KejmlP komentáře u knih

Výborná kniha, která splňuje přesně to, co autor slibuje v úvodu. Tedy že nejde o nějakou průlomovou studii, ale že se pokusí výstižně a v kontextu shrnout to, co je nutné znát pro studium studené války. To se mu víc než podařilo. Kniha je prosta nějakého přehršle datumů a pojmů, v kterých by se běžný poučený čtenář neorientoval. zato ale velmi výstižně pojmenovává hlavní témata jednotlivých epoch, a vystihuje to, co je nejvíc ovlivňovalo.
Samozřejmě, řada věcí je jen naznačena, a pro hlubší studium bude nutné sáhnout po další literatuře - nejde ostatně o encyklopedii.
Co se objektivity týče, je fakt, že sympatie autora k západnímu pohledu jsou jasně patrné, leč nijak významně to nezasahuje do líčení událostí. Nicméně americký původ se promítá do toho, jak v některých částech poměrně dlouze a dle mého soudu zbytečně rozvádí například Wilsonův přínos pro svět, což je jistě záslužné, ale prostor tomu věnovaný je poněkud disproporční, a zároveň to patří k nejnudnějším částem knihy.
Celkově knihu doporučuji. Především studentům na počátek kurzu poválečných dějin, pro hlubší studium pak počítám, že bude nutné doplnit konkrétní tématickou literaturu. A pokud by čtenář chtěl sáhnout po širší systéze, doporučuji dvoudílné dílo karla Durmana "Popely ještě žhavé".

1 23.10.2020

Pithartovy knihy mám moc rád. Není nutné s ním vždy souhlasit, ale je třeba smeknout před jeho skvěle vyvinutým instinktem pro pozorování spodních proudů a jevů, které nejsou na první pohled vždy patrné. Zároveň je mi sympatická jeho kritičnost ke společnosti, jakkoliv chápu, že nemusí být vždy dobře přijímána.
Tato kniha vlastně obsahuje vše řečené. Nejvíce mě zaujala kritika představitelů Pražského jara a jejich politiky. Zatímco obvykle bývají Dubček a spol líčeni jako svobodomyslná skupina jdoucí za jasným cílem demokratizace, Pithart ve své eseji tuhle iluzi cupuje na cáry. Nepřipravená skupina, která neví ani odkud, ani kam, nemá žádný plán, žádný udržitelný koncept. Vycházejí z toho jako skupina vezoucí se na vlně popularity, řešící problémy jejich přehlížením. A dle toho dopadli.
Petr Pithart si všímá i rozdílů mezi českou a slovenskou cestou, vnímá i odlišnosti mezi českými zeměmi, a vlastně předjímá i události budoucí.
Není opravdu nutné číst tuto knihu jako literaturu faktů. Jedná se o názory, jakkoliv dobře jsou podepřené, a je možné se k nim postavit po svém. Mělo by ale patřit k dobrému vkusu, aby se každý intelektuál pokusil s touto knihou alespoň vyrovnat.

3 20.10.2020

Čtvrtý díl definitivně láme linii "v podstatě oddechový realistický komiks", a tvrdě čtenáře hází do dramatu, kde razantě ubylo úsměvných pasáží, a naopak vrchovatě přibylo situací vážných, či rovnou smrtelně vážných. Teprve v tomhle díle si člověk plně uvědomí, že vlastně už třetí díl byl ve svých náznacích mnohem temnější, než se sám o sobě zdál být.
Jakkoliv je komiks realistický a snaží se nestranit, tak tenhle díl si multikulturalisté a propagátoři vzájemného obohacování kultur rozhodně nezařadí mezi doporučenou četbu. Ač jsem dalek nějakých ideologických odsudků vůči Arabům, syrská realita ukazuje násilný, tmářský, ideologický obraz tamní reality, který není kompatibilní s evropským standardem (jakkoliv Evropa, a to ostatně komiks ukazuje, také není ideálně fungující celek, a ani o násilí v něm není nouze - ovšem pokusů o vraždu je tu přecejenom míň).
Otec, agresivní bratranci (které člověk musí skutečně nesnášet), syrská všední realita, vše je v tomto díle mnohem vážnější, a už to není legrace. O to víc se těším na další díl (ve Francii vychází v listopadu). Velice mě potěšil i úctyhodný, téměř dvojnásobný rozsah oproti předchozím dílům. Jsem opravdu zvědav, jak tohle může dopadnout...

