románu Město v oblacích jsou skutečná antická romance, byť se z ní dochovalo jen pár fragmentů, a jejich houževnatost. Zatímco Mitchell se v čase posunoval méně chaoticky, nejdříve tam a pak zpět, Doerr udržuje čtenáře ve střehu neočekávanými změnami nejen vypravěčů a jejich ér, ale také časových úseků... Více v recenzích
Il Boemo: Průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka
Daniel E. Freeman
Naštěstí v tomto případě nemusím srovnávat film a knihu. Freemanův průvodce mi totiž dovolil pomalu "vstřebat, zažít, strávit" silný operní zážitek, byť se odehrával v kinosále. Nejsem odbornice na vážnou hudbu, a snad i proto mi kniha, cituji Ditu Hradeckou: "...určená široké veřejnosti a nepředpokládá odborné vzdělání čtenáře..." sedla.
Zrádná paměť: Proč si pamatujeme i zapomínáme
Lisa Genova
Pro trenérku paměti sice nic nového, ale potěší ji, když se utvrdí, že na svých kurzech nehlásá bludy. Skvěle napsaná kniha pro všechny, kdo se zajímají o to, co se jim děje mezi ušima :). Mám-li o něco pečovat, musím vědět, jak to funguje. A Lisa Genova to dokáže popsat velmi srozumitelně. K tématu ACH doporučuji její knihu Ještě jsem to já.
Babičky na cestě za sluncem
Judy Leigh
Citace z deníku Molly:
"Dnes jsem měla zvláštní kulaté narozeniny. Nevadí mi, že jsem starší …, ale neznamená to, že je nutné držet se každodenního zaběhaného řádu. Budu se snažit o zpestření svého programu, abych neskončila jako chudák plukovník: osamělá a zahořklá. Musím mít v životě víc zábavy. Teď, když jsem vstoupila do nové dekády, potřebuju koníčka!"
Ještě to nebalím, vzkazuje babička – 296 stran. Babičky na tahu – 304 stran. Babičky na cestě za sluncem – 360 stran. I v tom pravděpodobně bude příčina toho, že třetí „babičkovská“ kniha Judy Leigh mě zklamala. Na setkáních se spisovateli často slýchávám, že největší umění je škrtání. A na to tentokrát autorka asi zapomněla.
Pokud můžete číst např. jen liché stránky a stále jste „v obraze“ či dokonce na tomtéž místě, nebo na dvou stránkách vedle sebe všechny odstavce začínají „Molly …“, pak se nudím, přeskakuji a často knihu odkládám. V tomto případě jsem si přečetla alespoň konec, abych věděla, co mě za deset let může čekat. :)
Dvě hvězdičky dávám za popularizaci psaní deníku a výše uvedený citát z téhož.
PS: Pokud si chcete přečíst skvělou knihu o babičkách na cestách, doporučuji vynikající Babky na divoko Mileny Holcové. Tento příběh má navíc mezigenerační přesah a je „vhodný“ i pro dcery. :)
Vražda mořské víly
A. J. Kazinski
Pokud si píšete deník, rozhodně nevynechávejte delší období, a už vůbec se na pár dní nevytraťte z veřejného života. Také Agatha Christie má ve svém životopise „mezeru“, kterou se Andrew Wilson pokusil „zacelit“ nepříliš povedeným krimi románem Talent na vraždu. Mnohem lepší je její vlastní literární verze.
H.CH.A. z dosud neznámých důvodů přerušil psaní svého deníku na rok a půl a šup, už tu máme literární vysvětlení. Rozhodně je nesrovnatelně lepší než u Aghaty! I když mnohem, mnohem drsnější. H.CH.A. – obviněný i detektiv v jedné osobě – rozhodně nepatří mezi typické „severské kriminalisty“. Nikdy jsem nezkoumala život známého pohádkáře a jsem ráda, že autoři si, co se charakteru a osobnosti týče, nic nevymysleli. Jen skutečného spisovatele, s jeho touhami, podivnostmi a traumaty, zasadili do skvěle historicky vykreslené Kodaně v brilantně vyfabulovaném příběhu.
