KnihovniceVěra komentáře u knih

Když odhlédnu od toho nesmyslu, že kniha skrývá bůhvíjaké tajemství a že autorka odhalila vesmírné zákony, budu se zřejmě vracet k základům pozitivního myšlení, které obsahuje.

2 20.04.2019

Chápu, proč tenhle typicky anglicky suchý, záměrně popisný, povrchní a přitom ukecaný styl dostal britskou cenu za literaturu, u mě ovšem nezabodoval. V knize byla i zábavná místa, ale části, kde autor ironizuje zabíjení a umírání na choleru, jsem četla jen z povinnosti dočíst pro čtenářskou výzvu.

1 13.04.2019

Trocha poezie prý nikoho nezabije, takže v rámci čtenářské výzvy jsem je vzala do ruky a nelituji. Obdivuji poetiku autora, který dovede zajímavě básnit i o zalepeném oku nebo květníku a ještě více mistrný překlad do češtiny. Některé básně mě pobavily, dost z nich rozesmutnilo a zbytek nic.

03.04.2019

Druhý díl se mi líbil více než první, Motýlek nejde zběsile od jednoho útěku k druhému, víc přemýšlí. Samozřejmě není to spisovatelské veledílo a stěží mohu uvěřit, že si získal skoro vždy mezi vězni i dozorci takovou vážnost a autoritu, jak píše. Ukazuje pro mě trochu přehnané sebevědomí krále podsvětí, ale na druhé straně docela dobře popisuje i pocity, s kterými se musí vypořádávat po tolika letech nesvobody, když začíná obyčejný život.

3 31.03.2019

Autorovy osobní zážitky jsou líčeny dosti strohým stylem, místy mi to přišlo zajímavé, například u indiánů, místy až příliš rychlý popis jednotlivých útěků bez charakteristiky vedlejších postav. Přestože styl psaní není příliš vytříbený, oceňuji autentičnost.

5 20.03.2019

Nádherně vypravená kniha pohladí po duši a přenese čtenáře do lůna přírody, i když právě sedí ve městě.

12.03.2019

Vzala jsem si knihu do nemocnice v očekávání, že jde o super oddychovku, ale bylo pro mě náročné se prokousat začátkem, který je přecpaný fakty, například přesnými názvy ulic a míst, vedlejšími osobami a jejich vzájemnými vztahy. Až ke konci jsem pochopila autorův záměr jít skutečně věrně po stopách Coco a bez příkras popsat i její milostný život.

1 12.03.2019

Zajímavé reportáže (s ohledem na dobu vzniku těsně před pádem komunizmu) psané z pohledu Evropana - materialisty, který se nejprve snaží zjistit, jak problémy rozvojových zemí řešit, ale dochází k názoru, že naším posláním řešení problémů není, vše je třeba nechat vyšší moci (boží vůli). Chyběly mi podrobnější mapy navštívených míst a více fotografií.

07.03.2019

Nic moc, vůbec mě to nechytlo, skoro všechny povídky (až na jednu) jsou převyprávěné příběhy stylem novinové soudničky. Sám autor v předmluvě o své knize uvádí:
Je to nezodpovědná hra bázlivce, který se neodvážil psát povídky, a proto nalezl potěšení ve falšování a překrucování cizích příběhů. Od těchto cvičení přešel k pracnému sepsání jedné skutečné povídky - Muž z růžového nároží, kterou podepsal jménem jednoho svého prapředka.
Tak někomu to možná přijde zábavné, mě bohužel tento autor neoslovil.

1 13.02.2019

Docela ráda jsem si rozšířila znalosti fyziky, protože v mých školních letech jsme se teorie relativity a kvantové teorie jen tak dotkli s tím, že je chápe jen pár lidí na světě. Tím víc mě potěšilo, že si to na základě snů pana Tompkinse dokážu představit, i když vzorce jsem moc nechápala. Každopádně bych se ke knížce za čas chtěla vrátit.

09.02.2019

Úplný pošušňáníčko pro milovníka knih, vtipné i poučné, a protože pamatuji i knižní čtvrtky, kdy se stály fronty na nové knihy, milé vzpomínání.

