magnolia

Příspěvky

Jméno růžeJméno růžeUmberto Eco

Jméno růže - tak dlouho jsem si myslela, že je na mě kniha moc složitá a že mi film, shlédnutý kdysi dávno, bude stačit... a pana profesora Eca budu mít "splněného" nedávným přečtením jeho novinových sloupků. A potom jsem podruhé (s odstupem asi 30-ti let) viděla film, znovu mě zaujal a jsem tvůrcům vděčná za jeho vznik i nezapomenutelné herecké obsazení. Ještě ten večer, jsem si náhodně otevřela knižní předlohu a zjistila, jak je proti filmu podrobná a vysvětlující. A v následujících dvou týdnech jsem si ji četla pěkně od začátku a k tomu si v duchu pouštěla filmové obrázky. Je to obdivuhodné dílo, Vilém i Adson jsou skvělí hrdinové, jejich pátrání, pochyby, úvahy i vzájemné ponoukání - prostě krása a přátelské souznění. Chvála důvtipu (humoru!) a vzdělání. Popisy prostředí, dokonalé. Historické a další informace, obsáhlé, složité, ale stále se vztahující k příběhu lidského bytí a vědění, a také k úloze církve, po moci toužící, kruté, lživé a chamtivé (už napořád). Bylo to občas náročné čtení (jen těch latinských slov a vět), ale moudré, s mnoha krásnými myšlenkami a odkazy. Pro každou knihovnici je to povinná nebo spíše doporučená četba.

08.04.2018


MlíkařMlíkařAnna Burns

Na čtení mám nejvíc ráda, když mě nějaká knížka překvapí - tématem, postavami, tím, jak je napsaná... . V této, se mi překvapení dostalo vrchovatě, byla to pecka, jak se píše v komentáři níže. Už ten název, který vzbuzuje zvědavost (jakože cože - jak by řekla hlavní postava), hovorový jazyk a třeba originální pojmenování postav (zvláště některých), to mě neskutečně bavilo. Hlavní hrdinka, beze jména a s neurčitým zaměstnáním a mnoha sourozenci, vypravuje o sobě, o rodině a blízkých, o lidech, které zná a kteří mají zase svoje příběhy. Děj má zajímavý vývoj, s odbočkami krutě reálnými, s nadhledem vysvětlujícími a zasvěcujícími, ale i humornými (když už to přišlo, tak jsem při čtení doslova vybuchovala smíchy) a je tu i drama, vztahy, pocity, napětí... a mnoho jiného, o čem jsem četla se zaujetím. Hrdince jsem moc držela palce - je jí 18, snaží se po svém přežít v nebezpečném prostředí a má o ni zájem nebezpečný chlap (propánatyvolejána, jak by řekl třetí švagr :). Obdiv patří severoirské autorce i české překladatelce. Děkuji za přesné komentáře od Atuin a TaťkaHraboš - ty mě ke knížce dostaly. A skvělá obálka, samozřejmě.

22.03.2021


Probudím se na ŠibujiProbudím se na ŠibujiAnna Cima

Knížku jsem nabídla čtenářům v knihovně mezi ostatními novinkami - a zůstala nevybraná, vlastně ani mě se do ní nějak nechtělo, ale když tam tak zbyla... Přitom stačila první věta a hned se mi zalíbila a já jsem ji, s chutí a napětím, četla každou volnou chvíli.
K Japonsku mě to nikdy netáhlo, to málo, co mám s touto zemí pozitivně spojené, jsou Verše psané na vodu, dřín japonský (a všechny odrůdy japonských javorů) a ještě musím poznamenat, protože i o tom v knize bude řeč, že film Hačikó byl pro mě velkým zklamáním. Od letošního ledna se dalším, rozhodně příjemným "japonským" zážitkem, stává právě dočtená, pozoruhodná knížka od Anny Cimy. Zkuste ji, nudit se nebudete. Autorka má můj obdiv za to, jakým sympatickým způsobem zpracovala osobní zaujetí japonskou kulturou a já teď budu knížku ráda doporučovat.

