kristeen
komentáře u knih
Diamantový věk
Neal Stephenson
Jelikož to byla trochu zkouška odvahy, jestli dočtu knihu až do konce (vzhledem k tomu, že je úplně mimo můj záběr), dá se říct, že obstála. Až časem se ukáže, co v člověku po přečtení takovéhle nesnadno uchopitelné záležitosti (aspoň pro mě) zůstane.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Bohyně jsem četla už jako druhou knihu autorky a zpočátku mi styl psaní hodně připomínal předchozí Vyhnání GS. Později ale převážila poutavost příběhu, který mě nakonec docela unesl. Téma není tak palčivé jako u předchozí knihy, ale pocit nespravedlnosti je stejně dráždivý. Trochu nadbytečný mi přišel lesbický vztah hlavní hrdinky, ale v celkovém kontextu asi ne nereálný. Obecně příběh působí věrohodně, ačkoliv na jednu rodinu je v něm smůly snad až přespříliš. Tady záleží spíš na tom, nakolik je čtenář ochoten přistoupit na skutečnost, že bohyně opravdu vládly silou nadpřirozenou...
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Spíš než jako detektivku jsem knížku vnímala jako mírně nadsazený obrázek současné společnosti, s níž se (po svém) dokáže vypořádat jen osoba mírně vyšinutá. Na pozadí nerovného boje přitom celou dobu působí klidná a hojivá moc přírody, která je vlastně hrdinčiným největším spojencem.
Král z Luxoru
Philipp Vandenberg
Upřímně řečeno, na to, že to rozhodně není knížka, kterou bych si sama koupila (byl to dárek), tak jsem ji přečetla v rekordním čase a s chutí. U některých zápletek (zvláště milostných) se člověk sice musel trochu pousmívat, ale celkově tomu nechybí kouzlo i napětí.
Poslední noc na Klikaté řece
John Irving
Román se mi líbil - je to čtivé a vcelku i dobře vystavěné, i nelíbil zároveň. Problém je v tom, že ačkoliv jsem četla od Irvinga jen Svět podle Garpa (který mě tehdy nadchnul), dá se v další knize už předem leccos předvídat a často to člověka dost znechutí, protože pak má pocit, jakoby si autor svých čtenářů nevážil, když jim servíruje v podstatě totožná překvapení v podobě naprosto nepochopitelných a těžko uvěřitelných zvratů. Ale to už je asi Irving - berte tak, nebo nechte ležet. Další knihu od něj už ale budu velmi zvažovat -
Praga Piccola
Miloš Urban
Moc příjemná knížka nepostrádající napětí. Ačkoliv člověk s některými postoji hlavní hrdiny nemusí souhlasit, přecejen se často přistihne, že mu ve všem co dělá, přeje hlavně úspěch. I když vývoj předválečných události naznačuje, že k happyendu asi nedojde, i tak na člověka dýchá příjemná dobová atmosféra potvrzující naši (sice zkreslenou) představu o zlaté éře 1. republiky.
Dámy z Grace Adieu a jiné povídky
Susanna Clarke
Některé povídky slabší, ale vcelku dobrá četba do tramvaje. Tak velké napětí jako u Norella a Strange tam sice není, ale je to psané poměrně čtivě (ačkoli zápletky jsou vzhledem k žánru docela předvídatelné). Celkově se mi to téma u autorky zdá ale už trochu přečerpané...
Knoflíková válka
Louis Pergaud
Měla jsem v oblibě filmovou podobu, ale ta knižní je snad ještě lepší. Na jednu stranu vlastně úsměvná a na druhou stranu už jakoby v tom byl cítit trochu Pán much. A i přestože je zápletka i rozuzlení známé, nepostrádá to napětí.
Jonathan Strange & pan Norrell
Susanna Clarke
Počet stran mi dal trochu zabrat, ale ve výsledku jsem dospěla k názoru, že právě ona "rozvláčnost" přispěla k velmi realistickému pojetí a vykreslení postav, o to více, že se jejich příběhy odehrávají na pozadí tak nějak reálně nereálném. Ke konci mi přišlo, že trochu upadlo to napětí, ve kterém je čtenář minimálně od poloviny knihy udržován, a samotný konec mi přišel tak trochu nějak ošizený, nic to ale nemění na tom, že to je skvěle napsaný příběh.
Zamotaný příběh
Lewis Carroll (p)
Při četbě každé kapitoly musí člověk ocenit Carrollův vtip a inteligenci, které dohromady působí jako veselé čtení na ranní cesty do práce. Nicméně pro ty, kteří se nenarodili pro slovní úlohy typu: když vlak vyjede z bodu A a auto z bodu B, je tahle knížka trochu pro zlost.
