lucyvase4 komentáře u knih

Stůj. Nezvaní hosté u nás nemají co dělat. Radím ti otočit kočár a pelášit hodně daleko. Daleko od tohoto temného kraje. Že jsi nás přišel zachránit? Nevěříme. Nám už není pomoci. Kdo? Ranvelt? Ty? Tvoje sláva tě milý pátrači předchází, ovšem představoval jsem si tě jináč. Myslíš, že nám dokážeš pomoci, nerad bych tě zítra mrtvého pohřbíval tady do té díry. Dobře, dobře, pak tedy vstup do našeho malého městečka jménem Hallot a dělej svou práci.

Když se mi tahle útlá knížečka dostala do rukou tušila jsem, že to buď bude skvělá povídka a nebo pořádný průšvih.

V samotným prologu jsem viděla obrovskou inspiraci Zaklínačem. Byl sice skvělý a naladil mě na další čtení, ale nic úplně originálního. Když jsem si pak na konci knihy přečetla, že autorovým vzorem je právě A. Sapkowski pochopila jsem, proč tu ten prolog byl.

V samotném příběhu už je autor ale naprosto originální. Atmosféra mi trochu připomínala film Ospalá díra. Temné, tajemné a akční. Přiznávám se, knihu jsem přečetla jedním dechem, i když byla ve slovenštině.

Dle mne se jedná o dokonale propracovanou povídku, která má hlavu, patu a navíc parádní rozuzlení. Nenašla jsem žádné hluché místo. Vše bylo skvěle promyšlené.

,, Prísahy z nás nerobie otrokov, prísahy sú vecou presvedčenia."

Postavy byly charakterově každá úplně jiná. Navzájem se však perfektně doplňovaly. Co mne malinko mrzelo bylo, že neznám jejich předchozí život. Co se mezi nimi stalo v minulosti? Na druhou stranu věřím, že to není první a zároveň poslední kniha z tohoto světa. Doufám, že se časem dozvím víc.

Svou nejoblíbenější postavu nebudu prozrazovat, můžu jen říct, že to právě klaďas nebyl. A tuším, že bychom o něm ještě mohli v budoucnu slyšet.

V knize je ukryta i spousta mouder. A to mám ráda.

,,Zobrať vtáka na prechádzku nie je to isté, ako keď mu umožníte slobodne lietať."

Oceňuji i krásnou mapu. Kdo ji bude studovat zjistí, že na začátku a na konci není úplně stejná. A také to, jak autor ovládá botaniku a zoologii. Už jméno knihy Kuvik mnohé napoví.

Ač povídky moc nemusím tohle bylo moc fajn. Jak říkám, chtěla bych víc vědět z minulosti, ale to je jediné, co bych vytkla.

4 08.05.2025

Dobro a zlo. Tyhle dvě síly vždycky stály proti sobě a současně jedna bez druhé nemůže existovat. Dokážeme však určit, kde jedna začíná a druhá končí? Nebo je nám to často skryto? Hranice mezi dobrem a zlem je vrtkavá a rovnováha víc než důležitá. A právě rovnováhu mají střežit Divotvorci. Uskupení rozličných postav, kteří mají sídlo na hradě jménem Kovadlina. Jsou ale pohnutky všech naprosto čisté?

První, co mne zaujalo, ještě před čtením samotného příběhu, byla nádherná mapa. Miluji mapy, a ve fantasy je přímo čekám. A ještě víc miluji, když v mapách najdu všechny místa, kde se příběh odehrává. Což tady bylo.

V knize jsou i nádherné ilustrace, které dokonale dokreslí děj.

Pak jsem začala číst a hned u prologu jsem věděla, že je to přesně kniha pro mne. Už první věta mne zaujala a já chtěla ihned číst dál.

Autor nám ukazuje dokonale promyšlený svět a jeho magii. Líbí se mi, že prolíná klasické české pohádkové bytosti (např. hejkala) s bytostmi ze světové fantastiky (trpaslíky, elfy, orky). Přiznávám, malinko ulítávám na orcích. Není tedy tajemstvím, že jsem si nejvíce oblíbila právě orka Drunga.

Postavy nejsou černobílé. Každá má své chyby, nejsou zkrátka dokonalé. To mám ráda.

Co mne dostalo ale ještě mnohem víc jsou nádherné popisy. Autor dokáže krajinu popsat naprosto nádherným až básnickým způsobem. Měla jsem pocit, jako bych na těch místech skutečně byla. A tyhle krásné popisy mistrně střídá s akcí, která bude pro většinu z Vás zajímavá ještě více.

Příběh samotný se skládá z jednotlivých, řekla bych, povídek. Navíc se ještě mezi sebou střídají tak, že vždy končí v tom nejlepším. Vy se tak celou dobu těšíte, až se k nim autor vrátí.

Doufala jsem, že se nakonec vše propojí v jednolitý příběh. Zatím se propojilo jen pár věcí. Tuším ale, že v dalším díle už příběh propojený bude. Vše tomu nasvědčuje. Moc se mi líbí, jak autor příběh koncipoval. Je to vlastně jedna hlavní linka s mnoha podpříběhy. Všechny ale mají velký význam.

Co vytknout? Jen to, že chci vědět víc. Některé linky bych více rozvinula již v tomto prvním díle.
Jinak jsem naprosto spokojená. Kniha pro mne byla moc milým překvapením, vůbec jsem nečekala, že za tak jednoduchou obálkou najdu tak originální a téměř dokonalý příběh.

,,Přistupuji k tomu tak, že ačkoli se nám může něco jevit nejdříve jako zlé, v budoucnu to třeba oceníme."

1 07.05.2025

,,Federace tě potřebuje.
Ano, tebe, ty ustrašená bramboro, nečum tak blbě a čti!
Přidej se k nám.
Vesmírní borci jsou muži akce. Ženský na tebe poletí. Chlapi se z tebe budou třást.
Cestuj po galaxii za vládní peníze, objevuj nové světy.
Narukuj hned teď!!!!"

A tak jsem četla. Nechala jsme se narukovat. Sedla jsem s posádkou do vesmírné lodi a plná očekávání i strachu z toho, co všechno se může podělat, jsem se nechala unášet vesmírem.

Až po startu jsem dočetla i zbytek propagačního letáku. Jaké bylo mé překvapení, když jsem uvelebena v kajutě Mythosu přečetla: "Federace nenese odpovědnost za dočasné či trvalé psychické potíže, zranění, zmrzačení nebo smrt způsobené při výkonu služby." Ale co teď? Už jsem nasedla, vystoupit se nedalo.