4 12.10.2020

Vcelku pěkná kniha. Je zajímavé se trochu vrátit ze světa, a místo čtení o kauzách, které člověk bere tak že "tam v té odlehlé zemi je to přecejen vše jinačí", tak se nahlédne k sousedům, které bereme jako nejbližší příbuzné. A vida, on je to taky trochu jiný svět. Jiný typ kriminality, jiné typy příběhů.
Zpočátku se mi zdálo, že jde stále jen o popis pochybných mafiánských machinací, ale s postupem času jsem se začetl víc. Příběhy se týkaly víc i obyčejných lidí a jejich mentality. Čtenář se seznámí s regiony, které doteď neznal, nebo si je nespojil do většího celku.
Poznatek, který jsem si z knihy odnesl je takový, že jakkoliv jsme si blízcí, Slovensko má přecejen jiný typ problémů, než které řešíme my. Cikánské osady, nevyjasněný odkaz Slovenského štátu, a doba Mečiarismu, která se přecejen liší od našich rovněž divokých devadesátek. I modernejší kauzy, spojené s vládou Roberta Fica, byť tady si nejsem jist, zda jde Ficovu činnost omezit jen na prospěchářství a klientelismus.
Celkově fajn sonda do slovenské každodennosti.

3 24.07.2020

Fotografická kniha k uctění prezidenta Edvarda Beneše, který se zasloužil o náš stát měrou vrchovatou. Dva odboje, dvě světové války, dvakrát hrál zásadní roli v tom, že se náš stát podařilo vydupat z prachu. To si vzpomínku zaslouží.
Beneše v aktualizovaném vydání knihy najdeme jak v civilu, tak ve vojenské uniformě, se Stalinem, Rooseveltem i Churchillem - kniha je z roku 1946, takže jsou všichni obsaženi ještě vyrovnaně. Rozhodně skvělá ilustrace toho, jak šel čas s naším historicky pravděpodobně nejdůležitějším prezidentem.

1 23.05.2020

Mám tuhle knihu moc rád. Možná i proto, že jsme ji kdysi dostali jako odměnu za maturitu. Hlavně ale za příběh. Ten protivný stařec mi byl se svými osudy sympatický. Mám rád jeho životní moudra a poznatky, a to, že vlastně není nijak pozitivní postavou, ale nerudným dědkem, který v životě zkusil strašně moc, vlastně nic z toho moc nevyšlo, a většina činností dřív či později skončila průserem. Skvělé byly i autorova zamýšlení a životní osudy, čímž se vlastně většina Formánkových knih propojuje, a jeho vývoj tak můžete pozorovat i zpětně, když v další knize mluví o psaní knihy předchozí, když v jedné knize ještě píše jak má pití pod kontrolou, a v další už popisuje léčebnu...
Nejvíce mě zaujaly kapitoly z SS a následně Rudé armády, maršál Malinovskij a Rusové... Rozhodně doporučuji přečíst si i nepřímé pokračování "Umřel jsem v sobotu", které některá témata rozšiřuje, a dovypráví i osudy Bernarda Marase.

