laepus laepus komentáře u knih

☰ menu

Jak zabít civilizaci Jak zabít civilizaci Benjamin Kuras

Povinná četba pro všechny, kdo se jen trochu zajímají o to, co se okolo nás děje. Kniha plná informací, ke kterým se člověk v uzavřeném českém mediálním kotlíku nijak nemá šanci dostat.

08.10.2016 5 z 5


Stoner Stoner John Williams

Naprostá bomba. Tak úsporným a věcným stylem (takřka bez emocí) psanou knihu už dlouho nepamatuji. Stoner jsem postava, které mi bylo neustále líto, neustále jsem mu fandil a držel palce a přesto jsem pořád tušil, že život ho bude mlít čím dál víc. O co šťastnější jsem byl ve chvilkách jeho šťestí. Opravdu nepamatuji, abych se tak hluboce ponořil do jakékoli postavy. Tahle kniha vás rozebere na atomy a když čekáte, že vás dá zase nějak do kupy, tak vás nechá, ať se znovu složíte sami. Neuvěřitelné.

04.10.2016 5 z 5


Slavnost bezvýznamnosti Slavnost bezvýznamnosti Milan Kundera

Ta jedna tam je jen za to, že to bylo tak krátké. Představa, že by to mělo délku Vojny a míru je naprosto děsivá. Ukázkový příklad toho, jak by někteří autoři měli v pokročilém věku mít zakázáno cokoli tvořit. Kundera byl vždycky ten největší pozér a snob (o jeho morálních kvalitách a politických názorech raději nebudu už vůbec mluvit), ale člověk se u jeho raných prací aspoň trochu pobavil - grotesknost situací byla oživující. Ale když tohle veledílko postaví pouze na nesmyslných dialozích, pár bizarních postavách, jednom večírku a ranním vystřízlivění, prolnutí současnosti s filozofujícím a vtipkujícím Stalinem... do toho jeho klasická přehršel klišé, rádoby hlubokých myšlenek, laciných banalit a okázalých deklamací... U tohoto textu opravdu nechápu, že mu ani nějaký redaktor neomlátil o hlavu. Těch sedm písmen jeho příjmení je jediný důvod, proč to vůbec někdo vydal a měl odvahu prodávat. Já jsem rád, že jsem si to přečetl a potvrdil opět to, co jsem si o autorovi a jeho tvorbě myslel už dlouho - přeceněný kýčař čitelný jen ve svých dílech ze 60. a 70. let. #sorrynotsorry

20.02.2024 1 z 5


1945 1945 Jiří Padevět

Musím asi opět za plno. Zpočátku jsem si nemohl zvyknout, že nejde o nějaké významné osobnosti a superznámé konkrétní události, ale po pár mikropříbězích my (snad) došel zjevný záměr autora - podat atmosféru doby, atmosféru toho v mnohém užasného, v mnohém zkurveného roku 1945, který se dotkl milionů lidí, a to že se tam pak přece jen občas objeví nějaká známá osobnost jsou jen takové třešničky na dortu. Nechybí samozřejmě Postoloprty, Švédské šance - výběr je opravdu reprezentativní a skvěle vyvážený - svině byli Němci, ruSSáci i Češi. No a o neuvěřitelné bohatosti (někdy možná až přehnané vybroušenosti) a obrovském množství metafor u pana Padevěta netřeba mluvit. Takže Ook, opět za plný počet a těším se na další.

29.08.2022 5 z 5


Muž, který spadl na Zemi Muž, který spadl na Zemi Walter Tevis

Určitě by knize prospěla trochu větší propracovanost, na druhou stranu mají tyhlety staré klasické sci-fi něco neopakovatelného. Autor neřeší zbytečné vedlejší dějové linky, ale jde pořád o to hlavní, nikam se neodbočuje a napětí (tady konkrétně z toho, jak a jestli to TJN vlastně dotáhne do konce) nijak neklesá. Když se k tomu přidá i dost zásadní hloubka hlavní myšlenky, "lidskost mimozemšťana" (trochu mě napadl Roy Beatty z Blade Runnera...) a debilita lidského rodu... konec je neodvratný... jaký? To samozřejmě nezaspoileruju, ale zážitek to byl neuvěřitelně silný a rozhodně to bude kniha, která z knihovničky ani z paměti nikdy nezmizí.