Navíc jsem se seznámila s celou řadou super lidiček. Nejvíce mi k srdci přirostl Li-Hong a Knut. Ani Jocelyn není vůbec marná. Radím Vám ale moc přátel si nedělat. Nikdy totiž nevíte, kdo se vrátí, koho budete muset cestou opustit, a kdo opustí Vás.

Tohle není procházka růžovou zahradou. Tohle je zkrátka poctivé military sci-fi plné přestřelek, mimozemských entit, vysokého napětí a pár nechutných scén. Co oceňuji je, že je tu i skvělý příběh. Není to zkrátka jen o přestřelkách. I když začátek vypadá hodně idylicky, nakonec se pokazí vše, co se pokazit může. A začne ten pořádný planetární rachot, na který ani posádka Mythosu není připravena.

Musím říct, že jsem se malinko knihy a příběhu bála. Knihy obou autorů už jsem měla možnost číst, a moc se mi líbily, jak ale budou fungovat dohromady? Nebude na příběhu znát, že knihu psali dva? Bude příběh navazovat? Světe div se fungovalo to perfektně. Ani nepoznáte, kde začíná vyprávět jeden, a kde druhý končí.

Rychlé dynamické střídání děje Vás neustále nutí číst dál a dál. Všude se děje spousta zajímavých věcí a vy čekáte, až se všechno spojí.

Jediné, co mi scházelo bylo více humoru. V těchto sci-fi bizardnostech ho zkrátka vyloženě čekám.

,,Věřím jenom dvěma věcem. Když máš v plánu někoho zabít, koukej ho střelit do kebule víc než jednou. A když něco fakt hodně chceš, dokážeš občas vesmír přesvědčit, aby ti šel naproti."

1 04.05.2025

Ve sněhem zavátém hostinci vysoko v horách se sejde italská lékařka, byzantský voják, velšský čaroděj a tajemný německý upír. Ne, tohle není začátek vtipu, tohle je začátek jednoho skvělého fantasy.

Jak se říká, nejlepší fantasy příběhy začínají v krčmě. Drak, jenž čeká je toho rozhodně živým důkazem.

Alternativní historie našich dějin, neskutečně mnoho šarvátek, magie, vampyrismus a velké politické intriky. To všechno v knize naleznete.

Pokud jste milovníkem historie rozhodně si přijdete na své. Já sama miluji historii Anglie, která se mi tady hodně hodila. Nebudu říkat, že jsem si spousta věcí negooglila, protože jsem u knížky měla mobil neustále k ruce, ale seriály jako Bílá královna, Tudorovci nebo Království mi rozhodně hodně pomohly v orientaci. Neskutečně mě bavilo zjišťovat, co se skutečně stalo, a kde už popustil autor uzdu své fantazii.

Alternativní historickou linku měl Ford dokonale vymyšlenou. Krásně se doplňovala s fakty. A já se do jeho tvorby hned zamilovala.

Drak, jenž čeká je naprosto originální dílo. Věřím, že i přes dohledávání informací, mi toho spousta uniklo, nebo jsem si vše nespojila. Vím, že se ke knize ještě někdy vrátím, chci objevit další věci, které mi zůstaly skryté.

Postavy byly moc dobře popsány. Každá měla své klady i zápory. Mými oblíbenci se stali válečník Dimitrios a upír Gregor.

Ford používá místy až archaický jazyk, a vy tak máte pocit, že jste se ocitli přímo na anglickém panství za Války růží.

Kniha je určitě vhodná pro všechny, kteří mají rádi originální fantasy příběhy, ale i pro ty, kteří mají rádi historii a intriky tehdejší společnosti. V knize Drak, jenž čeká si každý přijde na své. Autor Vám ale rozhodně nedá nic zadarmo. Spousta věcí neřekne přímo, nechá na každém z nás aby si příběh domyslel. Je spíš jakýmsi průvodcem než přímo vypravěčem.

Knihu jsem četla ve společném čtení a častokrát jsme v příběhu viděla každá něco jiného. A pak jsme o příběhu dlouho do noci hovořily. Nevěříte? Tak si knihu přečtěte a pak mi napište.

5 27.04.2025

"Pod nebem je peklo, hoši, a pod peklem je Výheň. Doufám, že si to tady užijete."

JSEM ALEX, JE MI 13 A NEJSEM VRAH.
Jenže to tady nikoho nezajímá. Obvinili mě z vraždy a odsoudili k doživotnímu trestu ve Výhni-nejtvrdším vězení pro mladé delikventy. Vězení, ze kterého není úniku. Vězení, které je stovky mil pod zemským povrchem. Sem vede jediná cesta a ven také. A tou jedinou cestou ven je vaše smrt. Navíc se tu děje něco zlého. Vězňové tu v noci mizí ze svých cel. Jen zlomek z nich se vrátí, a když se vrátí už nejsou lidmi... Musím končit...otevírá se brána... Pane Bože snad si nejdou právě pro mne...

Naprosto perfektní příběh, ze kterého místy až běhá mráz po zádech. Rozhodně oceňuji super nápad. Některé věci mi malinko připomínali Labyrint, takže pokud jste jeho fanda, rozhodně se vyplatí sáhnout i po téhle sérii.

Celý příběh je plný tajemství, která se nám postupně odkrývají. I když je příběh velmi předvídatelný, vlastně mi to vůbec nevadilo. Je to Young adult kniha a chápu, že autor ji chtěl napsat jednoduše a čtivě, aby bavila i mladší čtenáře. To se mu, troufám si říct, dokonale povedlo. Aspoň já byla do příběhu "zažraná" od prvních stránek.

"Alexi, jsi mrtvý, akorát o tom ještě nevíš."

Akce, napětí, mrazivá atmosféra vězení, skvělé postavy i vztahy mezi nimi. Tohle všechno kniha má. A do toho si přidejte ještě pár hororových prvků, no zkrátka fajn kombinace.

Oblíbila jsem si hned několik postav. Ať už Alexova spoluvězně Donovana tak i Zeeho nebo Montyho. Alex mi k srdci tak moc nepřirostl. V závěru vysvětlím proč.
Na to, jak je to útlá knížečka (288 stran), tak jsme mohli sledovat i nějaký vývoj postav. Za to jsem velmi ráda.

