lynxir komentáře u knih

Hlavní postava (předpokládám, že autorka píše o sobě) představuje takový zvláštní mix americké a asijské kultury: na jedné straně je posedlá jídlem, po večerech se opíjí v barech a nekonečně plká s kamarádkami o ničem, na straně druhé dá na žádost matky výpověď v dobře placené práci a vrátí se domů, aby se celodenně starala o nemocného otce. Kdo u nás by něco takového udělal? Silně drhnoucí rodinné vztahy se objevují jen v nepatrných náznacích, přitom jsou tím nejzajímavějším, co kniha nabízí; bohužel tato část zůstala zcela nevyužita. Chtělo by to zkušenějšího autora. Ani překlad moc povedený není.

10.09.2019

Film J. Boormana (scénář psal autor, který si ve filmu i zahrál postavu šerifa) knihu výtečně doplňuje; film vyniká obrazovým zpracováním divoké řeky, větší svižností a akčností děje; kniha pak přidává příběhu další dimenzi: chybějící souvislosti, delší úvod do děje, který autorovi filmová společnost vyškrtla, a hlavně psychologické popisy myšlenkových pochodů a pocitů městských nehrdinů v boji o přežití. Kniha k zamyšlení, jak by se člověk na místě hrdinů zachoval sám a zda by vůbec v podobné krizové situaci obstál. Oceňuji kvalitní práci překladatele a nakladatelství Argo.

5 10.09.2019

Úžasná kniha. Je pro mne nepochopitelné, jak mohl autor nashromáždit tak ohromné množství informací. Některé části jsou poměrně náročné i pro člověka s hudebním vzděláním, ale jinak je kniha vyváženým celkem a všestranným náhledem nejen na hudební genialitu Bacha, ale i na něj jako člověka. Kniha je výtečná i pro seznámení se s historickým prostředím, vztahy mezi světskou a církevní mocí, jakož i běžným měšťanským životem v té době. Jednoznačně nejvyšší hodnocení si zaslouží i překladatelka a redakce českého vydání.

4 30.08.2019

Knihu jsem poprvé četl krátce po jejím vydání, teď si nevybavím, zda před nebo po shlédnutí polského filmu, mimochodem, pokud si vzpomínám, také moc pěkně udělaného. Teď jsem ji vyhrabal z krabice na půdě a kupodivu i po těch letech funguje příběh naprosto stejně. Drobná novelka o studentských láskách a přechodu k dospělosti, zodpovědnosti a hledání toho pravého smyslu života, plná nenásilných dramat a výtečně odpozorovaných vztahů. Oceňuji dobře popsané prostředí hudební školy. Velice příjemná knížka.

2 07.08.2019

Absurditě rozumím, chápu i autorův úmysl, ale celé mi to připadalo až příliš vykonstruované, přeplácané, účel naprosto převážil nad prostředky. Audience se mi zdála mnohem vtipnější, svižnější, taková ze života. Zahradní slavnost je oproti tomu technická záležitost vyseděná za psacím strojem.

2 07.08.2019

Na knihu jsem narazil náhodou mezi novinkami v knihovně. Podle množství fotografií jsem si říkal: fajn, dozvím se z první ruky něco o VH a životě skupinky disidentů.

Paradoxně nejzajímavější je první část knihy, historie rodiny, vzpomínky na dětství, rodiče a prarodiče, mládí, první vztahy. Od seznámení s VH se téma přesouvá úplně jinam. Fotodokumentace zajímavá, obsáhlá, ale víceméně stále stejná. Po čase přestanou obrázky autorky s VH a nějakým křovím okolo bavit, stejně jako hromady dopisů a údajů, kdo, kdy, kde, s kým a stále dokola. Chtělo by to silně vytřídit a prostříhat. Nějak se mi nepodařilo odhalit, jakým záhadným kouzlem k sobě připoutával ženy tento sebestředný, v paralelních vztazích se vyžívající manipulátor. Dopis autorce k její interrupci o něm vypovídá snad nejvíce. Přesto však s ním autorka, ovšem v souběhu s jinými, žila řadu dalších let. Nějakou hlubší podstatu vztahů se bohužel ani při psychologickém vzdělání autorky nedozvíme. Setříděné dokumenty jen kloužou po povrchu.

Více okrajově se autorka zabývá komunou disidentů, se kterou se v té době intenzivně stýkala. Přes občasné hrátky se státní bezpečnosti, alespoň takto jejich zásahy autorka popisuje, se mi zdá, že u těchto lidí převládal jistý pocit vyvolenosti. Stěžování si na udávající sousedy, když se v malém bytě na sídlišti konaly pravidelně do rána trvající mejdany čtyřiceti tzv. chartistů, je trochu přes čáru. A žádný politický podtext bych tady nehledal. O tom, jak se jejich společenství porozpadalo, když došlo k rozdávání mocenských křesel, kdy VH, jak píše autorka, „přirostla koruna k hlavě“, jsou v knize pouze náznaky. Autorka a někteří další se najednou odsunuli či byli odsunuti na jinou trať.