29.09.2021 5 z 5


Baroni z Větrova Baroni z Větrova Jiří Hanibal

Jen dvě. A to rozhodně nejsem příliš krutý, spíš naopak. Bohužel ta kniha má snad jen dva silnější momenty (Eliščino těhotenství a tajnou pitvu), které ale dohromady zaberou asi tak 10 stránek maximálně, jinak je to balast, šeď a nuda, ve které se neděje lautr nic. Autor se snažil do knihy dostat úplně všechno - od Jindřicha Navarrského a kardinála Richelieu, přes Rudolfa II., Rabbi Löwa, Matyáše, Žerotína, Thurna až ke Komenskému, Valdštejnovi, Hollarovi nebo Škrétovi. Ale nemá to v té knize žádný relevantní význam k ději pánů z Větrova. Přijde mi to jen jako kombinace nudného příběhu chudého šlechtického dvora s "románovou" učebnicí třicetileté války. Bohužel i ta rovina učebnice má povážlivé trhliny, když se dozvíme, že Fridrich Falcký byl Jindřich nebo že už v té době byly na Karlově mostě barokní sochy. O schematičnosti postav je asi zbytečné psát - je hodně laciné, jak autor některým evidentně nadržuje (hlavní hrdina je Žerotín) a je schopen u nich omluvit cokoli a k jiným je příkrý takřka bezdůvodně.
Myslím si, že já bezdůvodně příkrý nejsem. Kdybych to shrnul do jedné věty: "Je to prostě o ničem." Je mi líto, ale je to tak, tato kniha zkrátka nezůstane v mé knihovně mezi historickými romány ani o minutu déle.
A proč vlastně ty dvě hvězdy? Ani nevím, snad ze sentimentu. Mám rád historii (vlastně mě i docela živí...) a něco nového jsem si odsud přece jen možná odnesl.

12.01.2021 2 z 5


Hra na vraždu Hra na vraždu Agatha Christie

Tady bohužel (prostě) nemůžu na plný počet. Snad jakoby už Agatha po válce neměla moc sílu a nápady, ale tady to nějak nejde. Teda aspoň to nejde tak lehce jako vždy. Vražda se stane až po zbytečně dlouhém úvodu, vyšetřování nevede vůbec nikam a asi až po měsíci ničeho to dopadne tak, že najednou Poirot sdělí spoustu věcí, které do té doby nemá čtenář šanci vůbec tušit. Mně osobně tam chyběly i nějaké lepší vtípky, které s Hastingsem bývaly na denním pořádku.
Na druhou stranu - docela zajímavé bylo číst poirotovku, kterou jsem ve filmové podobě viděl snad jen jednou a rozhodně jsem si na začátku nebyl jistý tím, kdo to udělal. Jen jsem si letmo pamatoval - studentka, bouřka, dědek u mola... Abych to shrnul - bohužel, ale za mě jedna z nejslabších poirotovek vůbec.

07.01.2021 3 z 5


Povětroň Povětroň Karel Čapek

Ještěže jsem to nehodnotil s Hordubalem najednou v jedné knize, jak to spolu často vychází... Povětroň by Hordubalovi hodnocení musel snižovat. Začátek je tady výborný, to opětovné čapkovské tajemno, neznámo, navíc ještě umocněno snem sestřičky o neznámém spadlém pilotovi. Kdo to je? Odkud přišel? Pocaď je to skvělé, to je asi první třetina. Jenže jak se pak do toho příběhu vloží jasnovidec, totálně se to zadře. Ani básníkova povídka to nijak zásadně nevytrhne a fakt mě to (zhruba uprostřed) vůbec nebavilo, naopak jsem se dost trápil. Konec básníkovy povídky to pak trochu zachránil, ale výš než na tři už to nevytáhnu. Ano, jazyk je úžasný, čapkovské nahlížení jedné věci z více perspektiv je tady. Ale zkrátka mi to přišlo jen jako neúměrně natažená povídka z nějaké kapsy. Zkrátit na polovic a bude to bomba.