Pár výtek ale přesto mám. Zaprvé je to již výše zmíněný předvídatelný děj. Za druhé pár nelogických věci a za třetí Alex a jeho nelogické a zbrklé chování. MOŽNÝ SPOILER: Chápu, že je to třináctiletý kluk, ale když mu někdo, kdo je ve Výhni déle, řekne ať něco nedělá, je otravné, že pokaždé udělá úplně přesný opak. Bohužel takových hrdinů je až neskutečně moc a vytáčí mě to vždy.

Konec knihy je hodně otevřený, takže nutně, teď hned, potřebuji číst další díl. I přes pár výtek to byla super jízda.

4 27.04.2025

Co kdyby Frank Rosenblatt v roce 1971 neutonul při nehodě, ale místo toho byl tajně zachráněn ruskou ponorkou a převezen do SSSR kde by vedl výzkum umělé inteligence?

"Třetí výročí gibelu trávíme spolu, jen ty a já. Za poslední půlrok jsem neviděl ani živáčka. Poté co jsem minulý podzim utekl z domova, narazil náhodou na tuto chatku a už se neodvážil odejít. Vím určitě, že její majitel, který by si ji nárokoval zpátky, se nikdy neobjeví. Přestal totiž existovat v tentýž okamžik, kdy udeřil gibel a všechny stroje se vypnuly."

Rozhodně zajímavý příběh a v dnešní době, kdy je umělá inteligence na vzestupu, i obrovské varování. Kam až může lidstvo zajít, aby neztratilo svou lidskost?

Hlavního hrdinu Pavla Dybenka poznáváme vlastně na konci jeho cesty. V malé chatce uprostřed pustiny. Bez dalších lidí, jen s divnou panenkou. Pavel zde zaznamenává celý svůj příběh. A my se retrospektivně dozvídáme, co se vlastně stalo předtím, než se v chatce s panenkou objevil.
Já retrospektivní příběhy miluji, takže jsem byla nadšená, když jsem zjistila, že i tohle bude ten případ.

Rozhodně se nejedná o snadné čtení a nebude to kniha pro každého. Na to musím v této recenzi upozornit. Příběh má hodně dějových linek, které se proplétají, někdy jsem se malinko ztrácela, co se stalo dřív, co později, hodně věcí jsem si i googlila. Například život F. Rosenblatta, jeho vynálezy, co byl vlastně jeho perceptron atd. Nakonec se ale všechny dějové linky propojily v celistvý a originální příběh.

Autor nám sice po cestě nechával drobečky. Hodně věcí naznačil, ale jistotu jsme vážně měli až na konci.

Postavy mi k srdci nějak extra nepřirostly. Celý příběh je vyprávěn až strojově. Možná za to může i to, že Pavel oslovuje své rodiče celým jménem, to samé platí i u ostatních postav. Což mi přišlo hodně odosobněné a četla jsem tak o jejich životě jako by to byly spíš fakta v novinách. Věřím, že tohle přesně byl ale autorův záměr.

Rozhodně je to kniha, která si zaslouží vaši pozornost. Je to kniha, po jejíž dočtení budete ještě hodně dlouho nad vším přemýšlet.

3 22.04.2025

Chce se mi křičet: ,,Bože, pomoz nám přežít další den!" Jenže na Luzné byste se Boha dožadovali jen stěží. Tady teď všichni vzhlížíme k našemu veliteli. Ano, není jím nikdo jiný než Kazimír Nezbeda. Nejprve srab, pak šelma a teď náš alfa. Kazimír měl to štěstí, že se na Luzné nakazil mimozemským parazitem. Ten ho činí silnějším, rychlejším, hbitějším, dělá z něj zkrátka dokonalou zbraň k zabíjení. A my chceme být jako on. Chceme se také nakazit a patřit k jeho smečce. Jinak na Luzné nemáme šanci přežít. Podaří se nám to?

POTOKY KRVE A HROMADY MASA! MELEME MELEME HLAVY, OCASY A JEŠTĚRKY! MASOMLEJNEK VÁS SEMELE NA KOSTIČKY!

Tohle bylo zase maso. A to od začátku do konce. První polovinu knihy jsem si říkala, že se vlastně nikam moc neposouváme. Sice nám umřelo pár starých známých. Některá úmrtí mě i dost zasáhla, ale řešili jsme pouze další akci, další prostřílené potvory a dost drsné sexuální praktiky. Ne, že by mne scény ve sprchách nechávaly chladnou, každopádně čekala jsem malinko více.

Ve druhé poloviny knihy jsem se konečně dočkala něčeho nového. Mise, kterou Kazimír a jeho tým dostal, stála za to. Navíc jsme se dozvěděli i věci, které mi celé dva díly vrtaly hlavou.

Akčnost sice dál hraje první housle, nicméně mně hodně bavilo soupeření o místo ve smečce nebo SPOILER potkání se s další skupinou šelem a jejich alfu.

Dokonce se nám tu opět ukázal autorům surový sarkastický černý humor. Přesně takový, jaký mám ráda.

Myslela jsem si, ze série bude trilogie. Nevím, zda to tak je, počkám co na to řekne @epocha, za mne by ale takto klidně mohl příběh skončit. Co jsem potřebovala vědět jsem se dozvěděla. Některé dějové linky se ukončily a jiné se dají domyslet.

Moc se mi líbí, jak má autor každou postavu charakterem úplně jinou. Jejich povahy se perfektně doplňují a všechny tyhle odlišnosti pak nejlépe vyniknou ve skvělých dialozích.

Suma sumárum skvělá sci-fi jízda. Celá série je moc fajn oddechovka, která Vás rozhodně oddechnout, minimálně dějem, nenechá.

Za mne díky humoru vede první díl. Ten mi sedl se vším všudy. Pak už je to na mně trochu moc velká řezničina a akce, akce, akce...

1 19.04.2025

Eden je místo, kde by měl být ráj. Lidé by si tu měli žít jako v bavlnce, ale není to tak úplně pravda. Po odchodu andělů sužuje Eden všudepřítomný úpadek. Společnost se rozdělila na dvě velké skupiny. A to Pravověrné a Heretiky. Jedni obviňují z úpadku druhé a napětí mezi oběma skupinami nebezpečně stoupá. Podaří se odhalit skutečného nepřítele než bude pozdě?

Od autorky jsem měla už možnost číst dva díly série Světla nad močálem. Takže jsem věděla, že můžu opět čekat spousta věcí k zamyšlení, protože autorka ve svých knihách vždy řeší nějaké vážné téma.
A toho jsem se také dočkala. Řešíme tu úděl žen, jejich rovnoprávnost ve společnosti, víru, která může skončit fanatismem, páchání zla pro větší dobro atd.

