Kačkaknihomol komentáře u knih

Doufám, že ze svých rozběhaných myšlenek něco vyloudím. A bude to těžké.
První díl mě nadchl. Nový neoťukaný svět, nějaká drsná hrdinka a něco jako Hunger games. Od druhého dílu jsem byla lehce na vážkách, jak knihu hodnotit, a to že mě moc nebrala jsem připisovala lehké čtecí krize. Začínám mít ale pocit, že Sarah není zrovna pro mě.
Prvních dvě stě stránek byl menší očistec. Spousta lidí nadchlo, že se tu seznámíme s novými postavy, ale sakra, vždyť tam nebyl ani ždibíček akce. Pak jsem se tak nějak chytla, ale stejně se mi střídaly stavy, kdy to bylo baví, nebaví. Autorka toho hodně vsadila na popisy. Její styl je fajn, ale děsně rychle se "očte". Ani nemluvě o popisech typu: "její medové vlasy zazářily ve zlatavém slunci".
V knize se střídají pohledy postav. Není v tom žádný guláš, ani jsem se neztrácela. Ale jde o to, že jsem měla děsnej problém s Chaolem, skleněný hrad a povstalecké strategie už prostě nebyly ono. Nějakej ten milostnej poměr s léčitelkou by ušel, ale Chaola vyškrtnout.
(Obsahuje SPOILERY)
Musím říct, že mě na celé knize nejvíc štvala Cealena, Aelin, nebo jak se sakra jmenuje. Prostě takovej novodobej x-men, kterej nejen že se má stát královnou a zcela teoreticky by mohl zachránit celej svět (KLIŠÉ), ale taky je sexy, dokáže protivníka zpacifikovat jediným pohledem a navíc má super-mega-úžasný schopnosti. Jo, a taky nějaký to trauma, aby nám jí bylo líto. Ale abychom jí zase měli chuť zavraždit, střídá borce jako ponožky. Vystřídá se tu někdo z vyšších vrstev (Dorian), pak ten kdo jí na začátku nenávidí (Chaol) a nakonec týpek s tetováním (Jeřáb, ale spíš Rowan, Jeřáb je hrozný). Další postavy jsou v pohodě.
Doufám, že čtvrtý díl bude stát za to. Protože tenhle díl mě zrovna neutvrzuje ve fámě, že Sarah J. Maas je nejlepší autorka pod sluncem.

09.04.2018

Když to tak člověk čte, ani si nevšimne, že příběh je vlastně klišé. (Ne)obyčejný hrdina, opuštěný ostrov, svět na druhé bráně, skoky mezi časy. Vše je ale zabaleno do tak skvělého kabátku, že si ani nevšimnete, že příběh není žádná velká nová věc.
Velký podíl na tom má autorův opravdu skvělý styl, s krásně vykreslenými popisy. Ne že by byl nějak tajemný, je to spíš taková pohádka, jen s trochu divnými postavami.
Příběh je prošpikovaný fotkami, které jsou více než podivné. Já osobně bych si bez nich vystačila, ale proč ne?
Dle mě by to nebyl takový bestseller, kdyby to nebylo opravdu výjimečně napsáno. Trochu bez akce, postavy se trochu pletou, ale čte se to jak po másle. Tak doufám, že se mi v dalších dílech podivný svět víc otevře a přibude nějaká ta akce. Zatím zajímavé.