22.04.2020 3 z 5


Hordubal Hordubal Karel Čapek

Čapek umí udělat krásné tajemno jen tím, že vás tím úplným klidem napíná, protože vám je jasné, že se něco musí stát... samozřejmě že se stane, mezitím se to ještě desetkrát zamíchá a pak s vámi míchá až do konce a netušíte, k jakému závěru vlastně dojdete. Stejně tak se mi líbí příběhy s jasným koncem a tady naštěstí ten konec (podle mě!) (někdo může mít jiný názor) byl podle mého gusta, takže odkládám knihu smuten, ale spokojen.
Na druhou stranu je to jen taková víceméně delší soudnička, případně delší povídka z nějaké té další kapsy, ale právě tím, že ji rozvedl do větší hloubky, nastínil více možností vnímání, perspektivu více postav a až do úplného závěru ji nechával nejasnou, tím je Čapkovo mistrovství.

19.04.2020 5 z 5


Hlava XXII Hlava XXII Joseph Heller

No tak tohle už víckrát ne. Možná že ve své době na počátku šedesátek to mělo nějaký tah na bránu, nějaké to absurdno se tam taky najde (major Major, obsazení Boloně na mapě, předstírání umírajícího vojáka, Milův syndikát a možná že i ještě něco trochu vtipného), ale je to tak brutálně dlouhé a nezáživné, že se veškerá síla textu ředí tou kvantitou. Jestli je záměrem napsat všechny postavy jako nepříjemné, tak se to autorovi určitě povedlo, ale o to nepříjemnější to pak je pro čtenáře se kousat těmi pěti sty stránkami. Po první a druhé jakžtakž povedené kapitole jsem doufal, že by to mohla být americká obdoba Černých baronů - prostě vtipná obžaloba armády. A doufal jsem, že se to teprve rozjede. Ale pak mi došlo, asi v polovině knihy, že vlastně ty dvě první kapitoly byly nejlepší a do konce knihy už jsem opravdu jen trpěl, abych to měl za sebou - nerad nechávám knihy nedočtené. Možná jedna dvě poslední kapitoly zase měly nějakou trochu myšlenku, aby si to vysloužilo dvě hvězdičky, ale když si uvědomím čas, kterým jsem s touto "klasikou" ztratil, tak prostě tu druhou dát nemůžu a dávám jen jednu - asi za jeden vtip v průměru na sto stran.

18.04.2020 1 z 5


Višňový sad Višňový sad Anton Pavlovič Čechov

No tak to byla učebnicová blbost, ve které se jen potvrdilo staré literární rčení "ruská klasika = utrpení autora a utrpení postav = utrpení čtenáře/diváka". První dějství - přijíždějí, 2. dějství - kecají o tom, jak neprodají stromy, 3. dějství - kecají o tom, jak prodali stromky, 4. dějství - odjíždějí. Do toho občasné patetické pseudohluboké moudro o tom, jak to v dětství bylo krásné.
Nejlepší vyjádření ruské klasiky je asi Woody Allen a jeho film (asi jediný historický) Láska a smrt, kde rusákům pořádně nakládá.
Ta jediná hvězda tak je za (zřejmě) nechtěnou myšlenku, že Rusko stojí za hovno, a proto se raději všichni vrací do Paříže, kde je nějaký život.

15.04.2020 1 z 5


Těžká hodina Těžká hodina Jiří Wolker

Obecně u poezie jsem jen výjimečně schopen se dostat na plné hodnocení a jen občas na skoro plné... tady musím jen na tři. Je nezpochybnitelné jazykové mistrovství autora, jeho imaginace, práce s tropy i figurami, bohatství metafor a symbolů atd. Co se týká témat - nešťastná láska, nevěra, bída, společenské rozdíly, nemoci, zranění, smrt... tady je to klasika, o které píší (a krátce po válce psali úplně) všichni. Co ale nejsem schopen vydýchat byla báseň Fotografie, kde podle Wolkra za hladomor v Rusku může západní kapitál. WTF?!?