Jenže v knize je pro mne i hodně ale...

Prvním z nich je hlavní hrdinka. Na začátku měla slušně našlápnuto. Vypadalo to, že dostanu silnou hlavní hrdinku, která dokáže i přemýšlet. Pak potkala Raye a celé se to nějak zvrtlo. Z logicky uvažující hrdinky máme najednou zbrklou, impulzivní, která vždy udělá to, co jí Ray řekne aby nedělala. Pak pláče nad rozlitým mlékem a prosí ho o pomoc.

Druhým ale je za mne hodně předvídatelný děj. Vlastně jsem za celou knihu byla překvapená jen jednou. Některé situace se i neustále opakovaly. Myslím hlavně rozhovory mezi Adou a Rayem. Někdy autorka přeskočila zajímavý děj a shrnula ho do dvou vět, prostě stalo se tohle. A také jsem objevila dost nelogičností.

Musím ocenit, že autorka se nebála zabíjet i postavy, které byste si měli oblíbit. Já jsem ale i přesto neuronila ani slzu. K postavám jsem si bohužel hluboký vztah nevytvořila. I tak se ale příběh četl dobře.

,,Každý z nás jednou ztratí moc. Podstatné je, jak s ní nakládáme, dokud ji máme."

Miluji konec. MOŽNÝ SPOILER. Spousta z Vás asi zklame, já jsem spokojená. Kdyby to dopadlo jinak Ada by podryla to, co v knize hlásala.

Moc se mi líbil svět, který autorka vytvořila. Příběh založený na víře, opřený o příběhy z bible. Jeho uspořádání, hierarchii, životní otázky, které provází každého z nás. V tom je zkrátka dobrá.

Suma sumárum není to špatné dílo, ale za mně je to stále YA fantasy. Čekala jsem něco jiného.

1 16.04.2025

,,Utíká!" zařval jeden z ozbrojenců. Bylo jasné, že je někdo poslal. Ale kdo? A hlavně, jak mohl ten někdo vědět, kde bude? Jedině že by ho zradil ten, na koho čeká...

Když se mistr alchymista Alaric nevrátí ze své mise domů, je to jeho učni Viktorovi divné. A když pak narazí na Markuse, dávného přítele jeho mistra, je to ještě divnější. Je jasné, že se stalo něco zlého. Viktor tedy spojí s Marcusem síly, aby Alarica našli a osvobodili ho ze spárů nepřátel. Tahle cesta ale nebude vůbec snadná. Bude plná zvratů, jiných bytostí a velkých odhalení.

Rozhodně oceňuji nápaditost autora. Knihu, kde je na prvním místě alchymie a nikoli magie jsem ještě nečetla.Takže příjemné osvěžení. Lektvary, elixíry, jejich příprava, to vše tady hraje první housle. Autor má tohle všechno dokonale promyšlené. Což dokazují i recepty lektvarů na konci knihy. Líbí se mi, že si dal vážně práci s bylinkami, které do směsí používá. Dává do nich skutečně věci, které mají logiku, ne jen náhodné suroviny.

Co se mi ještě moc líbí je množství vymyšlených jiných bytostí. Zde se setkáme s Bahnožrouty, Gobliny, Vřešťany, Tengaly, Morany a dalšími. Vím ale, že autor má další bytosti ještě v záloze.

Postavy se mi také celkem líbily. Viktor je sice takové telátko a Marcus velký frajer, ale Teana a Tarn se mi líbili moc.

Bohužel mne mrzí, že svět nebyl nijak dobře popsán. Mapy sice byly krásné a bylo jich hodně, u každé kapitoly byla zvětšená oblast, ve které se dějově nacházíme, což bylo neskutečné skvělé a jinde jsem tohle ještě neviděla, ale ze světa, jsme moc nepochytili. Ihned jsme byli vhozeni do děje.

Musím říct, že mi trvalo vážně hodně dlouho se začíst. Styl psaní mi ze začátku vůbec nesedl. Necítila jsem z něj žádné emoce, spíš to byl takový popis událostí. Asi ve 2/3 knihy se to prolomilo. Začala akce a mne kniha bavila.

Myslím, že příběh by si zasloužil rozhodně více stránek. Mrzí mě to o to víc, když vím, že autor má celý svět do nejmenšího detailu dokonale promyšlený. Kdybych měla hodnotit knihu podle příspěvků na Instagramu dávám rozhodně 5/5. Bohužel do knihy se zatím tahle promyšlenost úplně nepromítla.

Za zmínku stojí i básně a krásné ilustrace, které knihu doprovázejí.

1 10.04.2025

Zaklínače Vám jistě nemusím dlouze představovat. Každý si minimálně představí dlouhovlasého bojovníka s bílými vlasy a dvěmi meči na zádech. Já hrála počítačovou hru, viděla dva díly seriálu (neoslovil), ale ke knihám ne a ne se dobrat. Jelikož je to ale bratrova nejoblíbenější fantasy série, nemohla jsem vzdorovat věčně.

Když mi bratr řekl, že první dvě knihy jsou vlastně povídky, a je možné, že se mi líbit nebudou, protože jemu se, když je četl poprvé, také moc nelíbily, byla jsem vážně vyděšená.

Nicméně jsem se nakonec do čtení pustila. A bylo to skvělé. Kdyby mi někdo řekl, že Zaklínač je vlastně drsný retelling na klasické pohádky, možná bych si ho přečetla mnohem dříve.

V této první knize jsem objevila novou variantu Krásky a zvířete, Popelky, Sněhurky a Aladinovy lampy. Kdo ví z jaké pohádky je scéna, kdy si zachránce přeje od krále za odměnu to, o čem neví, že má doma? Prosím napište mi to. Nemohu si vzpomenout.

Zaklínač určitě nesedne každému. Sapkowski píše místy až archaickým jazykem. Navíc nás hodí hned do děje. Žádné představení světa nebo postav se nekoná. Vše se dozvídáme až časem.
Ke knize ani není mapa. (Já měla výhodu, brácha mi mapu vytiskl a do knihy přidal). V dovětku jsem se nicméně dozvěděla, že autor mapu nikdy neplánoval. Což by byla vyloženě škoda.

