Lost Soul komentáře u knih
Mám ráda příběhy, které začínají nezávisle na sobě a postupně se osudy jejich hlavních hrdinů začnou propojovat.
Z povídek je poznat, že autor je básník. Občas těch poetických obratů a metafor bylo až příliš. Nejlepší povídky - Mapa Anny, Architekt a Růst krystalu.
Plný počet hvězd za to úžasné ztvárnění, příběh nebyl až tak originální, ale líbil se mi ekologický podtext.
Líbilo se mi to hodně, kdyby byly vynechány vraždy, tak by to vůbec nevadilo. Tato příběhová linka mi opravdu přišla zbytečná. Pan Hvorecký by klidně mohl psát průvodce, jde mu to, na rozdíl od jiných čtenářů jsem se nenudila, bylo to zajímavé.
Velký zážitek - smutná báseň v próze. Někdy bývám netrpělivá a přeskakuji popisy krajin a rozčilují mě postavy, které jsou nejisté, pasivní a příliš vše řeší, ale v této knize jsem nevynechala ani řádek. Každá věta měla své místo a smysl, žádný pocit, pochybnost, či radost nebyli zbytečnými. Doporučuji všem, kteří mají rádi romány, v nichž nejde ani tak o děj, o pointu, ale o vychutnání si potěšení z četby dobré knihy. Velká pochvala překladateli.
Nemám ráda romány Jane Austen, ale líbil se mi film Pýcha a předsudek, tak jsem se rozhodla, že si to zkusím přečíst. Nejdřív jsem se nemohla začíst, protože jsem měla zmatek v postavách, ale pak mě to chytlo a dočetla jsem víceméně jedním dechem. Bavilo mě to, možná také proto, že jsem to nebrala vážně, ale jako parodii :)
Měla jsem příliš velká očekávání, takže jsem byla zklamaná. Příběh nebyl špatný, ale poměrně naivní. A vše nám bylo zbytečně vysvětlováno, takže si dovoluji tvrdit, že cílovou skupinou pro tento román jsou dospívající a mladí lidé tak do pětadvaceti let, kteří se patrně s hlavní postavou lépe ztotožní a kteří to vysvětlování také asi budou potřebovat více než my starší :)
Velké zklamání, na román jsem se moc těšila, protože předchozí knihy Z. Smith byly skvělé. Nicméně toto byla nuda - nezajímaví hlavní hrdinové, jejich prázdné životy mě nedokázali ničím zaujmout, nezaujali mě ani popisy Londýna.
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec jsem dala čtyři, protože mě nadchly poslední dvě části románu - události viděné očima desetileté nadprůměrně inteligentní holčičky Brooke a vzpomínky paní Youngové.
Jinak proud myšlenek jednotlivých postav byl někdy nezajímavý a nebylo snadné udržet pozornost. Miles - host, který se rozhodne zavřít v pokoji pro hosty - mi připadal divný a nesympatický. Je to experimentální literární dílko.
Krásně napsané, autorka má cit pro jazyk, vybírá si i zajímavá témata. Příběhy jsou hodně smutné, takže ač je sbírka útlá, trvalo mi několik měsíců, než jsem ji dočetla. Nevhodné číst během pošmourných podzimních a zimních odpolední :)
Velký zážitek, čtenáři si občas stěžují, že jim ze začátku nebylo jasné, kdo je kdo, ale já jsem se v postavách nijak neztrácela a moc se mi líbilo prolínání jednotlivých příběhů i postava Marty, jejímž vyprávěním začínala většina kapitol.
Kdyby mi bylo kolem dvaceti, byla bych nadšená. Žhavé novinky ze světa výpočetní techniky pomáhají luštit záhadu spojenou s klasicky vydávanými knihami. Navíc záhadu, jejíž rozluštění může vzkřísit z mrtvých ty, kteří byli do projektu zapojeni od samého začátku. Nicméně už mi dávno není dvacet let, takže mě to trochu štvalo. Stejně tak ti unylí "Googláci". Hlavní postavy jsou jen zběžně popsány, o nikom se toho moc nedozvíte, nicméně nikdo extra sympatický se v příběhu neobjeví. Maximálně starý pan Penumbra :)
Kniha má dobrý potenciál, ale po literární stránce nic moc. Jednoduché čtení pro dospívající, které víceméně neurazí.
Byla jsem hodně zklamaná. Těšila jsem se na Murakamiho magický realismus, na nějaké nevysvětlitelné události, tajemné postavy a nic :( Hlavní hrdina je slaboch, který za sebou stále vláčí křivdu z mládí a utápí se v sebelítosti. Je to takové nemastné neslané.
Na knihu jsem se hodně těšila, ale byla jsem docela zklamaná. Nejen že hlavní hrdinka byla velice nesympatická osoba, ale nelíbil se mi ani ten senzacechtivý styl, jakým byla kniha napsána.
Ian Banks mě utvrdil v tom, že je velmi invenční spisovatel, byla jsem hodně nadšená. Příběh místy dost drsný, ale skvěle napsaný.
Fascinující, místy téměř detektivní příběh pětadvacetiletého Nicholase Orfa na řeckém ostrově Fraxos. Tajemný Maurice Conchis a jeho divadelní společnost se hlavnímu hrdinovi rozhodli zpestřit život a ukázat mu, v čem spočívají ty správné životní hodnoty.
Myslím, že člověk knihu dostatečně ocení po té, co si ji přečte minimálně dvakrát. Při prvním čtení napjatě obracíte stránky, abyste se dozvěděli, co se na ostrově vlastně děje. Až při dalším čtení si člověk vychutná jednotlivé příběhy, které Conchis Nicholasovi vypráví a pořádně se zamyslí nad chováním jednotlivých postav.
Jako obvykle dobře napsané a skvěle přeložené, ale zbytečně zdlouhavé, ta poslední část, kdy se přidala k odborářům, už mě moc nebavila, ačkoliv se tam všechno pěkně uzavřelo.
Nejsem ta správná cílová skupina, takže mi to přišlo jako zbytečně divoká slátanina, která spoléhá na to, že všichni budou hltat i další díly a dočkají se vysvětlení v pokračování ságy. Nesympatické postavy, ale hodně zajímavé prostředí - Londýn a zničený Oxford, díky kterému jsem to dočetla do konce.