04.04.2020 3 z 5


Vzestup a pád agentury DODO Vzestup a pád agentury DODO Neal Stephenson

Tak pekelně dlouhý úvod (dvě třetiny knihy, asi 450 stran) jsem snad ještě nezažil. Ne, že by se tam nic nedělo, to v žádném případě - ale bylo to asi jako Rocky - trénuješ, trénuješ a trénuješ, akce, vtípky, nové postavy - a teprve pak se začnou dít pořádné věci. Závěr je parádní drama. A přitom samotný úplný závěr přímo vybízí k dalšímu pokračování. Docela rád bych to i viděl v nějaké verzi nákladnějšího televizního seriálu - některé herce a herečky bych si tam i rád představil...
Co se týká samotné zápletky - vyřešit cestování časem pomocí kvantovém fyziky, Schrödingera a čarodějnic - zajímavé. A jestli chce někdo hledat detailní vědecké vyřešení věcí zde uváděných, tak ať si raději přečte nějakou odbornou literaturu a ne sci-fi. Já se bavil - až mě děsí, že během pár dní jsem byl schopen přelouskat sedmisetstránkový špalíček.
Doplnění - jo a ještě na něco jsem zapomněl - výborné bylo střídání vypravěčů a vyprávěcích stylů - kronika, deník, hlášení, dopis, e-mail, píseň... příběh tak byl neustále nahlížen z nejaktuálnější možné pozice a zárověn občas dopředu naznačoval, co se stane a a na co se (ne)těšit.

21.03.2020 4 z 5


Mníchov Mníchov Robert Harris

Výborně napsaná kniha. Úvodních 70 stran je trochu rozvláčných, než se čtenář zorientuje v postavách, vztazích a vše se uvede do souvislostí, ale pak se to rozjíždí a Harrisova schopnost upoutat pozornost a udržet neustálé napětí je pořád tady. Pořád to umí. Pak je to napínavá jízda, zvlášť s ohledem na to, že jde o všeobecně známou historickou událost, o které každý víme, jak dopadla - na druhou stranu Harris má rád alternativní historii (Otčina), takže si pořád nejsme jisti, kam to vlastně chce dovézt... Neřeknu, ani nenaznačím. Přiznám se, čekal jsem závěr trochu více kulervoucí, což je ta jediná hvězda dolů. Jinak za mě spokojenost - skvěle zvládnuté spisovatelské řemeslo a trochu připomenutí historie.

05.03.2020 4 z 5


Denik Ostravaka 5 ...už teho bylo vpysk? Denik Ostravaka 5 ...už teho bylo vpysk? Ostravak Ostravski

Klasika, ke které je dobré se čas od času vrátit a připomenout si, jak se tu mluví po našemu; jen pro jistotu, z Ostravy opravdu nejsem, ale zas až tak daleko to do ní nemám... :)
se na ňho rozeřval jak stodvacka ze sytičem naplno
dychal jak Dartvejder
lelo z něho jak z praksle ryny
funěla do tydlifona jak nadrženy hroch
hleděla na mě jak tybecki mnich na větrak
hral se na duležiteho jak vesla u ponorki
podival se na mě jak krtek na kontaktni čočki
bolela z teho pala tajak by člověk usnul ve zvonicy
Pinokijo s frňakem jak by se šňupnul Vijagry
byva něodbytny jak kontrola z finančaku

29.12.2019 4 z 5


Leonardo da Vinci – Život, osobnost a dílo Leonardo da Vinci – Život, osobnost a dílo Alessandro Guasti

Pro mé účely (učitel dějepisu) naprosto dokonalá pomůcka - srozumitelně podány základní informace o životě, osobnosti i díle (jak je ostatně v názvu), formát je dostatečně velký, takže reprodukce děl a jejich detaily jsou opravdu reprezentativní a kvalitní; narozdíl od jiných edic vždy sedí obraz k právě čtenému textu (snad jen na jednom místě jsem musel otočit dva listy jinam, ne víc), takže zároveň vidíte to, co čtete a nemusíte to hledat, jak to bývá u jiných edic; jsou tady rozbory těch základních děl (Mona Lisa, Poslední večeře, Dáma s hranostajem či Madona ve skalách). Závěrem - i když to není žádná překvapivá hitparáda, která vás posadí na zadek, řemeslná propracovanost knihy a její funkčnost jsou obrovské. Už se těším na Michelangela a další...

