LexiS
komentáře u knih
S láskou Rosie
Cecelia Ahern
Opět jsem si po nějaké době přečetla knihu, která je zfilmovaná.
Nemůžu říct, že by kniha byla horší nebo lepší. Je v ní toho o dost víc... Ale možná až tak moc, že je to na škodu.
Posledních 150 stran už jsem se musela hodně držet, abych to dočetla. Naštěstí se to čte, tak rychle, že se stačilo trochu kousnout a už byl konec.
(Celkově to bylo mých nejrychleji přečtených 450 stran v životě.)
Byl pro mě hodně velký šok, že je to CELÉ psané jen pomocí mailů, dopisů a chatů. A úplně mi to nesedlo, ale v průběhu mi to alespoň přestalo vadit.
Nemůžu nesrovnávat s filmem, ale první část byla jak reklama na antikoncepci. Do filmu přidali možnost adopce a je až dojemné, když se Rosie rozhodne si dítě nechat. V knize vyloženě dlouho fňuká o tom, jak ji to zničilo život a tečka.
Celý děj popisuje několik desítek let a je hezké, jak se život všech postupně mění a vyvíjí. A hlavně, že historie má tendence se opakovat. Potom už nedržíte palce jen Rosie, ale i její dceři.
Najdeme zde i pár skvělých hlášek u kterých vyprsknete smíchy. Zvlášť chatování Rosie a Ruby stojí za to.
Doufám, že běžný život obyčejného člověka neobsahuje tolik překážek jako ten od Rosie a Alexe, protože jinak se spousta z nás má na co těšit. Každopádně celou dobu budete čekat, kdy konečně najdou to společné štěstí. A pokaždé, co jim to nevyjde má člověk chuť tam na ně vletět a trochu jim pomoct. Takže vlastně i o emoce není nouze.
Jako bonus si nejspíš odnesu, že už nebudu vědět, jak se píše slovo pořád.
(Děkuji za autoopravu)
Hodnotím 3/5 hvězdiček. A zůstanu u filmového zpracování. Opravdu mám dojem, že film je zakončen v pravou chvíli.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
Tak na to, že to má být horor, tenhle díl vůbec nebyl strašidelný. Neobjevil se ani lehký záchvěv strachu.
Spíš než horor, to připomínalo pohádku. Ale nestěžuju si. Jako lehká jednohubka mi to přišlo ideální.
Párkrát se v knize objevilo pár nesrovnalostí, ale vzhledem k jednoduchosti to čtenář rychle přejde, aby mohl zjistit, jak to dopadne.
Za milé zpříjemnění večera dávám 3/5 hvězd.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Byla jsem trošku skeptická, když ze dne na den bylo na všech sociálních sítích Čtvrtého křídla všude plno.
Každopádně i když jsem většinou zdrženlivá a knihy, kolem kterých je tolik povyku většinou čtu až se zpožděním, když to největší pozdvižení opadne, tady jsem udělala výjimku.
A nelituji, protože tohle je přesně můj šálek čaje.
Autorka nečeká, rovnou nás vhodí do děje a doslova hned se chystá hlavní hrdinku zabít.
Spousta lidí psala, že se kniha podobá sérii Divergence. A taky jsem to tam viděla. Jenže Čtvrté křídlo vezme celou Divergenci do hrsti a naprosto ji rozdrtí.
Tady totiž postavy utrží nejedno zranění a zlomeninu. Tady se i umírá. A to často.
A ne jen na začátku, nezachrání vás totiž ani fakt, že už máte svého draka.
Postavy jsou skvělé, opravdu si většinu z nich oblíbíte a ten zbytek budete nesnášet. A tak trochu si přát, aby už i na ně došlo.
Violet je silná hrdinka ve slabém těle. Přesto se nebojí vyskakovat si na silnější nebo i na postavy ve vyšším postavení. Ale není jen tvrdohlavá, pro své přátele by udělala všechno. Navíc její recitace úryvků učebnic je originální způsob, jak nás nenásilně seznámit s fungováním světa a nebo s jednotlivými druhy draků.
Dain mě neskutečně štval celou knihu. Taky mohl sem tam Violet podržet.
Xaden se má nejspíš stát novým Rhysandem. Podobnost tu za mě je velká. A chvíli jsem si myslela, že by ho i mohl trumfnout. No Rhys je jen jeden. Přesto se Xaden zařadil možná i do Top pětky mých knižních bookboyfriendů.
