Luccinda komentáře u knih

Milý a laskavý příběh, který měl ale mnohem větší potenciál. Kdo by nechtěl číst knížku z pohledu moudrého chobotničáka? Škoda, že těch kapitol z pohledu Marcelluse tam bylo tak málo. Zbytek knihy totiž nebyl ničím výjimečný. Osudy hlavních hrdinů mě bohužel nezaujaly, navíc byl celý příběh dost předvídatelný.

Přesto vám knížku můžu doporučit, pokud máte podobné odpočinkové příběhy rádi. Přirovnání ke knize Muž jménem Ove je vcelku namístě, Pozoruhodně bystrá stvoření se mi díky chobotničákovi možná líbily ještě o kapku víc.

1 04.03.2024

Sakra, tohle bylo skvělý! Tušila jsem, že se mi spojení upírů a prestižní akademie uprostřed zasněžených Alp bude líbit, ale že z toho budu až takhle nadšená, to jsem absolutně nečekala. Ačkoliv má knížka skoro 500 stran, zhltla jsem jí za necelý den, bavilo mě to od první do poslední strany a na konci jsem si přála, abych už měla v ruce pokračování, protože takový zvrat v samém závěru jsem absolutně nečekala

Autorka využila každou špetku potenciálu, kterou tenhle příběh měl. Postavy byly skvěle vykreslené, tahle nesourodá partička mladých upírů a jednoho dhampíra (polovičního upíra) se mi opravdu zalíbila. Hlavní hrdina byl vlastně obyčejnej kluk, který se jednoho krásného dne od táty dozvěděl, že jeho máma byla upírka a on teď musí nastoupit do školy pro dospívající upíry, kde se vyučují předměty jako létání, ovládání mysli nebo touha po krvi.

Neříkám, že to je ta nejoriginálnější fantasy, co jsem kdy četla, ale rozhodně je to jedna z těch, ke kterým se určitě budu ráda vracet. Moc jsem si čtení téhle upířiny užila a doufám, že další díl na sebe nenechá dlouho čekat.

2 27.11.2023

První díl fantasy trilogie inspirované příběhy Tisíce a jedné noci mě nadchl hlavně svou nezaměnitelnou atmosférou. Orientální kultura, prostředí pouště, prastaré magické předměty a nadpřirozené bytosti jako džinové a ghúlové, to všechno dělá ze Zloděje hvězdného prachu velmi originální čtení, které si užijí všichni milovníci fantasy.

Přiznám se, že jsem měla velký problém prokousat se první polovinou knihy, která mi přišla nezáživná, postavy si mě nezískaly a zkrátka jsem se nemohla začíst. Ve druhé půlce se to ale naštěstí zlomilo a nakonec jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Závěr byl velmi akční a nechybělo ani pár nečekaných zvratů, které perfektně připravily půdu pro druhý díl.

Celkově jsem ale z knížky stále taková rozpolcená a nevím, jak jí vlastně hodnotit. Některé věci byly skvělé, ve výsledku jsem si čtení užila, ale zároveň je to jedna z těch knih, které pustím z hlavy hnedka po dočtení a za pár týdnů už si na ní ani nevzpomenu. Dávám 4*, ale ve skutečnosti by to bylo tak na 3,5*.

27.11.2023

Knížka přímo navazuje na Námi to končí, nedá se číst samostatně. Upřímně, tohohle jsem se opravdu bála. Námi to končí patří k mým nejoblíbenějším knížkám od autorky a vážně jsem neměla pocit, že by potřebovala nějaké pokračování. A ano, ze začátku se mi zdálo, že Námi to začíná bylo napsané hrozně na sílu, jenom aby se autorka zavděčila fanouškům. Jenže Colleen Hoover píše prostě úžasně a já bych od ní opravdu četla snad i nákupní seznam. Takže brzy jsem pustila z hlavy, že to na něco navazuje, a jen jsem si užívala příběh Lily a Atlase.

Že to bylo čtivý, to vám asi ani nemusím říkat. To už je u knih Colleen Hoover tak nějak samozřejmost. Ale ani příběh vlastně nebyl špatný. Nebylo v něm tolik těžkých témat, určitě nečekejte druhé Námi to končí. Ale pokud k tomu budete od začátku přistupovat s tím, že je to spíš oddechovější četba, tak si myslím, že zklamání nebudete. Já jsem rozhodně nebyla.