1 08.04.2018

Thrillery nejsou úplně můj rybníček, takže nemůžu moc (skoro vůbec) porovnávat. Proto není žádným divem, že se mi kniha líbila a že na mě působila napínavě, jsem prostě amatér.
Do příběhu jsem byla hozena bezhlavě, informace týkající se Rachel se nám vynořují postupně, což je fajn, jelikož i na začátku jsem se musela trochu rozmrkat. Když to porovnám s filmem, tam to bez přečtení knihy muselo být stokrát věci, většina věcí je tu jen naťuknutá, střídání pohledů působí hodně chaoticky a flashbacky, ty taky úplně nefungují.
Po trochu zmateném konci jsem se do příběhu ponořila. Pravda, prvních sto stránek je to hodně o zášti Rachel, cítila jsem se pekelně frustrovaně jako ona.
Největší problém vězí v postavách. Ne že by byly špatně napsané, naopak, jsou uvěřitelné, nechybí tu sex a opačná strana lidské povahy nebo třeba přetvářka. Jde o tři hlavní hrdinky. Tedy Rachel, Megan a Annu. Jsou hrozně nesympatické. Sice nepotřebuji nějakého věčně optimistického člověka, ale come on, trocha sympatie by bodla. Potencioálně "nejmilejší" hrdinkou je tu Rachel, se kterou jsem soucítila a na konci se ukázalo, že za to vlastně ani nemohla, ale na kafe bych s ní nešla. Dále je tu Megan, jejíž prostřednictví je dost zvláštní a její cesty do minulosti hodně pomáhají k docelení celé zápletky. Pak je tu samozřejmě Anna. Řeknu vám, člověk ji nenávidí od první stránky. Z jejího pohledu sálá jakási rodinná falešnost a spokojenost, sama je radši milenkou nežli manželkou. Ta mě vždycky hrozně štvala, přestože mě její kapitoly nejvíc bavily.
Kniha dopadne, jak bych to u detektivky pro ženy čekala. Překvapivě, až na to, že jsem tak nějak tušila, že to překvapivé bude. Že vrahem bude ta nejvíc překvapující postava. Což opravdu byla. Ale přiznám se, že mě to stejně tak bavilo číst, ke konci je to o nervy.
Je to prostě thriller pro ženy. Překvapivý tím divným způsobem, strhující, hlavní postava (y), jsou většinou psychicky labilní. Takže moc nechápu, čím si čtenářky tahle kniha získala, ale budiž, mně se přeci líbila taky.

3 28.03.2018

Řeknu vám, je dost těžké komentovat něco jako pohádky, když už jste už z těchto střevíčků vylezli. A přestože je většina děl poměrně oddechových, já jsem Boženku a její příběhy četla dlouho. Asi týden. Za což může to, že se mi kvůli věčně opakující osnově do čtení nechtělo.
Jak už jsem psala, pohádky mají téměř stejný konec. Je nějaký hrdina, podstoupí většinou pitomé mise, potom dostane nějakou tu princeznu a žijou šťastně až do smrti. Nechci to těmto příběhům vyčítat, přeci jen je to pro malé děti, ale když to pak čtete v celku a všechno najednou, jde z toho fakt hlava kolem. Tento vzorec se neobjevuje asi tak ve třech až čtyřech pohádkách, jinak je to obecně "to samé".
Jelikož nejsou pohádky úplně moderní, v knize je trochu jiný slovosled. Takže dětem z tohohle století bych tuhle knihu úplně nedávala. Nejspíš by ji nepochopily.
Celkově mě tyhle pohádky úplně nebraly, nebyla nálada ani čas. Ale tak aspoň jsem zažila menší kulturní obrození, když už je to ta Němcová, žejo.

1 28.03.2018

Od autorky jsem četla Eleanor a Parka. Fakt mě to nadchlo. Přestože to mělo relativně jednoduchý téma, bylo to procítěný. Ale dala jsem tomu jen čtyři hvězdičky, s očekáváním, že právě Fangirl bude ten ovlivňující debut. Nebyl.
Nevím, jestli to bylo mnou nebo tou knihou, ale mě to prostě nebavilo. Pořád jsem čekala a čekala, až se stane ten zlomový bod, kdy to bude děsně napínavý, já si budu kousat nehty a nakonec budu překvapená. No, jenže tam žádný nebyl. Dobře, byly tam asi dvě scény s telefonem a nemocnicí, u nichž jsem si říkala: "Sakra, teď to dvojče umře, nebo bude na vozejčku!" Jenže to bylo tak divně zakecáno, a já jen smutně vydechla zadržovaný vzduch a zase jsem ji odložila. A kvůli tomu jsem ji četla dlouho. Když jsem ji dočetla, byla jsem hrozně ráda.
I když, něco tu přece zajímavého je, fanfikce. Já osobně těmihle wattpadovskými výtvory opovrhuji, ale teda, v knize to bylo hezký zvláštní osvěžení od té vyčerpávající rutiny. Jo, rutina. To jsem asi trefila. Jedna velká vyčerpávající rutina jedné holky, která rutinu ráda. Sakra, měla bych psát dramata.