Chemie nebyla nikdy můj oblíbený předmět, ale chemie mezi Violence a Xadenem? Wow. Věděla jsem, že tady to prostě funguje, když jsem se při každé jejich scéně přiblble usmívala a spokojeně kopala nohama.
Tohle vystihuje Violetina připomínka: "Tebe přece nepřitahují toxičtí muži."
Je to totiž věta, která ve světě knihomolů nikdy nemůže být pravdivá. No prostě morally grey is my favourite colour.
Dračci jsou taky naprosto skvělí. Taky bych jednoho chtěla. Jenže já bych umřela už na lávce.
Neskutečně mě bavily i poučky na začátku každé kapitoly a vizuální provedení je top strop.
Tahle kniha prostě funguje a to i přesto, že je nakonec docela jednoduchá a sem tam i předvídatelná. Je zde spoustu klišé, ale přesně těch, které tak v knihách zbožňujeme (už snad chyběla jen jedna postel). Navíc jsou velmi dobře napsané.
Vůbec by mi nevadilo, kdyby to bylo i delší a byly zde scény, které jsou jen stručně sepsané, že se to stalo třeba den předtím, nebo byly schválně ukončeny dřív.
Chvíli jsem měla pocit, že by SJM mohla mít konkurenci, ale na její vymakané a provázané světy jen tak něco nemá. Ale kdo ví, třeba nás ještě další díly překvapí.
Už jen ve zkratce. Je to kniha, která si ten hype rozhodně zaslouží. Prostě definice nadupané knihy.
S radostí hodnotím 5/5 hvězdičkami.
Zrádné srdce
Mary E. Pearson
Od prvního dílu docela posun - asi tak na tři a půl hvězdičky.
Ale za mě tam je prostě abnormálně
málo akce. A to málo, které tam je, zakryjí sáhodlouhé popisy.
Doufala jsem v nějaké vygradování magie a taky jsem dostala jen našeptávání větříku jako v prvním díle.
Docela zajímavé byly nové postavy, zvlášť Komizar (ano, opět jsem propadla kouzlu padoucha). Líbilo se mi zase malé odtajnění jejich minulostí. Ale co bylo jako trn v oku, tak to, že Lia má lepší chemii snad se všemi než s jejím objektem lásky. Jak si má člověk užít milostný trojúhelník, když to na jedné straně prostě nedrží?!
Naštěstí se kniha četla lépe a rychleji než první díl. Venda je docela zajímavé místo.
Co pokládám za další malý kámen úrazu, tak historii, kterou zase zakryjí příběhy, které Lia potom vypráví. Mám docela guláš v tom, kdo je čí sestra a kdo dcera... Nebo kdo koho unesl nebo ne.
Všimla jsem si navíc, že autorka má problém, když se na scéně objeví víc jak dvě postavy. Potom je téměř nemožné udržet pozornost u toho, kdo zrovna mluví, nebo kdo co dělá.
Asi ve třech kapitolách se zdálo, že písmeno U odjelo někam na dovolenou. Těch chyb tam bylo dost.
Takže pohodová dobrodružná knížka pro někoho, kdo s tímhle žánrem začíná? Určitě.
Ale super fantasy, které jsem čekala já, už z toho ten třetí díl nejspíš neudělá.
Na neVěčné časy
* antologie
Od knihy jsem čekala trošku něco jiného. Nejspíš kvůli obálce, názvu a pár recenzím, které mě nalákaly.
Nejsem úplně fanda povídkových knih a ani tato kniha to nezmění.
Ovšem povídky byly zajímavé. Některé více než jiné. Některé nebyly tak docela můj šálek čaje a zdály se mi lehce kýčovité.
Avšak u většiny z nich jsem se musela na chvíli zastavit a zamyslet se, jak by to mohlo fungovat v našem světě, nebo jak bych se v dané situaci sama zachovala.
Rozhodně se jedná o zajímavé dílo, ale mě víc než obsah zaujalo provedení.
Naprosto dokonalá obálka, oboustrannost, ilustrace... Klobouk dolů, protože je to opravdu originální.
3,5 z 5 hvězdiček.