Všechny povídky se mi moc líbily. Nebyly ani krátké ani dlouhé. Dozvěděla jsem se vše, co jsem potřebovala vědět. Autor hodně čerpá právě z folklóru, pověstí a pohádek, kterým dává drsnější kabát. Všechny povídky spojuje postava zaklínače Geralta a jeho věrného barda Marigolda. Jejich charaktery jsou protikladné a perfektně se doplňují. Drsný jazyk s archaismy do tohoto vytvořeného světa perfektně sedí.

Ačkoli je Geralt zaklínač, tedy mutant, není neomylný. Má i své slabé stránky, ne vždy se rozhodne moudře nebo logicky. A to se mi moc líbí. Nemám ráda status vyvoleného a neomylného hrdiny. Geralt se nicméně chová naprosto lidsky.


Jsem vážně nadšená a těším se na další díly.
Jo a ty ilustrace v knize. Ty jsou vážně krásné.

8 10.04.2025

Varšavská republika se dál snaží udržet svou neutralitu. Nemá to ale snadné. Na jedné straně o její území usilují Němci, na druhé Rusové. Navíc ani v enklávě není zrovna klid a mír. Šeptající se snaží dostat do našeho světa čím dál tím víc. Když se začnou ztrácet dívky a podezření padá právě na Prokleté, je alchymista Rudnicki pověřen vyšetřováním tohoto případu. Co zjistí ale nezmění život jen obyvatelům Varšavské republiky, nýbrž hlavně jemu. Jak tohle všechno dopadne? Kdo zemře a kdo přežije? To ukáže až čas.

Perfektní zakončení trilogie Materia prima.

Ačkoli se tento díl neodehrává vůbec v enklávě a Rudnicki se Samarinem se také téměř nesetkají, i tak se mi dostalo všeho, na co jsem se těšila.

Boje a akce tu nejsou zase tak podstatné. Zde roli vůdce převzaly intriky a politika. Pro někoho, kdo miluje nadpřirozeno a akci, to může být nudnější díl. Já ale přesně tohle miluji.

Samarin i Rudnicki procházejí dalšími životními etapami. Jejich charaktery se vyvíjejí a dostávají další rozměry. Už jim nezáleží jen na sobě. Oba dva už mají i své rodiny, které musí stůj co stůj ochraňovat. A dle toho se i chovají. Už to nejsou ti lehkovážní muži, které jsem potkala na začátku série.

Obě dvě předchozí knihy jsem měla blíže k Samarinovi. V toto jsem naopak milovala Roudnického.

Jsem moc ráda, že jsem do této série nakonec šla, i když anotace mně spíše odrazovala. Takže moc děkuji @dudychovajitka , že mne přesvědčila knihy zkusit, a také @knihy_s_marcelom , že poskytl knihy do štafety.

Byl to zážitek. Z knihy je prostě znát, že je autorem historik. Realita se zde překrásně snoubí s fikcí. A vy vlastně nevíte, co se skutečně stalo, a co již nikoli.

Navíc kniha obsahuje perfektní surové ilustrace, které děj skvěle dokreslují. Jednu z nich můžete vidět i na obrázku.

Nemohu se zbavit smutku, že tahle jízda končí. Autor ale vydal další sérii s názvem Materia secunda, tak snad se dočkáme i jejího přeložení. Aspoň já bych si to moc přála.

4 04.04.2025

Myslela si, že dokáže předvídat chování mrtvých, v čem všem se ještě pletla?

Když jednoho dne padla opona mezi živými a mrtvými a mrtví se začali zpoza ní vracet, byl to průšvih. Když se k tomu ještě přidala plicní chřipka, díky které se civilizace ocitla v troskách a lidská rasa na pokraji vyhynutí, byla to katastrofa. Do čela jednotlivých regionů byli dosazeni správci, kteří měli společnost uklidnit. A jedním z nich je i Broderick Woodhill. Právě na jeho panství jsem byla jako temnonoška, ta co vidí mrtvé i když nepřekročí oponu, přidělena. Na tomto panství se ale mrtví chovají úplně jinak, než jsem čekala. A navíc tu někdo vraždí mladé dívky.

Tohle z ní tak strašně zajímavě. Ale bohužel příběh samotný mě vůbec neoslovil. Na obálce je sice napsáno romantasy s prvky hororu, já ale romantasy viděla jen stěží. V knize se objevují prvky románu, erotiky, detektivky, béčkového hororu a postapo. Od každého rožku trošku, ale nic pořádně dotažené.

Díky anotaci bych čekala rozhodně více akce. V knize se ale celou dobu nic moc neděje, teda krom milostných vzplanutí. Když už nějaká akce je, hlavní hrdinka u ní chybí. A my se o ní dozvídáme jen z vyprávění jiných osob.
Na posledních pár stranách jsem dostala obrovský zvrat, bohužel ani ten mne nepřesvědčil. Za mne tam byl spíš kvůli vzbuzení emocí. S dějem moc nesouvisel.

Myslela jsem, že kniha bude hlavně o mrtvých a boji s nimi. Omyl. Byla hlavně o erotických scénách, navíc plných klišé. ,,Jsi tak úzká." ,,Udělej se mi na prstech." Atd...

Jediné co oceňuji je místo, které si autorka vybrala jako předlohu pro Woodhill a trocha reálných postav z minulosti, které použila. A také jednoduchý styl psaní, díky kterému se i přes nepříliš akční děj, kniha četla moc dobře.

Oceňuji i nádhernou obálku a mapu.

4 29.03.2025

Ostrov Wairua je místo, kde se můžete setkat se svojí duší. Dokáže k vám promlouvat a ukázat vám, co vám chybí, a co hledáte. A právě tenhle ostrov se rozhodne koupit Alice. Dívka, která úplnou náhodou vyhraje pohádkovou výhru v novozélandském Lottu. Na ostrově se rozhodne vybudovat oázu klidu. Hotel s instruktory jógy a surfingu. A v tomto hotelu, na tomto magickém místě se všechny příběhy odehrávají.

Kniha obsahuje 5 krátkých povídek. Každá povídka se skládá ze dvou úhlů pohledů. Většinou pohled muže a ženy. Což je originální a strašně fajn.

Každý příběh je jiný, ale jedno je spojuje. Vždy se jedná o vztahy, lásky, touhy a splnění nejtajnějších snů.

Romantika tu zkrátka hraje velkou roli. Řeší se tu ale i vážná témata. A vlastně i naprosto opačné úhly pohledu. Žena jež touží po dítěti, ale nemůže se svým mužem otěhotnět x muž, který má ženu a děti ale touží po svobodném životě bez nich.