3 16.05.2020

Takové celkem příjemné čtení na jeden zátah před spaním. Tady jde asi spíš o onu autorovu sázku, než o nějaký hluboký příběh, a v tomto ohledu se mi knížka líbila. Občas se mi zdálo, že spojení mezi jednotlivými liniemi je trochu slabší, že jde spíš o několik ad hoc propojených historek, ale co už, všechny se více či méně povedly. Jinak klasická formánkovina, kdy čtenář netuší, kde končí autorovo zamýšlení a začíná příběh, ale to mám na jeho knihách rád. Přečtením rozhodně neprohloupíte. I kdyby vás dílko nenadchlo, za tu půlhodinku času nic nedáte.

1 16.05.2020

Rozhodně přínosná kniha. Reálných a věrohodných informací o KLDR je u nás bohužel všude jako šafránu. Ne, že by se novináři KLDR nezabývali, dočítáme se o ní v našich médiích často. Senzační a šokující informace táhnou, a tak neškodí občas proložit naše zpravodajství titulkem "Kimův generál byl odsouzen k sežrání zdivočelými křečky", nebo "Kim nechal svého strýce popravit raketami země-vzduch" (načež se strýc objeví na sjezdu a má se k světu - Kim ho asi zase oživil). Smutnější než informace v článku je pak fakt, že většina z toho není pravda, a "zaručené informace" z KLDR u nás většina médií přebírá z listů jihokorejského bulváru. Další kapitolou zdrojů jsou pak informace od uprchlíků, kteří ale také věrohodností neoplívají, na šokujících příbězích z KLDR si leckdy vystavěli výnosnou živnost, a jejich občasná přiznání "trochu jsem si to přibarvil, teda vlastně trochu víc" poškozují celou přiléhající produkci. (Naposled viz "tzv. bestseller" "Útěk z tábora 14".)
Přitom nelze tvrdit, že by režim v KLDR nebyl krutou, bezohlednou, a pravděpodobně nejtvrdší diktaturou, která se v současnosti na planetě vyskytuje. Jakkoliv se bráním užívání termínu "totalitní" pro kdejaký tvrdší režim, pro KLDR toto označení platí stoprocentně.
Autorka, naproti předchozímu řečenému, poskytuje neméně zajímavé a dostatečně překvapující informace, které se u nás čtenáři zatím neměli šanci dozvědět. Jsou méně senzační, ale o to zajímavější, a to právě tím, že pocházejí z šedivé každodenní reality. Osobní svědectví "obyčejné" studentky není líčením utrpení vybraných provinilců, ale především běžného života Korejců, kteří v daném režimu fungují, aniž by neustále přemýšleli, že by to mohlo být jinak. Kniha ukazuje všeobjímající kult osobnosti božské rodiny Kimů, a stejně všudypřítomnou tajnou policii, která číhá všude, a zhmotní se třeba právě z těch dědů bavících se v parku, nebo ze zdánlivě spěchajícího obchodníka. Velmi mě pobavily historky o "komnatě přání", úžasných schopnostech vůdců, či absurdnosti vyplívající ze snahy o světovost, kde se občas zapomene na kouzlo detailu (a nebo na výtahy v mrakodrapu). Pro leckoho budou překvapujícími informace o posedlosti čistotou rasy a snaze o odstranění "vadných dědičných genů" - tj. lidí, kteří se dopustili provinění proti režimu. Tvrdým poznatkem pro lidskoprávníky bude totální "zpracovanost" obyvatelstva, která dosáhla takové úrovně, že něco na způsob disentu či prostého podrývání režimu pomocí vtipů je v této zemi nemyslitelné. A na závěr je příjemně stručné shrnutí klíčových momentů historie a zhodnocení jejího významu pro KLDR.
Celkově, KLDR je nesmírně zajímavým, pro Evropana bizardním systémem, kde bych se sice jako turista bál o bezpečnost mnohem méně než v centru Prahy, ale žít bych tam nechtěl za žádnou cenu. Na rozdíl od řady čtenářů si nemyslím, že by šlo o "komunistický skanzen" - jejich ideologie Čučche, mixující maoismus s rasovými prvky, zbožštěním dědičných vůdců, militarismem a extrémním korejským nacionalismem má s evropskými režimy bývalého východního bloku společného asi stejně, jako Tomio Okamura se svobodou a demokracií.
Knihu doporučuji jako skvělý úvod pro zájemce o KLDR. Od ní se dá odrazit k řadě dalších, odbornějších studií, které u nás či ve světě vyšly.

