KnihovniceVěra komentáře u knih

Soupis výtvarných děl regionálních umělců, řazených abecedně dle příjmení. U každého autora je fotka jednoho jeho díla, které je v artotéce města Plzně. Užitečná informace o místních umělcích.

Kniha se dobře čte, uspokojí, ale nenadchne. V podstatě je to příběh jako vystřižený z cyklu Paměť národa, kdy reálné osudy Hany Podolské a politických představitelů doplňují osudy vymyšlených obyčejných lidí. Bohužel nestrhl mě osud žádné hlavní postavy, vše je vykresleno dost povrchně. Místy jsou zajímavé detaily, ale je vidět, že autorka spěchá příběh ukončit, přeskakuje desetiletí a kvapně končí konstatováním faktů ze života postav.

Od knihy jsem neměla žádná očekávání, ale velice mile mě překvapila. Autorka bezesporu čerpá z osobních zkušeností z života v Číně a do textu vkládá občas i místní výrazy, znaky a zvláštní poetiku.
Příběh Alvy a jejího nevlastního otce Lu Fanga se velmi dobře čte, díky přeskakování období má dynamiku, ale není nepřehledný. Postavy se postupem času vyvíjejí, dospívají a i konec je uvěřitelný.
Na jejich osudech se podepisuje komunismus se svými zákazy a příkazy, po jeho uvolnění se otvírá možnost svobodného podnikání, zasahuje celosvětová finanční krize. Velmi mnoho z toho jsme prožili i v naší zemi, jen v Číně ve větším měřítku a zesílené.
Kniha je netuctová, autentická a čtivá.

Knihu jsem přečetla a s konečným hodnocením počkám do roku 2035. Kdyby se aspoň polovina vizí uskutečnila, bylo by to fajn.

Krásně jsem se v myšlenkách přenesla do tropického ráje ostrova Raroi v souostroví Tuamotu v jižních mořích. I když už v době návštěvy autora to tak úplně ráj nebyl, původní obyvatelé již byli zbaveni původních duchovních vůdců a převedeni na křesťanství a občas u nich přistála loď s výdobytky civilizace, stále žili víceméně přírodním životem. Napadlo mě, kolik zbytečných věcí máme a čím se zbytečné stresujeme v naší civilizaci, a hlavně co všechno ve jménu pokroku bylo zničeno, např. už v době, kdy autor navštívil ostrov v roce 1950 byly perly v jižních mořích do značné míry vyloveny.

Čtivé a snadno pochopitelné, protože tam vystupuje málo postav a odkazy na minulost jsou celkem jasné. Taková oddychovka, ale ne zas přeslazený ženský román. Jen se mi zdá divné, že hlavní hrdinka Bára, která vyrůstala na dědově zahradě plné květin, najednou neví nic o zahradě a všechno musí čerpat z internetu. Jinak pěkně a líbivě napsané.

Knihu jsem dočetla jen kvůli čtenářské výzvě. Jedinou předností knihy je naprostá upřímnost, s níž líčí svoji sobeckou loveckou vášeň v honbě za největšími africkými zvířaty v době, kdy ještě existovala neporušená příroda a takovou zábavu si mohli bohatí zaplatit. Jeho nesmírná arogance a závist, když přítel dostal větší trofej, spolu s pohrdavým vztahem k manželce zcela zastínily líčení krás africké přírody. Dalšího Hemingwaye asi dlouho neotevřu (jestli vůbec někdy).

Knihu jsem přečetla relativně rychle, téma pátrání v minulosti mě jako amatérského genealoga zajímá a příběhu nelze upřít čtivost. Ovšem v tomto románu se příběhy místních sedláků v několika vsích (jejichž jména jsou fiktivní) jaksi tříští, míchají a rozmělňují. Až do konce románu mi unikalo, po čem se vlastně hlavní hrdina pídí. Proč ho nakonec výpověď hlavní svědkyně Rozálie Zandlové a tajná kronika obce až tak moc nezajímala? Jasně, narazil na dodnes citlivé téma kolektivizace 50. let, ale proč se tedy do toho vůbec pouštěl?
Nádherné líčení jihočeské krajiny bylo trochu devalvováno samotným hlavním hrdinou, který všude tahá notebook a nejde se vykoupat ani v nejparnějším létě.
Celkově kniha není špatná, ale příběhu cosi chybělo.

Kniha mě dost zklamala, zejména první část s popisem faktů je napsaná jak před 30 lety. V další části již autoři uvádějí nějaké osobní zkušenosti a jednotlivosti, které je zaujaly a je to o něco čtivější. Závěrečný slovníček je sice fajn, ale pochybuji, že s sebou budu knihu stále tahat, když budu chtít konverzovat. Přečteno, odškrtnuto v čtenářské výzvě.

