KadetJaina komentáře u knih

To, co mi dala tohle kniha, jsem tak trochu čekala od Trolla (než mě vytrollil). Výborně vybudované, zábavné čtení, kdy se těšíte, jak to osud hlavní postavě všechno vrátí.

26.04.2024

Ze začátku čtení jsem si myslela, jestli mi nehrabe nebo je moje paměť první knihy tak špatná.
Ale ne, to nejsem já. Je to jen Harrow.
Když už jsem byla nohama pevně na zemi, přišel konec a zase mi rozbil celé moje přemýšlení a očekávání.
Inu, chce to třetí díl.

20.02.2024

Začnu pozitivy. Autorka je skvělá vypravěčka, při čtení jsem měla pocit, že se po Viktoriánské Anglii a na jejích nejhorších místech procházím spolu s lidmi z knihy. Dokázala vykreslit bídu a špínu a pocity, které život chudých v 19. století musel vyvolávat. Kdyby byla kniha jen příběh, zasloužila by si pochvalu.
Jenže kniha se tváří jako historický text. A to je průšvih. O životě obětí se neví mnoho z toho důvodu, že je o nich málo záznamů. Proto si autorka musela mnohokrát pomoct hádáním a "jak to mohlo být". Předává nám své představy, u kterých si ale nikdy nebudeme vědět, jestli vůbec mohou být pravda. Přičemž ve čtenáři, který není v historii tak zběhlý, můžou zůstat jako fakta.
Nejhorší prohřešek je ale autorčina práce s prameny. Aby si potvrdila svou domněnku o tom, že oběti nebyly prostitutky, ignoruje zdroje a upravuje si ty, které se jí nehodí. Její závěry jsou pak nedůvěryhodné ať už si dala práci jakoukoliv.
Nedoporučuji jako literaturu faktu.

10.02.2024

U první povídky jsem si nebyla jistá, jestli budu pokračovat ve čtení, ale dala jsem sbírce ještě šanci. A pak už jsem se do autorova stylu začetla a jsem ráda, že jsem ji neodložila.
Příjemné duchařiny, prokletí a pekelné vesnice. Jako by člověk četl hororové balady ze začátku minulého století. Pro milovníky duchařin a věcí okultních je tenhle sborník nutnost.

3 02.02.2024

Ilustrace hnusné, vzdělávací to není (ani co se LGBT týče), abecední princezny jsou A za ní D... Prostě špatný.

Četla jsem jako spisovatelka zvědavá na to, jak to dělá někdo jiný. Pár zajímavých názorů a tipů tam zaznělo, ale jde spíš o memoáry a eseje.
Na druhou stranu se mi líbí, jak je Murakami prostě svůj a nebojí se si to přiznat.

1 19.01.2024

Old School horror o zmutovaných švábech přesně takový, jak si ho člověk představuje. Má hodně postav proto, aby jich mohl fakt hodně a brutálně zabít. Je dobře, že se k nám dostávají i tyhle klasiky.

2 14.01.2024

Já mám prostě ráda příběhy, které jsou o Batmanových záporácích (a nejsou Joker).
Příběh Penguina je typický mafiánský příběh o tom, jak se dostává ze škváry zpátky k moci.
A příběh od Riddlerovi je zase o tom, že bychom neměli podceňovat směšného génia, protože je to stále koneckonců génius. Autoři z něj udělali opravdu děsivého protivníka.

28.12.2023

Z anotace jsem očekávala internetový horror, nějaký skoro až detektivní lov na internetového trolla.
A pak nám autor odhalil svět. A místo detektivky jsem dostala bizarní horskou dráhu. Wheeeeeeee!!!!!

2 14.12.2023

Edici Zrnka temnoty od nakladatelství Golden Dog lidé často přirovnávají ke Stopám hrůzy. Může za to jejich formát - krátké jednohubky, které si s sebou vezmete do vlaku nebo do čekárny a máte je za chvilku přelouskané. Svým obsahem ale od Stop hrůz nemůžou být vzdálenější. Knihy od Golden Dog jsou dospělé, drsné, brutální, zatímco Stopy hrůzy byly určené dospívajícím a tím pádem musely s děsem trochu brzdit.
Proč to všechno říkám? Protože Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech od Karin Novotné mi Stopy hrůzy připomněly ze všech nejvíc. Vidíme mladou dívku Rebeku, teprve třináctiletou, a jak se svět kolem ní stává děsivější a nebezpečnější a ona se s tím musí poprat. Monstra číhají v temných mracích, a my víme, že jestli někdy přijdou, nezůstane kámen na kameni.
Ne, rozhodně to není pro děti. Ale pokud jste opravdu byli milovníky Stop hrůz, tak tohle je to Zrnko, které byste si měli přečíst. Protože tohle je Stopa hrůzy pro dospělé.
Karin píše neskutečně čtivě. Rebece budete držet pěsti a na můry už se nikdy nebudete dívat jako dřív.