To mně nutilo zamyslet se nad tím, že člověk vlastně vždycky chce to, co nemá. Místo toho, aby byl šťastný a vážil si toho, co má.

Většina příběhů je lehká a oddechová. Ideální čtení na letní dovolenou pod palmami.

Každý příběh končí happyendem. Každý na ostrově nalezne, to co hledal. U někoho je to další spřízněná duše, u někoho nalezení vlastní rovnováhy a objevení duše své.

Dokonce jsem dostala i několik situací s velkým přesahem, o kterých jsem delší dobu musela přemýšlet.

,,Musela jsem přiznat, že opravdu člověk může ztratit sám sebe s dětmi, když to dovolí. Mně se to stalo s nenarozeným dítětem. Ještě ani není na světě a já už mu podřídila svůj život."

,,Odvážím si vzpomínku na pocit laskavosti od druhého. Na skutečnost, že mě někdo má rád pro mě, a ne pro moje tělo."

Jediné co mi vadilo bylo, že autorka nijak neoddělila text, prestože jsme skočili v čase. Než jsem se zorientovala, že už nejsme v baru ale jinde a v jiný den, chvilku to trvalo. Tohle by ale hravě vyřešil další odstavec, aby text tak nesplynul. Občas mi také přišlo, že se některé věci trochu opakují.

Na takhle malou knížečku jsem ale dostala vše, co jsem čekala, a možná ještě malinko více.

1 25.03.2025

Jedenáctiletá Eva vyrazí s rodiči a svoji starší sestrou na dovolenou k moři. Vše se ale změní, po autonehodě. Zatím, co rodiče odveze sanitka, Evu a Sáru nenajdou, a tak zůstanou ztraceny v lese. A právě tady objeví Eva dosud skrytý fantasy svět a v něm stromidy. Napůl lidé, napůl stromy, bytosti žijící v dokonalém souladu s přírodou. Navíc zjišťuje, že vůbec není obyčejnou dívkou, ale Prvním dítětem, které má zkrotit vzbouřené živly a zachránit tak celou Zemi před zkázou.

Musím říct, že jsem z knihy měla velkou obavu, protože od autorky @danaberanova jsem četla knihu Zpěv straky, která mi moc nesedla. Tohle je ale úplně jiné kafe.

Eva a Kniha poznání je knihou pro děti a mládež. Doporučený věk je 10 let. Myslím, že obsah je tomuto doporučení adekvátní. I dospělým má kniha ale rozhodně co nabídnout.

Strašně moc se mi líbila originalita příběhu. Eva, obyčejná holka z východních Čech, si mne ihned získala. A zamilovala jsem si i její šestnáctiletou pubertální sestru. Stromidé jsou naprosto skvěle promýšlení. Líbí se mi, že autorka dala jednotlivým postavám stromidů jména dle latinských jmen stromů, ve kterých žijí. A tak tu máme Betulu, Alniku, Taxuse nebo Escula. A já se tak naučila i tyto latinská pojmenování, která jsem jinak neznala.

Příběh je pro děti dokonalý. Plyne z něho nejedno ponaučení. To hlavní je, že bychom se k přírodě měli chovat ohleduplně. Autorka se zabývá tématem kácení lesů, vyhazování odpadků atd.

Kniha obsahuje i spousta mouder, díky kterým bych chtěla, aby si ji i mé děti jednou přečetly. Že má být na sebe člověk hrdý, má si sám sebe vážit, má věřit sám sobě. Zároveň nám ukazuje, že někdy se musí za správnou věc i bojovat.

Děj krásně graduje a na samém závěru dostaneme fantasy plné akce.

,,Nikdy nebudeš stát na jednom místě se stejnými pocity a zkušenostmi podruhé. Takže se přestaň posuzovat a odsuzovat."

,,Nezáleží na tom, jestli je před tebou jeden nebo sto lepších. Pokud jsi jen o trochu lepší, než jsi byla včera, je to důvod být na sebe hrdá."

Jediné, co mi malinko vadilo byl styl písma. Malá písmenka nahuštěná na sobě a ještě na čisté bílých stránkách. Četly se mi velmi špatně.

Jinak ale naprostá pecka. Jsem spokojená.

2 19.03.2025

Jsem Minangar, veršotepec z Údolí, snovač velkých příběhů, a především nejskvělejší vypravěč široko daleko. A tohle je můj příběh. Tedy můj a Cuchenana. Uprchlého otroka, ze kterého se stal drakobijce a nakonec i nejlepší ze slavné Dvanáctky pána Dussu. A právě tohle jsou příběhy, které Vám milé dámy, milí páni, budu v Písni oceli zpívat.

Tak tohle byla jízda od začátku do konce. Autorka se nijak nepáře s popisem a fungováním světa a na začátku nám ani nijak nepředstaví postavy. Prostě udělá lup, a hned tu máme boj s drakem. Vše ostatní se pomalu dozvídáme až potom. Ale víte co, já to sakra žrala.

Kniha je koncipována jako takové dobrodružné povídky barda Minangara a drakobijce Cuchenana. A vy víte, že já povídky moc nemusím. Jenže tady mi to vůbec nevadilo. Sice se jednalo o povídky, ale rozvíjel se i celý příběh. Vztahy mezi postavami, dozvěděli jsme se i hodně z minulosti nejen hlavních hrdinů. Zkrátka byly to takové povídky a zároveň nepovídky. Nevím jak lépe to popsat.

Každý příběh byl o něčem jiném a já se tak vždycky těšila na to, co ty dva opět čeká.

V knize si přijdou na své i čtenáři, kteří mají rádi mýtické bytosti. Objevují se zde totiž skřítci, trollové, velcí vlci, démoni, čarodějnice, princezny a hlavně draci.

Miluji humor, který mezi sebou má Minangar a Cu. Každý je naprosto jiný. Minangar je coby bard strašný záletník, který si nedělá s ničím hlavu. Co na tom, že je jeho vyvolená vdaná, to přece není nemoc. Cu je naopak stydlivý. Bojí se říct dámě svého srdce, co cítí. Je čestný a dělá si hlavu úplně ze všeho. A jelikož jsou jeden druhému naprostým opakem, humor je téměř na každé stránce.

,,Na světě jsou i důležitější věci než ženské."
,,Jmenuj jednu."
,,Čest."
,,Ta je pro ty, co neumějí dostat ženskou."

Malinko jsem tu viděla vliv Zaklínače. Minangar mi připomínal Marigolda a Cu zase Geralta. No zkrátka správná dvojka, kterou jsem si naprosto zamilovala.