1 27.11.2023

Začátek vypadal tak slibně, ale nakonec jsem z knížky spíše zklamaná. První kapitoly mě sice okamžitě vtáhly do děje, líbila se mi temná atmosféra příběhu, který se neustále pohyboval na hranici života a smrti, a hodně mě zajímala postava Smrtonoše, která měla velký potenciál udělat z Beladony jedinečné a nezapomenutelné čtení. Ale bohužel, na nic z toho nakonec nedošlo.

Největším problémem pro mě byly postavy, které mi přišly tak špatně vykreslené, že jsem si k nim nedokázala najít cestu. A tady už to nezachránil ani Smrtonoš. Tím se dostávám k další věci, která mě při čtení štvala, a tou je romantická linka, která byla za mě úplně zbytečná. Dost mi to připomnělo Hru o dědictví, se kterou jsem měla úplně stejné problémy jako teď s Beladonou.

Můj celkový dojem lehce zlepšil epilog, který mě nejdříve dost nalákal na pokračování, ale nakonec jsem se rozhodla, že už v téhle sérii pokračovat nebudu. U Hry o dědictví jsem se sice rozhodla opačně a tam se mi to opravdu vyplatilo, protože druhý díl byl oproti tomu prvnímu naprostá pecka. Ale u Beladony jsem až do přečteno epilogu neměla pocit, že by pokračování bylo potřeba, příběh byl totiž vcelku uzavřený. Takže u toho zůstanu a na epilog se pokusím zapomenout.

2 27.11.2023

Povídková kniha ze světa Smrtek a za mě ještě lepší zakončení celé série než závěrečný díl Zvon. Neříkám, že konec, který jsme dostali ve Zvonu, byl špatný, právě naopak. Ale až po přečtení Kosení mám pocit, že byl potenciál světa Smrtek využitý opravdu naplno.

A návrat k téhle sérii to byl opravdu povedený. Povídky mě neskutečně bavily, každá byla nějakým způsobem originální a těch námětů, ze kterých mi spadla brada, tu bylo zase požehnaně. Tohle Neal Shusterman prostě umí!

Z celé knížky byly asi jen dvě povídky, které mi přišly maličko slabší, ale jinak to byla jízda. Nejvíc se mi samozřejmě líbily příběhy, ve kterých se objevily postavy z předchozích dílů série, ty byly prostě perfektní. Takže za mě Kosení určitě stojí za přečtení!

2 27.11.2023

Schválně jsem si tuhle knihu nechala na období kolem Halloweenu a moc jsem si její čtení užila. Hlavní hrdinkou knihy je dvanáctiletá Márinka, která žije se svojí babičkou ve chaloupce na muřích nožkách a jejich úkolem je vyprovázet mrtvé duše na onen svět.

Stránky zdobí nádherné ilustrace, které jsou hlavním důvodem, proč ještě občas sáhnu po nějaké middle-grade. Naposledy to byla Julie a žralok a teď Chalupka na muřích nožkách, která neobsahuje tak těžké téma, ale několik důležitých myšlenek se tu také objevilo.

Knížka má naprosto úžasnou atmosféru, kterou si podle mě nejvíce užijete právě teď na podzim. Příběh byl zajímavý a vůbec nebyl předvídatelný, což mě opravdu velmi mile překvapilo. Jediné, co bych knížce vytkla, je příliš paličatá hlavní hrdinka, ale to už je v middle-grade skoro takový nešvar, přijde mi, že jsou všechny ty hlavní hrdinky jako přes kopírák. Ale jinak to bylo perfektní a já se moc těším, až si od autorky přečtu něco dalšího.

2 27.11.2023

Divokou říši jsem četla na začátku roku a hned po dočtení jsem začala netrpělivě vyhlížet pokračování, protože byla prostě skvělá! Nezkrotná říše na první díl krásně navázala a jediné, co bych jí vytkla, byla pomalejší první polovina, pak se to ale rozjelo a já jsem jí zase nedokázala odložit.

Ve druhém díle se opět setkáváme s Brexley, která je snad ještě větší drsňačka než dřív, a s Warwickem, který je snad ještě víc sexy. Pak tu máme ale ještě Killiana, vládce fae, který Brexley vězní ve svém paláci. To už je dost slušná zápletka! Autorka si také pro tento díl pošetřila pár dost nečekaných zvratů, takže půda pro třetí díl, který se bude částečně odehrávat v Praze, je připravená perfektně.