Falešný polibek
Mary E. Pearson
Na to, jak vysoké má kniha hodnocení, jsem byla překvapená, že se v celém příběhu vlastně nic neděje. Jakože vůbec nic. A když už se zdá, že po dvou třetinách konečně přijde akce, tak zas nic.
Celé je to postavené na tom, že člověk neví, kdo je princ a kdo je zabiják. Takže během kapitol máme nějakou svou představu, kterou pak člověk zase zavrhne, pak se k ní vrátí, a tak dál. Navíc jsou všechny tři hlavní postavy ulhané, jak se snaží neprozradit. To je sice fajn, ale jen tohle bohužel nestačí.
Očekávala jsem spoustu akce a zvratů. A dostala jsem vyčerpávající květnaté popisy a spoustu, ale opravdu spoustu putování. A musím říct, že to v knihách zrovna nemusím. A tahle kniha můj názor rozhodně nezměnila.
Navíc mi nesedly ani postavy. Autorka se je snažila mít strašně propracované, ale možná až tak moc, že se mi zdály prostě prázdné. A jakékoliv vztahy mezi nimi strojené, bez chemie.
Je jasné, že to autorka psala tak, aby nebylo jasné, kdo je kdo. Ale když už to bylo odtajněno, tak bych čekala, že se tak i začnou chovat. Ale oni jako by zůstali v rolích, které si pro sebe sami vymysleli jako krytí.
Bylo tam i pár úsměvných situací, které byly neskutečně nedomyšlené. Vážně si neumím představit, že armáda vojáků na koních má sebou i lopaty na pohřbívání mrtvých.
Opravdu strašně moc doufám, že je to jen rozjezdový hodně vleklý první díl. A že se můžu těšit na pořádně silnou hrdinku a vymakané fungování světa, spoustu zvratů a akce. Protože náznaky tam byly!
Mimochodem viděli jste tu obálku?
Hodnotím slabšími třemi hvězdičkami.
Mráz nebo noc
Sara Raasch
Lepší než druhý díl, ale neskutečně utahané. Dala mi zabrat, a četla jsem to strašně dlouho, i přestože stránky docela rychle ubíhají.
Ale považuji to za uspokojivé zakončení série.
Opět slabší tři hvězdy. Možná kdyby to byla duologie, bylo by to lepší.
Námi to končí
Colleen Hoover
No... Od CoHo jsem četla kdysi dávno Bez naděje (už si z ní nic nepamatuju) a minulý rok Vzpomínky na něj, která mě docela zklamala.
Ale už jsem alespoň tušila do čeho jdu... A bylo to přesně jak přes kopírák:
- Hned v první kapitole se samozřejmě objevila skoro sex scéna, kterou něco překazilo.
- Alespoň jedna postava tady musí být naprostá chodící červená vlajka.
- A na to, že jsou knihy psané s účelem člověka emocionálně naprosto zničit, tak u mě nevyvolají víc než pokývnutí hlavou s tím, že je to opravdu vážné téma, jenže autorky jednoduchý styl psaní ve mě absolutně nic nezanechá.
Dost možná na tom měla velký podíl právě postava Rylea. V poděkování autorka píše, že často přemýšlela, jestli ho neměla vykreslit jinak, protože se do něj sama zamilovala v průběhu psaní.
A já to doslova nechápu.
Tahle postava byla vyloženě anti-sexy. Pardón ale chlap, který klečí na kolenou a vyloženě škemrá o sex? To bylo tak ubohé, že jsem s knihou chtěla seknout a musela jsem si dát pauzu. A pak ještě jednu, když ji popadl do náručí a odnesl si ji, asi jako to dělali pravěcí lidé za vlasy do své jeskyně. On k tomu ovšem zvolí svoji ložnici v bytě, kde se zrovna nachází asi 100 lidi na večírku. Ew.
Jednoduše jsem na něm neviděla nic, co autorka nejspíš zamýšlela. Protože s ním vlastně nevytvořila jedinou scénu, kdy by mu nešlo jen o sex. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se zajímal o Lily jako takovou.
Rozhodně mě víc bavily části s Atlasem, ačkoli zápisky deníku mi přišly, jak psané dvanáctiletým dítětem, než dospívající dívkou.
Když k tomu připočteme ještě sem tam divné skoky v čase a sem tam velice nepravděpodobné situace, tak z toho dostaneme asi déčkový příběh, který můžeme běžně zkouknout na televizi Barandov.