19.01.2020


Zpěv drozdaZpěv drozdaWalter Tevis

Ani si nepamatuji, kdy jsem měla pocit naprosté dokonalosti mnou čteného příběhu a kdy mi 5 hvězdiček připadalo tak zoufale málo... čtěte, je to jedna z nejkrásnějších knih (a to jsem se jí léta vyhýbala, protože přece sci-fi nečtu). Krásná pocta čtení a knihám ... a nejen to. Na své si přijdou milovníci němých filmů, básní a třeba i ti, kterým se líbil Motýlek. Dočetla jsem dnes v pravé poledne a byla jsem šťastná za ty obyčejné skutečnosti, že umím číst, že mám děti a že si můžu dát k obědu vaječnou omeletu (a drozdi mi zpívají na zahradě každý rok - zatím ještě zpívají...).

20.08.2017


Kolem JakubaKolem JakubaMichal Vrba

První povídku za středověku jsem dočetla a nemohla pokračovat dál, tak byla působivá, výborně napsaná. Druhou, z konce války, jsem četla skoro bez dechu (pro jistotu, ne před spaním) a na konci mi dojetím zvlhly oči, tak mě semlela. Další z Maďarska, ve dnech revoluce, jsem četla s odporem, důvodem byl její vypravěč. Čtvrtá, z našich 50.let, pohledem mladého kluka, ta bolela nejvíc... A závěr - téměř současný, s první povídkou propojený jmény dětí, s ostatními dalšími náznaky. Obdivuji autora, píše velmi dobře, jako málokdo u nás. Při čtení nových knih si už automaticky říkám, komu budu knížku dál doporučovat, v rodině, v knihovně... No, jsem po dočtení celé knížky docela smutná. Ještě po té válečné jsem měla na seznamu těch budoucích čtenářů "Jakuba" docela dost, po jejím dočtení si říkám, kdo to unese, kdo to dá... Je to knížka o zlu v lidech, napříč dějinami a o malé špetce naděje a dobra v nás. Přesto, děkuji za ni, vydá za mnoho jiných.
(Argu a Kateřině Bažantové patří díky za krásnou obálku a úpravu knihy - i za tu je ta pátá*).

05.11.2019


VděkVděkDelphine de Vigan

Než jsem se zmohla na odpovídající komentář, učinila tak uživatelka bosorka (a před ní i ostatní). Je to knížka o stáří a je smutná... stáří je ztrácení. Ale i takové knížky jsou potřebné a měly by se číst. Čeká nás to všechny, u blízkých, u nás samotných... A někdy ještě zbývá čas poděkovat a obejmout.

09.10.2019


Nočník neohrožené ženyNočník neohrožené ženyEva Benett

Málem jsem se nechala odradit některými komentáři, ale můj ženský a knihovnický instinkt mě nezklamal a já jsem knížku od dosud neznámé autorky ještě před Vánoci zakoupila do knihovny (naštěstí - nyní už není k sehnání). Je to jedna z těch, které ke mně přišly ve správný čas, jak se to někdy povede. Je to přesně čtení do této doby, aspoň pro mne určitě a já jsem Evu B. moc ráda poznala. Vybuchovala jsem smíchy, dojímala se a užívala si všechny ty příběhy, postřehy, myšlenky a pocity (u mnohých jsem měla velké pochopení, jako že to znám, tak to cítím). I ty básničky byly milé. A navíc - písmenka na knize v noci svítí!

23.01.2021


Pastva pro očiPastva pro očiMyla Goldberg

Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, když jsem ji po dlouhém váhání koupila do knihovny. Je to působivě a nezvykle poskládaný román, který se čte velmi dobře. Kombinace vzpomínek, deníků a dopisů, a navíc popisů fotografií, které sice přímo nevidíte, ale velmi dobře si je představíte (a jak jsem se dočetla v doslovu, některé opravdu existují, autorka si je "vypůjčila" od různých skutečně existujících fotografek). Je to o fotografování, které se stane vášní až závislostí, a to má pak různé dopady. Poznáváte život a myšlenky hlavní hrdinky Lillian, které fandíte a současně na ni máte často hrozný vztek. Témat k zamyšlení je mnoho, stejně jako pohledů do americké společnosti té doby. Důležité jsou zachycené mezilidské vztahy, ať už přátelské (mezi ženami), rodičovské a partnerské (okrajově), a především vztah matky a dcery (hlavní téma). Je to smutné, ale velmi dobré čtení. (Obálka není špatná, ale k této knize se nehodí - jak mám zelenou barvu ráda, fotografie měla být aspoň černobílá).