Tohle rozhodně nebyl jeden z těch vycpávkových druhých dílů, i díky skvělým postavám jsem se bavila od začátku až do konce. Moc vám tuhle sérii doporučuju! A já jdu zas čekat na pokračování...

2 27.11.2023

Max Verstappen mě před pár lety přivedl ke sledování F1 a také díky němu jsem si tenhle sport naprosto zamilovala. Je teda asi jasné, že mi tahle kniha doma nemohla chybět, přestože on sám se na ní nijak nepodílel a najdete tu tak v podstatě jen souhrn již známých informací a přepis rozhovorů nebo vyjádření z dřívějška.

Přesto si myslím, že jako přehled Maxovy dosavadní kariéry funguje kniha skvěle. Nizozemský novinář André Hoogeboom se při psaní setkal hned s několika zajímavými lidmi, kteří s Maxem v průběhu jeho dětství a dospívání spolupracovali, takže těch informací a zajímavostí ze závodního světa je tu opravdu spoustu. Po obsahové stránce tak nemám knížce co vytknout.

Ale ten překlad. To byla katastrofa. Asi jsem ještě nikdy nečetla hůře přeloženou knížku. V textu jsem na mnoha místech narazila na slovenská slova, takže předpokládám, že to překládali ze slovenštiny. Ale bylo to ještě horší, než kdyby to překládal Google překladač. Divný slovosled ve větách, výrazy, které se v češtině běžně nepoužívají (spojení "když měl Max 17 let" mě bude strašit ještě dlouho), často jsem musela hledat význam vět, protože to z toho textu ani nebylo jasné. Zkrátka, příště radši sáhnu po anglické verzi, protože tohle bylo velký špatný.

1 27.11.2023

Tohle byla ta nejlepší romantická fantasy, co jsem za poslední dobu četla! Chytlo mě to od první kapitoly, knížka byla plná akce a ačkoliv dějově se nejedná o nic světoborného, přece jen jsme tu podobné motivy už měli mockrát, autorce se povedlo napsat příběh tak poutavě a čtivě, že mi nic z toho nevadilo. Já navíc miluju motiv domluveného sňatku, takže v tomhle ohledu jsem byla totálně nadšená.

A zamilovala jsem si i autorčin humor, kolikrát jsem se musela při čtení smát, což je vždycky velké plus. Bavily mě i hlavní postavy. Lara a Aren měli mezi sebou skvělou chemii, až mě mrzelo, že tam té romantiky nebylo víc. Ale snad nám to autorka vynahradí v dalším díle, který teda po tom šíleném závěru potřebuju nejlíp hned!

2 27.11.2023

Díky seriálu Once Upon a Time, na který jsem nedávno začala koukat, teď jedu na vlně pohádek, takže příběh inspirovaný světem Země Nezemě s Petrem Panem, Wendy a kapitánem Hookem jako hlavními hrdiny mě prostě nemohl minout. Ale pozor, tenhle příběh rozhodně není žádná pohádka. Čeká vás velká dávka erotiky a spousta dost explicitních násilných scén, takže pokud tomuhle neholdujete, dejte radši od knížky ruce pryč.

Mě to ale bavilo. Bylo to teda na míle daleko od toho, co běžně čtu, ale díky tomu propojení s klasickým příběhem jsem si tuhle knížku fakt užila. Odkazy na Petra Pana byly naprosto skvělé a čtivý to bylo jak blázen! Jen ten příběh mě moc nezaujal, určitě by se dal vymyslet líp. Ale co si budem, podobné knížky čteme hlavně kvůli romantické lince, takže jsem ochotná to autorce odpustit.

1 27.11.2023

Tak tohle bylo jedno velké překvapení! Nebýt toho, že jsme Lucku Macháčkovou měli možnost vidět na blogerském dýchánku, nejspíš bych po její knížce nesáhla. Lucka nás ale skvěle navnadila, takže jsem se na stand-up v knižní podobě začala těšit. A jo, tohle bylo (skoro) stejně skvělý, jako vidět Lucku naživo.

Takhle jsem se u knížky ještě nenasmála. Ačkoliv se mě svatba a cokoliv s ní spojené zatím netýká, i tak jsem si všechny historky neskutečně užila. Hodně jsem si knihu dávkovala, aby mi vydržela co nejdéle, a pokaždé mě dokázala rozesmát a zlepšit mi náladu. Takže za mě super! A už jsem se musela pustit i do předchozí autorčiny knihy Historky z Tinderu, které zatím vypadají taky skvěle.

