Madla81 komentáře u knih

Tak tohle bylo hodně těžký čtení. Miluju McCarthyho Cestu a Tahle země není pro starý, jenže to jsou dva dějově velice sevřené příběhy, které se z autorovy tvorby podstatě vymykají. A tady je základní příběh Bobbyho Westerna nastíněn jen na počátku, aby byl pak posléze zstřen filozofováním o matematice, vzpomínkami na geniální mrtvou sestru, a jejími halucinacemi, sáhodlouhými dialogy, které odkrývají další vrstvy příběhu, aby ho poté opustily. Bylo to těžké čtení a knihu doporučuji spíše znalcům Mccarthyho díla.

4 11.02.2024

Rychlý spád, sympatická hlavní hrdinka, do níž se každý s trochou empatie dokáže hned vcítit, mě okamžitě vtáhly do děje. Přiznám se, že jsem tuhle knížku už četla jako betačtenářka, ale prostě jsem neodolala a přečetla jsem si ji znovu ihned po jejím vydání. Autorka píše svěže a svižně, roztáčí kolotoč podivných událostí a čtenář chtě nechtě drží pěsti hlavní hrdince, která to vskutku nemá jednoduché. Od první stránky na mě dýchly všechny ty emoce, kdy jsem chodila na základku a zažívala vážně hnusnou šikanu jen proto, že jsem ráčkovala, nosila brýle a ráda si četla. Myslím, že tahle útlá knížečka může skutečně působit terapeuticky pro puberťáky, kteří se něčím vymykají, protože i v tomto fantastickém příběhu s hororovými tvory v bouřkových mračnech je přítomná naděje. A ta umírá jako poslední.
Bylo to skvělé a já se neskutečně těším na další příběh, který svým čtenářům Karin Novotná naservíruje!

4 13.11.2023

Akční, svižné, chytré a velmi čtivé. Zákulisní čachry korporátů, vyšetřování nechutných vražd a kulisy Prahv roce 2069 jsou tím pravým šálkem kávy pro vyznavače cyperpunku. Doporučuje deset růžových hlav z deseti!

4 02.10.2023

Bylo to tak půl na půl. Některé povídky mě vyloženě nadchly, ať svou atmosférou nebopointou, která mě rozsekala na maděru. někdy stačilo jediné poslední slovo, které mi v hlavě ještě dlouho po dočtení zářilo jako rudý otazník. Řízné povídky nebo povídky k zamyšlení však jako by byly v menšině oproti až experimentálně pojatým textům, v nichž mnohdy převážila forma nad obsahem.
Ale zklamaná rozhodně nejsem, protože některé texty budu mít v hlavě ještě dlouho.

4 14.08.2023

Řemeslně to bylo napsáno opravdu dobře, příběh má spoustu zajímavých myšlenek, ale také řadu nelogičností. A tak nějak mu chybí emoce. Alespoň já se nedovedla vcítit do hlavního hrdiny Mickeyho, který na lodi zastává funkci Postradatelného. V podstatě mi bylo šumák, jestli ho strčí do mlýnku, který z něj udělá masokostní moučku nebo jestli vyhodí celou planetu a všechny členy posádky do povětří. A to je docela problém, když ve čtenáři nedokáže příběh vyvolat ty správné emoce. Proto mé nízké hodnocení.

4 27.06.2023

Druhý dil byl lehounce slabší než ten první, u něhož jsem doslova řičela smíchy, ale pořád jsem se při čtení usmívala, někdy i od ucha k uchu a občas jsem docela nekorektně vyprskla v hurónský smích. Facebookové zápisky se jako obvykle točí kolem kritika, kritičky a malého kritička a bezděky také zaznamenává dopady koronavirové pandemie na tuto docela nestandardně působící rodinku. Z kritika se stane otec na rodičovské dovolené, dojde k jeho samovznícení, podstupuje sebevražedné výlety, při nichž hrozí zřícení kritičky, kritička i ženy filmového kritika a vůbec vede tahle povedená čtveřice velmi pestrý život, který trpce a s nadhledem glosuje žena filmového kritika. Pokud chcete polechtat bránici, určitě si ji kupte, teda jenom papírovou, protože manželku, která chce používat při rodinné komunikaci úsloví "To mi posol vulvu," asi nechce nikdo. Krom filmového kritika.