1 11.03.2018

Přestože jsem od autorky četla jen dvě knihy, líbily se mi natolik, že už S. J. Maas považuju za svojí oblíbenou autorku. A proč tomu tak je?
Jedním z mnoha prvků, kterým se spisovatelka může pyšnit je styl psaní. Přestože popisuje relativně nudnou scénu, dokáže svými literárními obraty zaujmout, takže se to pak čte jako po másle. Zvlášť hodně mě bavily návštěvy ve věži, které přestože byly celkem obyčejné, bavily mě více než odhalování Sudby a "detektivování".
Další atraktivitou jsou reálné postavy, které mají potřebnou šťávu a dialogy, ve kterých se odráží můj oblíbený sarkasmus. Já vím, spousta lidí vadila postava Celaeny, kvůli její pověsti "nejhoršího nájemného vraha", přestože v prvním dílu byla taková vyměklá. Tady autorka nejspíš poslouchala své kritiky, protože se v Půlnoční koruně jako zabiják chová, a je více drsnější. Tedy, až na ty romantické scény, ale co už, je jí přece osmnáct. Když už je řeč o romantické knize, není tu žádný ohavný milostný trojúhelník. Co mě ale zarazilo, bylo Celaenino chování vůči Dorianovi, já vím že už s ním nechtěla nic mít, ale teda, jak rychle na to pak vletěla s Chaolem, to mi hlava nebere. Vlastně ta celková romance mezi jí a Chaolem byla dosti okatá, jako sice nemám ráda, když si málem dají pusu až za polovinou knížky, ale teda, jít na to hned po polibku... je to vůbec legální? Já vím, že to přispělo té zápletce okolo smrti a je to YA, ale neobešla by se autorka bez toho? Takže za mě romantika minus, sice hezky napsaná, ale uspěchaná.
Ehh, je asi milion a jedna důvodu, proč je S. J. Maas tak atraktivní autorkou. Ale bohužel já jsem moc líná na to, abych to pěkně od A do Z rozepsala. Tohle jsou ale dva takové důvody, proč byste měli dát Skleněnému trůnu šanci. Já osobně jsem si knihu moc neužila, za což můžu spíš já, než to roztomilé dílko. Tak doufám, že u třetího dílu budu víc koncetrovaná a budu ho více hltat. VŘELE DOPORUČUJI!

1 08.03.2018

Úplně nevím, jak knihu hodnotit. Je to taková ta kniha, která něco, alespoň náznak, v člověku zanechá, ale zas ji nemůže vychvalovat do nebes, protože tak skvělý to nebylo.
Nemyslím si, že je to úplně kniha pro teenagery. Respektive pro ty tupé puberťáky, kteří by ty myšlenky a ty na první pohled kýčovité, na druhý neskutečně hluboké myšlenky nepochopili. Tohle jsem si u Yoli všimla až teď, že jejich knih pod svou slupkou a mezi řádky něco skrývají. Nebo alespoň tahle má v sobě něco víc.
Přiznám se, autismus a tyhle další odvětví jsou mi cizí, úplně je nechápu a nikdy asi úplně nepochopím. To stejné je příklad bipolární poruchy, Finchovi jsem úplně nepřišla na své a nedokázala jsem s ním soucítit, protože prostě a jednoduše, nerozuměla jsem mu. Sice občas trpím změnami nálad, ale není to časté, a spíš bych to připisovala hormonům.
Nevím, nevím tuhle knihu bych úplně nedoporučovala, pokud jste takoví burani jako já, a těmhle lidem prostě nerozumíte. Styl mi taky úplně nesedl, někdy mi to přišlo jako úplnej monolog. Pěkná kniha, ale víckrát už ne.