4 16.05.2020

Velice hodnotná kniha. Zkušenosti autorky určitě mohou řadě lidí pomoci, či přesně jak je její záměr, ukázat jim, že v tom nejsou sami. Velice kvituji, že je velká část knihy věnovaná průběhu její závislosti. Myslím, že tohle v řadě knih na toto téma chybí. Například Josef Formánek ve své jinak skvělé knize rovněž líčí především pobyt v léčebně, ale nějakému hlubšímu popisu své závislosti, excesů a důvodů k pití se příliš nevěnuje. Autorka naopak celkem přesně popisuje svoje pití od zdánlivě nevinných počátků až k chvílím, kdy si den bez alkoholu neumí představit.
Knihu by měli číst nejen ti, kterých se tento problém týká, nebo mají podezření, že by se jich týkat mohl. Přečíst by si ji měli i ti, kteří mají dojem, že se jich to naopak vůbec netýká, a překypují soudy nad těmi, kteří se v osidlech těchto nástrah ocitli. Kolikrát jsem slyšel, že to je jejich vina, že "můžou přestat", "nemaj chlastat", "to jim to za to stojí?" a další odsudky. Ono to ale většinou není tak jednoduché, a spousta by jich přestat chtěla. jenže to nedokážou, a není to bohužel jen otázka vědomé vůle. Nejde totiž jen o pár asociálů, pro něž je alkohol už jediným povyražením, a následky je ani nenapadne řešit. Jde o spoustu navenek i uvnitř slušných lidí, kteří by rádi byli zodpovědnými, střízlivími a štastnými. Ale bojují tenhle boj, a nemají tu sílu sami zvítězit.

5 05.05.2020

Zpracování pěkné. Přímo si to říká o položení na noční stolek, aby si večer člověk přečetl jeden citát, a před spaním o něm přemýšlel. Vsazení citátů do kontextu je dostatečné, byť často už samozřejmě jde o Kosatíkovu interpretaci.
Masaryk, stejně jako kdokoliv jiný, byl jen člověk, a napovídal toho taky spoustu. Nejsem zastáncem uctívání model, každý člověk žije v určité době a určitém prostředí, a nejde jeho zkušenosti mechanicky přenášet na dnešek. Můžeme se ale inspirovat. To, že měl i špatné stránky, a že velká část společnosti ho rovněž nemusela, to bychom ale taky neměli zapomínat, abychom zůstali ke všem osobnostem a obdobím zdravě kritičtí.

