Květinka008 komentáře u knih

Když jsem tuto knihu potkala v knihovně pedagogické fakulty, byla jsem nadšená. V době mých studií existovaly také "bichle", které byly biblemi oboru. Psané vysoce odborným jazykem, až upjatě a striktně vědecky. Pokud měl tehdy autor potřebu prezentovat osobní názor nebo vlastní výzkum, vyjadřoval ho formou množného čísla - "my". Můj pohled je, že to působilo profesionálněji než v této knize "já". Tahle "moderní" Moderní didaktika mě zklamala "free, cool, in" jazykem - myslím si, že prezentovat poznatky jazykem současných studentů lze v odborné literatuře i bez tohoto příliš přehnaného stylu. Druhá hvězda dolů za stylistickou nedoladěnost.

6 04.06.2023

Kvalitativně není knize co vytknout. Vysoce hodnotím pestrý jazyk, zajímavé obraty, vtipná slovní spojení, barvitost líčení, že je čtenář vtažen do prostředí a úplně cítí vůni harlemské pekárny, mísící se s pižmem chudého Inda, slyší hučení vlaků nad hlavou, pískání krys v haldách odpadků... naopak se ale zvládne ponořit do vlhkých dešťů a bláta chudého podhimalájského kraje.

Ale... od začátku do konce neutuchající bída, smutek, beznaděj, které se nijak nevyvíjejí, stejně jako postavy. Děj je částečně vyprávěn retrospektivně a upřímně - čtenář je víc a víc frustrovaný. A uvědomuje si, jaké má štěstí, že se narodil v bohaté, čisté a bezpečné Evropě. Měla by to být povinná četba pro všechny, kteří mají jiný dojem.

Nejvíc mě zaujal trhaně vyprávěný příběh starého soudce, ačkoliv primární linku držel Bidžu - syn z chytrče, který... ale to už bych prozradila děj :-)
"Imigrační úřad však pracoval nezávisle na policii, snad proto, aby se lépe pekl ranní chléb..." s. 84

6 27.05.2023

Pohádka pro velké holky :-) Takový oddech na dlouhé zimní večery pod lampou v dece, čte se to moc hezky a netřeba u toho příliš přemýšlet (ba je to až nežádoucí :-) ). Zaujalo mě, že je knížka napsaná v roce 2001, tedy dávno před "profláknutou" Cizinkou, a Skot v minulosti oslovuje ženu z budoucnosti "sassenach"... Kdo od koho opisoval?!

6 10.01.2023

Na Sandře Brown obdivuju, že dokáže napsat jednou útlou knížečku, která má vše, co má mít, a podruhé zkonstruovat takto rozsáhlý román. V poslední třetině jsem se nemohla odtrhnout, četla jsem dlouho do noci, i když byl druhý den pracovní :-) Zajímavý námět a zajímavé reálie z Ameriky, v našem prostředí by tohle možné nebylo, takže i kulturně obohacující. Vše ostatní již za mě napsala Olga8480.

6 28.08.2022

Tak mě to bavilo, že jsem četla a četla a četla, až jsem v jednu v noci dočetla a ráno musela vstávat do práce, ajaj :-) Vlastně tři příběhy v jedné knížce, nejvíc jsem si oblíbila Ravenu. Přestože místy byla ta romantika až moc přehnaná, hlava si krásně odpočinula.

6 07.10.2021

Na téhle knížce jsem si uvědomila, jak rychle "se kazí" kniha pro mládež. V 80. letech se Alice učila ruštinu, jezdila na bramborové brigády a chodila telefonovat k sousedům. Její kamarádka by šla na koncert Michala Davida nebo Petera Nagyho. "Devadesátkové" hrdinky Lenky Lanczové poslouchaly walkmana a jejich rodiče sami stavěli nebo byli vytížení podnikatelé. Jaké jsou románky pro holky dnes? Nevím... Jisté je, že jsem za zenitem, stejně jako takhle kniha. Mládí pozdější doby se s mládím někdejším nemůže pochopit... Reálie se dočista změnily...

6 25.01.2021

Parádní knížka, kterou jsem si musela pořídit, ačkoliv jediné dítě široko daleko jsem akorát já :-D

6 24.11.2020

Ke knize bych řekla asi tolik, že za chvíli budeme mít knihy pro lidi hnědooké, pro lidi s větším zadkem a pro lidi s odstávajícíma ušima. A každý dostane nakonec vlastně úplně stejné rady jak relaxovat, jak být v pohodě se svým okolím a jak se zdravě stravovat. Nic objevného a nic jiného pro přecitlivělé, jen to z nich dělá "něco extra" / exoty (záleží na úhlu pohledu). Přečtení nebyla ztráta času, našla jsem tam zajímavé myšlenky, ale jak říkám - velmi všeobecné ke zdravému způsobu života a běžné psychohygieně.

6 24.09.2020

Stejně jako u předchozích knih, které jsem od M. Davouze četla, oceňuji stylistiku a bohatost užitého jazyka. Líbí se mi vztah Marty a Joëla. Baví mě popisy výletů a cestovatelských patálií, ráda se zasním u popisu krajin, zejména francouzského domova. To ale ruší přílišné detailní popisy hotelů a stěžování si na ně. Zde je paní Davouze kapku "jinde" a je to pro mě velký kontrast se ženou, kterou jsem poznala v knize Vypadni z mýho života! (mladá matka dvou dětí ze skromného bytu, vykonávající ubíjející práci). Aneb zajímavá sociologická sonda, a výrazně autentická, co s člověkem mohou udělat peníze. I přes toto vytýkané snobství zůstává normální ženskou, která vaří, uklízí, pracuje na zahradě, tráví čas s vnoučaty.
Zcela obtěžující však pro mě byl popis rodinných tahanic Joëlovy rodiny a být jimi, tak bych ji snad žalovala... Za tohle hvězda dolů.