I když je skutečný vrah čtenáři brzy „naznačen“, nemusíte se bát, že budete na konci příběhu ochuzeni o nečekané odhalení a pochopení, kdo je v tomto příběhu míněn mořskou vílou.
Myší díra
Simona Votyová
Zdálo by se, že v anotaci je o hrdinech krátkého ale velmi silného příběhu řečeno vše. Omyl. To podstatné se čtenář dozví až uvnitř knihy. Smutek, šikana, obsedantně-kompulzivní porucha, kariérismus, demence a se vším související osamělost. Pořádná dávka deprese. Ale je tu záhadná myš, která vše vidí, slyší, komentuje, trochu odlehčuje a také má své velké přání: vrátit se. Stačí však, aby se člověk na potemnělé chodbě setkal s člověkem, či s myší, a osudy obyvatel jednoho činžáku se dají jiným směrem.
Oceňuji autorčin nápad s myší – průvodcem. Je to zajímavý způsob, jak odlehčit vážné téma.
Pod císařským orlem
Zdeněk Grmolec
Mám, ráda, když se mění vypravěči příběhu. Každý z nich prožívá v dané době trochu jiný příběh, či má na jednu a tutéž událost odlišný náhled. Je důležité vnímat především to druhé a pochopit, že i v životě, mimo stránky knih, co člověk to jiné mínění, jiná zkušenost.
Neviditelná zranění
Věra Fojtová
Z anotace, a hlavně obálky nového vydání (2022), by se mohlo zdát, že se jedná o milostný příběh Rút a Ervína odvíjející se na pozadí nelidské 2. světové války. To je ale omyl. Jedná se o dva samostatné osudy, které autorka spojila jen jejich krátkým setkáním v Terezíně. Sama v doslovu přiznává, že část vyprávění je fabulace, ale i kdyby se jen polovina textu zakládala na pravdě, na síle mu to neubírá.
Všechno modré z nebe
Mélissa da Costa
Děsí-li vás demence či smrt, nečtěte. Budete však ochuzeni o nádherný příběh. Více v záložce Recenze.
Malá kniha stoicismu: Stoická filozofie pro moderní spokojený život
Jonas Salzgeber
Skvělá kniha, která vás zcela nenásilně poučí o tom, jak se netrápit nad věcmi, které nemáte pod kontrolou. Navíc, první stoikové neznali pojem mindfulness, ale schopnost být přítomen v daném okamžiku patří k základům stoicismu. Jakou jinou filosofiii by si trenérka paměti mohla přát!
Astra
Cedar Bowers
Lehké letní čtení to není, ale skvěle napsané. Doporučuji všem, kdo jen trochu přemýšlí o svých rodinných vztazích a chtěl by je upevnit. Více v recenzích.
Vůně posečené trávy
Ivanka Devátá
Předčítám v domově pro zdravotně postižené a seniory. Je to skvělá "remeniscenční" kniha.
Ocelové srdce
Albert Čuba
Úžasné "ostravské" Sin City - město hříchu! Až se mi po té mé rodné "černé" zastesklo :)
Bába Bedla
Markéta Pilátová
Dětské knihy čtu velmi málo. U Markéty Pilátové jsem udělala výjimku, protože se mi moc líbí její romány pro dospělé. Je úžasné, jak je tato útlá knížka aktuální. Právě dnes totiž potřebují i naše děti "seznámit" s válkou a magický, milý, kouzelný, půvabný způsob této autorky je to to pravé.
Síla psa
Thomas Savage
Po této knize jsem sáhla jen kvůli Benedictu Cumberbatchovi. Kniha poprvé vyšla v roce 1967 a teprve nyní ji objevila Jane Campion, která ji zfilmovala a získala letos Oscara za režii. (Ben opět vyšel naprázdno.) Příběh a hlavně styl psaní mi však vůbec nesedl.