14.11.2019 5 z 5


Pochod Radeckého Pochod Radeckého Joseph Roth

Upřímně; dal bych normálně maximálně za tři, ale tím, že je to z Rakouska, dokonce z Rakouska-Uherska, je tam Vídeň (nejlepší město na světě) a Franz Josef, tak zcela neregulérně přidávám ještě čtvrtou hvězdu. Ale výš fakt ne. Kniha totiž svou délkou ztrácí na síle - začátek a seznamování s hrdinou od Solferina, jeho synem Františkem a vnukem Karlem Josefem je výborné. Jenže pak se to na víc než sto stránek zastaví v nějaké díře u ruských hranic a nic se neděje - jen Rakousko pomalu upadá (jako zájem čtenářův). Naštěstí na konci se to zase trochu posune, postavy konečně ožijí a závěr je jediný možný, jaký si kniha zaslouží. Takový, aby ve mně opravdu zůstala napořád - nic konkrétního si z ní asi nezapamatuju, ale ty pocity tam vždy budou, úplně všechny pocity s převahou melancholie a beznaděje, přitom podáno tak krásným jazykem a lidsky... Když si to tak teď po sobě čtu, tak si to ty čtyři hvězdy rozhodně zaslouží - je to krásná pocta světu, který byl mrtev už v době svého vzniku.

02.10.2019 4 z 5


Ticho a vřava Ticho a vřava Nihad Sirees

Krátká, jasná, srozumitelná. Všechny totalitní a autoritářské režimy jsou tady jasně rozpoznatelné. Neustále se opakující slavnosti, které mají zakrýt pravý stav věcí. Většina lidí ví, že to není, jak si přejí, ale drží hubu a doufají, že se nějak proderou nahoru. Hlavní hrdina odolává, jak se dá. Trochu mě rozčaroval závěr (snad teď nebudu spoilerovat), čekal jsem trochu jasnější postoj autora k hlavnímu hrdinovi, i když je zřejmé, jak se asi zachová v rozhodujícím momentu svého života. Za mě příjemné počtení, které je čas od času nutné, abychom si uvědomili tu největší hodnotu, jakou v životě můžeme mít - svobodu.

27.09.2019 4 z 5


Denik Ostravaka 6 ... za lepši zytřki! Denik Ostravaka 6 ... za lepši zytřki! Ostravak Ostravski

Po dlouhé době jsem se vrátil k Ostravakovi. Vybral jsem si poslední díl, abych věděl, jak to vlastně tehdy ukončil. První půlka knihy je slabá, jako by už šlo poznat, že po dvou letech popisování běžných situací už autorovi trochu dochází dech, je to takové trochu tlačené na sílu a chybí tomu větší lehkost. To se ale mění ve druhé půlce, když léto je vystřídáno podzimem a hlavně zimou (Mikuláš, Vánoce). Tam je to ten starý dobrý Ostravak, jehož přirovnání vás shodí ze židle: děcka sebu mlely jak epileptyk u zdrbane zařyvki; kolem paly bile chmiřy, tajajk by zachrapal ve skelne vatě; hleděli na mě jak Spajdermen na bijolit; maval kolem sebe řetazem jak Džeki Čen nunčakami; děcka se mačkaly na mamy jak pysk na erbeg; Daneček byl vyklepany jak tepich před svatkami; barabčicy vřyskali až v Interšparu rachotily vuzki; smrdělo to jak fusakle vyprane ve stare vodě z kvitka... atd. atd. Takže nakonec zasloužené čtyři.

14.09.2019 4 z 5


Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět Jonas Jonasson

Bohužel musím jen na tři. Je mi líto, ale nejde to výš ze dvou důvodů: 1. už u Zabijáka a teď i tady je to zase dokola ten stejný vzorec pořád dokola a už to trochu nudí - ano, jazyk je pořád lehký, vtipných situací je nespočet, Alan dokáže krásně vytočit úplně všechny okolo sebe, ale prostě už to tak nějak jede jen ze zvyku a říkáte si "to už tady někdy bylo..." a 2. Nevím, jestli to jsou opravdu niterné autorovy politické názory, ale tady je jich až přespříliš a mnohdy zcela zbytečně, protože pro samotný děj by se naopak hodila mnohem víc nějaká zkratka. Paradoxní je, že v absolutní většině názorů se s autorem shoduji, ale je to zde vše až tak černobílé, že mám pocit, že jsem manévrován do pozice blbce, kterému musí být jasně řečeno, co si o kterém politikovi má myslet (Merkelová - zachránkyně světa, Putin - největší zlo na světě, Trump - největší lhář a idiot na světě, brexit - jen to špatné atd. atd.). Je tady toho opravdu zbytečně moc a ač (jak už jsem uvedl) s jeho názory souhlasím, domníval jsem se, že čtu vtipný román, ne prvoplánovou politickou agitku.

17.03.2019 3 z 5