(SPOILER) Kniha mě zaujala hlavně tématem zachování nestrannosti a apolitičnosti jedince v konfliktní době, které bylo aktuální za socialismu ("Kdo není s námi, je proti nám") i v dnešní době ("Stát na správné straně").
Ovšem v pojetí hlavní hrdinky Joetty se jednalo spíše o tvrdohlavost a přehánění spojené s naivitou, když veřejně vyhlásila v kostele, že její manžel nešel do války bojovat, ale hledat syna. Co se poté dělo během války Severu proti Jihu bylo jistě strašné, Joetty mi chvílemi bylo líto, ale občas jsem dala za pravdu jejímu protivnému tchánovi McBrideovi, jehož radami se nakonec řídila i sama Joetta.
Tento ženský román je poměrně čtivý, soustředěný na prožitky hlavní hrdinky, bohužel některé podrobnosti ze života jejího manžela Ennise zůstaly neobjasněny (např. proč byl vězněn, kdo byl pochován místo něj).

Přestože kniha o životě Kryštofa Kolumba je nabitá fakty a jmény navštívených míst, je poměrně čtivá, takže jsem ráda, že mě k ní čtenářská výzva dovedla. Poznala jsem blíže tohoto geniálního mořeplavce, který jako všichni velcí lidé věřil pouze ve své činy a ve své bezelstnosti nepočítal se zlým úmyslem a vychytralostí ostatních. Kolumbus je líčen jako rozporuplná postava, Jeho pýcha a tvrdohlavost mu na jedné straně pomohla uskutečnit odvážné plány, na druhé straně ho lidská závist a hamižnost připravila o pocty, o něž marně na konci života bojoval. Jeho objev nového světa odstartoval kontroverzní kolonizaci indiánských území.

Kniha velmi poetická, plná myšlenek a pocitů velmi dobře vystihuje autobiografickou postavu sebevědomého až namyšleného hlavního hrdiny Dicka, který je na začátku králem večírků a u všech oblíbený, hrozně chytrý a všechny chápající, ovšem na konci bohužel propadá alkoholu. Naproti tomu psychologie ženských postav je dle mého názoru dosti zjednodušující.
Knihu lze číst jako nástin života americké společnosti vyšších vrstev - nejdřív skvělé bujaré pitky, potom povrchní pozlátko, z něhož se vynořují skutečné problémy, spory a nedorozumění, nakonec rozchod a strohý konec. Takové typicky americké navrch huj, vespod fuj. Dají se v ní najít různé nálady, přemýšlet nad ní, nebo se dá číst jednoduše jako příběh psychiatra, který se ze všeho nakonec zblázní.

Knihu jsem zařadila do čtenářské výzvy, protože je založena na reálných osobách a faktech z okolí Plzně (hrabě Starck, Antonín Uxa, hornická stávka v Nýřanech 1890). Život horníků v té době jistě nebyl lehký, ale autorovo líčení, jak všichni horníci a dělníci jsou dobří včetně jejich oddaných manželek a všichni majitelé dolů, kapitalisté, jejich vedoucí zaměstnanci a policajti špatní, je typicky tendenční socialistické vidění světa. Doporučuji jen oddaným komunistům.

Oddychovka k vodě, příběhy jednotlivých žen na sebe navazují, ale nakonec tak nějak odplynou do neurčita jako voda. Spojovací motiv bábovky mně připomněl některé momenty z filmu.

Skvělé, trefné, čtivé (asi jak stárnu, tak se mi to líbí).

Knihu jsem dočetla jen kvůli čtenářské výzvě, asi do 2/3 jsem se do ní musela opravdu nutit. Autorce se nedá upřít mistrné umění lyrického vylíčení prostředí a detailů (maličkostí), ale stále se opakující výrazy mě unavovaly a nudily (nadýchnutý účes, okloboukovaná a okalhotovaná ... i když klobouk dolů před překladatelkou Michaelou Lauschmannovou).
Nepříjemné situace a prostředí zdlouhavě popisované do nejmenších detailů, neradostný až tragický život v zablácené ulepené indické vesnici plné hmyzu jsem přetrpěla až do závěru, který měl jakž takž spád. Tento styl mi vůbec neseděl.

Hlavní hrdinky představují dva naprosté osudově se přitahující protiklady, z nichž ani jedna mi nebyla příliš sympatická. Až na velmi působivém konci jsem pochopila, z čeho se spisovatelka snažila vypsat.

Těžko mohu hodnotit dílo dvou cestovatelských legend, které psali za jiných poměrů. Jejich chvála socialistické přeměny Albánie ve mně vyvolala úsměv, jejich návštěva ve výrobně hašiše údiv, o čem se smělo za socialismu psát. Snad jen názor na antické sloupy se od té doby nezměnil.
Detailní popis cesty včetně mapových podkladů a závěrečného slovníčku výrazů ukazuje na jejich preciznost při přípravě cest, což by mohlo být vzorem pro mnohé dnešní cestovatele.
Každopádně se jedná o cenný dokument doby, který časem získává na hodnotě.

Ženský román z amerického prostředí, docela čtivá oddechovka k vodě. Překlad mohl být lepší, používají se některé ne až tak známé anglické výrazy. Autorka dost vysvětluje pohnutky a rozebírá co se stalo, ovšem aby to byl thriller, muselo by to mít větší spád a napětí.

Příběh vášně k mladému milenci viděný ryze ženskýma očima přepepřený erotikou vyniká čtivostí, hlavní hrdinka Ester je zabezpečená Američanka, která nemusí řešit finance, takže na konci vlastně nic neřeší a ani řešit nechce.