2 04.03.2018

Hned na začátek bych chtěla říct, že je kniha hrozně zvláštní. Šla jsem do toho s tím, že to bude průměrná fantasy, možná dokonce nadprůměrná, ale ne. Na začátku je tu určitá podobnost, ale po té přepadovce je to fakt čirá originalita. Otázkou ale zůstává, není-li tahle kniha až moc přetočená a jestli je ta originalita v určité mezi.
Musím říct, že akce Schwabové moc nejdou. Spíše mě bavily ty vypiplané popisy, a slova, s kterými si umí bravurně hrát. Takže styl je rozhodně tak tajemný a lehce podivný, jak zadní obal slibuje.
No, to by bylo asi tak všechno v čem má anotace pravdu. Protože to žádná romanťárna není. Možná že si tu August a Kate vytvoří jakýs takýs pouto, ale že by se po pár větách začali olizovat, to fakt ne. Takže čtenáři červené knihovny si tu na své nepřijdou.
Postavy jsou... fajn, docela plastický a uvěřitelný. Jen je jich hrozně málo. Když to tak shrnu jsou to vlastně jen a jen ty "důležitý charaktery. Jo, a pak nějakej kamarád, kterej řekne tři repliky. Ale zdaleka největším zákuskem v oblasti postav je jejich vývoj, protože dává nějakou logiku. Z Kate se sice nestává ufňukaná holčička, ale pořádně to s ní otřese, a co je ještě víc na palici, je fakt, že jí nevidíte do hlavy, což je sakra škoda, protože ten vývoj chci vidět přímo v tý palici! August za mě byl trochu nedoceněný, nevím, přišlo mi, že je trochu odstrčený, ale image tajemnýho tedy zahrál na výbornou.
Verity a příšery? Jsem celkem zklamaná, všude jsem slyšela že má Victoria fantazie plný hrnec, a ona se víc věnovala popisu počasí než světa. Jako jo, ty příšery jsou hezký, ale já si třeba pořád nepamatuju rozdíl mezi korsajem a malchajem. Prostě trochu nedomyšlený, ale za to zajímavý.
Celkově bych knihu zhodnotila jako trochu netradiční, poměrně temnou fantasy s osobitým stylem. A bohužel taky na mě překombinovaným koncem, já to prostě autorce nevěřila, přišlo mi to hrozně krkolomný. Jinak to ujde.

04.03.2018

Jelikož jsem lehla s horečkou, chtěla jsem se pustit do něčeho jednoduchého, nenáročného. Proto mi příběhy o statečném Ivánkovi, který projde všemi nástrahami, zachrání tu nesamostatnou princeznu ze věže a na konci ho čeká vše dobré, neskutečně sedly. Písmena jsou velká, jazyk je opakující se, tak jsem to přečetla za jeden den.
Taky mě udivily někdy až strašidelné ilustrace, třeba taková Jaga Baba je jak z hororu. Nejspíš kvůli tomu je Krása Nesmírná vhodná spíše pro nebojácnější děti.

1 28.02.2018

Tahle kniha vznikla smícháním všech možných i nemožných klišé. Chtěla jsem tenhle komentář pojmout nějak děsně kreativně, tak jsem udělala takový menší seznam:
5 Klišé v Rudé královně:
1. Svět je nějakým způsobem rozdělený
V tomhle případě na Rudé a Stříbrné. Jako nápad je to celkem fajn, avšak autorka se tomu rozdělení vůbec nevěnuje, takže to zůstává ošemetné. A ty schopnosti u Stříbrných... Kolik jich vlastně je? Připadalo mi, že si je autorka vymýšlí za pochodu.
2. Přítel z domova
V Selekci Aspen, v Hunger games Hurikán a v Rudé královně Killiorn. Takoví ti týpci, který nemaj rádi systém, hlavní hrdinka má děsnou touhu je chránit a taky se stávaj obětmi milostného trojúhelníku. Prostě děsná hovadina.
3. Výjimečná hlavní hrdinka
Jste nebojácná, máte chudou rodinu, ostrý jazyk a nedoceněnou krásu? Pravděpodobně se z vás stane hlavní hrdinka, která je jiná než ostatní a pokud jste v nějakým hustým fantasy světě, většinou budete mít nějaký kulervoucí schopnosti. V dalších dílech se nejspíš stanete tváří revoluce a přestože budete z těch vražd vydeptaná, čeká vás šťastný konec s nějakým nabušeným týpkem.
4. Milostný trojúhelník
Dva sexy chlapci, jeden z domova, druhej z nového prostředí? Tady to smrdí milostným trojúhelníkem! Z obou chlapcům se hlavní hrdince zpotí dlaně a rozbuší srdce, ale pokud ji jeden z nich nasere, běží za tím druhým. A ne, není lehká děva.
5. Povstalci
Většinou podřadnější rasa, která má základnou v nějakým vidlákově. Na konci třetíhu dílu je obvykle vzpoura, která skončí happyendem. Hlavní hrdinka svými úžasnými kecy podnítí jiskru.
Samozřejmě nechci říct, že by kniha byla jen a jen špatná a jen a jen klišé. Například konec je víceméně originální (ale děsně bizární a nepřesvědčivý) a i styl je slušný. Do dalších dílů se ale pouštět nebudu, četla jsem pár negativních recenzí a jsem přesvědčena, že když mě nebavilo tohle, nebude mě bavit ani druhý díl, který má být jen a jen o útěku.