4 01.05.2022

(SPOILER) Musím říct, že jsem od knihy neměla velká očekávání, ale musím říct, že jsem byla velice mile překvapená. Příběh měl spád, děj, který mě ihned vtáhnul a nepustil a nutil mě obracet stránky dál a dál, až do trpkého konce. Moc se mi líbilo střídání časových perspektiv, ve kterých se čtenář dozvídá motivy vrahova jednání, ukryté v smrdutém hrobu dětství plném strachu z despotického otce, POZOR SPOILER!: sebevraždy matky, který z něj vlastně onu neskutečnou zrůdu udělal.
Pokud máte rádi knihy na motivy skutečných událostí, budete se tetelit blahem, i když slovo tetelit není úplně to pravé slovo. spíše se budete znepokojivě ošívat, jako by po vás lezly tisíce atisíce drobných červíků. Moc se mi líbila zápletka s motivem "omítkových lidí" , autor krásně pracuje se zákládními lidskými strachy, dovedeje je perfektně popsat a rozvířit tak, že mě při večerním čtení na záchodě vyděsila červená kontrolka kotle.
Příběh byl vystavěný opravdu velmi dobře, nejednalo se v něm jen o popis nechutných scén, tak jak jsem se původně obávala.
Jediné, co mě osobně trochu vadilo, byly mnohdy až přemrštěné dialogy dospívajících hlavních hrdinů a jejich naprosto stupidní chování, které z nich dělalo lovnou zvěř na první dobrou. Ale hormony jsou hormony, to je fakt. Co ale oceňuji bylo, že autor text nezapleveloval básnickými výrazy a a že dialogy byly opravdu uvěřitelné a odpovídaly věku a charakteru hrdinů. Ke konci knihy mi přišlo trošku přemrštěné chování Lucie, ale zase chápu, že to měl být autorský záměr, který by spojil dvě roviny příběhu. Jen mi to přišlo trošinku křečovité. Naopak se mi moc líbil charakter Attily, který nebyl čistě černobílý, a byl opravdu výborně napsaný.
Ale jinak musím říct, že jsem byla příjemně překvapená a teď si vlastně říkám, jestli nejsem divná, když se mi tahle brutální knížka tak líbila.:-)

4 28.04.2022

Jsem fanouškem fantastiky, ale občas si od ní odskočím do méně probádaných vod. A Ve stínu války jsem si přímo lebedila. Mistrně vyprávěný příběh o lásce a zradě popisovaný středověkou optikou mě moc bavil. Autorka tu umně pracuje s krajovými pověstmi, které zdařile a realisticky v příběhu zapracovává. Při čtení mě pokaždé potěšilo, když jsem dle popisu poznala zámek Jánský vrch, zříceninu u Račího údolí, čertovu kazatelnu adalší velmi dobře známá výletní místa. Autorka jim v knize dává duši a život.
to stejné platí i pro množství postav, zabydlující rozvětvený historický příběh. Každá z osob je tu velmi dobře psychologicky vykreslena, žándá z nich není znázorněna jen negativně či pozitivně, mají své silné i slabé stránky, jsou prostě lidští a uvěřitelní. Postavy navíc svým chováním odpovídají i zvolenému období a jde vidět, že si autorka dala se studiem doobvých reálií opravdu hodně práce. Výborná kniha!
Moc mě bavilo i střídání prespektiv jednotlivých postav, díky ní měl děj spád a nenudil.