3 02.05.2020

Námět se povedl, ale skončil do značné míry nevyužit. Musím říct, že jsem kolem této knihy dlouho chodil. Námět mě lákal, a tak jsem si ji nakonec, jako oddychové čtení před spaním, půjčil.
Rozjíždí se to slibně. Rusko budoucnosti, které se izolovalo od zbytku světa, a propadlo se zpět od středověkého barbarství doby Ivana Hrozného. První scény a především jazyk knihy to výborně dokreslují. Opravdu jsem se těšil, co bude dál. Pak ale příběh postupně ztrácí náboj. Dost to zapříčinilo usazení příběhu do jednoho dne. Vypálení usedlosti na začátku ještě smysl dává, ale další denní úkoly ho dávají méně a méně. Čtenář si jen domýšlí, co za smysl má návštěva věštkyně, nebo do jakého širšího obrazu mají zapadnout různé detaily z dění. Ledasco je naznačeno, ale máloco dopovězeno.
No, vše by šlo zkousnout, ale nejvíc celý příběh kazí ony drogové scény. Po té první, s rybičkami, si ještě člověk jen klade otázku "co to sakra bylo?", ale jinak to bere jako exces autorovy fantazie. Ale konec knihy to zabíjí. Jemné náznaky, že autorova mysl přemýšlí poněkud perverzně, jsou tam celou dobu. Ale konečná scéna s bizardním opričnickým grupáčem knihu vytrhává z kategorie distopického díla a hází někam do kategorie "moderní umělecký záměr". Je mi jasné, že autor tím jistě chtěl "naznačit", "poukázat", "zobrazit", "vystihnout" a spoustu dalších slovíček, co se opakují na každé předváděčce moderního umění. Je mi jasné, že v autorově pojetí asi jde o nějaké hlubokomyslné podobenství s úpadkem civilizace, temnými proudy ruské duše, skrytém barbarství Ruska, a tak dále. Bohužel, tímhle celé dílo odpálil, a shodil ho jako celek.
Celkově šlo o skvělý námět. Izolované rusko propadlé středověku by bylo na román. Opravdu mě zajímalo, jak se vše semlelo, jaká je pozice Ruska ve světě, jak se dostal k moci car, jak se sitauce vyvíjí, kdo má skutečnou moc, a řada dalších, v knize nezodpovězených otázek. Bohužel, po přečtení zůstává hlavním dojem závěrečná sbírka uchyláren, a to hodnocení sráží dolů. Kdyby se autor držel příběhu, bylo by to mezi čtyřmi až pěti. Takhle dvě, za námět a jazyk.

5 02.05.2020

K seznámení s tématem víc než dostačující. Knihu jsem vzal do ruky, jelikož toto téma mě zatím spolehlivě míjelo, a o povaze konfliktu jsem měl jen velmi nepřesné představy, vesměs poskládané z různě pochycených zpráv.
Z výše uvedeného důvodu mi připadala kniha poměrně složitá, a chvílemi, zvláště ke konci, jsem se začínal v organizacích, jednáních, a motivacích aktérů ztrácet, a leckdy se musel vracet o několik odstavců zpět, abych si dění ujasnil. Nemohu z toho ale vinit autora, nýbrž spíše svoji nezkušenost z tématem. Kdyby si Brit četl o jednáních vedoucích k rozpadu ČSR, bude na tom nejspíš dost podobně. Každopádně mě velmi zaujaly tamní konfliktní linie, které spor rozdělují a střídavě vyhrocují, a především jejich dlouhodobý základ. Je to zas trochu něco jiného, než naše středoevropské poměry. Rovněž mě upoutala pozice Irské republiky v konfliktu, která není tak jednoznačná, jak jsem se na počátku domníval.
Jsem velice zvědav, co s vývojem dále provede brexit. Dle knihy jsem došel k závěru, že sjednocení Irska je nevyhnutelné.

29.04.2020

Mně se titul moc líbil. Objektivní, nepoučující, rozebírající temné i světlé stránky. Zaměřuje se na Tisa, ale nevytrhává ho z kontextu. Jelikož to byla moje první kniha o prvním slovenském prezidentovi, dozvídal jsem se velké množství nových a zajímavých informací, které se vstřebávaly příjemně a kontinuálně. Celkově dobrý čtenářský zážitek.
Tiso zde není ani glorifikován, ani vláčen žumpou. Po přečtení knihy bych ho přirovnal k postavě Klementa Gottwalda. Člověk, který věřil věci, která se řadě z nás nemusí líbit, ale zároveň mu to myslelo. Za tímto cílem šel, a nakonec k němu i došel. Bohužel, mezinárodní podmínky a velmoc, o kterou se dotyčný při naplnění snu opřel, mu neumožnila dělat věci po svém, ale tak, jak si to přáli jiní. A ačkoli musel vidět, že skutečnost má čímdál víc daleko od vysněného cíle, držel se ho zuby nehty, aby mu zachoval aspoň nějakou věrnost, a aby si nemusel přiznat, že už dávno sešel na scestí. A tak před sebou máme další nešťastný osud člověka, jehož jistě dobře myšlený sen (Kdo by taky svůj sen myslel zle?) se zvrhl v tragédii milionů.
Bavily mě překvapivě všechny části, včetně nejrozsáhlejší kapitoly týkající se holocaustu slovenských Židů, u které jsem měl obavy, že bude zbytečně rozvláčná a detailní. Za mě výborný počin, smekám před skvělým polským autorem.

