klodnerovic komentáře u knih

Příběhů s podobným poselstvím jsem četla už mraky, po této stránce kniha objevná není, ale ty ilustrace! Ty jsou! :-).

1 24.03.2021

Když jsem si četla o čem Slečna selka je, říkala jsem si "Jé, to bude podobné Evženovi". Nebylo - spíš mi to připomínalo Pýchu a předsudek - ale bylo to miloučké. Kdybych toho kolibříka měla k něčemu přirovnat, asi by to bylo presso. Malé, bez zbytečností jako je mléko, ale dobré. Prostě chuťovka.

16.03.2021

Ztracené květiny Alice Hartové jsem četla neuvěřitelně dlouho. Myslela jsem, že sahám po knížce podobné knihám Elizabeth Haran, a vlastně jo, ale ... E. Haran nabízí víc optimismu. Nicméně dočetla jsem a nemůžu říct, že bych litovala. Byť mi bylo při i po dočtení tak nějak těžko u srdce. Věděla jsem, že Sally nemůže jen tak zmizet, když knihy a čtení pro Alici znamenaly tolik, a doufala jsem, že to bude Moss????

3 25.02.2021

Tahle knížka má jedinou chybu - je příliš krátká.

1 11.02.2021

Nápad super - neotřelé téma, provedení horší. Bílá paní a straka by si zasloužily vysvětlení (ne ve smyslu realita x povídačky, ale proč), práce hasičů by mohla být popsána o trochu víc a jazyk by mohl být - jak to jen říct? - vybroušenější ... možná. Rozhodně ale nelituji, že jsem po knize sáhla :-).

3 09.12.2020

Na Hotýlek na Islandu jsem se těšila od chvíle, kdy jsem zjistila, že se připravuje, tedy od chvíle, kdy jsem dočetla Pláž v Chorvatsku. Dočkala jsem se a jsem, byť nejde o nic objevného či hlubokého, spokojená. Dostala jsem, co jsem chtěla.
Ovšem, mile by mě překvapilo, kdybych se v některé z dalších knih od J. Caplinové setkala s nějakou postavou, která nebude až tak krásná, až tak hodná a až tak úspěšná, rozuměj s postavou, která bude víc připomínat skutečné lidi :D.

5 16.10.2020

Po přečtení Šarlatána mám chuť sáhnout po dalších, možná poněkud víc faktografických knihách, o Janu Mikuláškovi a ... vynadat tomu, kdo má na svědomí "vazbu". Chápu, dnes se drtivá knížek lepí, ale! "faktměštvekdyžseknížkarozpadnepodruhémotevření" :-(.

1 05.10.2020

Některé básničky byly skvělé, některé mě moc neoslovily, ale … deset hvězdiček za ilustrace ;-)

Romantický útěk č. 3 - Sladký jako pocukrovaný dortík, milý a ... caplinovský. Od začátku víte, jak to dopadne, přesto čtete, dokud nedočtete. Nebo ... právě pro to :D. Některé popisné pasáže bych dokázala postrádat, ale některá přirovnání byla fakt dobrá :D. Už se těším na útěk č. 4 ;-).

4 25.05.2020

V zajetí zimy jsem četla na doporučení. Nejsem zklamaná, ale ani zvlášť nadšená.
Příliš mnoho postav, příliš mnoho vypravěčů, nedostatečné členění textu, příliš popisů, příliš naznačeného, málo vysvětleného. Nedostalo se mi odpovědí na otázky, které mě v průběhu čtení napadaly, ale ... líbila se mi TA atmosféra a byli mi sympatičtí hlavní hrdinové, a to i ti záporní :D.

1 23.05.2020

Jsem z těch, co zažili, že ve škole se o evoluci říkalo něco a něco jiného se o ní říkalo na nábožku a doma, a musím říct, že ač jsem ze školy dávno venku a jakýsi názor na věc jsem si za ty roky vytvořila, jsem ráda, že se mi Návrat ke Stromu života dostal do rukou. Názory nevnucuje, ale nabízí, jde o odborné, ale ne odporné čtení... Ne všechno jsem pochopila, ale četla jsem se zájmem a užívala jsem si to. Vědecká hantýrka měla navrch, ale tu a tam se v textu objevilo i cosi ne nepodobného poetizmu. Následující slova, která jsem si vypůjčila ze strany 121, moc poetická nejsou, ale... zato jsou - pro dnešní dny/dobu - příhodná :D
"Máme stejný genetický kód jako všechny živé organismy na Zemi. Máme dokonce - naneštěstí - stejný genetický kód jako viry. Kvůli tomu se viry dokáží vnutit do našich buněk a napadené buňky pak vyrábějí virové proteiny podle instrukcí virové nukleové kyseliny. Bylo by pro nás velmi výhodné, kdybychom měli jiný genetický kód než viry, protože bychom pak nikdy nemohli dostat chřipku, žloutenku, ani AIDS. Viry naneštěstí mluví stejnou genetickou řečí jako my."

2 21.04.2020

Clayův most je jako puzzle o tisíci kouscích, ke kterému nemáte obrázek, podle kterého skládat. Zprvu vám nedává absolutně žádný smysl, pak se vám podaří spojit první dva dílky, připojit třetí, čtvrtý, stý ... a pak už v slzách zavíráte knížku a víte, že tenhle obrázek budete mít před očima ještě dlouho.

15 05.04.2020

Špatné načasování, neoslovilo mě. Snad po druhy raz :-).

