Obléhání Krišnapuru

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Historický román je inspirován obdobím protibritského povstání sípáhiů v Indii v roce 1857. Vypráví o skupince koloniálních úředníků a důstojníků v Krišnapuru, sdružených kolem správce okresu, komunitě, kde vládne duch viktoriánského osvícenství a puritánství, která musí čelit záplavě vzbouřenců. Během čtyřměsíční blokády z rozmazlených a nadřazených Angličanů pozvolna opadává nátěr civilizace, trpí hladem, strachem a nemocemi a jejich dosavadní svět se otřásá v základech. V poslední chvíli přichází pomoc a zbytek zbědované skupiny vysvobodí z obklíčení – jsou to však už jiní lidé, poznamenaní nedávným prožitkem a s jinou stupnicí hodnot. Doslov napsal Martin Hilský....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46674/big_oblehani-krisnapuru-ERN-46674.jpg 4.123
Série:

Trilogie Impéria 2.


Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The Siege of Krishnapur, 1973


více info...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Obléhání Krišnapuru

meluzena
06.05.2020

Autor si vypůjčil skutečnou historickou událost a "přesadil ji" do smyšleného Krišnapuru. Viktoriánští koloniální úředníci a jejich paničky s nosíky nahoru versus místní obyvatelé - chudí, kolonizovaní, vykořisťovaní a vysmívaní. A pak se tyto dva vesmíry se střetnou, ve zcela jiných rozloženích sil.
Více než vojenskou a politickou stránkou se zde autor do hloubky zabývá jednotlivými postavami, které (prý záměrně) působí spíš jako karikatury sebe sama než jako reální lidé ocitnuvší se ve vypjaté situaci.
Bylo to dost náročné čtení, ale ne úplně špatné, s knihou jsem se dost mořila a byla bych uvítala trochu civilnější styl. Jenže knihovny byly dva měsíce zavřené, tak jsem vzala zavděk i knihou, po které bych "dobrovolně" asi nesáhla.

kralika
27.11.2019

„Když se generál strnulým krokem blížil k portiku, všimli si oba muži s neblahým tušením, že místo vycházkové hole drží kriketovou pálku. Generál si uvědomoval, že mu paměť neslouží tak jako kdysi, proto často nosil nějaký předmět místo uzlu na kapesníku; tak například kdyby se chystal mluvit o koních, měl by v ruce jezdecký bičík, a kdyby byla na programu střelba, zřejmě by si v kapse pohrával s několika náboji do muškety.“

Tedy, tohle byl skutečně koncert. První housle hrála neskutečně (anglická) suchá ironie s přečastými sóly bizarního černého humoru. Celkově mimořádně barevný portrét zvláštně pokřivené reality koloniální Indie, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Do paměti se mi vpálil především učený spor doktorů o původ a léčbu cholery, vedoucí doslova až za hrob. A snad nejabsurdnější absurdita (je těžké vybírat) byla patrně teologická disputace mezi Fleurym a Padrem během sipáhíjského útoku a obsluhování děla, jejíž mimóznost vystihl vlastně i sám autor slovy: „Připadalo jim to, jako kdyby se vás někdo neustále dotazoval, kolik je hodin, když vám hoří střecha nad hlavou.“

„Všechny naše činy a úmysly jsou zbytečné, nejsou-li živeny teplem citů. Kde není láska, zbývá jen poušť. To platí i pro Spravedlnost, Vědu a Počestnost.“

„Já říkám, že vyspělá kultura je velice pochybený termín…“


Prateri
27.04.2019

Man Bookerova cena - tak to mi dalo zabrat. Tentokrát jsem myslela, že moje čtenářská výzva ztroskotá na této knize. Souhlasím s komentářem KnihovniceVěry.
Obléhání Krišnapuru jsem četla dlouho, myšlenky mi při čtení ubíhaly jinam a musela jsem se v textu vracet. Ještě toho mám naplánováno hodně přečíst, ale takovéto knihy mi krátí můj čtenářský čas.

KnihovniceVěra
13.04.2019

Chápu, proč tenhle typicky anglicky suchý, záměrně popisný, povrchní a přitom ukecaný styl dostal britskou cenu za literaturu, u mě ovšem nezabodoval. V knize byla i zábavná místa, ale části, kde autor ironizuje zabíjení a umírání na choleru, jsem četla jen z povinnosti dočíst pro čtenářskou výzvu.

helenkan
22.02.2019

Tak tohle mi dalo trochu zabrat. Opravdu náročnější čtení. Asi bych si knížku normálně ke čtení nevybrala. Ale díky čtenářské výzvě jsem objevila jednu zajímavou a skvělou knihu.

hambra1
28.01.2019

Knihu jsem četla hlavně kvůli výzvě a byla jsem překvapená, jak dobře se mi to četlo. Poslední třetina doslova jedním dechem. Černý humor (někdy přímo pohřební), kterým mě autor občas překvapil, mám ráda. Takže za mě super, i když je to trochu náročnější.