Ale přesto všechno, je tohle kniha, u které jsem moc ráda, že se snažím knihy za každou cenu dočítat.
Své poselství předala, protože kolikrát jsem si taky říkala, že nechápu, jak může žena zůstat s chlapem, který ji mlátí. Teď už to vidím i z druhé strany.
Navíc se to čte svižně. Kniha je plynulá, ale dost předvídatelná.
No mám z toho vlastně docela rozporuplné pocity.
Hodnotila bych slabšími třemi hvězdičkami. Od autorky si už ale asi nic nepřečtu. Očividně mi její styl psaní a zpracování vážných témat nesedí.
Každý tvůj nádech
Jennifer L. Armentrout
No, a jak to tak někdy bývá, tak se finále zrovna nevyvede podle očekávání.
Tento díl má nejmíň stránek ze všech tří dílů a já bych ho klidně byla schopna zkrátit ještě tak na půlku, možná i míň.
První dva díly byly opravdu něco skvělého, ale tenhle už zas tolik ne.
Líbí se mi, že se milostný trojúhelník rozsekne hned na začátku, ale potom už jsme svědky jen neustálých přeslazených něžností.
Akce je tu opravdu pomálu, humoru už tu taky není tolik a většinu času se zaobíráme jen Laylinými pocity.
A když už i smrťák v půlce knihy řekne, že se tam nic neděje, tak si člověk trochu ťuká na čelo a dumá, proč to tak autorka teda napsala.
Samozřejmě to mělo i pár dobrých částí a pokud bych čekala převážně romantickou oddechovku, tak jsem vlastně spokojená. Ale já doufala v pořádné zakončení série.
Škoda. Ale i tak jsem si sérii moc užila a budu na ni ráda vzpomínat.
Hodnotím třemi hvězdičkami.
Dotek jako led
Jennifer L. Armentrout
Jak se pozná dobře napsaný milostný trojúhelník? Tak, že i čtenář má problém se rozhodnout, koho si vybrat.
A přesně to se tady děje. Po prvním díle jsem měla jasně vybráno, po druhém už zas tolik ne. Ale nakonec přece jen jeden převýšil druhého. Takže mám jasno.
Opět to má ten správný vibe perfektní ya knihy, kdy prostě jedete jednu kapitolu za druhou. Věta "dočtu kapitolu a jdu spát" tady opět nefunguje a člověk čte i přes úplně ospalé oči.
Už teď vím, že se série zařadí do mých vůbec nejoblíbenějších. Ale přesto nemůžu dát plný počet hvězd jako tomu bylo u prvního dílu.
Vadí mi tady opakování. A to ne jen slov, kdy si autorka vyloženě oblíbí nějakou větu, kterou pak ráda opakuje co třetí kapitolu, ale i dějově už se to točilo v kruzích. Layla se do něčeho připlete, zrání se, následuje sexy scéna se Zaynem nebo Rothem a tak pořád dokola. Za tohle strhávám pár bodů.
Každopádně jsem při posledních kapitolách zjistila, že jsem si opravdu moc Laylu oblíbila. A líbí se mi, že v tomto díle má i drápky. Chtělo se mi taky zakroutit krkem všem, kdo jí chtěl ublížit.
Zayne si mě taky získal o dost víc než v prvním díle.
Rotha bych za oslovení "Prcku" poslala rovnou do horoucích pekel, ale vše ostatní to vyvažuje. U některých kapitol by mi vůbec nevadil pohled i z jeho strany.
Podtrženo sečteno, hodnotím 4,5 hvězdičkami.
Polibek bez duše
Jennifer L. Armentrout
Jak já jsem nadšená! Už je to nějakou dobu, co jsem se zamilovala do knihy od úplně první kapitoly. Má to ten správný vibe, který jsem už nějakou dobu u ya knih nezažila. Neumím to popsat jinak než slovem "svěží."
Kniha je prosycená sarkasmem téměř na každé straně a to je prostě můj šálek čaje.
Chemie mezi Laylou a Rothem? Neskutečná! Málokterá dvojice by se s nimi mohla měřit.
Jasně, že to mělo sem tam nějaké mouchy. Layla je někdy trošku naivní a opravdu někdy není zrovna nejostřejší tužkou v penálu. Ale nebyla otravná a vlastně jsem si ji moc oblíbila.