1 27.11.2023

Knih s tematikou holokaustu už jsem přečetla nespočet, asi i kvůli tomu jsem Mengeleho děvče dlouho odkládala. Chtěla jsem mít jistotu, že to pro mě nebude jen další příběh z mnoha. Nakonec jsem sáhla po audioknize a bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Jitka Ježková byla jako interpretka opět perfektní a i díky jejímu hlasu pro mě bude příběh Violy Sternové jedním z těch, který mi navždycky utkví v paměti.

Poměrně velká část knihy je věnována předválečné době a životu lidí ve slovenském Lučenci, který byl krátce před vypuknutím druhé světové války anektován Maďarskem. Dozvěděla jsem se toho spoustu o situaci maďarských Židů a také o událostech, jako byly například masové popravy Židů z budapešťského ghetta na břehu Dunaje. Knížka také skvěle vykresluje měnící se náladu ve společnosti se začínající perzekucí Židů i všudypřítomný strach mezi obyvateli.

Příběh Violy Sternové byl velmi silný a opět nám dokazuje, jak je důležité nezapomenout na minulost a poučit se z ní. Nezbývá než doufat, že hrůzy, které se děly v koncentračních táborech napříč Evropou už se nebudou nikdy opakovat.

3 27.11.2023

Pokud si myslíte, že YA fantasy má to nejlepší už dávno za sebou, tak si přečtěte Ranhojičku. Ta se oficiálně přidává na seznam mých nejoblíbenějších fantasy sérií, na kterém jsou třeba Havraní kruhy, Naslouchač nebo Snílek neznámý. A věřím, že ti, co už Ranhojičku četli, mi určitě dají za pravdu.

Třetí díl se mi líbil asi nejvíc ze všech. Byl neskutečně akční od začátku až do konce a jak je u autorky zvykem, opět tam sypala jeden zvrat za druhým. Jen jednou se mi stalo, že jsem ho uhodla dopředu, ale jinak jsem pořád valila oči, jak mě autorka nepřestávala překvapovat. Nechyběl perfektní vývoj postav ani dokonalé zakončení celé trilogie. A i když romantická linka nedopadla tak, jak jsem doufala, nakonec jsem byla i v tomhle ohledu vcelku spokojená.

6 27.11.2023

Když jsem zjistila, že je tahle kniha ještě delší než Láska po španělsku, moc se mi do ní nechtělo. Vůbec jsem nechápala, jak dokázala autorka rozepsat romantický příběh na 500 stran. No, nakonec to bylo totálně boží a vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby to bylo ještě delší. 1000 stran Naomi a Knoxe? Klidně!

Příběh mě bavil od první do poslední stránky, ačkoliv byl v některých momentech předvídatelný (jak už to u romantických komedií bývá), bylo tam i dost okamžiků, kdy mě autorka dokázala překvapit. A hlavně to bylo neskutečně vtipné a akční, pořád se něco dělo a to je přesně ten důvod, proč jsem si tuhle romantickou komedii tak zamilovala. Jedna z nejlepších knih tohoto roku! A už se nemůžu dočkat, až si přečtu i další díly z téhle série.

1 27.11.2023

Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností, už ten název ve mně vyvolal dojem milého a laskavého čtení a přesně takový tento příběh opravdu byl. Něco jako young adult verze Romantických útěků od Julie Caplin - při čtení na vás dýchne atmosféra deštivého Londýna a z každé stránky ucítíte vůni horkého čaje a čerstvého kubánského pečiva. Takhle knížka má prostě všechno - lásku, jídlo, hvězdy... A já jsem si jí naprosto zamilovala.

V příběhu se řeší i pár vážnějších témat, jako je ztráta blízkého člověka, komplikovaný rozchod, rodinné vztahy a spousta dalších. Ale jsou tu v takové míře, že kniha stále působí jako miloučká oddechovka. Kéž by takových vycházelo víc!

27.11.2023

Tohle je kniha, která mi nejvíce připomíná Volání netvora od Patricka Nesse. Krásná, ale zároveň smutná, přesto plná naděje a lásky. Ale Julie a žralok má za mě ještě něco navíc. Knížku zdobí nádherné ilustrace Toma de Frestona, které příběh proměnily přímo v mistrovské dílo.

