lucyvase4 komentáře u knih

Jestli je život významný nebo bezvýznamný neurčuje počet let.
Máte rádi knihy typu Hvězdy nám nepřály nebo Než jsem tě poznala?
Pokud ano, rozhodně by vás neměla minout ani tato kniha. Tím spíš, když se jedná o autobiografii. Je navíc i zfilmována. A to pod názvem Horizont lásky. Já určitě musím někde sehnat a podívat se.
Tohle byl příběh plný bolesti, žalu, strachu a smrti. Ale i plný naděje, štěstí, lásky, přátelství a života. Hodně emotivní příběh, kde jsem na konci přes slzy neviděla. Nějaká ta slza ukápla i do knihy a navždy tak zanechala svoji stopu, stejně jako ji příběh zanechal ve mně.

Jessica, mladá studentka, která potká Dannyho. Frajera, který si život užívá plnými doušky. S kluky loví čísla holek a sázejí se, kdo jich uloví více. No a Jessica a její kamarádka Vanessa se stanou obětí jejich her.

Na začátku jsme si říkala: ,,No to bude romantika. Machr a šedá myška. Naivka."
Viděla jsem Pomádu jak vyšitou. Jenže chyba lávky.

Jessica se sice jen tak nevzdává a Dannymu se pomalu dostává pod kůži. Zjišťuje ale, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Sebevědomý, pohledný kluk, který se živí modelingem a bojovým uměním, je ve skutečnosti jen jedna velká přetvářka před celým světem. Ve skutečnosti je to hodně zraněná a nejistá osoba, která se bojí. Čeho? Co Danny před světem ukrývá? Proč je tak odtažitý, co se týká vztahů a sexu?

Velice emotivní příběh o tom, že bychom zdraví, rodinné zázemí a lásku našich blízkých neměli brát jako samozřejmost. Kniha, která nám ukazuje, že bychom neměli všechny strkat do jednoho pytle, pokud neznáme každý jeden jednotlivý příběh. Neodsuzovat, když neznáme fakta. A také v neposlední řadě, že máme žít tak, jako by každý den byl naším posledním.

,,Čas zhojí všechny rány. Po každé ráně ale zůstanou jizvy."

SPOILER:
Kniha má ještě další dvě pokračování. Bohužel nejsou přeložené do češtiny. V jedné z nich by měl být popsán příběh Dannyho než ho Jessica poznala. Ve druhé pak příběh jeho kamarádky Tiny.
Při čtení jsem si našla i fotky Dannyho a autorky, abych měla představu, o kom čtu.

Jessico, Danny by byl na tebe pyšný. Žiješ přesně tak, jak by chtěl. A on čeká, tam blízko obzoru. Čeká, až se vaše cesty zase jednou spojí...

1 26.04.2024

Pozor! Emoční nálož.
Chtěli by jste vědět, kdy váš život skončí? Nebo radši ne?

,,Vůbec jsem se na něj nepodívala. Před tou operaci jsem se podívat bála. No a teď mi zase každý den připadá posvátný, bez ohledu na to, jak dlouhý provázek jsem dostala. Nechci propadat smutku nebo o tom všem pořád přemýšlet, to bych jen ztrácela čas. Stačí být vděčná. A žít naplno."

Začátkem března se před každým vchodem, kde žijí osoby starší 22 let, objeví záhadná černá krabička. Je popsána jménem adresáta a také záhadným vzkazem: Uvnitř se nachází míra vašeho života. Co to ale znamená? Mnoho lidí krabičku ze zvědavosti otevře a zjistí, že v krabičce jsou provázky. Provázky různé délky. Brzy se vědcům podaří určit, dle délky provázku věk, kterého se dožijete. A svět se začne rozdělovat na ty krátké a dlouhé.
Kniha sleduje osudy 8 obyčejných lidí. Většinou mají provázky kratší. A světe div se všechny příběhy jsou vzájemně propletené.

Moc se mi líbilo, jak autorka zachytila tu paniku z neznámého. Od počátečního strachu, hysterie, lítosti až po agresivitu.

Kniha je plná mouder a nutí nás se často zamýšlet nad samotným životem. Udělali bychom něco jinak, pokud bychom věděli, kolik máme času? Měla bych děti, kdybych věděla, že je neuvidím vyrůstat? Nebo kdybych věděla, že na jejich výchovu zůstanu sama? Vdala bych se za někoho s krátkým provázkem? Dělám ve svém životě vše tak, jak chci? Nebo bych měla něco změnit?

Vážně hodně filozofie a emocí. Brečela jsem nejméně 5x. Musím říct, že konec mne dostal tak moc, že i děti se mně ptaly, co se stalo.

Charaktery postav jsou vykresleny dobře. Autorka nám odkryje život každého před i po objevení krabiček. Najděte si zde své oblíbence i osoby, které budete nesnášet. Ale nic není černobílé.

Autorka skvěle zakomponovala do příběhu i politiku. Konkrétně boj o prezidentský mandát. Co všechno jsou schopni lidé udělat pro moc? Jak umí využít strachu ostatních?

Hodnocení: 4/5 za občas táhlejší kapitoly a také za neobjasnění, kde se tu ty krabičky vlastně vzaly. Nikdo neřešil proč a jak. Všichni to vzali jako hotovou věc.

23.04.2024

Na začátek bych chtěla říct, že jsem překvapená. Takovéhle hororové sci-fi napsal Čech?
Příběh je světové kvality a umím si představit i zfilmovanou verzi. To by byla pecka.

Keneth Hudson, oceánolog a potápěč, se rozhodl opustit život na Zemi. S týmem dalších vědců a astronautů se mají účastnit mise odehrávající se pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Evropy. Za úkol mají hlavně zkoumat vesmírný život v ledovém oceánu. Ten má, dle informací, zahrnovat pouze malé organismy. Je ale všechno tak, jak jim to vůdci prezentují? Proč se první základna pod ledem nedostavěla? A co znamená šeptání vojáků o tom, že v ledové vodě číhá ďábel?

