KnihovniceVěra komentáře u knih
Skvělý nestárnoucí humor zejména pro mě, když většinu pamatuji z televize a divadla.
Tato vychvalovaná údajně přelomová kniha mě dost zklamala, nejedná se o žádné zajímavé podnětné hovory umělců, ale o autobiografický příběh zhýčkaného závistivého začínajícího spisovatele Arvida Falka, který opustí úřednickou dráhu, promrhá dědictví a dá se na bohémský život. Píše verše, ale neví pro koho a kdo mu je vydá, když se těm bohatým vysmívá. Provokuje a kritizuje všechno a pohrdá všemi: politiky, podnikateli, bankéři, charitou, rozhádá se z vlastním bratrem, nadává si s uměleckými přáteli. Nakonec se nechá zaměstnat v novinách, ale tam mu zase vadí, že musí psát podle vůle vydavatele. Kritizuje tedy také šéfredaktory novin, ironizuje umělecký život, dějiny Švédska a nakonec i sám sebe mimo jiné proto, že se nešťastně zamiluje do herečky, ale ta jeho lásku neopětuje.
Celkové vyznění knihy je negativní (ironické, kritické). Obsahuje přehršel místopisných názvů stockholmských čtvrtí a zkomolených narážek na postavy švédských dějin. Autorův charakteristický všekritický a rýpavý styl mi nesedí.
Podařilo se mi to s námahou dočíst na dovolené pod zářivým jižním sluncem kvůli čtenářské výzvě, ale kniha se mi nelíbila.
Notoricky známá klasika díky filmovému a divadelnímu zpracování, která mrazí. Jen doufám, že nás Kombajn všechny nesemele...
Poprvé jako začínající genealog jsem tuto knihu četla málem jako bibli, napodruhé již chápu, že se jedná pouze o souhrn osobních poznatků a poznámek ze sestavování rodokmenu pana Lžičaře, jak sám uvádí. Kniha obsahuje některá zajímavá fakta a spoustu doporučení, ze kterých si každý musí vybrat a nechat se inspirovat, ne je brát jako neměnná, jak by bylo lze se domnívat z autorova stylu psaní.
Profesionální přístup ke genealogii - napsáno a vydáno Českou genealogickou a heraldickou společností. Pokud v budoucnu sáhnu po nějaké příručce k sestavování rodokmenu, tak jedině vydané touto společností.
Nadčasová novela o krátké lásce studenta Pavla a židovské dívky Ester vystihuje atmosféru Heydrichiády.
Propagandistické vyprávění o životě a díle Ivana Vladimiroviče Mičurina mě místy až pobavilo, když jsem se dočetla, že tento přírodovědec odmítl pracovat v Americe, uvítal Říjnovou revoluci (ve svých 62 letech) a za svou dlouholetou práci dostal nejvyšší vyznamenání - pozdrav od soudruha Stalina. Ukrajinský spisovatel tak zcela zdiskreditoval průkopnické dílo šlechtitele rostlin Mičurina, který v zaostalém Rusku vyšlechtil stovky nových odrůd ovoce.
Čtenářská výzva přečíst si něco klučičího mě přivedla k této knize skvělého vypravěče.
Velmi hutná a výživná četba nabitá událostmi mě bavila, nebylo to suché. Autor přidává každé postavě lidské charakteristiky, a tak ji lze snadno zapamatovat.
Oceňuji intimní zpověď, kdy Michal Viewegh poodhaluje svůj soukromý život, překvapivě nežije jen psaním, ale dost pije, večer se potlouká po barech s holkama ... Chápu jeho stálé dokazování si úspěchů, když byl vychován v systému, kde kariéra byla nadávka. Sice komerčně úspěšný, ale uvnitř křehký, stále se nemůže srovnat s odvrácenou stranou úspěchu - s bulvárem, kritikou a s těmi, kterým se jeho knihy nelíbí. Proto je jeho otevřenost překvapivá, i s ohledem na jeho ženu.