3 12.11.2023

Přišlo vám v minulých dílech týrání postav málo? Tak si ještě potýráme. Na těle i na duši.
Třetí díl je rychlá akce, člověk je schopný ho přečíst za den. Politické smyčky se utahují, válka je na spadnutí a hlavní postavy... trpí.
Prostě bomba jako vždycky.

2 24.09.2023

Pěkná jednohubka, jak má v sobě něco ze slovanské mytologie, má to u mě automaticky bodík navíc. Horory s podobnými náměty mám ráda a jsem spokojená, že zlo je potrestáno.

5 12.09.2023

S druhým dílem čtenář už vklouzne do vybudovaného světa, takže problémy jedničky se vytrácí. Zůstává jen politikaření, osnování, dvorské intriky, souboje a tvrdé tréninky. Zároveň nás Kristina Waagnerová vede do světa, kde nikdo není v bezpečí. Skvělá epická sága pro fanoušky složitějších zápletek a s hrozně sympatickými postavami. A to i těmi, co sympatické nejsou :)

1 11.09.2023

Na knihu jsem se hrozně těšila a většinu první části mě neuvěřitelně bavila. Zažrala jsem se do popisu carského Ruska a Sibiře, umírajících lidí a atmosféry. Když došlo na humor, byl taky dobrý a typický pro tohle období.
A pak přišel šok a odhalení konce první části a začátku druhé části... a příběh mě ztratil. Byl dobře napsaný, vystavěný, funkční na všech úrovních. Nebyla to špatná kniha! Jenže moje očekávání bylo zbouráno a narušeno a místo, aby moje reakce byla: "Hustý zvrat, to se málo vidí." byla moje reakce: "Co? Neeeee!" Asi jsem chtěla víc biopunku a míň scifi :).
Nadšenci do scifi hororu si knihu ale rozhodně užijou.
Co mi ale drhlo bylo označení slova "sajrajt" v pohledech všech postav a to i těch, které by o něm věděli trochu víc.

6 04.09.2023

Chris Carter se zlepšuje s každým dílem. Sice mě pořád ještě rozčiluje tím, že věci, které by mohly být v jedné kapitole, rozsekává do pěti, aby vytvářel falešné napětí, ale postavy už aspoň nejsou úplně mimo a Hunter není jediný, kdo má mozek v hlavě. Zloba je navíc největší thriller a Hunter čelí své minulosti. Je to drsný, je to čtivý a moc baví.

10 06.08.2023

Dvě slunce mě hrozně bavily číst, užívala jsem si autorčin styl popisů i dialogů, postavy mě bavily, když jsem si zvykla na velmi dramatický styl psaní (něco se uděje, postavy reagují s velkým dramatem, věc se uklidní, něco dalšího se uděje...) tak i styl, kterým autorka psala.
Bohužel musím sundat hvězdičky za strašné množství trojteček v textu. Dialogy vypadaly, jako by měly všechny postavy problém s mluvením a neustále se odmlčovaly. Časem se to dalo ignorovat, ale v dramatickým momentech ty pauzy vždycky vylezly na povrch a já jejich proslovy četla jako by se zadrhávaly za každým slovem. Zároveň jsem měla pocit, že některá dramata byla v příběhu opravdu jen kvůli tomu, aby vzniklo nějaké drama a postavy se tak nechovaly úplně logicky, nebo nezapadalo do příběhu.
Všehovšudy jsou ale Dvě slunce strašně fajn příběh a i přes ty chybky mě bavilo je číst. Atmosféra mě vtáhla a opravdu jsem měla pocit, že na tom divokém západě mezi kovboji jsem.

02.08.2023

Tohle je furt moje oblíbená Kingovka. Sledování osudu holčičky je prostě drsný.

2 27.07.2023

Suprové popisy prostředí, jako bych tam byla. Spolu s vnitřními pochody hrdinky, která každým dnem ztrácí něco ze své lidskosti.

5 20.07.2023

Paráda! Skvělé postavy a velmi dobře vykreslené. Politické vztahy v Praze budoucnosti, kde korporáty ovládají vše a okrajové části se zmítají zločinem dobře propracované. Detektivní zápletka funkční a napínavá a kyberpunk jak se sluší a patří.

4 18.07.2023

Junji Ito je moje srdcovka, jeho horory miluju, jsou děsivé, jsou odporné a zarývají se pod kůži. Tomie je super, ale v jednu chvíli má člověk pocit, že už se hodně opakuje, což je škoda. Každá kapitola má sice něco nového, ale princip je pořád stejný. Až poslední tři kapitoly vypadají, že přijde nějaký zvrat a ty mě s tou úplně první bavily nejvíc.

01.07.2023