Litocha komentáře u knih

Tohle je prostě milá knížka. Nenašla jsem v ní sice nic třeskutě originálního (snad jen ta turistika se v knížkách moc často neobjevuje), ale postavy měly mile specifické rysy (včetně jistého podivínství) i rodinné zázemí, uvěřitelné problémy a prostě mě bavilo o nich číst. Lennon byl zlatíčko, Reagan kravka, Brett jiný kus hověziny a pro tatíka Dana vůbec nemám slov. Četlo se to hezky, občas jsem jen trošku zvedala obočí nad americkým způsobem života (třeba pití kávy čtrnáctiletou holkou). Kreslené mapky byl milý bonus (ještě bych ráda viděla Lennonovy kresbičky).

16 19.10.2020

Knížka je opravdu vhodná jako první čtení – má krátké jednoduché věty a velká písmenka. U našeho malého (ještě nečtenáře) zabodovala vylíčením lumpáren (mimochodem dost přesně odpozorovaných) dětí před spaním, takže jsme ji museli číst rovnou dvakrát za sebou. Nejvíce se mu zamlouvala králičí polštářová bitva. (Taky ho zaujalo, že se chlapeček jmenuje Lasse stejně jako v Dětech z Bullerbynu.) Mně chyběla trošičku dotaženější pointa a bohužel se mi moc nelíbily ani obrázky.

10 17.10.2020

Knížka mě okouzlila. Úžasné ilustrace doprovázené křehkým příběhem o obyčejně neobyčejném dobrodružství. Krása. Zážitek.

16 16.10.2020

Už nějaký ten pátek mám kvůli své přezdívce slabost pro mamuty, a tak jsem fandila spíše srstnatému chobotnatci než rozjíveným pračlovíčkům. Chvílemi – zvláště ze začátku – mi knížka připadala násilně humorná, ale když jsem na to přistoupila, pobavila jsem se. Nejhezčí momenty byly ty dva s trestem pro rodiče.
(A mamutí stehýnko se u nás vžilo, při kočkování se synem občas tohle sousloví používáme.)

11 16.10.2020

Dětský reálný příběh o obyčejných i méně obyčejných dobrodružstvích kluka a jeho fenky s jemným náznakem humoru se trefil do vkusu hlavně mému pětiletému. Mně k většímu nadšení něco nedefinovatelného chybělo. Možná větší lehkost? Více nadhledu? Přijde mi, že autorčin tatínek si v Radovanových radovánkách s příhodami malého kluka poradil líp.
Jinak jsem ale za objevení téhle knížky ráda – v poslední době jsme zaplaveni zvířecími příběhy nebo různými pohádkovými motivy, a tak bylo tohle vyprávění „ze života“ vítaným zpestřením.

7 16.10.2020

Zpočátku na mě byla knížka poněkud epizodická a králík trošku přemoudřelý. Postupně si mě ale získal a lhala bych, kdybych řekla, že jsem na konci nebyla dojatá. Obrázky jsou mile svěží, na příběhu je poznat, že je opravdu prožitý a pobavila mě pojmenování dospělých a novotvary (třeba Taktrochuplyšák). Navíc velké obrázky a menší množství textu jsou zárukou úspěchu, takže věřím, že se knížka bude líbit i dětem.

13 16.10.2020

Na jedné straně hezky vykreslené postavy a vztahy (tady je poznat, že je autorka žena), až starosvětská atmosféra, sympatická postava hlavního vyšetřovatele i mnoha lidiček z umělecky založené vesnice, lidské a uvěřitelné povahy lidí, absence potoků krve a důraz na zjištění motivace a charakteru zúčastněných, zamyšlení o lidské nátuře, zajímavé okořenění v podobě vztahu anglofonních a frankofonních Kanaďanů.
Na straně druhé velmi pozvolné tempo, trocha nedomyšlenosti (třeba to s tím domem oběti) a neskutečně protivná Yvette Nicholová, která se sice jevila nadějně, ale pak už se chovala jako čím dál větší sebestředná koza. Chyběl mi větší spád a něco, co by u mě vzbudilo silnější pocity.
Takhle byla knížka fajn a příjemná, ale nepřikovala mě k sobě. Další díl ale určitě časem vyzkouším.