Poslední část knihy, která se vztahuje k autorčině práci v Apolináři a jejímu ezoterickému hledání, je bohužel popsána telegrafickým a zcela nudným způsobem. Podle rozsahu knihy a její struktury se autorka rozhodla položit největší důraz na popis vztahu s VH. Těžko říci, zda to byl záměr vzhledem k možné prodejnosti knihy, či toto období sama autorka považuje za středobod svého života. Závěr – s výhradami se kniha dá číst, redaktor s ostrými nůžkami a hlubší autorčin náhled by byl přínosem.

4 24.07.2019

Dost dobré. Dokonce i bez divadelního zpracování. Jen si tak říkám, co si ze hry vezme cizinec (ztraceno v překladu?) nebo někdo, kdo podobnou situaci nezažil nebo spíše nezaregistroval. Ale pokud si někdo myslí, že absurdita je vázána na nějakou dobu či historickou skutečnost, tak by měl otevřít oči a pozorovat cvrkot kolem sebe; pak by možná pochopil a nemusel psát nesmyslné komentáře.

2 23.07.2019

Zajímavé téma i prostředí Francouzské Indočíny (Vietnamu) na počátku minulého století by si zasloužilo kvalitní psychologický román. Autorka bohužel nosné téma nerovného milostného vztahu rozstřílela krátkými odstavečky a holými větami, snad náznakem pokusu o filmový scénář. Patnáctiletá dívenka namísto dětské naivity, upřímnosti a prostoty jedná a pozoruje svět se stoickým nadhledem, místy až vypočítavostí starší, zkušené ženy. Dramatické vztahy v rýžovišti vlastní rodiny jsou namísto obnažení zamlženy a zaplaveny přílivovým bahnem romantiky a erotiky; jako celek to příliš nefunguje.

Pětikorunový výprodej z knihovny pokračuje do oběhu.

22.07.2019

Velice příjemný cestopis pro všechny milovníky divočiny, vodáky, trampy a tuláky. Zahrnuje poměrně obsáhlý nástin historie objevování oblasti, popis osamělého putování autora s přítelem v kánoi po řece Mackenzie, jakož i dostatek pěkných fotografií. Mnoho informací pro případné zájemce o podobnou cestu. Jedna frčka dolů za vydatnou dávku prohřešků proti češtině; chápu, že autor žije dlouhodobě v zahraničí a může mít s některými výrazy problém, ale že ani při druhém vydání (či dotisku 2002) nezajistil vydavatel jazykovou korekturu, tak na to hledím jako grizzly na českou palačinku s křupavými okraji.

10.07.2019

To je tedy slátanina!

Jsou historické události, o kterých jsme se ve škole nedozvěděli, na rozdíl od mnoha jiných, o kterých jsme bohužel poslouchali snad až příliš. Autorka si vybrala skvělý námět na historické či psychologické drama z relativně nedávné minulosti, bohužel to je také jediný klad celé knihy. Téma zůstalo nevyužito. Kniha se čte opravdu rychle, ale člověk má pocit, že autorčina loď pluje po hladině, pod ní je šero a mlhavo , a hlubiny jsou pak úplně temné a neprostupné. Bohužel baterku si autorka někde zapomněla, nebo ji možná má, ale nesvítí. Postavy jsou černobílé, ploché, nevýrazné, jednají předvídatelně. Příběh připomíná Harlekýnky našroubované na historické události. Drama se nekoná, děj ubíhá jako za sklem posypaným notnou dávkou mořské soli. Obávám se, že nenajdu žádný důvod se ke knize někdy vrátit. A k jinému autorčinu dílu, nu, kdož ví?

4 25.06.2019

Ondřeje Hejmu mám rád jako hudebníka. Kniha obsahuje přehršle informací o době dávno i nedávno minulé, politické komentáře, autorovy názory na všelijaké lidi, vzpomínky na hipísácké mládí. Ale všechno je tak nějak neutříděné a je toho moc, jako by autor nevěděl, jestli psát citovou výpověď o sobě a lidech blízkých nebo komentář o politické situaci. Chtělo by to velmi ostré nůžky, a i tak si myslím, že u autora platí krásné české: Ševče, drž se svého kopyta!

1 17.06.2019

Poslouchejte, poslouchejte, co jsem zaslechl na tržišti! – Počkej, počkej… je to něco poučného? – No to ani ne. – Tak něco povznášejícího? – To taky ne. – Tak je to alespoň zábavné? – Hmm, vlastně ani ne. – Tak proč bychom to měli poslouchat (číst)???

