Strach za oponou

5 09. dubna

Můj dojem z knihy je ovlivněn tím, že jsem nedávno četla Tichého zabijáka, kterého považuji za velmi podařeného. A ve srovnání s Kutscherem se mi Strach za oponou prostě líbil míň.

4 30. ledna

Četla jsem prvního Křížka, který mě nebavil a druhého jsem si ani přečíst nechtěla. Kvůli aktuálnímu nedostatku jiného čtiva jsem po něm sáhla a byla velmi příjemně překvapena. Pro mě o hodně lepší než první díl. Sattler mě nebaví. Detektivní zápletka jako taková také ne, ale tady ji chápu spíše jako doplněk k nádherně popsanému prostředí divadla, doby, stavu komediantů - toto a veškeré historické perličky mě na čtení bavilo opravdu mnoho.

39 10. ledna

Opět skvělý příběh soukromého vyšetřovatele Sattlera, jenž nás zavede na prkna co znamenají svět - do Nového německého divadla roku 1911. Tentokrát není detektivní příběh nijak brilantní, ale o to víc je to čtenáři vynahrazeno ve vykreslení dobové atmosféry a fungování divadla a jeho zákulisí. Velmi oceňuji všechny detaily, které autor do příběhu zakomponoval a které mu dodávají tu správnou šťávu a autenticitu. Už mi jenom chybí, aby stránky byly napuštěné těmi správnými vůněmi, abych mohla jen zápěstím přetřít a dojem by byl dokonalý. Těším se na další díl!

3 20.09.2020

Ke Strachu za oponou jsem se dostával asi tak rok od chvíle, co vyšel. Pořád jsem ho odkládal. přesouval. Ani nevím proč. Smrt má vůni inkoustu - tedy první Sattlerův případ považuju za naprosto peckoidní historickou detektivku, kterou rád doporučuju čtenářům tohohle žánru a takhle dobrá prvotina (pokud tedy Vilém Křížek není jen drobný fórek nebo maska, za kterou se schovává ostřílený harcovník). Ostatně z tohohle období toho u nás zase tolik nevychází, takže každý kousek je velkou vzácností. I Strach je takovou vzácností, jen dle mého není tak kvalitní jako jeho starší ségra. Jasně, dobová atmosféra je pořád skvělá, Sattler pořád sympatický... jen to prostředí divadla mě prostě netankovalo, na každé druhé řádce tu byla němčina (ok, tý se asi člověk nevyhne s ohledem na dobu) a taky spousta postav, ve kterých byl problém se orientovat a vlastně jsem si k nim nedokázal vybudovat za celou dobu vztah. Určitá dávka čtivosti tu byla, ostatně jinak bych se nedostal na konec... ale chyběla tomu ta kynetika a dravost jedničky a zajímavý vedlejší postavy, který mě tam bavily. A hlavně mi přišlo, že fungovala ta buddy chemie mezi Sattlerem a Křížkem, která mi šíleně připomínala Sherlocka s Watsonem. Možná ještě letos se Křížek vytasí s třetí knížkou, tak snad se jí v mých očích bude dařit líp. Uvidíme, jsem na to zvědavej, protože tohohle autora bych rád četl i dál.

13 10.06.2020

Souhlasím s předcházejícím komentářem, i já jsem s druhým dílem spokojen, ale první díl Smrt má vůni inkoustu byl o maličko lepší, nejspíš to bylo tím že se děj neodehrával na jednom místě jako zde ve Strachu za oponou a proto to bylo takový akčnější, zde v druhém dílu jsem se zase dozvěděl jak funguje divadlo v zákulisí, kam se normální divák jinak nedostane.

20 12.03.2020

Druhá „Sattlerovka“. Komu se líbil první díl, bude spokojený i s druhým.
Působivá atmosféra Nového německého divadla v Praze roku 1913. Při popisech úplně cítíme vůni líčidel, prachu jeviště i zákulisí, výtečně přiblížena operní představení té doby. Pro toho, koho tohle zajímá, rozhodně doporučuji, občas jsem si připadala, že jsem přímo v prostorách divadla.
Pro mě velké plus za vůně a smrady, které nás provázejí celým dějem a vyšetřováním. Úžasný nápad, tohle mě moc bavilo.
Čtyři a velké plus, do plného hodnocení mi přeci jen něco málo chybí, přesto autorovi moc fandím, nechal za sebou obdivuhodný kus poctivé práce při studiu dobových dokumentů a těším se na další díl.

3 01.02.2020

Těším se na Zločin na stříbrném plátně