Luicy
komentáře u knih
Pohyblivé obrázky
Terry Pratchett
První polovina knihy byla velice vtipná a moc jsem si ji užívala. Gaspoda byl bezesporu nejlepší postavou knihy, avšak konec, který byl více cílen na Viktora s Ginger, už byl trochu slabší. Nicméně i tak bych řekla, že Pratchettova parodie na Hollywood byla opět vynikající, svým způsobem šílená, avšak plná vkusných a zábavných narážek. Navíc byl příběh ucelený, podobně jako u Čarodějek, takže se v tom aspoň člověk tolik neztrácel.
Můj život se lvy
George Adamson
Kniha o tom, jak se mladému Adamsonovi líbila africká děvčata, jak přírodovědci Ballymu přebral manželku, jak pravidelně před Joy schovával whisky, jak měl každou chvíli měsíce trvající malarické horečky, jak probíhalo natáčení Volání divočiny, jak se z lehce namachrovaného lovce, kterému nejednou klepala smrt na dveře, stal milovník a ochránce africké přírody bojující proti bandě pytláků. Jo a na konci tam bylo něco málo o lvech. No a teď vážně. Po literární stránce to rozhodně není žádný zázrak, kapitoly jsou zmatečné a autor často skáče z tématu od tématu, ale i tak se to čte poměrně hezky, protože co si budem, o takovém životě jako měli manželé Adamsonovi si můžeme jenom nechat zdát. Určitě to je velice obohacující kniha o kultuře některých afrických kmenů, přírodě a o chování tamější zvěře (sloni, hyeny, buvoli, lvi atd.). V poslední třetině je kratší zmínka o lvici Else a jejích lvíčatech, avšak rozsáhleji o tom píše ve svých knihách Joy. Velice zajímavá byla pak kapitola o průběhu natáčení filmu Volání divočiny, ve kterém figurovala lvíčata, která si nakonec Adamson vzal pod svá křídla a o jejichž životě pak pojednává až do konce knihy. Pro mě osobně to bylo zajímavé a dojemné čtení a k autorovi cítím obrovský respekt za jeho činy. Leč místy těžký a bolestivý, měl v konečném důsledku opravdu nádherný dobrodružný život, který mu můžem jenom tiše závidět.
edit: úplně bych zapomněla vychválit fotografie! Ty jsou opravdu krásné, jedinečné, ukazující harmonii mezi zvířetem a člověkem... no prostě nádhera
Hrdina věků
Brandon Sanderson
První třetinou jsem se poměrně dlouho prokousávala. Obléhání měst a Sazedovo nekonečné filozofování mě časem přestalo bavit a zbytečně se tak děj natahoval. Nicméně poté začala opravdová jízda, od které jsem nedokázala odvrátit zrak. Brandon Sanderson je bezesporu talentovaný spisovatel, který měl svůj svět promyšlený již od samého začátku. Postupně vám odhaloval veškerá tajemství a všechno do sebe začalo krásně zapadat. Víceméně na vše jsem dostala uspokojující odpověď (Sapkowski by se mohl učit). Závěr, alespoň co se osudu světa týče, se dal očekávat, nicméně ta cesta k onomu konci rázně hnula s mými emocemi a já si zase trochu na závěr pobrečela. Bylo to zkrátka strhující a celou Mistborn trilogii všem fanouškům fantasy vřele doporučuju!
Brandon Sanderson si tímto určitě získal mou pozornost a těším se na další autorova díla.
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Naprosto zbytečná kniha, která je napsána rádoby husťáckým stylem, ale reálně vás nijak neobohatí a neřekne vám nic, co byste už dávno nevěděli. Autor se neustále opakuje a šlape si akorát tak na jazyk. Žádnou smysluplnou myšlenku jsem si z toho teda neodnesla. Za mě ztráta času…
1984
George Orwell (p)
Podle mě se jedná o klasiku, kterou by si měl každý alespoň jednou za život přečíst (spolu s Farmou zvířat). Je pravda, že děj v místech pokulhává a má své nedostatky, nicméně v tomto případě je nejdůležitější myšlenka celého díla. Je až mrazivé, kolik se v knize nachází paralel k současnému dějství ve světě (a to nemluvím jen o válkách a různé propagandě ve státech, ale i o médiích a sociálních sítích, které dennodenně používáme). Člověk by si řekl, že oproti orwellovské totalitě je naše realita procházkou růžovým sadem, ale bůh ví, kam to celé nakonec dotáhneme.
"Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla"
Těžké melodično
Terry Pratchett
Občas se v tom příběhu člověk ztrácí, ale na to jsem si u Pratchetta už tak nějak zvykla. Děj je v tomto případě opět druhořadý, spíš to neberte tak vážně a nehledejte ve všem logiku, trochu se odreagujte, podupkávejte si nohou v rytmu hudby s kamením a nechte se unášet autorovou skvostnou fantazií, narážkami a humorem, kterého tam je přehršel... moje rockerské srdíčko lehce zaplesalo \m/
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
Myslím, že se jedná o úctyhodné zakončení ságy, a byť nejsem zrovna velkým fanouškem konců typu „láska a síla přátelství zvítězí nad veškerým zlem světa“, jsou relikvie smrti mým nejoblíbenějším dílem z celé série. Vždy se mi líbila prosťoučká povídka o tří bratří z pera barda Beedleho, samotný boj o Bradavice a osudy oblíbených postav, nicméně nejvíc mě zaujalo odhalení života prof. Snapa. Tahle postava mě vždy svým způsobem fascinovala, protože v člověku evokuje celou škálu emocí od odporu, lítosti a soucitu až po obdiv. Sice působil jako arogantní bezcitné hovado, ale ve skrytu duše to byl laskavý muž s dobrými úmysly a mně jsou takové postavy svým způsobem sympatické. Rowlingové se tento charakter bezesporu povedl.
Celkem se mi líbí i ten posun od první knihy, kde se Harry poprvé setkává se Snapem a s rozbolavělou jizvou na čele se ptá, kdo je ten učitel, který na něho tak nenávistně pohlíží, načež v závěru poslední knihy o něm hovoří jako o nejstatečnějším člověku, kterého kdy poznal...
Zahradní slavnost
Václav Havel
Díky čtenářské výzvě jsem se konečně dokopala k této hře a nelituju toho. Podle mě to je geniální kus, byť jsem se u Audience bavila možná trošku víc.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Po novém roce jsem si koupila do sbírky novou hardback edici Harryho Pottera (protože co si budem, ty obálky vypadají skvostně) a rozhodla jsem se, že po 10 letech re-readnu celou sérii. Po dočtení jsem trochu přehodnotila své původní, dejme tomu lehce kritičtější hodnocení všech knih a o hvězdičku jsem přidávala, protože to ve mně probudilo obrovskou dávku nostalgie, kdy jsem HP dost žrala. K ději asi není moc co dodávat, každý příběh mladého kouzelníka zná. HP je zkrátka srdcovka mého dětství a určitě se ke knihám opět po pár letech vrátím, třeba jednou i s dětmi.
Erik
Terry Pratchett
Co dodat, parádní Zeměplošská jednohubka plná humoru. Mrakoplaš a Erik byli super dvojka, která mě bavila. Takové pohodové jednoduché počteníčko, které mi urychlovalo cestu v MHD.
Sekáč
Terry Pratchett
Smrť si mě získal hned při prvním setkání s Pratchettovou Zeměplochou. Neskutečnej sympaťák. Škoda jen, že v této knize nedostal tolik prostoru, který jsem čekala. Nicméně i tak se jedná o super příběh s filozofickým přesahem.
"Kdyby lidé věděli, kdy zemřou, žili by mnohem lepším životem."
OBÁVÁM SE, ŽE KDYBY LIDÉ VĚDĚLI, KDY ZEMŘOU, PRAVDĚPODOBNĚ BY NEŽILI VŮBEC."