Roth je naprosto úžasný... Neví někdo, kde se dá taky jeden sehnat? Navíc oceňuji, že to není zas 500+ let starý týpek, který je strašně zblázněný do mladé hrdinky. To, že z něj autorka udělala démonické miminko, považuji za obrovský plus k dobru.
Další věc - poprosím vytetovat jednoho jednorožce. Děkuji. Ne, opravdu - takové tetování, jaké měl Roth by se mi moc líbilo.
Úsměvné bylo, že se ve škole vyučuje snad jen biologie. O takové matice nebo angličtině je tam zmínka snad jen jednou.
Doufám, že ostatní díly budou taky takhle skvělé. Protože tohle má naběhnuté stát se jednou z mých nejoblíbenějších sérii.
5 z 5 hvězdiček.
Temné a kruté lži
Ginny Myers Sain
Tak tahle kniha je jako řeka. Maličká říčka, která plynule, ale velmi, velmi, velmi pomalu plyne. Sem tam ji rozrazí nějaký kámen, ale ve finále, to velký dojem neudělá.
A když už si člověk myslí, že se teda nic velkolepého dít nebude, tak na samotném konci (doslova) se nachází prudký sráz s vodopádem.
A teď vážně... Ta kniha je dost vleklá, ale přesto stránky docela rychle ubývají. Navíc tam toho moc nepřekvapí, měla jsem jen jeden "to jsem nečekala" moment a to až na samotné finále. Postavy jsou docela ploché. Každá z hlavních postav má charakteristickou činnost, kterou opakuje v průběhu asi tak 150x (třeba prohrabování Hartových úžasných kučer, trojité otočení prstenu atd). A celkově se zde opakují slova a slovní spojení. Pokud bych si měla vsadit, které slovo je v knize nejčastěji s naprostou jistotou můžu říct, že to bude slovo zvonkohra!
Co se týče Harta, opravdu mě fascinuje jeho schopnost zapálit i naprosto zničenou cigaretu. A v údivu mě nechává především fakt, že ještě neměl rakovinu plic, když hulil jednu za druhou.
Ze samotného stylu psaní jsem měla smíšené pocity. Tohle už nejspíš udělal překlad, ale je to místy psané až moc hovorově. Jakoby až na sílu a někdy to už docela rušilo.
A těch cizích slov tam taky hlavně na začátku nebylo zrovna málo, přišlo mi to tady naprosto zbytečné, ale budiž.
Navíc jsou zde některé věci tak trochu nelogicky vyřešené. Oni opravdu mají jako maskota aligátora, ale schovávají těla všude jinde, než do jeho žaludku?!
Navíc "Letní děti" nejsou vůbec vyřešené, kdyby to alespoň bylo, že jen ony mají nadpřirozené schopnosti, ale ne... Tady vlastně celé město v něčem jede. No prostě nápad docela dobrý, ale provedení se bohužel úplně nezdařilo.
Vyzdvihnu obálku, ta je nádherná. A rozhodně cením, že se na ní dostal i Willie Nelson.
Kniha by se spíš měla jmenovat "Temné a kruté nic neříkání" protože o lži teda vůbec nešlo.
Hodnotila bych celkově dvěma a půl hvězdičkami.
Poslední gambit
Jennifer Lynn Barnes
A zase naprostá paráda!
Nejdřív jsem měla obavy, aby třetí díl měl ještě něco, co ty první dva neměly.
Přece jen hádanky Tobiase Hawthorna už byly vyřešeny. A přestože se mi zprvu nelíbila celá situace, která se zde odehrávala - únos a návrat právoplatné dědičky, nakonec jsem se od knihy nemohla odlepit a byla napnutá jak struna.
Začátek byl asi nejpomalejší z těch tří dílů, ale potom to bylo tak příjemně zamotané, že si myslím, že byl tento díl nakonec nejlepší.
Bratry Hawthorny nejde nezbožňovat - každého svým vlastním způsobem. A Avery si dle mého vybrala toho pravého pro ni.
S celým zakončením jsem nadmíru spokojená a vlastně to snad nemohlo dopadnout lépe.
Opět 5/5. Obrovská spokojenost a ještě větší doporučení k tomu.
Odkaz Hawthornů
Jennifer Lynn Barnes
Znovu perfektní!