České Vánoce: Od vzniku republiky po sametovou revoluci
Petr Koura
Knížka dýchá specifickou vánoční atmosférou a jako taková je pro ty, kteří mají tohle období roku rádi, velkou radostí. Časový záběr knížky ale přináší i vzpomínky svázané s neradostnými historickými etapami naší země, při nichž někdy knížka spíš mrazí, než by hladila. Právě ty ovšem nejvíce ukazují, jak důležitou roli v našem životě Vánoce hrají.
Můj obchod se psy a jiné povídky
Jaroslav Hašek
Haškovi jsem se pro jeho oblíbenost a neustálou školní doporučovanost dost bránila, ale tahle knížka mě mile pobavila. Jen je škoda, že si vydavatel nepohlídal více korektury - je tam opravdu dost chyb, nemluvě o tom, že tři povídky jsou zcela narušené tím, že je špatný klad listů, což čtěnáře přinejmenším otráví...
Vánice
Vladimir Georgijevič Sorokin
Ačkoli jsem neustále slyšela chválu na Opričnika, který mě moc neoslovil, Vánice jakoby sněhem zapadala. Což je, myslím, škoda. Chvílema je pocit zimy tak sugestivní, že si skoro dýcháte u čtení na ruce:) a surreálné obrazy vystupují z té bílé záplavy docela reálně.
Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
Zcela souhlasím s předchozím komentářem - závěrečná scéna mi přišla zbytečná a nadsazená až do extrému. Jinak opravdu chvílemi zajímavé čtení a ač jde vlastně o sci - fi, možná je realitě blíž, než se zdá. Jinak mě ale kniha výrazně neoslovila.
Supermarket sovětských hrdinů
Jáchym Topol
Myslím, že se autor v některých dílech trochu opakuje (srovnám - li to pak s pozdějším Chladnou zemí), ale rozhodně je to zajímavé čtení. Nemůžu souhlasit s komentářem, že jde o knihu "povídek, vzpomínek autora" - to se týká leda první - stejnojmenné - povídky o cestě do Polska. Pak je ale skladba dosti různorodá - div. hra, scénář - takže to rozhodně nelze považovat za knihu "povídkovou".
Chladnou zemí
Jáchym Topol
Nejdřív mě to tak nějak zklamalo, asi to bylo tématem, které mi nesedlo. Připomínalo mi to jiné knížky, které jsem kdysi četla v jakési podivné míchanici. Po nějakém čase ale musím přiznat, že určité obrazy, které tady autor vykreslil, mi v paměti vyvstávají a vracejí se. A vlastně je to mnohem víc skutečné, než jsem si připouštěla.
Katedrála moře
Ildefonso Falcones
Já vím, že se to dobře čte, že tam je jistě řada historických reálií, ale nějak ...mi to nic nedává. Zkrátka - nedočetla jsem, protože mi to všechno přislo nějak podivně nalajnované, všechno tak nějak záměrně zvrácené, aby to rvalo emoce i s vnitřnostma a přitom z toho člověk cítí takový jako kalkul? Zkrátka na čtení těhle knížek je život moc krátkej.
Pravidla směšného chování
Emil Hakl (p)
Doslova jsem to zhltla, rychlé prázdninové čtení, ale vůbec ne plytké. Svěží jazyk i aktuální témata. Zapůsobila na mě obzvláště pasáž o umírání a pobavila ta o cestování dunajskou deltou. Ve všech příbězích je něco, co člověk nějakým způsobem sám prožil, akorát by to asi neuměl tak dobře podat a díky Emilu Haklovi se na to může podívat zase z jiné strany a přemýšlet tak s odstupem o tom, jak některé věci vnímal sám.
Duna
Frank Herbert
Upřímně doznávám, že tohle není vůbec můj šálek čaje a stejně tak upřímně přiznávám, že jakmile jsem si večer tu knížku otevřela, nemohla jsem se odtrhnout. Je to zkrátka dobře vystavěné a imaginární svět na planetě bez vody je vykreslen tak dokonale, že se do ponoříte do písku dřív, než dočtete první stránku...
Krása nesmírná
Irina Karnauchovová (p)
Juchů, stará dobrá klasika - těšila jsem se zvláště na babu Jagu v hmoždíři, a ona opravdu připlula! Nad některými detaily ovšem člověk nesmí moc přemýšlet - ale to se přece u pohádek nečeká (ačkoli - děti by se jistě ptaly:) ). Člověku se mnohdy tají dech, když si představí, co museli nebozí hrdinové a neohrožené hrdinky všechno zvládnout. Nicméně s odstupem času a nějakými těmi přečtenými pohádkami navíc musím konstatovat, že základní příběhy jsou všude po světě velmi velmi podobné, až stejné...