Vesmír není laskavý, dobro se krčí v norách, zlo tvoří vrchol potravního řetězce.
Tohle pocítí naši hrdinové na vlastní kůži.

Bylo to vážně skvělé. Začátek vypadá tak idylicky. A pak se dostaneme do bodu, kdy pohodu vystřídají temné a hororové scény. Pro mne místy dost těžké na čtení. Představa dvoumetrového bílého pavouka, který vám chodí po skle. Fuj. Arachnofobici pozor. Není to nic příjemného. Na druhou stranu Vám to zase umocní ten hororový vjem. Nejnechutnější scénou pro mne bylo napadení dvou členů týmu pijavicemi, které se uvnitř těla obětí začaly nekontrolovatelně množit.

Chování členů týmu bylo velmi realistické. Moc jsem jim všem fandila. Oblíbencem se pro mne stal Diego. Jeho humor byl příjemným osvěžením jinak beznadějné situace.

Autor je biolog a tak všechny vědecké a biologické věci byli naprosto reálné. Věřila jsem mu každé slovo.

Kniha je tak napínavá, že jsem musela číst neustále dál a dál. Moje zvědavost, jak to celé dopadne mně pomalu nedala ani spát. Konec byl vážně hodně nepředvídatelný. I když jsem si myslela, že kniha dopadne jinak, ke konci nemám vlastně žádnou výtku. Naděje stále žije....

SPOILER:
Autor se s postavami vůbec nemaže. Většina jich misi nepřežije. Což oceňuji. Nemám ráda nesmrtelné hrdiny.

8 20.04.2024

Bare, jestli to, cos viděl, mělo modré vlasy připomínající žížaly a tři červené oči, pak jsme to našli."

Kniha Ledové peklo je rozšířenou verzí povídky ,,Kdo je tam?". Jedná se vlastně o původní příběh, který autor sepsal. Díky kritice ho ale následně upravil, a to právě do zmíněné povídky. Dílo J.W. Campbella patří do zlatého věku science fiction literatury a je známo především díky filmovému zpracování, s názvem Věc.

Na začátek musím říct, že jsem před Ledovým peklem film neviděla, ani jsem nečetla zmíněnou povídku.

Příběh vypráví o skupině vědců, kteří díky magnetické anomálii v oblasti jižního pólu narazí na kosmickou loď a jejího pilota. Věc , jak mimozemskému živočichovi začnou říkat, je uvězněna v ledu a naši hrdinové se domnívají, že již nežije. Jaké je ale jejich překvapení, když po rozmrazení Věc uteče. A co hůř, začne napadat členy výpravy.
Kde je? Je nebezpečná? A můžou být polárníci sami před sebou v bezpečí?

První co mne zklamalo byla předmluva. Neříkám, že nebylo zajímavé číst, jak se vlastně příběh našel, ale na začátek, bych to nedávala. Nejen, že obsahuje spoustu spoilerů. Ale upřímně, jako čtenář chci otevřít knihu a číst příběh nikoli 37 stran předmluvy.

Děj má za mne ledovou až mrazivou atmosféru. Miluji prostředí jižního pólu. A tady je vážně barvitě popsáno. Takže na mne ta atmosféra krásné dolehla. Nevadilo mně ani hodně technického popisu. Což k sci-fi patří.

Co mi ale už vadilo, byla absence hlavního hrdiny a velké množství jmen. Po prvním útoku Věci a následné panice v táboře, jsem se ztrácela a mnohdy nevěděla, kdo je kdo.

Ani příběh nešel nikterak do hloubky. Některé věci se vysvětlily úplnou náhodou (např. snem). Což si myslím, že by v sci-fi být moc nemělo. Přece jen by se autor mohl snažit vše vysvětlit vědecky.

Kniha mne ale i tak navnadila ke shlédnutí filmu.
Co ještě musím vyzdvihnout, jsou krásné ilustrace.

Moc děkuji nakladatelství Fobos, kde jsem knihu vyhrála v soutěži.

Hodnocení : 3,5/5

2 12.04.2024

Zatím největší zklamání roku 2024.

Čekala jsem hororové povídky plné mýtů a jezerních příšer. Bohužel v celé knize se jezerní příšera objeví jen jedna a navíc je ještě mrtvá. Naproti tomu se zde vyskytuje celá řada jiných bytostí jako jsou vlkodlaci, upíři nebo padlý andělé. Ale především se autor zaměřuje na monsta, která se mohou skrývat v každém z nás. A za vypuštění těchto monster většinou může nějaká náhoda nebo nehoda.

Většina povídek v knize má potenciál. Příběh se rozvíjí slušně, baví vás a těšíte se, jak to celé dopadne. Jenže tady nastává problém. Autor vám většinou žádný konec nedá. Příběh utne v půlce a vy jen nepřítomně obracíte stránky mezi prsty a přemýšlíte, kam sakra ty další schoval. Na mne prostě useknuté vždy hodně předčasně. Domýšlet si půlku příběhů mne nebavilo. A mnohdy jsem v příběhu nenašla asi ani to, co chtěl autor sdělit.

Povídky se čtou jinak pěkně. Styl psaní je poutavý, barvitý a místy až poetický plný metafor. Stránky vám ubíhají pod rukami. Ale po pár povídkách jsem si začala říkat. Fajn, čte se to dobře, ale proč to vlastně jinak čtu?

Povídky které se mně líbily a viděla jsem v nich nějaké poslání jsou nakonec tři.

1. SS - příběh chlapce, který se stará o svou matku. Ta přišla o nohy při autonehodě. On kvůli tomu musí skončit se školou a začít pracovat.

2. Pod náporem slunce - příběh o chlapci, který našel ve sklepě svého domu upíra. Chce, aby ho upír proměnil a za to mu slíbí krev matčina nového přítele.

3. Dobrý manžel - příběh muže, který přihlíží sebevraždě své ženy.

Další povídky se mi líbily buď zčásti nebo vůbec.