Naše dědička prožívá další krušné chvíle - učí se žít život miliardářky a navíc si musí ujasnit své vztahy s Hawthorny.
A jeden by netušil jak moc tohle může být náročný úkol. Do cesty se jí staví nová záhada zanechána zemřelým Tobiasem Hawthornem, paparazzi jsou na každém kroku, výhružky a dokonce i hrozby z jejího blízkého okolí se jen kupí.
Člověk si potom hned víc cení svých pěti švestek na vlastním účtu, protože bych opravdu nechtěla zažít to, co zažila Avery v tomhle díle.
No řeknu vám akce tady rozhodně nechybí. Tento díl není žádný vyplňovací, tohle je jízda od začátku až do konce.
Kniha je neskutečně čtivá, obálka nádherná, teorie vám při čtení vyskakují jedna za druhou, do toho ještě neodolatelní bratři Hawthornové.
No prostě a jednoduše se člověk nenudí a navíc všechno klape jako čerstvě namazány stroj.
5/5 hvězd a skvěle započatý čtecí nový rok.
Hra o dědictví
Jennifer Lynn Barnes
No do postele!
Nejspíš jsem si nemohla vybrat lepší knihu na konec roku! Tohle mi neuvěřitelně sedlo.
Kratičké kapitoly nutí k dalšímu a dalšímu čtení, takže člověk opravdu pak jen čte a čte a najednou je kniha pryč.
Obálka? Haloooo, tohle je dokonalost!
A pak tu jsou hádanky v hádankách, člověk má opravdu chuť prozkoumat celý Hawthorne House společně s Avery. Navíc komu by se nelíbilo bydlet v takovém domě, že jo?
Celá kniha se nese v duchu jedné velké únikovky a společně s hlavní hrdinkou si jeden může lámat hlavu nad dalším postupováním. Když se k tomu zamíchají ještě čtyři bratři a jejich motivy - dostaneme tuhle dokonalost.
Měla jsem (opravdu jen na chvíli) obavu, jestli tam vše bude dopodrobna vysvětlené a bude to dávat smysl. A opravdu pomaličku všechno zapadá na své místo, všechno je krásně vysvětleno a člověk se nemusí vůbec vracet zpět, aby si ujasnil, jak to vlastně bylo, jak se u některých knih mnohdy stává.
A jako bonus, tahle kniha nemá snad jediné hluché místo. Pořád se něco děje, na konci je člověk úplně napnutý k prasknutí. Neskutečně se těším na další díly a další hádanky... A hlavně, co odhalí.
Prostě a jednoduše 5 z 5.
Nejchladnější dívka ve Městě chladu
Holly Black
Tak tahle knížka měla jeden velký problém, za který vůbec nemohla, a tím byl moje čtecí krize. Bez ní bych si to užila o dost víc, ale co se dá dělat.
Každopádně tohle je jedna z nejvíc promakaných a přitom úplně nedotažených knih, co jsem kdy četla.
Vystavěný svět byl super, upíři a jejich proměny taky, popisy hezké, sem tam zbytečně zdlouhavé. Postavy fajn, ale nevadilo by mi vidět u nich nějaký větší rozvoj.
Ale stejně jsem měla pocit, že tomu něco chybí, že to prostě něco strašně brzdí a chybí tam pořádná akce. Možná kdyby autorka víc dotáhla rozkol mezi starými a novými upíry... Nevím.
Ani to velké tajemství o nákaze mi nepřišlo bůh ví jak wow a už vůbec ne tolik, aby to mělo mít tak zásadní vliv na příběh.
Za otevřený konec a citáty na začátku každé kapitoly přičítám plusové body.
Za mě 3,5 hvězdiček.
Tajemství domu Thornů
Margaret Rogerson
Nejsem skalní fanoušek ani prvního dílu. Ne snad, že by byl špatný, jen nepředčil má očekávání, hlavně vzhledem k tomu halasu okolo.
A tady přestože jsem věděla, že to bude pohodová jednohubka, tak jsem doufala možná trošičku v něco víc.
Je to milé, hezký návrat zpět. Ale potvrdila jsem si, že ve mně opravdu první díl nezanechal bůh ví jaký dojem, když jsem si toho z knihy moc nepamatovala a tím pádem si nemohla pořádně užít jednotlivé narážky.