05.09.2021


Dallas 63Dallas 63Stephen King

Můj teprve druhý román od S. Kinga (docela ostuda), k tomu pár povídek, filmy a seriál - ale to se nepočítá... Chtěla jsem to odbýt jen hodnocením a přidat palce jiným výstižným komentářům, kde je vše řečeno. Tak opět poděkuji Databázi (a jejím uživatelům), bez ní bych se do knihy nepustila a do Dávnolandu nepodívala, a tak přišla o výborný čtenářský zážitek. Moc dobré, hltala jsem příběh a užívala si hlavního hrdinu. V knize je mnoho zajímavých myšlenek a odkazů, není to jen o politice, jak jsem se obávala.

25.05.2020


Věci, na které nastal časVěci, na které nastal časPetra Soukupová

Kniha mi vyplnila několik lednových večerů, autorku už mám přečtenou (tedy až na její tvorbu pro děti), tak jsem nebyla moc překvapená stylem psaní a příběh mě zajímal i nutil přemýšlet a "nastavoval zrcadlo". Jen nějak nevím, co o knížce napsat víc. Je to hodně o tom, co si lidé myslí (Věci, které si myslíme) a neřeknou nahlas, a potom se to nabaluje. PS umí velmi dobře vystihnout ty myšlenkové pochody různých postav, že vlastně chápete každou z nich, prožíváte to s nimi.

09.01.2021


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

Přečteno velmi rychle, zpočátku s menšími obavami, které se rozplynuly. Ocenila jsem srozumitelný způsob vyprávění, i to vracení v čase bylo dobře poskládané. Snad jen některé dramatické scény nebyly úplně jasné. Téma zneužití dítěte a ztráty důvěry v nejbližší lidi, je vždy drásající ... O to více mě (tak jako v nedávno shlédnutém filmu Špína) šokoval přístup odborníků na psychiatrii - v této době (!), z toho mi bylo těžko. Román je napsaný tak, že se knížka nedá odložit, obsahuje i hezké přírodní popisy. A konec - vybírám ten lepší.

22.05.2018


ChirurgChirurgPetra Dvořáková

Hvězda za čtivost, další za (asi) věrohodně popsané prostředí současné nemocnice a ta třetí je za hrdinovu odhodlanost v závěru. Bude to určitě hodně půjčovaná kniha v knihovnách, z českého lékařského prostředí tu už dlouho nějaké to dobré čtení chybělo.

02.11.2019


Deník knihkupceDeník knihkupceShaun Bythell

Deníky, to je moje parketa, a ještě když jsou k tomu okolo knih...
Začetla jsem se hned, nadšená z těch poznámek a popisů situací. Potom začalo přibývat jmen a opakujících se činností, ale to k deníkům patří. Pravda je, že některým narážkám jsem úplně nerozuměla a některé informace nebyly až tak zajímavé. Není to však jen tak obyčejné knihkupectví a naštěstí tam byla Nicky :) Takže, i když jsem se nesmála tolik, jak jsem čekala (jako např. u Black Books), autor mě pobavil, poučil i naštval (nesnáší to, že knihovny razítkují a polepují knihy :) Je patriot, to se cení.
Já osobně bych si nikdy netroufla smlouvat v antikvariátu ani jinde, a často jsem chápala i další kritizované chování návštěvníků... lidé jsou všelijací... Kdysi dávno jsem chtěla prodávat knížky, teď jsem šťastná, že je půjčuji. (Jako obvykle super komentář od trudoše - knihkupce :)