Neříkám, že kniha je špatná. Myslím, že spousta čtenářům se bude líbit. Já jsem zjistila, že nejspíš nejsem povídkový typ. Ani hororové mi to bohužel moc nepřišlo. Vůbec jsem se nebála.
S autorem jsem si příliš nesedla. I když, knihu jsem dočetla před 3 dny, stejně se v mysli k některým povídkám ještě vracím a přemýšlím o nich. A tak se ptám. Nemohl tohle být třeba autorův záměr?

1 10.04.2024

Jste lékař?"
,,Ne, ale mám vám dát injekci."
,,A já ji odmítám, na to mám plné právo. Co vy na to?"
,, Že vám ji píchnu i tak."


Hl. hrdina Corwin se probouzí po nehodě v nemocnici. Zjišťuje, že tu ale něco sakra nehraje. Proč mu lékaři píchají injekce, které ho mají oblbmout? A proč má obě dvě zdravé nohy v sádře? Rozhodne se tedy jednat a utéct. Naštěstí při útěku natrefí na kancelář ředitele. Ten mu, i když ne moc ochotně, poskytne adresu jeho sestry. Corwin se tedy vydává k ní domů v naději, že mu pomůže vzpomenout si. Nebude to ale tak jednoduché. Musí si před ní dávat pozor a hlavně nemůže prozradit, že si nic nepamatuje. Jak mu dojde mohlo by ho to totiž stát život. Pomalu zjišťuje, jak se věci mají. I to, že je jedním z devíti princů Amberu. Jak se ale do Amberu zpět dostat a získat trůn, který má nyní v moci jeho bratr Eric?

Musím říct, že kniha se četla dost obtížně. Tím, že Corwin se tváří, že všechno ví, i když ví úplný prd, se ani čtenáři nedostává tolik informací, kolik by mělo. Upřímně jsem myslela, že knihu nedočtu. Asi do 3/4 knihy jsem se nemohla zorientovat. Pak se ale příběh rozjel, a nakonec to byla úplná bomba. Pohltilo mne to a nepustilo.

Svět jako takový je úžasně promyšlený. Amber (symbolizující řád) a Chaos jako jeho protipól. Tohle jsou jediné skutečné světy. Ostatní, včetně naší Země, jsou pouze stíny, které Amber a Chaos vytváří svým působením na sebe. A mezi těmito Stíny, i jejich alternativními realitami, mohou princové a princezny Amberu a Chaosu, jako jediní, cestovat. A to pomocí Vzoru. Takže promyšlené úplně skvěle. Jen malinko těžší na pochopení.

Emoce a city postav v knize nenajdeme téměř vůbec. Oberon, vládce Amberu, otec Corwina a jeho sourozenců, jednoho dne zmizí. Nikdo neví kde je a trůn zeje prázdnotou. A tehdy začíná boj o moc. Kdo bude jeho následovníkem? Všichni jsou proti všem, nikdy nevíte komu můžete věřit. A každý ze sourozenců se stará pouze sám o sebe a o to, aby že souboje vyšel, co nejlépe. Emoce zda zkrátka nejsou na místě. A zrada střídá zradu.

Moc se mi líbilo, že sourozenci se mohou mezi sebou kontaktovat přes karty nebo že mají schopnosti regenerace. Neregeneruji se ale příliš rychle. Což je velké plus. Žádní úplně nesmrtelní hrdinové.

Hodnocení: 3,5/5
Těším se na další díl.

10.04.2024

,,Musíte jít s námi."
,, Nerozumím, co jsem provedl?"
,,Vy velice dobře víte, co jste provedl."

To Vám jednou takhle večer zaklepe na dveře policie. A aniž by jste věděli proč, dají vám na ruce želízka a odvedou vás do auta. Teprve až v autě se dozvíte, že vám hrozí 18 let za mřížemi. A proč? Měl jste se dostavit na svatbu. Svou svatbu. O které jste samozřejmě nevěděl. Žena, kterou si máte brát je navíc s vámi těhotná. A jelikož vláda nemanželské děti netoleruje, jste nucen si ji vzít. Co na tom, že to byl jen úlet a o roli otce nestojíte? Teď už je dítě na cestě a vy se buď musíte postarat nebo si odsedět trest. Rozmyslete si dobře, jak se zachováte. O to víc, když je vaše budoucí žena Usagi a jmenuje se Dokura.
Každé rozhodnutí může mít nedozírné následky.
Co je ale důležitější? Život vašich nenarozených dětí nebo váš? Co vše jste ochotný pro blaho své rodiny obětovat?

Myšlenka světa, kde je rodina a rodinné hodnoty důležitější než právo jednotlivce. Kde volit mohou jen lidé se 3 a více dětmi, kde je nezákonné mít nemanželské dítě nebo se rozvést, mi přišla jako fajn nápad.

Samotný příběh byl na jednu stranu hodně temný, ale pokud ho berete s nadhledem, tak i hodně úsměvný.

Hlavní hrdina mi vůbec nepřirostl k srdci. Floutek, co si užívá života, ale odpovědnost za své činy převzít nechce. Ješitný, egoista, bez kterého by se nemohl točit svět. Na druhou stranu se ale neustále spoléhá na svého kamaráda. Sám pro svou záchranu neudělá vůbec nic.

Hodně se mi líbila postava Dokury. Která má naopak ve všem jasno. I postava jeho matky. Na ní se jasně ukazuje, jak některé ženy vidina narození vytoužených vnoučat zblbne.

Musím říct, že kniha Zbouchnul jsem satanovu dceru, kterou jsem četla od autora jako první, se mi líbila malinko více. Byla více milá, hravá a dětská. Tohle byl oproti tomu temný a nechutný bizár. Navíc s prvky sci-fi.

Hodnotím: 3,5/5

,,Jsem žena, již se odevzdáváš. Tvá láska bude patřit mně a jen mně, tvé tělo bude patřit mně a jen mně, tvoje duše bude patřit mně a jen mně. Staneme se jedním tělem, abychom spolu zplodili mnoho potomků."