Víc než vztah mezi Elizabeth a Nathanielem mě bavily její rozhovory se Silasem.
Navíc jsem čekala, že nesplnitelné úkoly budou promyšlenější. Kdyby se aspoň jevily jako nesplnitelné.
Chování domu ovšem bylo milé a zajímavé, zvlášť když se dozvíme, kdo v tom měl nakonec prsty.
Takový nafukovací a zase smrskávací dům musí být docela praktické. Taky by se mi to líbilo. Ale ve finále bych s hlavními postavami bydlet rozhodně nechtěla! :D
A za co jsem nejvíc ráda, tak za to, že si můžu jakoukoli knihu otevřít kdykoli chci. Ještě, že nemají vlastní názory, tak jako v knize. :D
Doporučuji na dlouhý podzimní večer. Ani oči nebudou bolet, protože je kniha psaná velikostí písma jak pro slepého :D
Démon z lesů
Leigh Bardugo
Pohodová jednohubka!
Temnyj je moje oblíbená postava, takže jsem knihu měla na TBR už dlouho.
Hezké zpracování, zajímavý příběh, ale strašně kratičké. Zhltla jsem to za 30 minut celé.
Gallant
V. E. Schwab (p)
Člověk ví, že četl dobrou knihu, když z ní má takový ten nepopsatelný zvláštní pocit a i po dočtení nad ní stále přemýšlí.
A přesně tenhle pocit teď mám. Pořád hledám skulinky, které by vedly k jinému konci. A ne a ne je najít.
Autorčiny knihy mě prostě baví. Nekončí to tak, jak by to vyřešila většina autorů. Místo toho čtenář dostane hořkosladký konec, se kterým se buď spokojí nebo ne.
Ja jsem ovšem spokojená, přestože si nad tím budu dál lámat hlavu a zkoumat, co by mohlo následovat.
Autorčin styl psaní je nádherný, k tomu je kniha krásná i graficky. Deník (a nejen ten) znázorněný uvnitř je jedno velké wow. A přidejte k tomu pochmurnou atmosféru, která doprovází každou stranu a výsledek je perfektní.
Ja jsem moc spokojená. Přesto, že bych to na začátku vůbec nečekala, hodnotím 5 z 5.
Brána pekel
Leigh Bardugo
Teprve minulý rok jsem se seznámila s autorkou poprvé. Nejdřív jsem se jí z nějakého nevysvětlitelného důvodu vyhýbala. O to větší bylo propadnutí kouzlu jejích knih.
A ačkoli celý Grishaverse zbožňuji, k Devátému spolku mám o dost bližší vztah. Naprosto to miluju a Brána pekel na tom není jinak.
Je to přesně ten typ knihy, u které si říkáte: "Tak ještě jednu kapitolu," a najednou jste o půlku knihy chudší.
Bylo to napínavé, opět promyšlené do posledního detailu, s nádherným a bohatým jazykem.
Galaxy se tímto definitivně zařadila mezi moje nejoblíbenější hrdinky vůbec. Její humor je legendární a líbí se mi i její dospělejší já.
Tentokrát poznáme hlouběji i Alexiny přátele, kteří stejně jako Alex nejsou ani dobří ani špatní. A to mě na tom baví asi nejvíc.
Další perfektní věcí na knize je její vykreslení magie. Sbohem světýlka a mávání hůlkami, tady místo toho najdete spoustu orgánů a tělesných tekutin. A pro mě je to pestré a víc uvěřitelné, než magie, která se poslední dobou objevuje v knihách.
Alex navíc nedostane nic zadarmo a její cesta do Pekla a z něj je jedna překážka za druhou. A když už se zdá, že je konec, tak je zde pořád dost věcí k dokončení. Takže jízda ještě na chvíli nekončí.
Nečekala jsem, že si autorka otevře dveře k dalšímu dílu, ale stálo se. A já se už teď neskutečně těším, protože tohle je dokonalost.
Jediné, co mě zarazilo, byl hlavní padouch, jehož práva podoba je obří bílý králík. Ale proč ne, že?
A Darlingtona bylo strašně málo, doufám, že v příštím díle si ho užijeme víc.
Doporučuji zvlášť na tohle Halloweenské období. Atmosféra je pak ještě lepší.
Jak jinak než 5 z 5.