19 14.10.2020

Rozverný příběh králíka, který se kvůli své posedlosti mrkví chová poněkud sobecky. Krátký rozsah s množstvím hezkých ilustrací, jednoduchý příběh postavený na gradaci, humor přizpůsobený chápání malých dětí a závěrečné poučení dělají z knížky vhodného kandidáta na čtení se školkovými dětmi.

9 14.10.2020

Emotivní a ne zrovna radostný příběh o věcech, které by v ideálním případě žádné dítě nemělo řešit. O tom, jak na nás dopadne smrt blízkého, jak poznamenává vztahy s naším okolím. Jak jsme mnohdy uzamčeni ve vlastním smutku a nemáme sílu všímat si druhých. A o radosti ze života a útěšné i drásavé síle vzpomínek. To vše s trochou nadpřirozena a zvláštním kontrastem dusivého smutku a vánoční atmosféry. A taky o tom, že každé dítě si zaslouží Vánoce a někoho blízkého. Vše podpořeno mnohdy až magickými ilustracemi Lisy Aisato.
Varování pro citlivější povahy: najděte si na čtení klidné místo. Konec mě dojal, což za knihovnickým pultem, kde jsem knížku dočítala, nebylo právě ideální...

13 14.10.2020

Vzhledově krásná (ilustrace se mi opravdu líbily), ale „příběh“ je vlastně jen do slov oděná početní úloha.

7 14.10.2020

Myšlenka moc pěkná – propojení písniček (které se přes QR kód dají vyhledat a poslechnout), naučného obsahu na ekologické téma, příběhu a ilustrací. Bohužel ale příběh trošku drhnul a snaha za každou cenu zveršovat přímé řeči působila poněkud strojeně.
Oceňuji množství informací z odpadového hospodářství - jaký kontejner na co, co tam patří a nepatří, efektivita recyklace, tipy na praktické využití obalů... Je tady vidět snaha dětem přiblížit fakta, takže se třeba množství odpadu přepočítává na slony, plejtváky a železniční vagóny. Na některých místech je ale vyjadřování pořád zbytečně složité (třeba výrazy jako rapidně nebo kontaminovat).
Jinak je knížka na pohled hezká, s velkými písmeny myslícími i na nepříliš pokročilé čtenáře (nevím ovšem, jak budou přijímat změnu písma v naučných pasážích).

8 14.10.2020

Blbůstka, chvílemi i docela vtipná a výstižná, na pár minut. Pobaví a pak vyvane z hlavy.

9 14.10.2020

Tohle nebylo dobré. Začátek byl docela slibný, ale od chvíle, kdy se jí vnutil do bytu, šlo všechno do kytek. Halda klišé, povrchní postavy, minimum děje, nepřesnosti a nepravděpodobnosti (Maggie sice nikdy neletěla letadlem ani nejela lodí, ale pas určitě vlastní, že? Pokud vím, Bahamy jsou samostatný stát...). Další věc je naprosto nevěrohodný vztah - po týdnu stráveném v posteli je z toho věčná láska?
Celkově sice knížka celkem ubíhala, ale byla bez náboje, a kdo mi opravdu pil krev, byl Ben - namachrovaný manipulativní sobec, děkuju pěkně za takový dáreček. Maggie mi nijak strašná nepřišla, jen mě dráždilo, když ji sice Benovo chování pána tvorstva vytočilo, ale ách, já po něm tak toužím, tak sebou nechám radši vláčet.
A co měl znamenat ten nedomrlý konec?
Je to zkrátka tuctová romance s větším počtem sexuálních scén - bez jakékoliv osobitosti a originality. Autorka to umí mnohem líp.