2 29.04.2020

Naprosto perfektní úvod k poznání islámských zemí. Autor nesmírně čtivě uvede čtenáře do tamní reality, a pak kousek po kousku, na příkladech z praxe a pomocí svých zážitků a rozhovorů osvětluje, jak to v oblasti chodí, a jak složitá je tamní realita. Zemí projde hodně, řeč je především o Afghánistánu, Pákistánu a Íránu.
Třináct let od vydání knihy už oblast nesmírně posunulo, takže občas narazíte na informace, které jsou už pozměněny dalšími osudy, ale základ, a především způsob, jak nad oblastí uvažovat, ten je nadčasový. Některé poznatky jsou pak více rozvedeny v dalších autorových knihách, které už jsou tématicky úžeji zaměřené.
Všem zájemcům o blízkých východ maximálně doporučuji. Takovou kombinaci čtivosti, nestrannosti a zasvěcenosti jen tak někde nenajdete.

7 14.01.2020

Vcelku povedené dílo. Musím teda říct, že mě to nechytlo hned záhy, a musel jsem se tím chvíli pročíst, ale nakonec jsem byl spokojen. Na vině není autor, ale to, že kniha je psaná podle skutečnosti, a ta ne vždy funguje tak, jak by to napsal romanopisec.
Obsah díla by šlo pospat jako "všední dny chirurga v obléhaném Sarajevu". Příběhem se zároveň line osud oné zraněné holčičky, který ale běží spíš na pozadí dalších, s ní nesouvisejících činností lékaře, stejně jako linie se "zalezlíkem", který otravuje tak dlouho, až se mu podaří ukecat výměnu civilistů. Jinak je hlavním dějem spíše stýkání a potýkání s byrokracií, nicnedělající (v tom lepším případě) "slavnou OSN", a novinářskou senzacechtivostí, předstírající zaangažovanost. Osobně mi byly zvlášť sympatické osudy některých lékařů a jejich kolegů. Grády ale příběh dostává až v poslední části, kde se dočkáme uzavření osudů a snad i jistého zadostiučinění.
Řadím to mezi lepší z děl o válce v Bosně. Nečekejte nějaké politické analýzy či to, že si na základě knihy uděláte objektivní přehled o válčících stranách. Tohle je subjektivní příběh o emocích a obyčejných lidech. Ukáže Vám to, jak snadné může být přijít o život.

2 14.01.2020

Skvělá shrnující práce prof. Nálevky. Kniha v základech rozebírá všechny aspekty dekolonizace, a věnuje se pečlivě jednotlivým oblastem a koloniálním říším. Po přečtení tak bude čtenář schopen analyzovat různé aspekty a okruhy způsobů, kterými dekolonizace proběhla, a v každé oblasti určit, jaké zásadní problémy jsou s ní spojeny. V úvodu a v závěru pak nečernobíle zmiňuje kladné i záporné stránky kolonialismu a především jeho pádu.
Profesor Nálevka byl skutečným mistrem syntézy, a tak stejně tak tato kniha poskytuje stručný, ale zároveň myšlenkově obsáhlý soubor aspektů, nutných ke studiu této problematiky, a z ní vyplývajících problémů dnešního světa.

