Makaja komentáře u knih
Četla jsem na základě divadelní hry, kterou jsem viděla několikrát, ani jedno mě nezklamalo, silný příběh.
Moje nejoblíbenější leporelo z dětství, dodnes ho umím odříkat zpaměti a moje děti už taky
Nějak mě to nebavilo, hodně sem se do čtení nutila. Ale mamce se to naopak líbilo. Takže své čtenáře si to najde, já jedním z nich ale nebudu.
Vytáhla jsem knížku z knihovničky "dětí" jen kvůli výzvě. Už jí dávno odrostly, teď tu čeká na neteřinku, až ji doroste. Tak jsem se alespoň na jedno větrné odpoledne vrátila o nějakých 40 let zpátky, užila jsem si to. Myslím, že Bob a Bobek nemůže zklamat žádnou generaci. Teda doufám a věřím. Takže vstávat a cvičit!!!!!
Kdyby bylo tak snadné zavděčit se každému čtenáři, dělal by spisovatele každý - u mě se to tentokrát moc nepotkalo, bohužel. Bylo to opravdu moc předvídatelné, místy se to navíc trochu táhlo a Anni mě občas docela štvala. Když si tak zpětně promítnu děj, stačilo přečíst pár kapitol na začátku a pár na konci. V tom kontextu je 500 stran celkem dost a kdyby jich bylo polovic, děj by plynul rychleji a knížka by byla čtivější. Ale kdo rád čisté romanťárny s hepíkem, bude spokojen.
Nic jsem od toho nečekala, protože mi ten název přišel tak nějak hloupej, takže dlouho ležela v knihovně v sekci nepřečtených knih. Covid mě zahnal do postele s knihou, tak došlo i na Colina. A nakonec jsem byla ráda, že tam vlastně o Colina ani pana Darcyho zas tak nešlo. Slupla jsem to jako malinu a ten očekávatelný hepík na všech frontách mi zvednul náladu. Dala bych si koláč !
Jako jo, čtivá kniha, hodně zvratů, napínavá, ale......ale Upálené je prostě lepší. Toto pro mě málo pravděpodobné, aby se jednomu člověku ( nebo jedné partě) děly takové bizarnosti. Takže nemůžu než dát jednu hvězdu dolů.
Když do výzvy knížka od autora z dětství, tak z dětství....milovala jsem ji jako dítě a zjišťuji, že ji pořád umím odříkat skoro celou.
Tenhle žánr není úplně moje srdcovka, ale objektivně musím uznat, že dobrý. Jakmile jsem se začetla, nedokázala jsem přestat číst. Trochu mě mrzelo, že už v polovině knihy bylo víceméně odtajněno, kdo je kdo, to autorka podala na stříbrném podnose. Takže mi na závěr chybělo trocha toho waw, ale i tak je to na 5*.
Slátanina, nula hvězd nedávám jen ze zásady..... každý autor si zaslouží aspoň jednu za snahu. Nevyhledávám erotické romány, ale asi by mi nevadily, pokud nejsou prvoplánové, mají hlavu a patu a děj. Tady bohužel, vlastně to je spíš porno se spoustou vulgarit, přečetla jsem celkem 3 kapitoly, po druhé bylo jasno a tak jsem skočila na poslední...a stačilo, i to bylo moc.
"Minispoiler: Bohužel tady je jen ta erotika, resp. porno - pokus o duchařinu a wow efekt na konci se jaksi nepovedl."
Tak to bylo opravdu zabrnkání na duši. Při čtení textů jsem si pobrukovala ty dobře známé melodie.
Knihu jsem si půjčila od dcery, protože jsem chtěla zjistit, co se teď čte na ZŠ jako povinná četba. Není to sice žádná vrcholná literatura, ale na druhou stranu to není ta nuda (nejlépe s nějakým přesahem směrem ke KSČ nebo SSSR) jako za mých školních let. Takže suma sumárum celkem dobrá kniha pro mladé, dobře se to čte, stále se něco děje a občas se objeví i nečekaná zápletka. Na mě trochu moc zbytečných a nespravedlivých obětí, ale to už tak v tomto YA žánru bývá. Víc se mi líbila první část knihy s tím tajemnem a jeho rozplétáním, míň závěrečná epická scéna, to moc nemusím ani ve filmech. Další díly pětice asi číst nebudu, tuto ale hodnotím víceméně kladně.
Měla jsem pocit, že jsem dostala k opravě nějakou školní slohovou práci. Musela jsem se vyloženě donutit dočíst. A bohužel i obsahově slaboučké.
Hezky napsaný životopis, je to čtivé, žádné nudné pasáže. Jako příznivkyně folku a trampingu jsem samozřejmě Boba Frídla v povědomí měla, znala několik písniček, ale moc jsem toho o jeho životě a vlastně celkově o něm samém nevěděla.
Slohově to v podstatě za moc nestojí, ale Petra není spisovatelka a obsahově je to cenné. Komukoli se může život kdykoli obrátit vzhůru nohama. Kdykoli slyším o tsunami, vzpomenu si právě na Petru a Simona.
Dárce se mi líbil víc, ale i tak se mi to četlo skoro samo. Pokud jsem to dobře pochopila, doba stejná, místo jiné...... a tak obrovský rozdíl v "úrovni" života a technologií, jakoby jedno bylo budoucnost a druhé návrat do minulosti. A jestli jsem si ten náznak v Mattově řeči vyložila správně, tak si musím upravit svůj výklad konce první knihy. A to mám radost ....
Nečtu zrovna moc detektivky, ale tohle mě bavilo. Obvykle nesnáším, když hrdina knihy pije nebo fetuje, ale Roxanu jsem si tak nějak oblíbila.
Nějak se to minulo....asi to mělo být psychologické, ale ve mně to nic moc nezanechalo. A asi mi ten autorčin styl prostě nesedí, už kniha Osm se mi nějak zvlášť moc nelíbila, tohle bylo ještě horší.
(SPOILER) Nejslabší díl, ne kvůli konci , ten je pro mě v pohodě.... nemusím mít happy end za každou cenu a navíc mi Tris stejně lezla na nervy už od druhýho dílu. Trochu mě udivila forma, ale nakonec to bylo logické, někdo to musel dovyprávět. Jen prostě to za plotem už nějak nebylo ono, experiment měl logické trhliny a zkrátka...... no zkrátka by mi stačila Divergence nějak líp zakončená..
Návrat do dětství. Kniha byla na půdě a nějak se minula s mými dětmi....teď už je bohužel nebaví. Mě ale pořád ano .