04.03.2020


Ptačí domekPtačí domekEva Meijer

Knížka o ženě, kterou lidé zklamali nebo opustili, a tak se rozhodla obklopit ptačími přáteli. Otevřela jim okna svého domku a věnovala zbývající část svého života pozorování a získávání důvěry zpěvavých ptáčků, zejména sýkorek. Na lidi úplně nezanevřela, jen pro ni bylo určující, nakolik respektují její zásady, prostředí i okolní ptactvo. Je to knížka takového melancholického ladění, smutnější, ale ojedinělá už samotným tématem. Jsou různé druhy zálib, některé přerostou v poslání nebo i posedlost - ta, které propadla Len Howardová je z těch, které mě zajímají a dojímají.

22.05.2021


Povídky a jedna báseňPovídky a jedna báseňZdeněk Svěrák

Povídky od pana Svěráka byly takové, jako jsou jeho texty písniček a scénáře k filmům - ze života, hravé, k zamyšlení a navozující dobrý pocit ze čtení, dívání se a poslouchání. Je to, jako když vám někdo vypravuje a dává si záležet. Báseň se mi nelíbila (hezčí byla ta uvnitř Tramvajáčka:), ale dám plné hodnocení, aby měl Z.S. radost.

24.09.2021


Co je odtud vidětCo je odtud vidětMariana Leky

Luisa, Selma, Martin (kamarád) a optik (tak chápající) a ještě Elsbeth, Marlies, Palme a pes Aljaška... a moje počáteční obavy, aby to čtení nebylo až moc zvláštní... Bylo to krásné vyprávění, milé, vtipné i dojemné (nejméně 3x) - a tak příjemně podávané (něco jako Amélie z M., ale z německé vsi). Byla jsem tam s nimi. Neobyčejné. Doporučuji.

27. ledna


Hornické vdovyHornické vdovyKamila Hladká

Zajímavé téma, chronologicky uspořádané životní příběhy dokumentující dobu, hornickou profesi a region. Nejvíce ze všeho je to kniha o ženách, které zůstaly náhle samy s dětmi a nevzdaly to. Každá z nich (a myslím tím nejen ty z knihy), si zaslouží obdiv a uznání. Některé příběhy byly zpracované opravdu působivě, včetně fotografií. (Díky filmu Dukla61 jsem si něco zde popisovaného uměla aspoň trochu představit, něco málo, ale i tak děkuji tvůrcům i autorce).

02.01.2021


Tohle město, tahle řekaTohle město, tahle řekaMartina Leierová

Líbilo a velmi. A nejen proto, že přišla po dvou (nic moc) "mužských" knížkách. Tady bylo postav více, kladné a záporné, pestré osudy a příběhy. Další plus je české prostředí a bohatý jazyk vyprávění (třeba přirovnávání lidí k druhům ptáků jednou z postav mě bavilo) - to a ještě mnohem víc nabídne tahle knížka. Autorku si pohlídám.

13.06.2021


DědinaDědinaPetra Dvořáková

Maruna, Heluna a mnoho dalších postav z moravské vísky a nářečím vyprávěné jejich příběhy. Musím uznat, že se to dalo zvládnout, dokonce to bylo čtivé a žádná vesnická romance - realita dnešní doby a vztahů (nejen v tomto prostředí). Ale také to byla taková smršť, snad že těch postav bylo tolik a já se trochu ztrácela v tom, kdo s kým a proti komu. Čekala jsem, že se příběhy (kapitoly) nějak více propojí. Chválím autorku za ty různé věkové skupiny, dobře popsané vnitřní úvahy a klady i zápory jejich myšlení i chování k ostatním. Je to smutné, je to uvěřitelné, bohužel. (Na rubu přebalu je mapa dědiny - aspoň malá pomůcka při orientaci - stejně jsem v tom měla guláš :)

21.05.2018


Bláznův kabátBláznův kabátMartin Fahrner

Tak dlouho jsem váhala, a potom se nemohla od čtení odtrhnout... Osudy několika lidí, trochu návrat v čase, psaní o věcech, které platí stále, ať je jakákoli doba. Prostě moc dobrá knížka od autora, který svým pojetím vyprávění překonává ty současné, přehnaně medializované (autorky). I na pohled hezká kniha, proto jí dávám plné hodnocení. A ze všech postav, mužských i ženských, mě nejvíc bavilo číst o německém řidiči kamionu, tak je to dobře napsané a celé se to pěkně prolíná.