4 19.04.2022

Píseň severu od Michaely Merglové. Autorčina v pořadí třetí kniha je pokračováním její fascinující prvotiny Píseň oceli. Opět se zde setkáváme sprostořekým bardem Minangarem, kterému není žádná sukně cizí a hrdinným bojovníkem Cuchenanem, jehož tíží křivdy minulosti. Na počátku příběhu opět stojí drak, který sužoval údolí Colechu po celá dlouhá léta. Nyní je z něj mršina, hýbající se červy. A nad ní se sklání tajemný princ Símiran. Ačkoliv se objeví na začátku příběhu, jeho role je velmi důležitá. Jak by mohly jednotlivé kapitoly Písně severu navozovat dojem pohádky (Cuchenan, který musí vykonat tři úkoly pro čarodějnici, najít a zabít žábu na prameni), opak je pravdou. Příběh je mnohem naturalističtější, bitevní scény jsou epičtějšía motiv nenaplněné lásky tu již hraje naplno.
Knihu jsem hltala, ale když jsem dočetla ke konci, nemohla jsem věřit svým očím. "Nééé," chtělo se mi řvát. "Néé, prosím, tohle přece ne!" Takže doufám, že Míša Merglová dostane v práci dovolenou, aby mohla brzy dopsat trojku. Ona totiž vždycky nejdřív napíše konec a ten u dvojky byl prostě neskutečný. Málokterý fantasy příběh ve mně vylola tolik emocí. Smála jsem se slovním přestřelkám mezi Minangarem a Gaiou, takřka jsem nedýchala dojetím, či jsem netrpělivě obracela stránky, když se napětí dalo téměř krájet. A ten konec! Musela jsem si poslední stránku přečíst ještě dvakrát, abych uvěřila tomu, co je tam napsáno. A o tom dobré příběhy jsou, o emocích, které v nás, čtenářích, vzbuzují.
Za mě tedy jedenáct hvězdiček z deseti :-)

4 09.06.2021

Klasické fantasy meče a magie mi nikdy k srdci nepřirostlo. Ale prvotina Michaely Merglové můj chladný postoj k fantasy žánru zcela změnila. V příběhu se setkají dvě zdánlivě nesourodé dvojice mužů - prostořeký a užvaněný bard minangar, který nenechá na pokoji žádnou sukni a bývalý otrok Cuchenan, který pomocí bájného kouzelného meče skolí draka. A dobrodružství začíná. Svět je tu zabydlen postavami s krkolomnými jmény a nejen skrz jména z příběhu dýchá atmosféra irských vřesovišť a rázovitých obyvatel delavy. Setkáme se tu se skřetem, kamenným trollem, přadlenou osudů, nechybí zde napínavé souboje, ve kterých se tělními tekutinami rozhodně nešetří, vtipné slovní přestřelky, ale hlavně se v knize jako leitmotiv objevuje nenaplněná láska a pocit vlastní nedostatečnosti u obou hlavních postav. A jistá předurčenost či osudovost. Příběh vás chytne a nepustí a myslím, že výtečná psychologická propracovanost všech postav, které příběh zabydlují, mu rozhodně prospěla, protože jsou lidské, mají své chyby a pochybnosti, své vrtochy a slabé stránky a tak se s nimi může čtenář lehce ztotožnit.
za mě rozhodně deset bludišťáků z deseti a já se už nemůžu dočkat, až dočtu pokračování, kterým je neměné namakaná Píseň severu.