3 06.12.2019

Mám tuto řadu rozhovorů rád. A tento se zvláště povedl. Tomáš Etzler v sobě nezapře, že ač původem Čech, práce a pobyt v USA ho zásadně pozměnily. Líbil se mi jeho důraz na objektivitu a odstup každého novináře, což u nás nebývá vždy pravidlem. Ač sám je bytostný liberál, připadalo mi, že na rozdíl od velké části svých českých souputníků, Etzlera tento postoj nenutí odříkávat jakékoliv ideologické mantry. Takže jakkoliv je kosmopolita a "havlista", dokáže říkat i věci, co u nás v této skupině často nezaznívají. Dokáže vykreslovat USA jako zemi, o níž u nás panují přehnané iluze, ekologickou aktivistku Gretu označí za urputnou svazačku, a rozebere, proč byla americká invaze do Iráku vylhaným zlem, dílem fanatiků a matkou všech budoucích blízkovýchodních průserů, přičemž pád Saddáma Hussajna utrpení lidí v Iráku (a v důsledku i jinde) jen zhoršil.
Velmi drsné je vykreslení omezených možností špičkového novináře žít osobní život. Pasáže o Číně byly rovněž zajímavé, a jakkoliv je patrné, že Etzler Čínu opravdu rád nemá, jsem zvědav na jeho avizovanou knihu o této zemi.
Shrnuto, nemusíte se vším souhlasit, ale autor skutečně dokáže to, co řada jeho kolegů nikoliv. Mít své názory, postoje, a přesto zůstat profesionální a přemýšlet o věcech s nadhledem a v kontextu. Doporučuji.

7 06.12.2019

Pan Kmenta patří jistě mezi naše nejlépe informované novináře. A jelikož mě postava Miloše Zemana zajímá (ze všech úhlů pohledu), sáhl jsem po ní okamžitě poté, co vyšla. A ačkoliv v některých částech jde o velmi dobrou novinářskou práci, jindy to trochu kulhá.
Především, již z názvu knihy vyplývá, že by mělo jít o investigativní portrét Miloše Zemana. No, tak tomu je a není. Části, kde se Kmenta věnuje Miloši Zemanovi, mapuje jeho začátky a popisuje první setkání, ty jsou velmi zajímavé. Na druhou stranu, většinou nejde o neznámé informace, a kdo četl skvělou knihu prof. Kopečka "Miloše Zeman - Příběh talentovaného pragmatika", přidá ke svým znalostem maximálně Kmentovy osobní příběhy, jinak už by měl vše řečené a ještě mnohem více znát. Každopádně i tak mě tyto pasáže bavily.
Bohužel, v polovině knihy, poté, co se Zeman stane prezidentem, se od něj kniha odklání. Paradoxně jsem se na tyto části těšil nejvíc, zajímala mě analýza Zemanovy činnosti v době prezidentství, obě kampaně, a nějaký bližší pohled do Zemanových myšlenkových postupů. Tato část mi ale přišla odfláknutá. Jasně, Kmenta zmíní hlavní prezidentovy přešlapy a trapasy, řekne, kolikrát jel do Ruska a jaký bonmot řekl před Putinem, ale hlubší analýzu moc neočekávejte.
Nejvíce prostoru v druhé části knihy dostává Martin Nejedlý, a tato část už je prakticky jen o něm. Nechci snižovat jistě náročnou investigativní práci pana Kmenty, ale když už jsem se na dvacáté straně prodíral popisem vazeb, kdy firma A sponzorovala Zemana a byla vedená kdysi paní Vomáčkovou, a ta se zná s panem Švestičkou, který má za tchána šéfa firmy B, jehož kamarád ze střední zná nějakého estébáka, který kdysi měl známého v Rusku, a ten dnes něco dodává firmě C, tak už jsem z toho byl celkem znuděný. Že má Zemanovo okolí vazby na Rusko není žádné tajemství, a nevím, zda zrovna toto pátrání čtenáře nějak obohatí. Ale dobře, zas je fajn, že to někdo sepsal do jednoho díla všechno. Tím víc mě ale štve, že mimo Nejedlého (a dříve Šloufa) se o prezidentově okolí nedozvíme vlastně nic. Mluvčí Ovčáček - "Ústa Zemanova", který je jedním s prezidentových mistrovských tahů a hraje v jeho hrách důležitou roli, je zmíněn v jednom odstavci. To stejné kancléř Mynář, o širším okolí ani nemluvě. Žádná analýza jejich rolí, vztahů, nic o fungování hradního týmu a roli Zemana v něm, kdo řídí koho, prostě to, co čekáte o investigativního portrétu.
Shrnuto, mírné zklamání u jinak potencionálně velmi dobré práce. Pokud ale chcete číst spíš o Zemanovi samotném, než o vazbách jeho okolí, sáhněte radši po zmíněné knize prof. Kopečka.