11 27.02.2018

Taková ta kniha, která konečně uchlácholí všechny introvertní duše, které milují své domácí mazlíčky nade vše a závislých na knihách a seriálech. Takže přesně pro mě.
Koho zajímá, že to není absolutní, špičková a plnohodnotná literatura, a že není moc zapamatovatelná? Mně rozesmála, někdy jsem musela přikyvovat a celkově ve mně zanechala jakýsi pozitivní nádech.
Není to zrovna ta nejlepší kniha za tento rok, ale na jednu z nejupřímnějších a nejmilejších knížek rozhodně má.

5 27.02.2018

Přestože je kniha oddechovka, mně trvalo hrozně dlouho než jsem se do ní dostala, za což nejspíš mohla ta oddechovost, díky které mi myšlenky běhaly jinam a já se na knihu nemihla dostatečně soustředit.
Celkově bych knihu popsala jedním slovem. Jednoduchost. Příběh je v první polovině relativně nudný, v druhé se něco konečně začne dít, ale teda, nic moc. Občas není na škodu si přečíst něco jednoduššího, ovšem já na to nejspíš zrovna neměla náladu.
Pokud bych si ale měla vybrat, Raibow Rowell je pro mě jasná favoritka, naopak Jenny Han je na mě až moc sladká a místy nudná.
Dopisy JSOU celkem zajímavé téma, ale v knize prostě a jednoduše NEJSOU. Občas jsou sice použity jako vzpomínka na minulé partnery, ale jinak mi připadají jako hloupoučká kuriozita. Autorka se sice zaměřuje na jakýs takýs vývoj postav, který mi přišel umělý, a při těch kravinách, co Lara vypustila z úst jsem si rvala vlasy.
Když už je řeč o postavách, jsou děsně nereálný a lehce klišoidní. Kupříkladu, Lara Jean je sladká šestnáctiletá holka, která nepila, neměla sex, a držení se s klukem za ruku je pro ní nepředstavitelná orgie. Prostě takové zatoulané kotě, které si hraje na tygra. Josh mi přišel jako takový ten "good boy", který se o naše kotě postará, je milý, starostlivý a roztomilý. Pak je tu Peter, "bad boy", většinou děvkař, a co je ještě lepší, je to takový ten king, kterej dostane každou do postele. No a samozřejmě tu nastává klišé, jak topol, kdy se náš "bad boy" zamiluje do sladké a nevinné Lary Jean a už to jede!
Celkově bych asi knize neměla vyčítat, že je taková jaká je, ale jsem zastánce toho, že i romantická a oddechová kniha může být dobrá, což u tohohle neplatí. S autorkou a jejím stylem se možná někdy setkám, v nejbližší době se pustím do "Oko za oko". Zatím je pro mě Jenny Han klasická spisovatelka, která píše pro zamilované puberťáky, tak doufám, že se to jednou změní.

4 27.02.2018

Už jste někdy četli do dvou do rána, a ještě jste měli chuť si dát ještě jednu kapitolu, která má dvacet stránek? Mně upřímně se to ještě nestalo, ale potom přišel na scénu Harry a moje oka se ty čtyři dny, kdy jsem knihu četla, nezamhouřila.
Taky to máte tak, že se vám nejdřív do Harrryho vůbec nechce, ale na konci potřebujete dalších sto stránek? Já jo. To, že se mi do Harryho nikdy moc nechce, je i důsledek toho, že první kapitolu čtu někdy i hodinu. Protože prostě Dursleyovi a ten náš nudnej svět. U této knihy jsem to měla taky tak, ale jelikož se Harry u svých příbuzných moc nezdrží, moje dřívější averze byla jaksi překonána.
Příběh se od začátku hýbe a posouvá se, taky to na mě působilo méně pro děti, více pro teenagery. A navíc, téma se ani tak netočí kolem Voldemorta, jako spíše kolem Siriuse, což mě děsně bavilo. Postupná tajemství se odhalují průběžně v celé knize, takže nemáte pocit, že potřebujete umělý dýchání, když se na vás na konci vyvalí tuna nových informací.
Říct o knize, že byla "super!" a "úžasná!" by byla šikana, protože prostě Harry je Harry. A Harry Potter je něco, co by si měl přečíst každý, bez ohledu na věk.