02.05.2021


Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběrAutismus & Chardonnay 2: Pozdní sběrMartin Selner

Další knížka M.S. o autistických dětech (i dospělých) je opět povedená, úsměv i vážno bylo rovnoměrně dávkované. Při čtení mě často napadala myšlenka, jaké je to štěstí, když je někdo tím správným člověkem na svém místě - tak, jako autor. A jak by bylo (zvláště v pečujících a zdravotnických profesích, školách i jinde) lépe, kdyby každý dělal to, pro co má předpoklady. Někdy se to podaří.

20.11.2019


Bude to bolet, doktore?Bude to bolet, doktore?Adam Kay

Mnoho komentářů již vystihlo o čem kniha je, a také kdo by se jí měl vyhnout. Já sama jsem si na začátku říkala, že je to moc drsný styl humoru (taky že jo:), přesto jsem deník dočetla. Při čtení se rozhodně nebudete nudit, dozvíte se mnoho z oboru gynekologie a porodnictví a emoce s vámi budou cloumat ... Varování je na místě, místy je to až nechutné, naštěstí nejen to. Tak podrobné nahlédnutí do života lékaře (začínajícího a nabírajícího zkušenosti) jsem ještě nečetla. A právě ta vyváženost "zážitků" a nečekaná vážnost zamyšlení, dělá knihu tak dobrou a působivou. Dostal se mi pod kůži, tenhle Adamův deník a některé jeho části i do srdce.

10.11.2020


Už zase sloužím o VánocíchUž zase sloužím o VánocíchAdam Kay

Adam Kay podruhé (naposledy?) a opět výborné čtení! Nejvíc jsem se smála u "starého dědka, co bydlí dole" a potom u popisu anglických Vánoc a bavila se určitě ještě častěji :) Nejen smích, další můj dojem z knihy je velký obdiv za to, jak autor zábavně i odvážně píše, a také vysvětluje (s pomocí mnoha poznámek, které jsou nutné a neméně vtipné) - a v závěru děkuje skoro všem :). Děkuji mu též za předvánoční nadílku humoru.

13.12.2020


Králík je taky jenom člověkKrálík je taky jenom člověk. Komára (pseudonym)

Nádhera! Takhle si představuji dokonalou knížku pro malé děti - je něžná a roztomilá a není hloupě jednoduchá (už aby si ji přečetl někdo další :).

14.01.2021


Děti nade všeDěti nade všeDelphine de Vigan

Delphine opravdu umí psát a její další skvěle zpracované téma se mnou doslova zamávalo... Navíc je tu sympatická postava Clary - moc doporučuji k přečtení a k zamyšlení.
(Během čtení se mi vybavily dva moje oblíbené filmy: Malá Miss Sunshine a potom Truman show, o které se na konci této knihy také píše. Ale to jsou starší filmy, které hlavně pobaví. O tom, co se děje nyní na sociálních sítích mám sama jen minimální přehled, ale tuším, že knížka není daleko od skutečnosti, a to je smutné a mírně řečeno, trestuhodné.)

19. ledna


CopCopLætitia Colombani

Všechny příběhy jsou zajímavé, dramatické a působivě zpracovné. Četla jsem je vždy vcelku, nejdřív ten indický, potom italský a nakonec kanadský. Tak mi to připadalo jedině možné. Při jejich čtení jsem se seznámila s (pro mne) neznámými prostředími a zažívala silné pocity smutku, beznaděje a naštěstí i ty opačné. Kromě oslavy ženské síly a odvahy tu jsou naznačeny i vlivy víry a náboženství, které někdy pomáhají a někdy škodí. Společný motiv vlasů byl originální a nenásilný.