Blogové zápisky reállné ženy reálného nejmenovaného filmového kritka jsou rozhodně bomba a já je určitě doporučuji všema deseti. Kniha je sžíravě vtipná, inteligentní, nepostrádá šarm a důvtip, není to jen bezmyšlenkovitá řachanda, ale má i nadhled a nezabředává do rádobyhumorných klišé. Všední realitu manželského života popisuje s ironiíí připomínající humor Woodyho Allena. Já se u čtení smála tak moc, až jsem byla svým vlastním mužem vyhnána, protože jsem ho rušila od čtení prvního díle Legie (recenze bude, druhý den jsem se na ni taky vrhla :-)), ale v roubence, ve které jsme trávili povánoční volno, se můj bujarý smích odrážel prostě všude.
Moje hodnocení: 100 %

4 01.01.2021

Tohle bylo mé první setkání s polským hororem (když nepočíám česko-polskou antologii Třináctá hodina, kterou sestavil Honza Vojtíšek) a bylo to velmi děsivé setkání. V pozitivním slova smyslu.
Kniha samotná je rozdělena na dvě poloviny - tu první tvoří balady vrahů - krátké, úsečné povídky s jasně daným tématem. Tato část mi úplně nesedla. Byly skvěle napsané, o tom žádná, ale mnohdy se jim přes svou krátkost nedařilo plně rozvinout nastolené téma, zdálo se, že jen kloužou po povrchu. A protože byla tato část nazvaná Balady vrahů, bylo jasné, jaký motiv bude čtenář v jednotlivých povídkách hledat. To mi trošku kazilo požitek ze čtení. Zcela ho však napravila druhá polovina povídek. Ty byly rozsahově delší a zatraceně skvěle napsané. Mnohdy s hlubokými myšlenkami, tu kombinující brutalitu vyjádřeného s až poetickou formou vyprávění. Co je však spojuje, je pocit hlubokého smutku a melancholie, což z těchto povídek nedělá lehké čtení, čtenář si je prostě musí dávkovat.

3 20.06.2024

Tak tahle kniha mě velmi příjemně překvapila. Obraz postapokalyptické Prahy, v níž pod jhem náboženské diktatury nezůstalo krom opulentních chrámů nic takové, jak známe dnes. Vše bylo bylo ve jménu Boha a morálky změněno a zapomenuto. I samotné jméno hlavního města a Řeky, jež jím potéká. Evangelia svou mocnou diktaturou dohlíží na vše a všechny. V jejich zájmu, samozřejmě. Neskutečně mě ohromila autorova slovní zásoba, celkový humor knihy, jejíž hlášky mi připomínaly mého oblíbeného Mazaného Filipa. Přeskakování mezi dějovými linkami a jednotlivými postavami mi nevadilo, naopak mě udržovalo v napětí. Díky za tenhle zajímavý výlet!

3 06.05.2024

Skvělá kniha, která mě bavila snad ještě o chlup víc než legendární Kmotr. Výborný, soudržný příběh, uvěřitelně propracované postavy, napínavý děj, vzájemná provázanost vztahů. Někomu se kniha může zdát až příliš popisná, já popisy zbožňuju, takže jsem byla spokojená.

3 07.03.2024

Skvěle vyladěná sbírka mého oblíbeného meziválečného spisovatele obsahuje dvanáct povídek. i když ne ve všech případech se jedná o povídky, protože velmi silná závěrečná novela Smaragdový příboj je spíše novelou, byť nedokončenou.
ne nadarmo je havlíček mistrem psychologické prózy, ale v jeho kratších textech můžeme najít i výrazný hororový akcent spojený mnohdy s až hrůznou groteskností a pitvorností.
jo, tohle byl rozhodně můj šálek kávy!

3 05.08.2023

Hard sci-fi o jednom nepřátelském měsíci, na němž lidé, lačnící po surovinách, těží v jedovatém prostředí vzácné plyny a nerosty. Kolem číhá smrt. Ne všakv přeneseném slova smyslu, protože se na měsíci Meganu se skutečně stane vražda, kterou přijíždí vyšetřit David Grinil a jeho přátelé. Výborně napsané sci-fi, na němž je znát detailní znalost problematiky říznutá konspiračním thrillerem s detektivní zápletkou a okořeněná nějakým tím politikařením. Obdivuji, jak se autorovi na tak velkém rozsahu podařilo udržet čtenářovo napětí. za ě velmi dobrý počin a těším se na pokračování.