5 23.02.2018

Vážně nemusím romantické oddechové příběhy.
Rainbow Rowell je nejspíš za autorku těhletěch slátanin považována, avšak se od těchto autorek hodně liší. Její styl je... no kdybych použila slovo "surový", tak bych možná moc přeháněla, ale její styl je tak nějak od rány. A ty její úžasný přirovnání a sarkasmus. To vše je něco, co dělá její knihy výjimečné.
Příběh je obyčejně neobyčejný. Postavy ani samotná myšlenka nedělá knihu nějak zvlášť výjimečnou, ale ta realičnost ano. S Eleanor a Parkem je to jak na horské dráze, jednou se pohádají kvůli rodičům a jindy jsme svědky jejich intimní chvíle v autobuse.
Všimla jsem si, že spoustě lidem vadí konec. Přiznám se, ani já s ním nejsem moc spokojená, ale připadá mi, že má své místo, a že kdyby se tohle opravdu někdy stalo, že by to dopadlo přesně tak, jak to dopadlo. Tak nějak napůl otevřeně.
Od knihy jsem se navíc nemohla odtrhnout, něco mě drželo a já četla dál a dál, až jsem se dopracovala ke konci. Za mě milé překvapení, v nejbližší době se vrhnu na Fangirl.

2 23.02.2018

Ehm, no tohle byl velký přešlap, ale co, aspoň je to česká autorka, takže když kniha stojí za prd, (a jakože fakt stojí) jsem alespoň vlastenec.
Ten styl psaní mnoha lidem připadá divný a neobyčejný, já bych mu vytkla jeho plytkost, žádné terno to opravdu nebylo, kupříkladu v porovnání se skvostnými popisy S.J. Maas je tohle úplný zameták.
A samotná myšlenka? No, je sice hezký že vám život určuje osud, ale jak to sakra funguje a vypadá? Na začátku je o něm menší zmínka, ale sakra, pak vyšumí někam do ztracena. A nahlížení? Popravdě, to mě teda moc neučarovalo, spolek na mě působil jako banda sběratelů pokémon kartiček, a ne jako mega-ultra-extra-super-tajná organizace. Celkově je tohle téma zastrčeno tak nějak dopozadu, autorka se spíše upíná k lince detektivní, která jí moc nejde. Prostě jí nedokážu odpustit, jak Meg nelogičně přicházela k vodítkům.
Takže za mě? Nápad ušel, zrealizování stojí za nic.

2 22.02.2018

Sladká, sněhem zasněžená naivita, ano tohle vystihuje tuhle knihohubku.
Jelikož jsem na svoje rádoby velké bolístky potřebovala nějaký ten cukrkandl, vzala jsem do ruky tohle ktratičké dílko, a trefila jsem se do černého.
U hned první povídky, jsem byla jako v nějakém oparu, sladkém naivním oparu, oparu dvou teenagerů, kteří se do sebe za den zamilují (ale i tohle moje zdrogovaná nálada dokázala opustit, avšak při povídce druhé mě začala lehce opouštět, protože už tak sladká není, tedy alespoň na začátku).
Romanci s číslem dva napsal John Green, a přestože mě jeho knihy neuchvátily, tady mě jeho styl bavil. Pravda, trvalo mi chvilku, než jsem se začetla, ale takhle já to u Geena prostě mám, nedá se číst jako chleba, ale musí se číst jako dezert. Je to absurdní a děsně, děsně nereálné, hlavně co se romance týče, ale mě to kupodivu děsně bavilo a smála jsem se přesně tam, kde to úplně vybízelo. Jen ta romantika, ta romantika mi tam přišla příliš našponovaná a nereálná.
A pak romance třetí, na které jsem se prvních přibližně padesát stránek zasekla na mrtvém bodě. Tenhle povídkový experiment hraničí se scifi, hlavně v poslední kapitole, kvůli které mám v zubech kazy, tak moc sladké to bylo. Má sice rádoby poselství, ale mě tady přišlo umělý, hlavní postava se mentálně otočí alespoň o devadesát stupňů. Tohle mi přišlo asi nejslabší.
Celkově je ale kniha vhodná pro zimní večery a platí u ní heslo "neurazí, nenadchne". Ale jak jsem řekla, k čokoládě je vážně delikátní.