17.06.2018


Smrtící bíláSmrtící bíláR. Galbraith (pseudonym)

(+ SPOILER) Na další případ Cormorana a Robin jsem se těšila, stejně tak i na každé večerní nebo ranní postelové čtení téhle tlusté knihy. Neznámý svět současných britských (nej)vyšších vrstev s jejich "starostmi" (a rodinnými přezdívkami) i další společenské náhledy potvrzují známé rčení, že peníze kazí lidi. Také různá prostředí a vztahy mezi postavami byly zajímavé, to autorka skvěle umí, i ty zápletky a překvapení. Robinino manželství bylo od začátku neudržitelné, takže konec dobrý, všichni dostali, co si zasloužili. A ti správní, chytří a odolní zvítězili. Vysvětlení názvu knihy byla taková třešnička na dortu.
(Jen taková poznámka k tomu odhalení nevěry díky nalezené cizí náušnici v posteli, tady šlo navíc o diamantovou - je to takové málo nápadité až nepravděpodobné, skoro klišé... Já bych si určitě všimla, že mi jedna chybí už při prvním pohledu do zrcadla - a hned zahájila pátrání :)

01.10.2019


ZeďZeďMarlen Haushofer

Neobyčejná kniha... vlastně knížečka se světle zelenými stránkami, hustě popsanými a bez kapitol. Jde tu o přežití, ale thriller (ani sci-fi) nečekejte. Je to pozoruhodný psychologický příběh jedné ženy bez jména a jejích zvířecích přátel - silný, dojemný, nadčasový. Snaží se přežít, jak jen to jde a píše, aby nepřišla o rozum. Na všechno je sama a mluvit může jen se svými zvířaty, která se pro ni stávají opravdovými společníky a smyslem jejího bytí. Jedna z těch knih, na které se nezapomíná, i proto se smiřuji s celkově smutnějším laděním, daným námětem a okolnostmi příběhu.
(Velký dík patří nakladatelství, obdiv autorce, o které se více dozvíte na konci knížky. Ráda bych si od ní ještě něco přečetla.)

15.12.2019


PustinaPustinaStina Jackson

Po Pustině jsem sáhla poté, co se mi nedařilo začíst se do knihy Před povodní. Do této jsem se ponořila raz dva a přečetla ji velmi rychle (dokonce jsem výjimečně i ponocovala :) Četlo se mi zkrátka velmi dobře všechno, popisy přírody, obě časová pásma, ale především vztahy - uvnitř rodin a mezi lidmi na řídce obydleném maloměstě. Bála jsem se a držela palce těm, co si zasloužili lepší život. Ta syrovost byla všudypřítomná. Připomínky a nějaké otazníky by se našly, ale nechám to tak.

17.11.2020


Stopy pamětiStopy pamětiRichard Powers

Chtěla jsem se seznámit s autorem, kterému má brzy v češtině vyjít další kniha (o které se nedá zjistit zatím vůbec nic, tak nevím, jestli nakonec opravdu vyjde). Přes zdejší bazar jsem sehnala Stopy paměti a jsem za to DK i prodejci vděčná.
Četba knihy byla z těch náročnějších, ale ne celou dobu, jen některé její medicínské části (jak zmiňují i předešlé komentáře). Je to společensko-psychologický román, který obsahuje mnoho současných témat, týkajících se nejen amerického prostředí a literárních postav. A kromě jiného, je to také pátrání po okolnostech nehody, které nezůstanou neobjasněné. Zajímavé jsou prolínající se pohledy na situaci očima/myšlenkami Marka (v různých fázích léčby) a jeho odhodlané sestry, která dělá, co je v jejích silách a přivolává na pomoc i populárního doktora Webera. Jeho osobní příběh je další podstatnou částí románu. Hlavní postavy doplňují Daniel, silně ekologicky smýšlející Markův přítel z dětství a charismatická ošetřovatelka Barbara, žena s tajemstvím.
A potom jsou tu jeřábi, kteří každoročně přilétají do místa, kde se odehrává většina tohoto neobyčejného příběhu několika lidí, spojených okolnostmi, příběhu o hledání a nalézání. (Váhala jsem nad plným hodnocením, ale nakonec ho dávám).

01.11.2020


1 ...