2 07.04.2024

Kniha mne velmi bavila. Hned při jejím otevření jsem si říkala, že to bude pecka.

Mapa a seznam postav. To vše najdete hnedka na začátku. Seznam postav se vážně hodil. Hodně mi pomohl zorientovat se v ději. Nadšená jsem byla i z mapy. Bohužel více na začátku než v příběhu samotného čtení. Tady jsem zjistila, že mapa neni moc podrobná a v tomto díle spíše zbytečná.

A.Ryan má silný vypravěčský talent. Jeho dlouhé opisy pocitů, emocí hl.hrdiny, myšlenek a úvah. Pro mne super. Tohle mám ráda, dokáži se pak lépe vcítit do postav a děje. Pro někoho to ale může být až moc. Dokazuje to ostatně i naše společné čtení. Někteří tuhle knihu po pár stránkách vzdali.

Pokud máte rádi fantasy plné magie a nadpřirozených bytostí, tady je nenajdete. Jedná se spíše o historický svět plný rytířů , zbojníků, politiky s pouze malým náznakem nadpřirozena.
Tento svět je ale skvěle vykreslený. At už se jedná o politiku, bitvy, rasy lidí, kteří tu žijí, víru. Akce a napětí se střídá s nudnějšími popisnými pasážemi. O zvraty ale není nouze. Nikdy si nemůžete být jistí, kdo bude dalším mrtvým. Na tohle má Ryan talent podobně jako G.R.R. Martin.

Moc se mi také líbilo, že konec není tak moc otevřený. Pokud by jste tedy nechtěli číst další díl, nemusíte. Autor pěkně uzavřel jednu kapitolu Alwynova života. A co mu přinese další je zatím ve hvězdách. Já se na to ale moc těším.

Kniha je plná úžasných citátů. Za zmínku stojí např.:
"Válka není nikdy spravedlivá, ať dopadne jakkoliv."
"Falešná přísaha nemá žádnou váhu a jediné, co ti přinese je nedůvěra a nepřátelství druhých. Takže, když dáš své slovo, dodrž ho."
"Každý jde svou cestou, každý potká svůj osud."

1 04.04.2024

Válka se dá vyprávět na tolik způsobu: celý spor by se dal shrnout do jediné události. Jeden muž se rozhněvá kvůli chování druhého, například. Celá válka, celých 10 let se dá vystihnout takhle. Ale je to i válka žen, patří jim stejně jako mužům, a básník musí vidět jejich bolest - bolest žen, které vždycky odsouvali na okraj eposů, bolest obětí mužů, pozůstalých po mužích, otrokyní mužů. Čekaly už dost dlouho, až na ně dojde.

Všichni známe Homérovi eposy Ilias a Odysseia. A muže, kteří v nich vystupují. (Odysseus, Achilleus, Paris, Priam, Meneláos, Hector nebo Agamemnón). Znáte ale příběhy jejich žen?
V knize Tisíc lodí se autorka Natalie Haynes zaměřuje právě na ně. Vystupuje zde hlavně Kassandra, Pénelopé, Hekabé, Andromaché, Klytaiméstra a Polyxené. Tohle je ale jen malý seznam. Kniha vykresluje mnohem více osudů.

Příběhy žen, které jsou obětí války stejně jako muži. Mnohdy i více. Však co může být horšího než padnout do otroctví s vědomím, že váš muž ani syn už nežije? Co může být více beznadějné než čekat deset let na manžela, který se nemusí z války vrátit domů? Vidět jak Vás syn vyrůstá z nemluvněte, aniž by otce spatřil?

Autorka vdechla starým příběhům nový život. Hrdinky jsou velice lidské a každá bojuje se svými nejistotami a pocity. Ať už se jedná o hašteřivé bohyně. Penelopé, která má pochybnost o věrnosti svého muže. Andromaché, které je odhodlaná vzdát se své hrdosti, jen aby zachránila svého syna, až po Helenu, která je sebestředná a ješitná.

Všechny tyhle příběhy mne moc bavily. Prožívala jsem s postavami každou jejich emoci. Pocit naděje a lásky ale hlavně frustraci, beznaděj, touhu po pomstě, nenávist a zlost.

Pokud máte rádi Staré řecké báje a pověsti, Ilias nebo Odysseiu, určitě si knihu přečtěte. Uvidíte Trojskou válku z jiného, ale hodně zajímavého pohledu. A jelikož je autorka historička se znalostí právě antických pramenů, máte se vážně na co těšit.

Některé příběhy bych si přála ještě delší a víc vykreslené. Hrdinky se až moc často spoléhají na Bohy, než aby vzaly osud do svých rukou. To ovšem dělají i muži. Za nápad autorce tleskám. Naprosto skvělý a neotřelý. A já se dozvěděla zase něco navíc.

Za knihu k recenzi děkuji Knihy Dobrovský.

02.04.2024

(SPOILER) Jedná se o moje první setkání s autorem. Ačkoli je báseň často připodobňována k Havranovi. Já moc velkou podobnost neviděla. I tak mne ale báseň bavila.
Trpká hodina vypráví příběh muže, jehož láska nebyla opětována, a tak si vzal život. Jeho láska se po letech vrací na místo skonu, tohoto muže a tíží ji svědomí.
Báseň plná žalu, bolu a utrpení. Oproti Havranovi je hodně přímočará. V textu se dozvíme vše podstatné a nemusíme nad verši tak hluboce hloubat. Verše jsou doplněny i nádhernými ilustracemi, které ještě umocňují dojem beznaděje

1 30.03.2024

Simon je kluk, který si užívá života. Má partu kamarádů a svou velkou lásku Tildu. Ta ale nezvládne situaci. Začne brát drogy, opíjet se a podvádět ho. Nakonec se se Simonem rozejde. Ten se ale nechce jejich lásky vzdát. Pak se ale stane něco, co úplně všechno změní. Simon přijde o všechny kamarády a navíc je podezřelý z vraždy. Tehdy se potkává s Lucindou. Dívkou, která už před oznámením konce světa bojovala s rakovinou. Dva odlišné životy se protnou a navíc mají stejný cíl. Objasnit vraždu, ze které je Simon obviněn, než nastane konec světa.