Jedna malá hvězdička za grafickou úpravu a ilustrace. Jinak pro mne naprostá ztráta času.

4 06.06.2019

Jeden z nejstrašnějších literárních zážitků mého života. Bohužel tenkrát jsem knihy ještě dočítal za každou cenu.

(SPOILER) Čtivá, leč ne úplně povedená moralitka z dob hlubokého socialismu. Postavy jsou zobrazeny ploše a černobíle, na jedné straně rodina s jasně buržoazně-mamonářským charakterem, na druhé straně maturant, úsilím o hmotné statky jednoznačně pohrdající, což mu ovšem nebrání v kradení a prodávání knih z otcovy knihovny, aby měl za co hostit svou prsatou spolužačku, která se však dá raději ojet majetnějším bratrem, pročež nezbývá než vzít zavděk méně přitažlivou, avšak upřímnější soustružnicí. Nakonec se vše v dobré obrátí, alespoň co se hmotných statků týče. Spisovatelka se zjevně snažila učinit režimu dobře, soudruhy se to v knize jen hemží. Děj je podkreslen šachovými motivy; chtělo by to vyladit šachovou teorii, sicilskou opravdu nevolí bílý. Naše mladá profesorka češtiny kdysi dávno o knize hovořila poměrně nadšeně, líbila se jí. Nám se líbila mnohem víc profesorka.

Ale co, šoupnu ji do nějaké budky, třeba ještě někoho zaujme. Ta kniha.

2 20.05.2019

„Příběh je o tom, zda se rozejdou nebo nerozejdou, zda se sejdou či nesejdou… Nikdo jim neporadí, nikdo jim nepostaví „archu“, kdyby náhodou ve zmatcích tohoto světa bylo třeba… Ten vteřinový happy-end však za to stojí, ať si je třeba i smutný…“

Kapesní novelka o studentech, také o asistentech a profesorech, o lásce a rozchodech. Kdysi dávno se mi dost líbila snad kvůli tomu, že člověk lecos chápe, chodí-li ve stejných botách. Po novém přečtení po létech to kupodivu platí stále. Není to hloupě a jednoduše napsaná romantika; paní Štroblová umí a ví, o čem píše, alespoň tady.

11.05.2019

Novela z vojenského prostředí, která se odehrává na jednom z Havajských ostrovů krátce po napadení Pearl Harboru. Svobodník Mast si přivlastní služební pistoli, aby měl osobní zbraň proti samurajským mečům japonských důstojníků. Ostatní vojáci se ji snaží získat jakýmkoliv způsobem, aby tu – v jejich očích – relativní výhodu měli oni sami. Z vnějšího pohledu triviální, lehce komická záležitost, z hlubší podstaty otázka života a smrti. Nejde ani tak o válku, jako o reakce lidí, kteří se daleko od domova ocitli na jejím rozhraní. Psychologická humoreska z vojenského zázemí, bez hluboce dramatických situací, přesto však celkem slušný psychologický rozbor chování jedinců v armádním zázemí.

10.05.2019

Opominu-li závěrečného, zcela skvostného Kubulu s Kubou Kubikulou, obsahuje kniha díla z posledního životního období Vančury. První půle je poněkud slabší, jen takové zlomky a nedokončenosti. Poslední tři povídky (O opatu Martinovi, Jak jsem se učil spisovatelem a Krčín) jsou možná trochu nedotažené z hlediska finální pointy či celkového vyznění, ale jazykově je to opět ten známý, poeticko-hravě-vybroušený Vančura. Nedosahuje zde sice výšin Markéty Lazarové či Rozmarného léta, ale i tak je to vskutku příjemné počtení.

09.05.2019

Citace z obálky: „Novela je upřímnou provokující výpovědí dospívajícího chlapce, jehož složité city můžeme sledovat od počátku krystalizace.“

No já bych řekl, že jeden patnáctiletý puberťák by si rád zašustil, ale neví kde, kdy, jak a hlavně s kým. Tak se jen tak poflakuje s kámošema stejného ražení. A pak je konec a – pozor SPOILER: nic. Snad pozdně-socialistický revival Černého Petra nebo Lásek jedné plavovlásky, toliko snadno zapomenutelný. Dvě malé hvězdičky za to, že to rychle uběhne a kupodivu to ani moc nedrhne.

30.04.2019

Balada to tedy není, ale když jedna, tak jedna (hvězda); maximálně. Všechny postavy jsou jako figurky loutkového divadla v rukách někoho, kdo je drží v rukách vůbec poprvé a moc neví, co s nimi.

29.04.2019