Ať je vám osm, osmnáct nebo osmdesát, jsem si jistá, že si v příběhu najdete něco, co vás okouzlí. Mně se třeba moc líbilo nehostinné prostředí Shetlandských ostrovů na severu Skotska a propojení příběhu s informacemi z mořské biologie, kterou se zabývala maminka hlavní hrdinky. A nesmím zapomenout na Nudli!

2 13.10.2023

Autorčina předchozí kniha mi nesedla tematicky ani stylisticky, proto jsem dlouho přemýšlela, zda se do Těl budu pouštět. Lákalo mě ale téma vztahů mezi matkou a dcerou, takže jsem knížce dala šanci a dobře jsem udělala, narozdíl od Prasklin byl román Těla mnohem stravitelnější jak námětem, tak stylem psaní, a to mě potěšilo natolik, že si ode mě knížka nezaslouží méně než plný počet hvězd.

Příběh je vyprávěný z pohledu šedesátnice Marie, která po smrti manžela žije sama a přivydělává si hlídáním dětí, a její dcery Rózy, která se sama brzy stane matkou. Především vyprávění starší Marie mě velmi zasáhlo, možná i z toho důvodu, že sama matkou nejsem a neprožila jsem si tuhle ztrátu ve chvíli, kdy dcera dospěje a začíná vést vlastní život. Zároveň jsem ale chápala i Rózu, k jejíž roli mám o něco blíže. Vlastně to byl hodně smutný příběh, bohužel i velmi pravdivý. Já mám tyhle depresivní počiny českých autorů prostě ráda a Těla nejsou výjimkou.

4 19.09.2023

Casey McQuiston patří k mým nejoblíbenějším autorům LGBTQ+ románů, takže jsem se na tuhle novinku opravdu těšila, ačkoliv jsem už z ohlasů zahraničních čtenářů tušila, že bude trošku slabší než předchozí knihy. A musím potvrdit, že Červená, bílá a královsky modrá ani Poslední stanice to není.

Knížka není špatná, to vůbec! Obzvlášť pokud nemáte v žánru YA contemporary moc načteno, myslím, že by se vám Shara mohla vážně líbit. Bohužel, mně v tom chyběl ten humor a originalita, které jsou pro romány Casey McQuiston tak typické. A neřeším ani tak podobnost s Papírovými městy od Johna Greena (která je teda do očí bijící), ale mně už zkrátka tahle knížka neměla co nabídnout.

O tom, jak nevýrazná tahle kniha byla, vypovídá i to, že mám přesně týden po dočtení a já už si z ní prakticky nic nepamatuju a musela bych dlouho lovit v paměti, abych si vzpomněla aspoň na některý moment z příběhu. Bohužel se mi do srdce nezapsaly ani postavy, které mi byly nesympatické a ať jsem se snažila jakkoliv, nedokázala jsem se do nich vžít. Takže za mě průměr.

19.09.2023

Kniha s děsivým názvem a výraznou obálkou, na které herečka drží urnu, musí zaujmout snad každého. A doufám, že tahle kombinace skutečně dokáže přilákat těch čtenářů co nejvíce, protože tento memoár je jeden z těch, které opravdu stojí za přečtení.

Jennette McCurdy se proslavila zejména jako dětská herečka a ač mi jméno jako takové nic neříkalo, seriály iCarly a Sam & Cat jsem přece jen jako malá zaregistrovala. Nicméně životní příběh Jennette je natolik šokující a zajímavý, že si knihu může přečíst prakticky kdokoliv.

Herečka se v knize vrací ke vzpomínkám na své dětství a dospívání s matkou, která svou dceru kontrolovala a ovládala ve všech oblastech života. Oblékání, hygiena, jídlo to vše u Jennette až do nějakých 16 let řídila matka, která ze své dcery chtěla vytvořit dokonalou filmovou hvězdu, kterou se její matka dříve sama toužila stát.

Příběh Jennette byl naprosto šílený. Prošla si vším možným, nejvíce pak bojovala s poruchou příjmu potravy, kterou u ní matka vyvolala. A ani poté, co zemřela, se Jennette od své matky nedokázala odpoutat. Bylo to silné čtení, smutné, ale naprosto skvělé. Díky krátkým kapitolám stránky mizely pod rukama a navzdory těžkým tématům se knížka četla velmi lehce. Velké doporučení na jednu z nejlepších knih tohoto roku!

2 19.09.2023