Když jsem knihu viděla poprvé, myslela jsem si, že půjde o sci-fi. Pak jsem přečetla anotaci a zjistila, že tohle sci-fi moc nebude. Spíš YA román. Že se jedná o YA je cítit z lehké naivity hlavních postav, ale upřímně v 17 letech jsme naivní byli všichni, a kdoví, jak bychom se chovali 4 týdny před smrtí. Takže mne tato skutečnost vůbec nevadila.

Moc se mi líbilo jak autor dokáže popsat emoce všech postav. Jak se chová žena, která čeká dítě, které nikdy nepřijde na svět, jaké pocity má matka, jejíž syn je obviněn z vraždy, jakou bezmoc zažívá otec dcery, která trpí rakovinou?

Pocit beznaděje umocňuje odpočítávání času. Kniha začíná kapitolou 4 týdny a 5 dnů a každá další má o jeden den méně. Poslední kapitola se jmenuje Poslední noc. Víme tedy, jak nezadržitelně rychle se konec blíží. Neustále jsem si říkala : ,,Takhle to neskončí. Určitě přijde zvrat a přijdou na něco, co Zemi zachrání."

Kniha plyne rychle. Úplně mne strhla. Vlastně nejde ani tak o ten konec světa, ale o chování lidí, jež vědí, že se konec blíží.

Hodně se zde řeší i víra. Jedna ze Simonových matek je totiž kazatelka. Ano, jedna z matek. Simona totiž vychovává homosexuální pár.

Tak co, už víte co by jste dělali vy před koncem světa? Jak a s kým byste trávili svůj poslední den?

Hodnocení: 4,5/5

2 27.03.2024

Četla jsem ji se synem (5,5let). Chtěla jsem, aby se naučil pojmenovat, co cítí. Knihu máme přečtenou déle, ale s recenzí jsem čekala, abych mohla dobře popsat výsledky.

V knize najdeme ilustrace 31 pocitů. Nechybí zvědavost, závist, zloba, odvaha, strach ani láska. Ilustrace jsou vážně krásné a syna moc bavilo zjišťovat, jaký pocit je jaký.

Každý pocit má nejen krásnou ilustraci, ale autorka ke každému napsala i slovy, co dělá. Např. Láska je elektrikář. Naděje staví mosty. Odvaha odpočívá v hloubky lesa.

Nečekejte knihu, kterou dítěti dáte na prohlížení, přečtěte jednu větu k pocitu a máte hotovo. Ne, ne. Tohle je kniha, u které musíte s dítětem sedět a komunikovat s ním. Dávat mu názorné ukázky toho, kdy se tak cítil. A ptát se ho na názory.

Musím říct, že vysvětlit některé pocity bylo náročné i pro mne. I když obrázek většinou hodně pomůže. Ale třeba u takové naděje nebo komplexů jsem tápala i já a ani obrázek moc nepomohl.

Kýžený výsledek se ale dostavil. Syn si pocity zapamatoval (aspoň většinu). Dokáže je popsat, pojmenovat, a když nějakou emoci prožívá, dokonce jde a hledá v knize, jaká to je. Nejlépe mu jde radost a vztek.

Myslím, že zařazení knihy do kategorie 5+ je odpovídající. Pro mladší děti by to bylo více obtížné. Musím ještě jednou zdůraznit, že spolupráce rodič a dítě je nutná.

Za mne skvělá kniha a synovi hodně pomohla se zvládáním pocitů, protože pojmenovat to, co dítě cítí je vlastně základ. Pokud si uvědomí o jaký pocit jde, může s ním mnohem lépe pracovat.

3 25.03.2024

,,Já přeci píšu úpadková, co úpadková - odpadková díla, kde kostrbatý styl kráčí ruku v ruce s plytkým obsahem, prvoplánovými vtípky a explicitní brutalitou. Postavy v mých knihách umírají. A umírají drsně a bez slitování. S takovým autorským profilem mi ani v Pekle nedovolili vzít pero do ruky..." (Povídka: Nedozírné následky administrativních omylů)

Na začátek musím říct, že je to moje první kniha od Mark E. Pocha A aby toho nebylo málo i první sbírka povídek.

Jedná se o knihu 18ti povídek. Takový průřez autorovou tvorbou od roku 2008 až doposud. Autor se s námi zároveň těmito povídkami loučí.
Některé povídky se mi líbily moc a jiné méně. Povídky jsou hodně multižánrové. Najdeme zde fantasy, sci-fi, hororové, bizardní i post-apo prvky. Každý si určitě najde tu svou oblíbenou. Mne se líbily nejvíce tyto:

Nedozírné následky administrativních omylů
Díky této povídce mne Jitka Dudychová navnadila k přečtení celé knihy. Tedy hlavně její hlasové zprávy, kde mi namlouvala úryvky právě z této povídky. To bylo rozhodující k tomu, vzít tuhle knihu do ruky. Autor brakové literatury se díky administrativnímu omylu dostane do Pekla.
Povídka plná sarkasmu, černého humoru a nadhledu. Určitě jedna z nejpovedenější ve sbírce.

Já je někdo jiný
Tak tohle bylo také skvělé. Pokud se Vám líbila Proměna od Kafky, myslím, že i tohle bude to právě ořechové . Autor tuto povídku napsal na počest F. Kafkovi a z povídky je to vyloženě cítit.

Lesy mají oči
V gemerských lesích číhá na hlavního hrdinu hrůza, o které se mu ani nesnilo. Lehce strašidelné.

Ďáblova díra
Dva detektivové paranormálních jevů se snaží vyčistit místa, na kterých straší neklidní duchové. Tato povídka mi připomněla seriál Lovci duchů.