Líbí se mi, že si kniha nehraje na žádnou velkou epickou fantasy. Je to zkrátka taková humorná oddechovka, kterou si většina z vás zamiluje stejně jako já.

Za zmínku stojí i nádherná mapa.

Už teď se moc těším až se pustím do dalších dílů.

6 19.03.2025

Špatná volba rovná se smrt. Zvrátí magie světovou válku?
Polský alchymista Rudnicki a důstojník elitní ruské gardy Samarin se vrací na scénu. Tentokrát ale stojí na opačných stranách barikád.

Němci sice ustoupili z Varšavy, ale na obranu toho Polákům nechali hodně. Rusové vědí, že je město klíčem k ovladnutí Evropy. Potíž ale je, že je plné odhodlaných, pořádně naštvaných a ozbrojených lidí, kteří jsou pro nově získanou svodobu ochotni obětovat i svůj život. Alternativní realita první světové války, kde se člověk nemůže bát jen zbloudilé kulky. Mnohem horším nepřítelem je zde magie a bytosti, které nejsou z našeho světa. Bytosti, vedle kterých i démoni vypadají jako obyčejné krysy.

Skvělé pokračování série Materia Prima.

Musím říct, že jsem se nejprve hodně bála, že už si nebudu z prvního dílu nic pamatovat. První kapitolu, která má 42 stran, jsem se skutečně v ději trochu ztrácela. Pak ale přišel na scénu Samarin a já si začala všechno vybavovat. Najednou jsem se začetla a věděla jsem přesně, proč tuhle sérii zkrátka miluji.

Spousta akce ale hlavně intrik a politiky. Prostě přesně to, co mám ráda. Ačkoli se mnohdy zdá, že se nic neděje, děje se toho strašně moc. I nejmenší maličkost může být použita v něčí prospěch. I ten nejmenší detail může nakonec zamíchat všemi kartami.

,,Teď je všechno hra a my jsme figurkami na šachovnici..."

Samarin a Rudnicki jsou oba skvělý. Jejich charakteristika je tak dokonalá, že by klidně mohli být reálnými postavami. A jelikož se v knize vyskytují i reálné postavy z historie, může to být klidně pravda. Jejich popichování se mi moc líbí. Když tedy nakonec stanuli ve válce proti sobě nevěděla jsem, komu mám fandit. Nakonec ale přece jen převážily sympatie k Samarinovi.

Rozhodně je poznat, že autor je historikem. Vše naprosto skvěle zapadá do reality, což je pro mne další velké plus. Vlastně ani nemám pocit, že bych četla fantasy.

Přiznávám, že než jsem se do knih pustila měla jsem obavu. Několikrát jsem na ně koukala ale vždy mně odradily svou anotací. A proto, nevěřte vždy anotaci a obálce.
Tahle série je zkrátka naprostá pecka. A garantuji, že ji budete milovat.

Za zmínku stojí i nádherné surové ilustrace.

5 16.03.2025

Jednoho večera uchopilo dítě dvouhlavňovou brokovnici, odešlo do lesa, přitisklo zbraň někomu k čelu a zmáčklo spoušť.
Toto je příběh o tom, jak k tomu došlo.

Pro většinu lidí neznamená vítězství v juniorském ledním hokeji nic, ale pro obyvatele Medvědína znamená všechno.

Ačkoli jsem si myslela, že kniha bude hlavně o hokeji, vůbec tomu tak nebylo. Hokej tu hrál až třetí housle. Příběh je hlavně o rodičovství a o vztazích mezi lidmi. Ukazuje nám, že i když jako rodič uděláme vše proto, aby naše dítě bylo v bezpečí, nemusí to prostě mnohdy vyjít. Příběh je ale i o tom, jak se chováme jako společnost. Postavíme se za to, co je správné? Nebo za to, co je jednodušší?

,,Buď jste vítěz, anebo jste ti ostatní."

Jelikož je Medvědín malé městečko každý se tu zná. Backman se celou první polovinu knihy zabývá hlavně charakteristikou postav, skvělou psychologií a vysvětlením vztahů mezi jednotlivými postavami. Co stojí za jejich chováním, jakou mají minulost s ostatními atd. Za mne naprosto perfektní. Každou jednu osobu jsem vlastně chápala a dokázala jsem říct, proč se chová právě takto. Zamilovala jsem si skoro všechny. Každý mi byl něčím sympatický. Až tedy na pár výjimek.

Pak se ale stane něco, co celý příběh naprosto zbourá. Od poloviny knihy jsem brečela a brečela. I když to bylo těžké čtení, chtěla jsem číst dál a dál. A celou dobu jsem si říkala. Co kdyby se to stalo mému dítěti? Co kdyby bylo mé dítě pachatelem?
No zkrátka Backman mi pokládal otázky vyloženě na tělo. Na hodně z nich jsem odpověď vlastně nenašla. Nejspíš bych na ně přišla, až kdyby se mi něco takového stalo.

Medvědín je román plný mouder. A svým velkým srdcem vás naprosto dostane.

Musím říct, že je to moje první kniha od autora. Už teď ho ale miluji. Něco takhle propracovaného jsem dlouho nečetla.

I když se jedná o trilogii, nemusíte se bát. Příběh je ukončen a další díly číst tedy nemusíte. Já osobně chci ale číst další díl hned.

Jedna z nej knih mimo můj žánr jakou jsem četla a rozhodně dlouho na ni nezapomenu.

9 11.03.2025

Hlavní hrdinka Ayanna nemá lehký život. Otec ji zemřel, když byla ještě malá a matka leží v nemocnici v kómatu. Aby ji zachránila je ochotna obětovat vše co má. Její otec se zabýval okultní vědou a Ayanna z jeho spisů zjistila, že existuje kámen uzdravení. Rozhodla se ho tedy najít za každou cenu. Při vykrádání jedné hrobky najde sice kámen, o kterém si myslí, že je to ten, který hledá, nechtíc ale osvobodí i obávaného prince démonů Astarotha. Ten se ji pokouší zabít a kámen získat zpět. Ayanna ho ale lstí přinutí, aby s ní uzavřel dohodu.

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila. Démoni, vykrádání hrobek, krásná obálka a nádherná ořízka. Ale kniha se mi bohužel vůbec netrefila do vkusu.