5 06.12.2019

Čtivá kniha o V. V. Putinovi, která v malém formátu poskytuje více informací, než několikanásobně delší úvahy nad tím, jak Putin a jeho Rusko rafinovaně způsobuje i připálení páteční večeře a nedělní pád ze žebříku.
V krátkých kapitolách autor rozebírá co si o Rusku myslí západ, a jak se situace reálně má. A rozhodně nejde o Putinovu obhajobu, naopak, autor je k němu velmi kritický. Jenže místo aby opakoval teze většiny jeho kritiků (kteří často přitom do ruského dění příliš nevidí, a vystačí si s tím, že ho nechápou, jelikož je prostě špatné), bourá především Putinovu legendu, kterou staví společně jeho příznivci i odpůrci. Oba dva z něj totiž dělají extrémně mocnou figuru. Zastánci v něm vidí spasitele a představitele svého politického směru, posledního pořádného chlapa v politice, který má koule na to nežvanit a konat, bránit svoje lidi, svoji zemi, a normální svět. Odpůrci ho nopak mají za Saurona z východu, ďábelskou figuru s gigantickým temným plánem, který dokáže ovlivnit dění v celém světě, zmanipulovat volby, způsobit demonstrace, vytvářet blbou náladu, generovat populisty, a vůbec zasáhnout po celé zemi, aby ji ovládl a zničil. Kritika z této knihy je ale jiná, a dle mě mnohem užitečnější. Ukazuje totiž, že Putin nemá ani temný (ani žádný jiný) plán, ani moc ovlivnit volby, ani není takový frajer, ani není tak schopný jak se tváří. Vlastně jen dělá kroky, které mu západ dovolí, a občas využije jeho chyby, případně se na západním průseru přiživí, aby z toho něco vytěžil pro sebe a Rusko.
Nevím jak na ostatní, ale na mě by tahle kritika působila mnohem účiněji, než když nějaký duhový aktivista sepíše naštvanou knihu o tom, jaký že je ten Putin homofob. Pochybuji, že by tím nějakého člena SPD přesvědčil ke kritickému uvažování. Když to ale uděláte jako autor, a nabídnete místo protikladné ideologie smutnou realitu, možná se budete účinností divit.

6 09.11.2019

Celkem povedený román s hezkým historickým pozadím. Je fakt, že to trochu působí jako takový dovětek k Mluviti pravdu, a ač jde knihu číst i samostatně, bez původního románu vám řada věcí unikne. Bavila mě především ta část s autorovým pátráním po osudech domu a jeho obyvatel, u příběhu obyvatel samotných mě trochu chyběla větší psychologická hloubka.
Ač se mnou možná bude část čtenářů nesouhlasit, moc se mi líbily sondy do autorova osobního života, vyrovnávání se s problémy, alkoholismem, atd... Formánkovy knihy se v těchto částech vlastně všechny propojují, a my tak skrze jeho dílo sledujeme nejen osudy jeho postav, ale i jeho samotného, a pozorujeme, jak do sebe postupně vše zapadá jako díly skládanky, případně jak se věci a náhledy na problémy v průběhu tvorby díla mění.

3 05.11.2019