Moc se mi líbilo, že autor napsal ke každé povídce i pár slov na začátek. Takový příběh jejího vzniky. Proč vznikla, jak vznikla, čím se inspiroval, kde povídka vyšla. Mohla jsem tak sledovat vývoj autorovi tvorby a dílo si zařadit do určitého období.

Můj poznatek: Více mne oslovily delší povídky, kde měl autor více prostoru dílo dobře popsat a dovést do zdárného konce. U kratších povídek, mnohdy jen pár stránkových, mi přišla škoda že jsou tak přímočaré a uspěchané. Někdo to ale naopak může vyhledávat.

Musím říct, že povídkám jsem přišla na chuť. Jsou jako bonboniéra. Nikdy nevíš jaká bude ta další .
A autor mne přesvědčil, že si musím přečíst i nějaké z jeho dalších děl.

Hodnocení: 3,5/5

1 22.03.2024

Každý určitě minimálně ve škole slyšel o jeho básni Havran. Já ji úplně miluji.

V této útlé knížečce máme rovnou 4 překlady Havrana. Musím říct, že mne překvapilo, jak hodně se od sebe jednotlivé překlady liší. Ač pro mne zůstává dál srdcovkou překlad od Vrchlického myslím, že mladší generace sáhnou spíše po jiné variantě.

Je naprosto skvělé, že je v knize i báseň v originále.

Kromě básně Havran se mi moc líbily Znovy, Lenora, Červ dobyvatel a Annabel Lee.

Básně jsou povětšinou velmi pochmurné, temné, plné žalu a bolu. Hodně často se zaměřují na smrt milované ženy, nebo úmrtí jako takové. Jedná se o hodně těžké čtení a musím říct, že jsem zvládla přečíst maximálně 3 básně za den. Mnohdy jsem je četla několikrát, vracela jsem se k jednotlivým veršům. A hloubala nad samotnou podstatou mysli autora. Hledala jsem na internetu i rozbory jednotlivých básní a ujišťovala se, zda si je vykládám dobře. Případně do jakého období, v životě autora, si je mám zařadit.

Pokud známe Poa a jeho život, není se čemu divit, že jsou básně pochmurné. Jeho život byl totiž přesně takový. Ať už se jedná o dětství, kde mu zemřela matka, když mu byly teprve 3 roky, výchovu v pěstounské rodině, kde si tak úplně nesedl s otčímem nebo o ženy. Navíc se utápěl v depresích, alkoholu a jiných omamných látkách.
Stejně tak jak žil, tak i zemřel. Zemřel za nejasných okolností, když ho na ulici našli pod vlivem alkoholu. Byl hospitalizován, upadl do kómatu a již se neprobudil. Za čtyři dny zemřel na krvácení do mozku. Co se mu stalo? Mohl za jeho smrt alkohol? Nebo třetí osoba? To je tajemství, které si sebou vzal tento velikán do hrobu.

,, Zářící tu krásnou děvu
zdali uzřím licí v líc?"
Na to havran: ,, Nikdy víc!"

Autor zemřel, ale jeho dílo je nesmrtelné.

1 19.03.2024

,, Človek nemôže žiadať iných, aby bojovali za svoje domovy a životy, ak sám nie je ochotný bojovať."

Ona - Lis (Calista) nízkorozená, sirota se schopností intuice a vidinami budoucnosti.

On - Thorne, lord, Zhorn, něco jako bůh. Velmi mocný a silný se schopností regenerace.

Lis pracuje jako konkubína pro pána města Archwood. Ten ji chce mít neustále ve své blízkosti. Ne však pro tělesně potěšení, jako většinu konkubín, ale právě kvůli jejím schopnostem, kterým je čtení myšlenek a vize budoucnosti. Nejednou mu tak poskytne cenou výhodu při vyjednávání a rozhodování. Jednoho dne uslyší Lis rozhovor dvou strážců, kteří se chlubí, že zajali a mučí Zhorna. Lis se rozhodne poslechnout svou intuici a Zhorna zachránit. A tady potkává právě Thorna. Už při prvním setkání je jasné, že to mezi nimi jiskří. Co všechno je ale spojuje? A co Thorne dělá právě v Archwoodu?

,,Pravda nikdy nie je drzá, len sa nám nemusí páčiť."

Musím říct, že knihu jsem chtěla přečíst díky úžasné obálce. Nečetla jsem anotaci ani recenze. Takže tady vážně zafungovala pouze krásná obálka. A byla to chyba. Kniha mne totiž hodně zklamala.

Čekala jsem skvělé fantasy, dobře vykreslený svět a nějakou tu romantickou linku. Dostala jsem však čistou erotiku ve fantasy světě.

400 stran sexu na všechny způsoby. Dej téměř žádný. Ale vydržela jsem. Nakonec jsem se všemi těmi pulzujícími body a vlhkými místy prokousala a dostala se až k posledním 80 stránkám, na kterých konečně bylo to super fantasy. Bitva, krev, intriky a surovost.
I svět a bytosti v něm žijící nakonec autorka popsala dokonale.

V knize bylo kromě sexu i spousta otravných dialogů. Hlavně mne štvaly ty mezi Lis a Thornem. Např. 20x jí řekne, aby mu neříkala jeho milosti, ale normálně Thorne. Jak si myslíte, že mu řekne po 21???

Druhý díl si přečtu ráda, ale vážně jen kvůli posledním 80 stránkám. A doufám, že bude více fantasy než tento.

17.03.2024

,,,Měl jste vážnou nehodu. V roce 2001 vás zasypala lavina a umrzl jste. Vaši rodiče zaplatili uchování vašeho těla v kryonizačním zařízení do doby, než vás bude možné rozmrazit bez velkého rizika. Nyní se píše rok 2452."