Zaprvé mi hodně připomínala sérii Království prohnilých od K. Maniscalco. Řekla bych, že to byla až taková její česká verze.
Za druhé v knize bylo hodně nelogických věcí. A to nesnáším úplně nejvíce. Hrobka, která se objeví zrovna v místě bydliště hrdinky je ta pravá? Krvácejícího démona přemísťují na postel, ale na jeho ošetření si berou rukavice, co kdyby byla jeho krev jedovatá? Hlavní hrdinka si stěžuje, že se zadýchá na schodech do čtvrtého patra, ale v noci běhá po ulicích, leze do hrobek jako nic? V USA mají běžně pomazánkové máslo, které si dávají na chleba... Atd.

Styl psaní je jednoduchý a děj je přímočarý. 3/4 knihy jsem si říkala, že by kniha mohla být skvělá jako YA. Jenže pak přišla i erotika. Takže moje doporučení pro YA čtenáře také vzalo za své.

Do postav jsem se nedokázala moc vcítit, stejně jako děj nebyly kdovíjak propracované. Brala bych lépe popsané emoce i příběh obou kamarádek.
Jediná postava, kterou jsem vzala na milost byl Astaroth. No co si budeme povídat démonický princ dokáže jedné zamotat hlavu. Romantická linka ale nebyla vůbec uvěřitelná.

Oceňuji krásnou mapu i ilustrace, které se v knize vyskytují. Celkově zde vizuální stránka převážila tu obsahovou o hodně velký kus.

Tady se zkrátka můj výběr nepovedl.
Kdy naposledy jste čekali od knihy něco jiného vy?

2 06.03.2025

To, že něco vypadá zalité sluncem ještě neznamená, že to tak skutečně je.

Právě tohle zjistí v knize Slunce života dvě kamarádky, Bára a Alice. Alice je čerstvou maminkou malé holčičky. Zažívá ale psychické problémy a poporodní deprese. Bára je uznávanou modelkou s krásnou postavou, ale objeví se u ní zákeřná nemoc. Dokáží se se svým trápením jedna druhé svěřit? Dokáže jejich přátelství porazit všechny nástrahy, které jim život přichystal?

Život mnohdy není fér, ani takový jaký si přejeme. A už vůbec ne takový, jaký ho ukazujeme na sociálních sítích. To, jak se častokrát cítíme, to že se nám nedaří, to že prožíváme nějaké trápení, to zkrátka moc často před cizími neříkáme. Není to ale chyba? Kolik ostatních lidí by se dokázalo z našich chyb poučit? Kolik dalších by zjistilo, že se zlé věci nedějí jen jim? To jsou otázky, nad kterými jsem se celou knihu zamýšlela.

Když jsem se do této štafety přihlásila, vůbec jsem nevěděla, o čem kniha bude. Takže pro mne takové velké malé překvapení úplně mimo můj žánr.

Téma to bylo zajímavé, i když velmi bolestivé. Musím se přiznat, že emoce byly velké. Často jsem plakala a říkala si, co bych dělala, kdyby se to stalo mně. Uf! Ještě, že jsem tohle zatím nemusela řešit.

Moc se mi líbilo, jak autorka metaforicky používala stromek mandarinky.
,,Koukám na rostlinu, která nemá ani jeden list, větvičky má suché a na jedné z těchto vyschlých větví visí téměř zralá mandarinka. Obětovala všechny své listy, aby zachránila plod." Tohle pro mne bylo velmi emotivní.

Osobně bych ocenila větší propracování vedlejších postav. V knize byly spíše takovými stíny, které se občas někde mihnou, ale nic na nich nestojí. A také bych brala víc uzavřený konec, třeba nějakým dovětkem, co bylo za x let.

Příběh se, přestože je velmi silný a bolestivý, četl dobře a rychle. Autorka používá hovorová slova a nezabývá se přespříliš dlouhými popisy. Děj tak plyne rychle a čte se téměř sám.

Obě hlavní hrdinky jsem si nakonec oblíbila. Byla to ale malinko delší cesta.

2 02.03.2025

Heja!
Moc tady neokouněj a radši chyť do ruky svůj seax nebo sekeru, obleč rychle svou válečnou brynju a připrav se na boj. Nepřítel tu bude cobydup.

Jsme zpět v nehostinné krajině Vigrídu, kde legendy severské mytologie ožívají, kosti křupají mrazem a krev tuhne v žilách. To vše nejen ledovou zimou, která ve Vigrídu panuje, ale hlavně krvavými vřavami, které jsou všudypřítomné.

,,Myslela jsem si, že všechny ty příběhy, co jsem poslouchala jako malá, sloužily k tomu, aby mě postrašily. Ale ony byly pravdivé."

Gwynne se s námi vůbec nemaže. Opět nás vrhá ihned do akce. Krev stříká na všechny strany a mrtvých také není zrovna pomálu. Řekla bych, že autor koketuje až s grim dark fantasy.

Kromě pohledu našich třech známých hrdinů (Orky, Elvy a Varga) nám autor přidal ještě příběh z pohledu Bióra a Gudvara. Každý z těchto hrdinů bojuje za jinou stranu, a my tak máme možnost vžít se do situace každého z nich. Zdá se, že se každý žene jen za pomstou nebo slávou, ale ono to tak jednoduché není. Spíš bych řekla, že se každý snaží nalézt to, co v minulosti ztratil.

Byla jsme moc potěšena tím, jak nám na začátku autor skvěle shrnul děj prvního dílu. Také seznam postav a seznam předmětů a pojmů nebyl vůbec k zahození. Často jsem se k těmto seznamům, aspoň na začátku, vracela. Postavy totiž mají většinou jména začínající na B nebo S.

Na to, že autor svět sáhodlouze nepopisuje, ale ukrývá popis jeho fungování mezi akci, takže ho musíte hledat jako jehlu v kupce sena, už jsem si zvykla. A vlastně mě to i hrozně baví.

Rozhodně je vidět i velký posun, co se týče charakteru postav. V prvním díle jsem tu propracovanost nějak neviděla. Přesto by se dalo ještě ledacos zlepšit. Věřím že ve třetím díle mi autor vytře zrak. Jelikož miluji postavy na více stranách barikády, jsem zvědavá, které z nich přežijí, a které autor obětuje.

,, Pravá odvaha je, když se člověk bojí, ale zůstane stát a tomu strachu se postaví, místo aby před ním utíkal.

Pokud milujete severskou mytologii a příběhy hodné ság, určitě po této sérii sáhněte.

Ocenit musím i úchvatný překlad.

3 28.02.2025