Pramen Povýšení
Brandon Sanderson
Děj se oproti prvnímu dílu trochu táhl. Velká část příběhu se točí kolem politiky, která mě zas tak moc nebavila. Intriky mohly být trochu lepší, ale možná jsem spíš rozmazlená od Martina, když ještě dokázal psát knihy. Nicméně i tady platí, že se vám postupně odhalují další tajemství o Pánu Vládci a jeho říši a nejasnosti z předešlé knihy mají rázem větší smysl. Co se postav týče, tak v tomto díle mě asi nejvíc zaujaly vedlejší postavy, konkrétně kandra, Sazed a Breeze. Naopak Elend, který ve Finální říši působil jako lamač dívčích srdcí, se změnil v naprostého suchara. Stejně tak Zane mi nebyl vůbec sympatický, ale jeho konec se mi líbil a vmáčkl mi do hlavy několik otazníků. Po úmorném několika seti stránkovém politikaření však děj zase geniálně vygradoval a těším se na finále.
"Lidé, kteří berou na lehkou váhu sliby, které dávají těm, co milují, nikdy nenajdou v životě trvalé uspokojení"
Finální říše
Brandon Sanderson
No tak tohle byla parádní jízda od začátku až do konce. Sanderson vytvořil originální temný svět plný charismatických postav, které si okamžitě zamilujete. Magický systém v podobě allomancie je bezesporu zajímavý a hlavně má hlavu a patu i co se týče fyzikálních zákonitostí (i když je pravda, že jsem se v tom zatahování a odtahování kovů v bojích místy ztrácela). Hrozně se mi líbilo, že příběh je jedna velká skládačka, která vám postupně začne odhalovat různá tajemství a vše najednou začne dávat větší smysl. Děj byl napínavý, odsýpal a zajímavě vygradoval v konec, u kterého jsem měla otevřenou držku a ani jedno oko suché. Dokonce s recenzí jsem si potřebovala dát načas, abych to celé vstřebala. Okamžitě jsem však sáhla po druhé knize. Určitě doporučuju.
Co však musím vytknout jsou ty obálky od talpressu, to je fakt příšerný. Britské vydání vypadá mnohem lépe.
Eragon
Christopher Paolini
Odkazem Dračích jezdců jsem byla doposud nepolíbená, knihy jsem nečetla a ani film jsem nikdy neviděla. Sáhla jsem na to až nyní ve 20 letech na doporučení přátel, ale upřímně moc nevím, jak toto hodnotit. Nejsem cílová skupina a z jednoduchých pohádek jsem asi už vyrostla. Nicméně si nejsem jistá, zda by mě tato kniha nadchla i před pár roky, když jsem byla ještě malé dítko začínající s fantasy. Hrdinové v knize jsou nevýrazní, často nudní a celé to na mě působilo černobíle, magický systém v podobě jakýchsi prastarých slov a formulí je příliš prostý a na můj vkus moc overpowered. Nevidím v knize žádnou originalitu, která by dělala příběh zajímavým, spíš se tu neustále opakují otřepané motivy, u kterých autor zřejmě doufal, že budou fungovat. Za mě fakt ne a udivuje mě tak vysoké hodnocení a oblíbenost mezi čtenáři fantasy literatury. Ačkoli mám doma celou sérii, tak si nemyslím, že v blízké době budu v četbě pokračovat.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Musím říct, že Barva kouzel mě vůbec neoslovila. Fantasy literaturu mám moc ráda, avšak v tomto případě jsem si říkala, že to je na mě až moc. Párkrát jsem se sice zasmála, ale v ději jsem se často ztrácela a do čtení se místy nutila. Od vychvalovaného Pratchetta jsem očekávala víc, avšak autora jsem zcela nezavrhla a sáhla radši po novějších knihách ze Zeměplochy a musím říct, že tam je vidět výrazný posun k lepšímu.
Biologie buněk - základy cytologie, bakteriologie, virologie
Radka Závodská
Učebnici jsem používala k doplnění znalostí pro přijímací zkoušky, ale na můj vkus byla moc stručná a nezajímavá. V porovnání s učebnicemi od pana Kočárka (které mimochodem velmi vřele doporučuji) je Závodská naprostý břídil s neschopností zaujmout čtenáře. Možná je moje hodnocení lehce ovlivněno tím, že nějaký ten základ z cytologie a mikrobiologie mám, ale věřím, že pro zájemce, kteří jsou buňkou zcela nepolíbeni, může být učebnice k užitku, alespoň na ten základ. Předností je velké množství pěkných ilustrací.