Špatný vtip? Sen? Nikoliv, pro Josefa Ševčíka, zvaného Zefek, realita. Zefek se vydal v roce 2001 s kamarády na hory. Lyžovat neuměl, ale o to vlastně vůbec nešlo. Chtěl s kamarády pařit, hulit trávu a balit roštěnky. Vše se ale mělo změnit hned první noc. Kamarádi odešli z diskotéky dříve a Zefek, který potkal Mirku, se rozhodl zůstat a poté jít k chatě pěšky. Po cestě je oba zavalila lavina. A pak už se Zefek probouzí v budoucnosti. Co tu bude dělat? Jako o nejstaršího člověk se o něj zajímají všechny země a média. Popularita je velká. Je to ale to, po čem touží? A co se stane, když se dozví, že Mirka je možná také rozmražena, akorát v jiné zemi. Vydá se ji hledat?

Musím říct, že jsem z knihy měla malinko strach. Nemám moc ráda cestování v čase. Tady se ale nikam necestovalo. Zefek se prostě jen probudil v jiné době.

První polovina knihy se mi hodně líbila. Autorova představa budoucnosti, popisy vynálezů, to jak funguje politika, práce, normální život i měna. Wow, smekám před obrovskou fantasií.

Pak ale přišla druhá polovina knihy. Čas na pořádný příběh. Čas, kde se v knize objevuje i druhá hlavní postava. A tady začalo mé zklamání.
Tuto postavu jsem úplně nesnášela. Blbka, která ví vše nejlépe. A navíc její "TY VOLE" mi drásalo nervy. To má být křehká žena?
I Zefkovo označování žen: "ZLATOVLÁSKA a MISS BUDOUCNOSTI" mi lezlo krkem. Mají snad normální jména.

Stereotyp, že Rusko je špatné, kdežto Evropa a USA super, se dostal i sem.

Hodně věcí se mi zdálo i nelogických. Např. proč by je proboha pustili z Ruska?

Samotný úplný závěr byl ale zase fajn a navíc mne překvapil. Zefek prošel výraznou změnou. Od kluka, který nic neřeší a jen si užívá život. Po muže, který se umí postavit za svou budoucnost.

14.03.2024

Clay? Clay Cooper? Co ty tady děláš, ty starý pardále. Posaď se k nám. Zrovna jsem, tady mladým, chtěla vyprávět příběh o Vaší skupině Sága. Ale když už jsi tady, mohl by jsi jim to povědět sám. Jak to bylo tenkrát s tou záchranou Castie?

Co Vám budu povídat. Už jsem si 20 let žil šťastný a spokojený život bez boje. Když se ke mně jednou v noci přiloudal můj starý kamarád a bývalý vůdce Ságy. Gabriel, kterého všichni ho znáte pod přezdívkou Zlatý Gabe, mne tu noc přesvědčil k největší hlouposti mého života. Prý znovu sjednotíme Ságu a vydáme se do Castie. Města obléhaného příšerami. Jak ale Ságu sjednotit? Proč jít na jistou smrt? Chtěl jsem odmítnout. Když mi ale řekl, že jeho dcera Rose je v Castii uvězněna a čeká jen na smrt, mohl jsem mu, jako otec vlastní dcery, říct ne? A tak začalo naše dobrodružství. Ano. To, o kterém se zpívají písně ještě dnes. Před 20 lety nám říkali Králové Wyldu, byli jsme obávanou skupinou, ale dnes jsme jen staří muži. Jak tohle dopadne? Co vše je otec schopen udělat, aby ochránil své dítě?

Tak tohle byla, aspoň pro mne, naprostá pecka. Skvělá epická fantasy. Svět byl naprosto dokonale promyšlený i s jeho historií. Přesně to, co mám na fantasy ráda.

Spousta magických prvků a nadpřirozených bytostí (draci, obři, kyklopové, kentauři, minotaurus, obří pavouci, chiméra, druini, čarodějové atd.)

Hrdinové - král a bývalý zloděj Matrick, čaroděj Moog, rozený válečník Ganelon, krotký mlčenlivý Clay a jejich vůdce Gabriel. Směs různorodých charakterů, kde si určitě vyberete svého oblíbence. Ačkoli každý z nich má svůj charakter, svůj příběh, své světlé ale i temné stránky, dohromady se neskutečně doplňují a harmonie z této skupinky úplně sálá.

Celou knihu provází humor, sarkasmus a dokonale popsané bitvy.

Příběh mne hodně bavil. Dej plynul velmi rychle a já se nestihla ani jednou nudit.

Oceňuji, že se jedná pouze o jeden díl. Po všech nedokončených, nekonečných sérií, je to příjemná změna.

Jediné, co mi malinko vadí je mapa. V knize sice je. Je krásná, ale trochu nefunkční. Spousta míst, kde se hrdinové vyskytují na mapě prostě chybí.

3 11.03.2024

"Musím svůj plán dokončit dřív, než zjistíš pravdu."

Amanda a Iris. Dvě kamarádky, které mají dokonalý život. Dokonalý dům, dokonalé děti i dokonalé muže. A jelikož jejich manžílci vydělávají velké peníze, mohou být ony nezaměstnané. Ženy v domácnosti. Ráno si udělají své zeleninové smothie, připraví dětem svačinu do školy, manželovi dají pusu na rozloučenou a poté vyrazí na ranní jógu. Celý den stráví s kamarádkou u kadeřnice, jdou na manikúru, nákupy, nebo si prostě udělají holčičí den. Večer pak přípraví své rodině skvělou večeři.
Nádherný život. Ale je skutečně takový, jaký se zdá? Co se děje za zavřenými dveřmi luxusních domů? Existuje něco, co jim nedá spát?
Co vše se změní, když se do jejich ulice přistěhuje tajemná Maddie? Ta pracuje, nemá děti ani muže a navíc se při každé otázce na svou minulost chová divně.

Psychologický román, který jsem hltala každou stránkou. Je zajímavé pozorovat jak se z takového dokonalého "Stepfordu" (připomínalo mi to totiž Stepfordské paničky), stane doslova noční můra.

Postavy se mi moc líbily. A nakonec jsem vlastně chápala, proč se chovaly tak, jak se chovaly. Jediná Amanda na mne byla až moc naivní a hloupá.