Kniha začíná velice slibně, pak to trochu nesouvisle drhne, vzhledem ke kladnému hodnocení ostatních čtenářů jsem očekávala mnohem více, zejména poetičtější jazykovou stránku. Podle e-shopových listů knihkupectví se jedná o motivační literaturu, zřejmě protože obsahuje odkazy na další knihy a postavy z dětských i dospěláckých knih.
Tohle má být humor? Stand up komedie s nekonečnými rozhovory mezi postavami, jejichž charakter se nemění a jen povídají povídají, mě vůbec nebavila, i když si autor vybral známé řecké hrdiny Meneláa, Agamemnóna, Oresta.... Krásná Helena nakonec vždycky všechny ukecala, ale dalo mi to zabrat přečíst těch 180 stran tlachání a plků.
Zjistila jsem, že se jedná se o nové vydání knihy Občanská genealogie, nikoli o novou knihu. Textově a stylisticky na několika málo místech upraveno k horšímu proti Občanské genealogii, vzhledem k roku vydání by si daleko více pozornosti zasloužila pasáž věnující se programům na elektronické zpracování rodokmenu.
Autor radí hlavně v oblasti administrativního uspořádání záznamů na papíry a do kartotéky, což v dnešní době počítačů a digitalizace archivů ztratilo smysl. Knížečka je jen příkladem uspořádání rodokmenu a má velmi malou informační hodnotu, snad jen slovníček cizích výrazů je mi k užitku.
Kniha se mi velmi dobře četla, svižně psáno facebookovou terminologií mladé autorky, kde se asi předpokládá sprostota.
Přetéká třeskutým humorem, který je většinou na úkor starší generace až do krajností - viz kapitola Starci a moře:
"Kardiaci se šli schovat do stínu, astmatici pryč od kvetoucího plotu, endoprotézy a vody v kolenou kecly na plastový zahradní nábytek a zbytek na cigáro. Řečeno jinými slovy šla jsem si sama zakouřit."
Tak tohle už je pro mě humor přes čáru.
Velmi dobře napsaný ženský thriller pro ty, co rádi čtou o tlachání kamarádek u kafíčka a obídků, taková dobrá komerce okořeněná trochou strachu.
Neodsuzuji to, bylo to napínavé, ale nějakou hlubší myšlenku jsem v tom nenašla, navíc tam bylo dost neuvěřitelných a nevyjasněných věcí, naivitou a ukecaností hlavní hrdinky počínaje a chybějícími informacemi o obyvatelích ostatních domů v Kruhu konče.
Větší část knihy jsem četla jako dítě a něco z toho ve mně utkvělo až do dnešních babičkovských dnů, kdy jsem si to vychutnala znovu. Nemohu dát méně než plný počet hvězdiček.
Na dovolené u Baťova kanálu se mi dostala do ruky tato publikace plná zajímavých informací a fotek. Přečetla jsem jedním dechem s výjimkou kapitoly Baťův kanál v období 2002 - 2017, kde je nezáživný výčet oprav a prací v jednotlivých letech. Jinak skvělá a poutavá kniha.
Zkrácené verze Pompeje a Horká linka působí dost komerčně, Letní svit romantika, nejvíce se mi líbil román V pasti - tento bych si ráda přečetla znovu ideálně v nezkrácené verzi.
Kniha mě bavila, zhltla jsem ji jako oddychovku, ale někdy to už autorka s tím humorem za každou cenu přehání (např. hlavní hrdinka Daniela neví asi ve 30 letech, jak vypadá celer?) a také zabíhá do zbytečných podrobností o tom, co ten den vařila a dělala s vnoučaty... Jsem už taky babička a příběhu Daniely rozumím tak, že se zbavila závislosti na manželovi a vybudovala si závislost na vnoučatech.
Za mě dobrý průměr ale zároveň chápu, že kniha je tak vysoko hodnocená ženami. Žádná by takový problém s manipulativním mužem řešit nechtěla, tak se dobře čte, jak to vyřešila tahle paní Daniela.