3 30.07.2023

Opravdu hluboký obdiv autorovi za jeho fantazii při popisu roztodivných světů, mezi nimiž putoval sympatický hrdina Zax. Bylo to dojemné, krásné, zvláštní a hluboce lidské.
Krásná kniha.

3 09.06.2023

Bývám silně skeptická vůči knihám, které vyšly samonákladem. Většinou z důvodu, že když knize nedopřeje pečlivé oko zdatný redaktor a neprojde korekturní úpravou, nejedná se ve valné většině o nikterak zdařilá a kvalitní díla.
U Bílkova Desatera bych s tímhle viděním věci ztěžka zaplakala a přišla bych o literární poklad.
Roman Bílek totiž není žádná grafomanská rychlokvaška, jíž se nakladatelské domy vyhýbají na sto honů, ale samonáklad evidentně zvolil proto, že chtěl mít své dílo vymazelné po všech stránkáh.
A to se povedlo! Už jen po vizuální stránce je soubor těchto deseti povídek jako vybraná bonboniéra, po níž labužnicky sáhnete po jednom kousku, necháte si ho rozplynout na patře a ještě dlouho vzpomínáte na tu úžasnou chuť. A teprve druhý, třetí den si jdete pro další labužnický přídavek. A přesně tak jsem to měla i já s povídkami, obsaženými v této sbírce. Luxusní balení sestávající z úžasně zpracovaných ilustrací a různých grafických technik, skvělý font a papír, se kterým jsem se chtěla mazlit, jsou jedna věc. Takový lákavý obal. Ale i pd lákavým obalem se může skrývat košíček beraní močáček. Ne tak v Desateru. Pod luxusním balením se vždy skýrval skvělý příběh. Některý krátký a úderný jako šlapka za ašských nocí, tu na čtenáře čekal detektivní příběh s atmosférou hustou jako přeškvařené sádlo. Každý kousek byl jiný, ale skvělý. Těšila jsem se na každý z nich a jejich četbu jsem neuspěchala, schválně jsem si je chtěla dávkovat po troškách, jako narkoman, který si dá první dávku a rozplývá se v rauši.
A stejně tak žádostivě pokukuji po dalších Bílkových povídkách! Chci víc! A v podobně krásném balení! Krom vlastní ledviny a spánku obětuji téměř cokoliv!

3 04.10.2022

Sympatická hlavní hrdinka, děj, který rychle odsýpá a nejsou v něm žádné nelogičnosti, parádně děsivá atmosféra (když jsem knížku četla o půlnoci sama doma, byla jsem vážně dost vyjukaná), popis doby, ospalého amerického městečka odpovídal žánrovým klišé a nevybočoval nějakými nelogičnostmi.
Odhalení vražedného spiknutí mě i přes indicie nabídnuté v textu překvapilo. Konec byl takový až filmový, ale pro fanoušky žánru naprosto super :-)
Na debut vážně velmi dobré!

3 16.08.2022

S touto knihou jsem měla vážně problém. Vůbec jsem se nemohla začíst a bohužel mě zcela minul autorův styl psaní. Do čtení jsem se musela nutit (strašně nerada nechávm knihy nedočtené). Pocházet z Varů, asi učurávám slastí, ale průvodcovské popisy provázané neustálými goetheovskými repeticemi mi přišly k uzoufání nudné. Nedokázala jse si vytvořit vztah ani k jednomu z hlavních hrdinů, nechutné vraždy a sebevraždy byly sice popsány brilantně, nicméně s jakýmsi chladným podtónem, který mi zabránil se o osudy obětí milostného komplotu obávat. Čtivější mi přišla až poslední třetina, kdy došlo k odhalení pozadí oněch bestiálních vražd a sebevražd. Urbana určitě nechci zatratit a zkusím další jeho knihy, ale bojím se. Život je totiž moc krátký na to, abychomčetli knihy, které nás nebaví.

3 05.07.2021