k009 komentáře u knih

Přečteno se synkem za jeden podvečer. Nádherné čtení, nádherné kresby, návrat do dětství...

Krásně ilustrovaný komiks o hrdinech, kteří si zaslouží připomínat. Postav bylo ale až moc, a tak jsem se místy vůbec neorientoval. Naštěstí všechny postavy popisují medailonky, které jsou ke konci knihy. Ale mám jeden VELKÝ mínus. U medailonků jsou odkazy na strany, kde postavy vystupují, ale kniha nemá číslované stránky.

2 09.07.2018

Dočtena celá tetralogie. Přestože má autor můj hluboký obdiv a první kniha 2001: Vesmírná odysea patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl, nemohu si pomoci a závěrečnému dílu dávám jen 3 hvězdičky, a to hned z několika důvodů. Clarke vytvořil hlavně v prvních dvou Odyseách vizi budoucnosti Sluneční soustavy, kterou formovali takřtka božské bytosti, které opustili tyranii hmoty a stali se nejvyvinutějším druhem v kosmu. Ačkoliv jsme se s nimi ani jako čtenáři nesetkali, mnohé indicie nám prozrazovali jejich charakter. V první odysee přeměnili Davida Bowmana v božské dítě, v bytost jim téměř podobou. Ve 2010 Clarke zmiňuje Bowmanova utonulého bratra, Dave se na pohřbu díval na jeho tělo, ale jak sám pochopil, to tělo už nebyl jeho bratr. V této fázi Clarke ukazuje na podstatu lidství i bytí jako na existenci, která směřuje k tomu, že se jednou lidé těl opravdu zbaví a evolucí dosáhnou stejné božskosti jako ti cizinci ovládající monolity. Vždyť oni také vznikly z bahna teplých moří a z tepla minerálních pramenů pomáhají povstat i Europům. V poslední odysee čtenář očekává patřičné vyvrcholení, vysvětlení a uzavření příběhu. To sice proběhne, ale já byl zklamán, a to kvůli několika logickým nesrovnalostem, které se v knize objevily - 1) Frank Poole absolvoval první výpravu k Jupiteru v roce 2001, ale v poslední Odysee se uvádí jeho datum narození v roce 1996.2) Leonov s Floydem letěl k Jupiteru, který se proměnil ve Slunce v roce 2010 a poté se tam vrátil až v roce 2061, ale v poslední Odysee je uveden rozdíl pouhých třiceti let. 3) První tři Odysey ukazují témeř neomezenou moc monolitů a jejich tvůrců, mimo jiné i Clarke zmiňuje neomezené přemištování prostorem skrze trhliny. I Bowman se dostal v prvním díle skrze monolit do neznámého vesmíru. V poslední Odysee je ale v závěru uvedeno, že tvůrci nemohou překonat Einsteina a nejdříve se k Zemi dostanou až za 950 let. Einsteina sice překonat nemohou, ale v začátku příběhu ho obratně obcházejí. 4) Je toho více, viz třeba Epilog 20 001 v druhé Odysee, kde se lidé stále na Europu kvůli zákazu nedostali, ale ve 3001 tento zákaz de facto přestal platit. I přesto ale stojí za přečtení celá tetralogie. Clarke byl vizionář, génius a skvělý spisovatel.

5 17.02.2018

Díky k předchozím komentářům jsem čekal slabší román, ale Ecův styl mám rád, je to pro mě jeden z největších literárů poslední doby. Knihu jsem přečetl rychle a kdyby byla od jiného spisovatele, dám jí asi 4 hvězdičky. Vzhledem k významu autora ale dávám plný počet.

31.12.2017

Dávám pět hvězdiček. Říkám si, že hrůzy, které jsou v komiksech líčeny, se snad už nikdy nemohou opakovat. Jenže historická zkušenost zatím ukazuje, že se války, genocidy a autoritativní vlády opakovaně vracejí. Nenechme si vzít svobodu, kterou máme!

1 24.06.2017

Poprvé od dětství jsem si přečetl komiks a chci číst hned další.

2 26.12.2016

Mnoho lidí si myslí, že je matematika nuda, ale Tony Crilly dává za pravdu těm, kteří ji považují za pestrý obor plný hádanek. Skvělé, i když občas složité, čtení.

1 19.04.2016

Knihou jsem byl pohlcen od první strany. Příběh Kunta Kinteho, Kizzy, Kohoutího George, Toma a dalších byl skvělým průvodcem historií otrokářství v Americe. Líbí se mi zpracování knihy, která popisuje život kmene Mandingů v Gambii, podmínky na lodi, která převáží unesené Afričany, život otroků v Americe a jejich postupnou emancipaci. Závěr, a to autorův popis pátrání po předcích a jeho setkání s lidmi v Juffure, je poutavé shrnutí vzniku Kořenů a je v něm vyzdvižena hodnota ústně předávané historie.

2 06.12.2015

Hezké. Skvělý závěr, ale přesto dávám hodnocení 4/5. Některé dialogy jsou možná nadbytečné.

18.09.2015

O ztracené generaci; o tom, co je v zrcadlech, když se do nich nikdo nedívá; o tom co je v zrcadlech, když je úplná tma... Tahle kniha je trochu "jiný" Remarque; více filosofie, více úvah o smyslu naší existence, diskuze o Bohu apod. Na druhou stranu nechybí ani trefný humor - třeba jídelní lístky nebo okapová roura :) Chtěl jsem dát čtyři hvězdičky, ale díky silnému závěru dávám pět.