Pomalu zarůstající napěti a akce, to bylo také fajn. Jen bych možná začala s tou akci malinko dříve. V jednu chvilku jsem si říkala, že by se konečně mohlo začít už něco dít.

Musím říct, že na prvotinu hodně povedené. I když byl příběh hodně předvídatelný, rozhodně to neberu jako chybu. Dokonce si myslím, že to byl trochu i autorky záměr. Ukazuje nám totiž více pohledů na jednu situaci, a z nich mnohé prostě zjistíme. Na druhou stranu právě díky tomu můžeme pochopit obě dvě strany mince.

Na čí straně nakonec budete, koho budete chápat a na koho budete naštvaný! To nechám na každém z vás.

2 07.03.2024

Opustil Vás přítel? Váš život je v troskách? Nemáte proč žít? Zbalte si svých pět švestek a vyrazte vstříc novým dobrodružstvím.

,,Přece nezáleží na tom, jestli se v knize vyznáte, nebo ne. Důležitější je, když najdete aspoň jednu knihu, která vás zasáhne. "

Kniha mne bohužel zklamala. Čekala jsem více děje z knihkupectví a práci v něm. O tom, jak nakonec Takako přijde knihám na chuť . Bohužel tohle byl jen jakýsi doplněk k jinak obyčejnému příběhu. Navíc, více než v knihkupectví, se děj odehrává v kavárně.

Děj není moc zajímavý a postavy jsou ploché. Vše se vyvíjí, na mne, až moc rychle.

To, že v knihách máme často naivní hrdinku, to už jsem si zvykla. Ani Takako nebyla výjimka. Ale že i strýček Satora bude tak naivní? Dospělý člověk, který radsi než aby problém řešil, jednoduše uteče?

SPOILER: Ruku na srdce chlapy, kdo z vás by po 5ti letech přijal svou manželku, která se vrátí z kdoví odkud, s otevřenou náručí zpět domů? A na nic by se neptal? KONEC SPOILERU.

V knize se zmiňuje hodně japonských spisovatelů a jejich děl. Bohužel pro nás (tedy aspoň pro mne) naprosto neznámí lidé.

Ze stránek na nás dýchá úplně jiná mentalita a kultura. Pro mne opět trochu nepochopitelná. Domluvené sňatky, omlouvání se za úplně normální věci, vykání v rodině a neustále klanění se.

Lidem, kteří mají tuto kulturu rádi a aspoň trochu se o ní zajímají, by se příběh ale mohl hodně líbit. Já bohužel nejsem ten případ.
Za mne příběh, který neurazí, ale ani nenadchne.

Jediné, co mne trochu dostalo byl konec. Dokonce i slza ukápla.

Hodnotím: 2,5/5

2 04.03.2024

Milé děti,
hezky si vlezte do peřinek, zavřete očička a poslouchejte pohádku.

Bylo nebylo jedno království. A v tom království žila krásná dívka jménem Růženka. Jejím osudem bylo usnout na 100 let...STOP!!!!

Že tuhle nechcete? Že chcete tu od KINGA?

Takže znova.

Bylo nebylo jedno městečko jménem Dooling. V něm žili muži i ženy. Ale vše se mělo jako mávnutím kouzelného proutku změnit. Když se ve městě objeví záhadná Evie Blacková, začnou se dít nevídané věci. Příběh začne vraždou dvou dealerů, a aby toho nebylo málo po celém světě se ženy, které usnou neprobouzí, ale začnou se obalovat vlákny do kokonu. Chtěli by jste je probudit? Neradila bych Vám to. Jakmile se totiž taková žena v kokonu probudí, je značně agresivní a většinou svého prince zabije. Co tedy dělat? Jaký bude svět bez žen? Jedinou nadějí je pro muže záhadná Evie, která se ze spánku normálně probouzí, jako kdyby se nic nedělo. Jde o genetickou anomálií, která by se měla zkoumat? Nebo je za tím něco jiného. Evie navíc všude provázení myši a můry.

,,Je fuk, jestli se trochu unavím, budu spát až po smrti." W. Zevon

Můj první KING. Já vím, že tahle kniha pro mnoho KINGOFILŮ vlastně KING není. Ale i tak jsem byla hodně natěšená.

Musím říct, že prvních 150 stran, jsem knihu chtěla několikrát odložit a nedočíst. Ještě, že jsem to neudělala a vydržela. Na začátek bylo v knize strašně moc postav. Jejich příběhy se proplétaly a já se naprosto ztrácela. V úvodu knihy byl seznam postav. Uff. Za mne velké plus. Hodně často jsme se k němu vracela a hledala, kdo je kdo.

Postavy jsou vykresleny do naprostého detailu. Úplně vám před očima ožívají. Myslím, že potkat některou v realitě, ihned bych ji poznala. A věděla, co od ní mohu čekat .

Oceňuji také, že se autoři s ničím a nikým nemazali. Hlavní nebo vedlejší postava? Sympatická nebo ne? Každá mohla zemřít. Což mám hodně ráda. Je pravda, že pár úmrtí bych oželela a byla v knize zbytečná. Ale vlastně proč ne.

Růženky nejsou ani tak horor, jako psychologický thriller. Jak se bude chovat syn bez matky, násilník bez své oběti, manžel bez milující manželky nebo otec bez dcery? Mnohdy jsem si říkala, jak by se chovali ti moji chlapi, nebo já.

V knize bylo hodně věcí k zamyšlení. Už při covidu jsme poznali, jak se dokážeme v krizových situacích chovat. Vzpomeňme si, na konflikty mezi skupinami očkovaných X neočkovaných. A tohle by byla ještě větší katastrofa.

Tolik emocí, které jsem při čtení cítila. Zlost, lásku, ať už k muži nebo tu mateřskou, touhu, odloučeni, pocit beznaděje a prázdnoty i smutek. Dvakrát jsem si i probrečela.

Hodnocení: 4,5/5

5 02.03.2024