15 09.10.2020

Poslední kvakožbluňskovské příběhy a předposlední lobelovka (už nám toho moc přečíst nezbývá). I tady si braši užijí spoustu švandy a přiměřenou porci pohrom, je to ale i krásná lekce o přátelství, empatii a dětském pohledu na svět.

9 07.10.2020

Poslední dobou mám štěstí na krtčí knížky :) Po Myši a Krtkovi další kouzelná záležitost, přestože tenhle příběh je o poznání jednodušší. Ale ty ilustrace! A k tomu ještě zábavnost, pomoc druhému, radost ze života, objevování světa... vše směstnané do hrstičky vět. Krása. (Ať žijí výtvarníci-spisovatelé! Často je to pastva pro oči a pohlazení po duši.)

10 07.10.2020

Kouzelné. Miloučký, optimistický příběh vyjádřený jen několika slovy a úchvatné obrázky. Tahle knížečka pro nejmenší by si zasloužila, aby ji znalo více lidí.

6 07.10.2020

Tuhle knížku jsem dostala kdysi dávno na konci mateřské školky a v hlavě mi z ní zůstala jen scéna, jak Slůně vždycky upadlo, když se snažilo při rozcvičce dát všechny čtyři nohy k sobě. Z nostalgie jsem knížku vytáhla pro svého potomka, ale moje prvotní nadšení (první dvě příhody mě pobavily) začalo brzy uvadat. Texty byly zdlouhavé, s neustále se opakujícími situacemi (vím, že to mělo znázorňovat myšlení a chování malých dětí, ale mě to prostě vytáčelo), zvířátka mnohdy protivná (zvláště natvrdlá a hádavá Opička a přemoudřelý Papoušek), dráždila mě i předmluva a doslov (s těmi familiárními kamarádíčky) a připadalo mi, že se knížka snaží napodobit Medvídka Pú, ovšem bez jeho odlehčenosti a nadsázky. Z dvaceti příběhů se mi líbily jen tři a půl, knížku jsme měli doma rozečtenou opravdu dlouho a malý na ni brzo zapomněl, takže jsem mu ji ani nedočetla. Navíc má sice krásné ilustrace, ale z dnešního pohledu už je zastaralá, moje dítě se domáhalo více obrázků.

9 05.10.2020

Výtvarně je knížka nádherná, samotný příběh a jeho vyznění jsou chvályhodné, bohužel text výrazně pokulhává. Toporné, zkratkovité formulace se prolínají s křečovitou snahou alespoň část textu zveršovat, takže se mi mimořádně špatně předčítala. Škoda, protože místy nesměle probleskuje záblesk humoru a protože se příběh zabývá rodinnými vztahy a podporou, touhou po domově i po dobrodružství. Kdyby byla líp napsaná a/nebo přeložená, mohla to být moc hezká knížka.

11 05.10.2020

Další porce Tappiho příběhů - jsou kratičké, s jednoduchou zápletkou, s častým odkazem na přátelství a s poučením. Tahle soudržná parta z Šeptajícího lesa je fajn, i když se mi o něco více líbil dobrodružnější a propracovanější příběh pro starší děti (Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa). Obrovskou službu dělají knížce obrázky.

8 02.10.2020

Knížka mě i syna (5 let) okouzlila. Příběh je akorát tak (málo) složitý, aby ho pobralo malé dítě, dobrodružný, fantazijní, ale s využitím dětem známého prostředí, a navíc ještě trošku relativizuje stereotypně pojímané dobro a zlo. Doplňují ho hezké ilustrace. Jen mě zarazilo poměrně velké množství obtížných a zastaralých, knižních výrazů, časté vysvětlování požitek z knížky trošku kazilo. Jinak si ale autorka odskočením si ke knížkám pro nejmenší ostudu neuřízla.

12 01.10.2020