4 06.09.2015

Težko komentovat. Našel jsem mnoho sporných pasáží. Našel jsem pozitiva i negativa. Ale je jedna věta, která mi v hlavně utkvěla nejvíce: "A tohle byla první krev prolitá v islámu."

Nemohu si pomoci, ale pět hvězdiček si tahle klasika prostě zaslouží. Skoro až existenciální literatura. Remarque popisuje válku z pohledu obyčejného vojáka, který, jak sám tvrdí, nechápe úplně její smysl. Proč má mladý kluk zabíjet jiné mladé kluky, se kterými by vlastně mohl být i kamarád? Remarque bez servítek vykládá, jak noví rekruti padají jak domino, jak kamarádi umírají, a jak člověk v zákopech jedná pouze jako pudová bytost - ostatní jde stranou. Ale city nelze úplně vytěsnit, a tak při útocích vojáci zvracejí strachy, propadají šílenství, ale i přehnané odvaze. Nejsilnější je asi pasáž, kdy Paul leží v kráteru s umírajícím francouzským "nepřítelem". Bože, jak se v současnosti máme dobře...

5 05.07.2015

Pro Descarta je metafyzika základem všech věd, které se z ní odvíjejí. Přirovnává ji ke kořenům stromu, které tvoří základ celého systému věd. Kmen přiřazuje k fyzice, větve znázorňují speciální vědy a plody jsou aplikované disciplíny. Descartes chce všechny vědy reformovat, protože jsou podle něj plné omylů. Začít hodlá u metafyziky a metodou univerzální pochybnosti chce najít spolehlivé základy vědění. A tak dále, a tak dále... Mocné dílo, nádherné čtení.

To, co se autorovi povedlo v šesnácti letech, se mnoha spisovatelům nepodaří za celou svoji kariéru, a to napsat takřtka geniální realistické dílo, které je neskutečně čtivé a čtenář ho hltá od začátku do konce. Některé pasáže působí tak skutečně, že knihu nedokážete zavřít a budete hltat každý odstavec tohoto temně baladického příběhu z údolí mezi borovicemi :)

Malého prince jsem četl jako malé dítě asi v sedmi letech jako pohádku. Zbožňoval jsem ho, ale časem jsem na něho vzpomínal stále méně až se skoro vytratil. Nyní jsem ho četl, ale už ne jako pohádku, ale jako Exupéryho výpověď o dospělých, dětech, přátelství a naději. Takový konec nemůže dítě a dospělý člověk vnímat stejně. Exupéry vystihl zkušenost dospělých i dětí v jedné krátké alegorii a zároveň dokázal to, aby v každém věku vyzněl příběh čtenáři jinak. Teď už rozhodně na Malého prince nezapomenu.

4 07.01.2015

Zajímavá kniha, která donutí k zamyšlení. Nemohu úplně souhlasit jak s Lovelockem, tak s Kutílkem v doslovu. Oba jsou to vynikající vědci a respektuji je, ale první z nich dovádí svoji vizi do extrému a druhý je až moc velký skeptik. Oba ve svých pracích zmiňují nepředvídatelnost danou počátečními podmínkami v teorii chaosu. My tyto počáteční podmínky klimatických změn ale sami neznáme, protože horké a chladné cykly se miliardy let opakují, tudíž dělat jakékoliv konkrétní závěry je irelevantní. Lovelockova teorie Gaia by spíše měla sloužit jako návod pro to, jak se k planetě chovat a zároveň ji uznat jako důležitější objekt pro péči než zbytečně přemnožené lidstvo. Sedm miliard je prostě moc a způsob našeho rozhazovačného žití je také neudržitelný.

1 12.09.2014

Jednoduše napsané drama s hlubokou a prozíravou myšlenkou. Čapek byl génius.

2 30.07.2014

Moc pěkná kniha. Také na ní nedám dopustit, stejně jako Filatov v předchozím komentáři.

2 29.06.2014

Knihu jsem si opatřil hlavně z důvodu, abych měl nějaký relevantní zdroj pro seminární práci na libovolné téma ohledně východního myšlení. Při výběru mezi více knihami o buddhismu zvítězila díky své útlosti, protože jsem na zpracování neměl moc času. Její útlost a stručnost je ale jejím velkým plusem. Nezaobírá se detaily, které zajímají zasvěcené, ale jednoduchou formou přibližuje tento duchovní směr běžnému čtenáři, který toho o buddhismu moc neví a otevírá cestu k dalšímu a detailnějšímu studiu.

1 28.06.2014

Težká kniha, četl jsem ji už po druhé a objevil jsem v ní další nová proroctví. S Kurtzem se setkáváme až skoro v polovině knihy, ale díky mistrovskému slohu ho poznáváme již od první kapitoly. Nepoznáváme ale jen jeho. V sáhodlouhých odstavích je rafinovaně ukryt popis člověka, který se dostane k nenadálé moci nad slabšími, chudšími nebo zranitelnějšími. Možná je to v každém z nás. Zlo je prý nedostatkem dobra, ale u Kurtze je to čistá manipulace ku vlastnímu prospěchu a obdivu. Není obdivován a uctíván jen divochy, ale také druhou stranou, a to obchodní společností z Evropy a jejími zástupci. Conrad také výborně vystihuje atmosféru v tehdejší civilizované společnosti a nastoluje tak otázku, zda vůbec tuto - naší - společnost nazývat "civilizovanou". V části, kdy se Marlow vrátí z divočiny do města, je to skvěle vystižené. Vnímání jeho okolí je jiné, než před tím, co se vydal do Afriky. Temnota není tam, uprostřed toho divokého kontinentu, ale v nás.

8 28.06.2014