2 04.02.2019

Stálo za to si přečíst celou sbírku barda slezského národa, když ze školy jsem znala 2-3 básničky, které nám vtloukali do hlavy. Bezpochyby talentovaný a velmi vzdělaný básník (některé narážky na řeckou mytologii jsem nepochopila), ovšem hlavními emocemi jsou vztek a smutek, což na mě působilo depresivně. Nesporně černé zlato mé knihovny.

9 28.01.2019

Pohodové vyprávění o životě Jolany se mi četlo velmi příjemně. Zaujaly mě vzpomínky na Stardance a pobavilo mě, že si její dcera stěžovala, že musela na natáčení retro seriálu nosit vytahané tepláky. Nádherné fotky z výletů jsou lákavé, věřím, že projdu aspoň některé z navržených tras.

21.01.2019

Krátké kapitoly zakončené modlitbou či prosbou k Bohu na mě zapůsobily uklidňujícím dojmem. Jako nevěřící jsem se částečně s obsahem sdělení míjela a tak úplně nesouzněla s těmito kázáními.

1 16.01.2019

Obdivuji, že již ve starověké Indii byla láska a rozkoš chápána jako jedno z umění, a vážím si toho, že po staletích cenzury mám v knihovně toto dílo v původním nezkráceném rozsahu. Samozřejmě z dnešního pohledu není text příliš prakticky použitelný , ale obrázky jsou pěkné.

2 03.01.2019

Totální slátanina vyplozená zfetovaným mozkem, snůška nesmyslných blábolů s neuvěřitelným koncem obaluje sexuální podstatu Dětí ráje napájených navíc i tequilou.

3 18.12.2018

Název a obálka nic moc, naštěstí selská rebelie ("tanec rabů") je popisována a oslavována jen na samém úvodu a v závěru knihy.
Hlavní hrdina Jakub Krčín z Jelčan si získal moje sympatie jako energií nabitý člověk, dnešními slovy workoholik, kterému práce pomáhá překonat nezdar v lásce. Román je psán historizujícím jazykem, který se skvěle hodí k obsahu, obsahuje řadu historických postav a faktů, navíc není přecpaný dějem, vše se spíše vleče a díky popisu prostředí působí romanticky. Na svoji dobu zdařilé dílo, čtivé i dnes, ke kterému se nejspíš ještě vrátím.

1 16.12.2018

Na knize legendární cestovatelské dvojice H+Z je znát, že v době jejího vzniku byli už tak slavní a žádaní, že ji spisovatelsky odbyli, resp. místy poskládali z reportáží o svých cestách a z komentářů k článkům z místního tisku. Z dnešního pohledu je k smíchu, jak se na všechno dívají svrchu přes ten svůj vědecký světový názor, jak pohrdlivě píšou o všem americkém a o józe a jak by celou Indii nejradši převychovali v komunistickém duchu. Když si odmyslím tyhle nadbytečné kapitoly, které ohlodal čas, zbude přece jen asi půlka cestopisu, která stála za přečtení.

1 03.12.2018

Dojemná a pravdivá, není co dodat, všecko už bylo řečeno v komentářích ostatních čtenářů.

2 08.11.2018

Čekala jsem fantazy příběh a ejhle! ona to sonda do temné duše děkana katedrály. Trvalo mi se začíst do zdánlivě jednoduchého děje, který běží v 1 časové ose, odehrává se asi na 1 km2 a hlavní postavy se dají spočítat na prstech 1 ruky, protože děj se odehrává převážně v děkanově hlavě.
Zahltily mě komplikované úvahy, pocity a představy. Kniha mě donutila k zamyšlení nad hranicí mezi zdravě ctižádostivou a fanatickou vizí a co posouvá hranice lidských možností. Jako bonus jsem si uvědomila, proč se říká, že je něco zlatý hřeb. Vcelku mi ale kniha optimismu nepřidala a přenechám ji nábožensky a duchovně více vyspělým čtenářům.

3 08.11.2018