madem komentáře u knih
Jako o statní i já knihu chtíc nechtíc musela srovnávat s Waltariho knihou. A toto srovnání pro písaře nedopadlo dobře. Kniha se vleče a já se modlím, aby byl konec.
Knížka mě vůbec nenadchla. Recepty jsou zde ve stylu: z eidamu vymodeluj myš a dozdob ji, ozdob zmrzlinový pohár, vykrájej zvířátka na chleba, ...
Takže se zde téměř nevaří. Fotky nic moc, grafika taky.
Existují mnohem lepší knížky pro děti o vaření.
(SPOILER) CHtěla jsem dát i 5 hvězdiček, ne za knihu, ale že se mi podařilo přečíst poprvé něco od Aloise. Tak dlouho jsem to odmítala, celou základku i střední. a pak přišla nuda na mateřské a já si vzpomněla na učitelku češtiny, která se chlubila, jak během mateřské přečetla sebrané spisy. Rozhodla jsem se to také zkusit. Vybrala jsem si tuto, protože miluji Potštejn a čekala jsem POKLAD.
A ono se tam jedná o nějaké exulanty a hledání biblí. Dost mě to zklamalo.
Ale: Přečetla jsem to!
Na sebrané spisy ale z vysoka ...
Knížka má lepší chvíle a slabší chvíle. Horší to je, když jsou děti nemocné, lepší, když je hlídání nebo jedou popeláři. Popeláři zachrání každou situaci. Nejedou náhodou?
Kniha začíná hádankou, kdo dal lístek do kočičky. Rozbíhá se děj, je tu mrtvý, pak není mrtvý a pak zase je. Dozvíte se celý jeho život. Dost nereálný s nečekanými zvraty. A pak kniha skončí. Vy nevíte, kdo dal lístek do kočičky a vlastně to je jedno, protože po přečtení knihy máte 10 dalších otázek: Proč a jak?
Pokud si chcete zorganizovat čas na práci, domácnost, rodinu a svůj volný čas, mohla by vám pomoci tato kniha. Není však psána v českých reáliích, když školky otvírají v 6:30 a 15:00 už čekají učitelky u dveří s posledním dítětem. Sehnat chůvu či paní na úklid v menších městech je také nemožné. A zaplatit ji z mateřské,a bych si měla čas hrát s dítětem a pak šla na masáž, to už mi přijde zcela nereálné.
Ale třeba někdo přečte tuto knihu taky a podaří se mu to.
Hodně štěstí.
Myšlenka je dobrá. Jenom by stačila na jeden řádek. Natáhnout ji na celou knihu je táááááááááááák nudnééééééééé.
A přijde mi, že je tu špatný překlad, zvlášť u některých příkladů odpovědí znějí ty "pozitivní" odpovědi mnohem hůře.
Čekala jsem vtipné pojednání. Moc vtipů však není. Tayk mi dost vadilo jmenování snach a jejich chyb. Nevím, jestli bych se chtěla dozvědět v knize, že moje tchyně si myslí, že jsem štěkna a podobně.
Ty body jsou moje závist za pozitivní příklady babiček. Jako dítě jsem jsem jí měla teď mému synovi moc chybí.
Dala bych i 5 hvězdiček, ale chvílemi mi bylo špatně ze zvěrstev, která se ke konci války děla v Německu. Úplně zbytečně si vraždili, ať civilisty či vojáky, kteří jin nakonec chyběli.
Konec dobrý, všechno dobré. Možná chvílemi až moc dobré.
Rozmýšlela jsem mezi 3 a 4 *. Nevím, nápad není špatný, ale je nedotažený. Občas nechápu, proč tak hrdinové jednají.
Miluji články, které autorka napsala. Tak jsem si koupila tuto knížku - naštěstí jen v bazaru. Kdybych vyhodila peníze za novou, byla bych naštvanější. Knížka mi přišla o ničem, hlavní hrdinka - chováním fakt kráva. Konec se mi nelíbí vůbec.
Tak snad někdy vyjdou nové fejetony.
Básničky nejsou špatné, ale ilustrace jsou podle mně hodně zlé. Trochu mi připomínají časopis strážná věž - takové přebarvené, kýčovité až nechutné. K tomu pár technických chyb.
Syn miluje slony, knihu jsem koupila kvůli tomu - téměř na každé stránce, ale obratem posílám pryč.
Myšlenka dobrá, ale kniha je podle mého špatně napsaná. Místy mi přijde nelogická, postavy se objevují a mizí. Občas je linka, která nemá konec.
Jsem z knihy velmi rozpačitá.
Moc pěkná kuchařka. Autorka umí psát velmi poutavě, hned máte chuť se do vaření pustit. Některé recepty jsou rychlé a jednoduché, jiné náročnější. Našla jsem si pár, které zařadím mezi pravidelné.
Trošku zahlodal zub času a po 15 letech jsme na některé suroviny zvyklí a knize jsou jako velká novinka. To je jediné mínus.
Nápad mi přišel skvělý, ale jak děj pokračoval, tak to na mě bylo trochu moc. Druhou část knihy jsem ani nedočetla.
Není to knížka ke čtení. Prostě se nudíte, či máte splín a chcete něco pěkného. Tak si vezmete tuto knížku a prolistujete. Má mnoho hezkých obrázků, pár příběhů s pěkným koncem. To ostatní je těžko stravitelná omáčka.
No, každý se musí nějak živit.
Nikdy se nepoučím. Stále čtu pokračování a stále se zklamávám. Oliver je jiný a mě to k němu nejde.
Snad na konci je jiskřička naděje.
Knížka mého dětsvtí. Jak často mi ji mamka četla. Teď mám syna a chtěla jsem ji tkaé číst. A nějak jsem se zarazila. Básně od Hrubína už umín z paměti, ale pohádky od Plevy mi nešly přes jazyk. Nějak to není ono. Chci vzpomínat hezky nostalgicky, jak je to krásná knížka. Dávám ji pryč a občas mu zarecituji Hrubína samotného.