6 11.03.2020

Urovnávala jsem knihovnu u rodičů a našla tuhle Bibi (tu malou z roku 1993), kterou jsem podle věnování vyhrála ve dvanácti letech v literární soutěži :-) Tak jsem se do ní rovnou pustila, v potaz vzala varování české autorky pro čtenáře v pokročilém věku, a moc ráda si připomněla zážitky téhle holčičky. Hlavně metodu zavodňovací-odvodňovací při mytí podlahy! Úplná nostalgie! :-)

A nahlas jsem se smála u tohoto úryvku: \\\"To byste měli vidět hlídače Sennelse, jak jí. On otvírá strašně pusu, takhle. Jednou se tak zakous do chleba, že mu vyskočila huba z pantů. S tou otevřenou hubou doběh k nám a Jenzina mu musela dát facku, aby mu to skočilo zase zpátky. Potom měl strach i zívat, víte. Aby se mu to zase nestalo.\\\" :-)

Jako dospělá už vidím i jinou paralelu - s dalšími trochu \\\"voraženými\\\" hrdinkami severských příběhů pro děti - Tjorven, Pipi a Ronji od Lindgrenové... Všechny je mám ráda.

6 02.02.2020

Tak tahle mě v dospívání minula, ale dneska jsem se díky čtenářské výzvě cítila zase na sedmnáct... Někde tam, pod nánosy "dospělácké reality", ta zasněná holka pořád je... ;-)

6 11.12.2019

Tak... smutné... přesto návykové... Po shlédnutí představení s Honzou Potměšilem v hlavní roli už si hlavního hrdinu neumím ani jinak představit.

6 16.10.2018

Bravurní dílo, propracovaná zápletka... Při druhém čtení s odstupem času už u mě ale pominul "wow efekt" a uznávám, že děj je trochu překombinovaný. Za sebe doporučuji nejdřív vidět film, který je výborně udělaný, aby si v knize člověk jen rozšířil děj a uměl si snáz vše představit.

Poprvé jsem četla ve slovenštině, protože český překlad vyšel později, a nemohu zapomenout na poetičnost překladu slovenských veršů.

6 15.10.2018

Woodová je i zde věrna ověřenému fungujícímu schématu retrospektivy a moc se mi líbí, že se nevrací hrdinka současnosti, nýbrž nedávné minulosti a pátrá po svých prarodičích, k nimž má přímé spojení. Působí to opravdověji než v jiných knihách přeskakování staletí.
Kniha je bohatá a propracovaná, mnozí jistě ohodnotí jako příliš natahovanou (není na závadu), v níž se hlavní hrdinka čtenáři zhmotňuje před očima i s celou Austrálií, domorodci, nemocnými ovcemi... Končí moc krásně!
V mnohém mi připomněla Ptáky v trní.

6 16.05.2018

Poprvé jsem ji četla za školou v 17ti letech a byla pro mě přínosná už tehdy... Věřím, že problém s ní mají starší, zasažení pozdějším politickým ovzduším, kteří nevěří, že první komunisté mohli být nezištní a žili tím nezvráceným ideálem. Také je mi jasné, že se knížka nepotká se současnou změkčilou generací chlapů, kteří při náznaku svého ohrožení raději vezmou do zaječích, místo aby bojovali. Toho si na něm cením, stejně jako na jeho ženě, která stála při manželovi, a jejich nesobeckosti.

6 25.07.2017

Mojí nejoblíbenější (Boj o ostrov) se nic nevyrovná, každá další knížka, kterou čtu, mi připadá oproti "Boji" ze začátku nudná... A pak se nemůžu odtrhnout, jsem ponořená v bažinách s dětmi a je jedno, jestli sedím v MHD, ležím v posteli, měla bych vařit... A nakonec je mi líto, že příběh končí a já se opět musím s kamarády rozloučit :-( Tento skončil obzvlášť rychle, nečekala jsem takové utnutí. Ale zase se projevily další charaktery, v Záhadných vodách mě trochu rozčilovalo chování suverénky Nancy a zase příliš dospělácké jednání Zuzany. Nejradši mám asi Titty, Bridget je super holčička! :-)

6 27.04.2017

Z knih od Ransoma, které mám, byla vždy moje druhá v pořadí i druhá nejoblíbenější. Ani ta tloušťka mě jako dítě neodradila :-) Super dobrodružná, už se těším, až ji dám číst svým dětem.

6 19.04.2017

Moje nejoblíbenější ze všech Ransomovek, četla jsem ji od dětství dodnes několikrát a občas si představuji ten kout světa... Jako dítě jsem to nevnímala, nyní v dospělosti mě překvapuje, jak je příběh starý (odehrává se před válkou), a přitom by se klidně mohlo všechno dít i dnes...

Souhlasím s názory, že vyhodit vše teď a případně si to pak znovu koupit není realita většiny normálně žijících Čechů. Ani finanční, ani mentální. ... prostě to chce zdravý rozum. Z knihy jsem si taky vypsala pár tipů a průběžně je budu praktikovat. Nicméně nejvíc se mi z knihy líbí obálka :-)

6 28.02.2017

Patřím mezi ty, kteří by dokázali opěvovat knížku na mnoha řádcích, ale už to udělali jan8470, Prey a další, tak se nebudu opakovat, plně se vším souhlasím.
Jen pár postřehů:
- neobvyklý styl vyprávění na začátku jsem musela přemoct, ale potom už se knížka četla a hltala sama
- překlad je geniální!!!
- nemám ráda otevřené konce, proto doufám v pokračování... leč mohlo by být aspoň o malinko kratší ;-)

6 26.07.2016