1 11.02.2018

Už od první stránky téhle začínající boží série, jsem si řekla: "Jo, tohle bude jízda". A tak že byla. Děj je na začátku sice pomaloučký, autorka nás rozhoupává jak na horské dráze, seznamujeme se světem, ve kterém se ocitáme, (přestože se o něm nic moc nedozvíme, avšak doufám, že si to autorka schovala na další díly) s postavami, které mají notnou dávku charisma a rozhodně nejsou černobílé, (viz. třeba Celaena, která je na druhou stranu zabiják, avšak je to dívka která dokáže hrát na klavír) a se samotnou dějovou linkou, která je možná chloupek podobná HG, ale zároveň vůbec není, do světa her jen nakoukneme, a pak se opět vrátíme do světa Celaeniny komnaty, kde mi bylo útulno a cítila jsem se jako doma. Navíc, S.J. Maas píše vážně úžasně. Její popisy jsou možná delší, ale já osobně jsem se jich nemohla nabažit. Krásný literární skvost, u něhož doufám, že mě další díly nezklamou.

2 11.02.2018

Nedá se úplně říct, že by tohle byla moje oblíbená pohádková kniha. Ach, jak naivně jsem si říkala, že v tomhle roce budu číst alespoň jednu pohádkovou knihu za měsíc. Tohle byl celkem přešlap. První den, kdy jsem knihu začala číst, jsem se dostala na stou stránku a odložila jsem ji s tím, že se k ní druhý den vrátím. Jenže mi ležela ladem a skladem na nočním stolku asi měsíc. Ještě, že jsem si ji vzala na hory, kde jsem ji z nudy přečetla.
Teď k pohádkám, aby to nebylo jen o mě a mém nudném životě. Pohádky mě moc nebavily, byly napsané jazykem, který mi moc nesedl a byly někdy až totožné. Můj názor bohužel není moc objektivní, už dávno mi není šest, avšak myslím si, že jako malé by se mi kniha líbila ještě méně.

1 06.02.2018

Tohle, že má být ten "objev ve světě YA"? Kniha, kterou všichni tak děsně vychvalují?
Já nevím, jestli jsem měla v období, kdy jsem to četla nějak zvlášť nehezkou náladu, ale vůbec mě to nebavilo. Nějaké myšlenky ohledně samostné homosexuality tu značně chybí, nějaká místa byla hluchá až stereotypní. Vlastně to na mě působilo jako zápisky z nějakého deníku. Jediné, co je na knize alespoň trochu zajímavé, jsou emaily s oným záhadným Bluem. Na ty jsem se na konci kapitoly vždycky moc těšila (proto mě štvalo, když si ti dva blbečci nic nenapsali). A co se týče samotného vydírání a odhalení Blue, mě fakt nepřišlo, že by Martin Simona nijak zvlášť vydíral. Blue. Ne, toho jsem fakt nečekala. To je malý plus. Jinak na mě kniha působila bezduše, neměla charisma a silný tento příběh rozhodně není. Ale na ten jeden večer Simon nebyl zase tak hrozný společník.

5 06.02.2018

Musím snad něco dodávat? Úžasný, úžasný, úžasný. Fakt nechápu proč jsem se Harrymu tak vyhýbala. Jak už jsem psala, Rowlingová je kouzelnice, stránky se čtou samy, příběh lehce odsýpá a má spád, všechny ty nové jména a kousky skládačky, které potom dokonale zapadnou do sebe... Sakra, to už musí být člověk vážně génius! Jedinou nedokonalostí je samotný a velevážený Harry Potter, který je paradoxně až moc dokonalý, čímž mi děsně lezl na nervy. Jinak, je to prostě pecka pro rodiče i děti, a myslím (hlavně doufám) že ještě notnou chvíli bude!

1 30.01.2018