Přečteno v rámci mise "ALBATROS". Na to, že jde o knihy ze sedmasedmdesátého, jsou vskutku čtivé. Dokud nepřijdu na to, jak to udělat, aby si je děti více půjčovaly, asi nebudu spát. Vike by pro ně byl vzor podle mého gusta. Důvtip, pohotovost, zručnost, soucit - to jsou aspoň vlastnosti a dovednosti! :-)

3 25.07.2019

Nejsem ani pedagog, ani rodič, ale s dětmi tu a tam pracuji a knihu jsem dostala (přímo od autora, mimochem), tak jsem si jí přečetla. Času, který jsem tomu věnovala, nelituji. Jednak ho nebylo mnoho, jde o knihu, která se čte sama, jednak šlo o dobrou investici. Chvílemi jsem měla dojem, že tím, že jsem se dala do čtení této knihy, jsem zároveň nasedla na horskou dráhu jménem emoce. Ne jednou mi bylo líto, že jsem neměla možnost stát se přírodoškolákem, tu a tam jsem se i zasmála, ale, a to především, jsem žasla. V jednom kuse. Pan Tichý a jeho kolegové se vydali delší, ale o to náročnější cestou, jak se u nás říká, ale dobrovolně a ve víře, že ponese plody. To, že tomu tak je, je závěr, ke kterému dojde snad každý, kdo si tuto knihu přečte, a každý, kdo se s panem Tichým a jeho žáky setká. Nepatří totiž k těm, co kážou vodu a pijí víno. Káže být opravdový a je opravdový. Opravdu ;-).

1 10.05.2019

Nejde ani o literární skvost, ani o nic objevného, ale ... pokud vám nevadí slaďárny, Kavárna v Kodani vás asi neurazí.
Hlavní hrdinka je tak trochu Popelka, hlavní hrdina je tak trochu princ, byť chvílemi nerudný, příběh se z velké části odehrává v Kodani, v královském městě ... prostě, chvílemi pohádka. Alespoň za mě. Nicméně, možná jsem jen nebyla s to pobrat prostředí PR agentur, novinářské výlety a to, že opět všichni hlavní hrdinové byli krásní. Na tom ale nesejde. Co mě na knize bavilo bylo téma - hygge - a prostředí, ať už co se výše zmíněných PR agentur a tisku týče nebo míst, kde se příběh odehrával. Londýn je profláklý, ale Kodaň by za výlet stála. Vyrazit tam s touto knihou, ani bych nemusela shánět turistického průvodce :-).

Nejsem z těch, co potřebují, aby knížka měla spád od začátku do konce. Baví mě (i) knížky, co jsou spíše o atmosféře, takže... mě se Strach za oponou líbil(a). Snesla bych více Adama Křížka, aspoň náznak toho, jak to má Sattler s ženami, ale ... jinak dobrý. Vilém Křížek mi opět rozšířil obzory a umožnil mi, přečíst si detektivku bez toho, že bych se u ní bála nebo se mi z ní natahovalo, což oceňuji :-).

4 28.04.2019

Máte-li dvě hoďky k dobru, přečtěte si. Stojí to za to. Ač jde "o další z románů o tom, jak to bylo za komunistů", není "tuctový". Nastiňuje, jakou paseku to - a tím to, myslím komunismus - udělalo v rodinách a v hlavách dětí. Pravda byla dvojí. Ta, kterou slyšely ve škole, a ta, kterou slyšely doma. Co byla pravda? No, a mimo jiné kniha řeší, jaké důsledky sebou tato paseka nesla. Pobyt v Praze-Bohnicích atd. atd. Takže … za mě dobrý. Teda, pominu-li to, že jsem se občas ztrácela v časových rovinách. Aron Kamen je hrdina, se kterým bych se dokázala ztotožnit. Je hrdina nehrdina :-).

1 18.08.2018

Příběh: 1/2
Rozuzlení: 1
Forma: 3, ne-li 3/4 - Proč? Protože mě na ní cosi značně iritovalo. Co přesně, asi nedokážu popsat. S největší pravděpodobností ale kombinace bezdůvodně se opakujících popisů situací, prapodivného způsobu jak se přiblížit čtenáři - "Představte si, … počínaje, ne moc zdařilým vylíčením studentské duše končíc - a chyb. Pravopisných i jiných. Některé z těchto nedostatků Ikar odstranit nemohl, některé ano, takže … dobrý :-).
Heather a Jack mě ale bavili. Hlavně teda Jack a jeho pohled na svět a postoj ke knihám :-).

1 29.07.2018

S nálepkou román pro ženy absolutně nesouhlasím. Je to spíš román pro muže. Nebo ještě jinak, přesněji, o román o mužích. I když, ženy zde rozhodně nehrají druhé housle. Nebýt jich, jejich síly, jejich lásky, jejich pochopení, oni muži, hlavní i nehlavní, kladní i záporní hrdinové, by byli namydlení, neb by a) nebyli a b) (tím pádem) by nebylo co řešit. Takže, vivat ženám! Nebýt jich, nebylo by Slunečnic. Slunečnic, které připomínají lesk a bídu (výtvarného) umění, van Gogha a dávají vzpomenout na kdysi zhlédnutý film Philadelphia. Dodala bych, že šlo o milé počtení, ale až takový fanda oxymór nejsem, takže jinak - pokud vám nevadí, že musíte nad tím, co čtete, trochu přemýšlet, a nejste úzkoprsí, přečtěte si ;-).