Jíťa
komentáře u knih
Život po životě
Raymond A. Moody
Drobná nevýhoda této knihy tkví v tom, že její téma je v dnešní době nejen více diskutované, ale také více brané jako fakt a ne jako názor...teda alespoň pro čím dál větší okruh lidí. Je to jako s Freudem, na svou dobu přelomové myšlenky, jejichž autor musel zakusit nedůvěru i opovržení a (možná) si musel tak trochu dávat pozor na to, co tvrdí. Z knihy je patrné, že Moody se snaží ubezpečit ostatní a především sám sebe o relevantnosti výsledků svých výzkumů, což z dnešního pohledu může působit poněkud směšně. Otázky po pravdivosti výpovědí respondentů už dnes nemusí "zasvěceného" čtenáře zajímat, pídí se spíše po průběhu a zážitku. Proto na mě Moodyho neustálé usvědčování o spolehlivosti výpovědí respondentů působilo hodně rušivě, ale uznávám, že jako základ je to skvělé a průlomové dílo.
Poznej svůj cíl
Zdeňka Jordánová
Tahle knížečka ke mně přišla náhodou přesně v době, kdy jsem byla její obsah schopna akceptovat. No, když jsem si to tak přála, tak se nemám čemu divit. Nemohu jí doporučit všem, ale doporučuji ji všem, kdo si ji opravdu chtějí přečíst...ale ti už ji čtou...
Společnosti pozdní doby
Miloslav Petrusek
Tak tohle je důmyslně utvořený obraz dnešní společnosti se všemi klady a zápory. Autor na společnost pohlíží ze všech možných úhlů pohledu, z různých oblastí lidského vědění. Nečekejte, že se jednoznačně dozvíte, v jaké společnosti to vlastně žijeme, tak jednoduché to není. Myslím, že samotné pojetí knihy charakterizuje dnešní společnost docela dobře - nic není jednoznačné, na všechno existuje víc než jedna odpověď a lidé, místo aby žili, vymýšlejí pouze nové definice a hádají se o to, zda je to společnost postkapitalistická, informační nebo postmoderní. Jen abychom nebyli společnost na h...o
Krysařovy střevíce
Joanne Harris
Přiznávám, že prvních cca 50 stránek jsem zápolila s touhou knihu zahrabat hodně daleko a hodně hluboko a dávala jsem tomu odpad prvního stupně. Ještě štěstí, že jsem vydržela, protože tento příběh se rozrostl do gigantických rozměrů, v jehož středu není nic menšího než touha po svobodě, boj o vlastní identitu či snaha uchránit si vlastní intuici před výdobytky moderní doby. A to zdaleka není vše. S každou přečtenou stránkou se mé hodnocení zvyšovalo, až v samém závěru ustalo na rovných 100%. Protože právě to si Harrisová zaslouží. Vždycky jsem si o ní myslela, že je to velmi intuitivní osoba (nechci říkat čarodějnice), a tato kniha mi to jenom potvrdila. A ten český překlad názvu má taky hodně co do sebe, dokonce bych řekla, že je i lepší než originál.
Les oběšených lišek
Arto Paasilinna
Výborné, výborné. Skvělý veskrze černý humor, absurdní situace, roztomilá zvířátka, sympaticky nesympatičtí lidé. Jenom těch oběšených lišek tam moc nebylo.
Kniha o duši
Thomas Moore
Lahůdka! Někdy mám pocit, že takovéto knihy by měly být součástí povinné literatury více než všechny Babičky a Máje. Ovšem je fakt, že pak by spousta lidí byla předem odrazena právě tou nálepkou povinnosti. Takže je nakonec asi dobře, aby si každý našel cestu k takovéto knize sám a dobrovolně. Ale stejně by jich mohlo být víc. Achjo.
Zajícův rok
Arto Paasilinna
Musím říct, že Zajícův rok byl pro mě tak trochu zklamáním. Kniha je hodně nevyvážená. Ačkoli nepostrádá osobitý Paasilinniho humor, čekala jsem od toho mnohem více. Některé příběhy zajocha a jeho pána mi přišli úplně zbytečné, nudné a nic neříkající, i když se z nich určitě dalo něco vytřískat. Závěrečná pasáž je sice výborná a některé scény jsou hodně humorné, ale celkově nenahradí hluchá místa, kterých je tentokrát víc než dost. Bohužel i mravní ponaučení zde vyznívá hodně na prázdno a literární um autora u mě klesl. Snad to příště bude lepší.
Numerologie a karma - Karmická kabalistika
Angelika Hoefler
Jedna z nejlépe strukturovaných a nejpřínosnějších knih o numerologii. Jasné informace, jasné definice, jasně popsané postupy numerologických výpočtů. Splňuje žánrové předpoklady, což je sice očekávaný požadavek, ne vždy však věrně dodržený: Bohužel dnes najdete o numerologii takové bláboly, které oboru hodně ubližují. I v této publikaci se při bližším zkoumání najdou nedostatky, mám však pocit, že pochází ze špatného překladu či nedostatečné revize textu. Kdo ví.
Astrální putování pro začátečníky
Edain McCoy
Pokud nebudete tuto knihu brát jako doslovný návod, ale pouze jako pomocníka na cestě, kterou si především musíte vydláždit sami, pak mohu jen doporučit. Rozhodně je to (zatím) to nejlepší, co jsem z této oblasti četla.
Čokoláda
Joanne Harris
Moje první setkání s bohužel trochu nedoceněnou autorkou Joanne Harris. Nemyslete si, že jde o nějaké lehké čtivo na prázdniny nebo snad o červenou knihovnu, zdaleka ne. Knihy J. Harris jsou plné nenávisti, strachu a životních nezdarů. Jsou však také velmi živelné a mezi černými mraky občas vysvitne i ta ohnivá koule. Co však na knihách této nenápadné autorky upoutá čtenářovu pozornost, je její spisovatelské umění, bohatá slovní zásoba a dokonale vykreslené charaktery postav. Čokoláda je toho příkladným důkazem.
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Stala se mi taková nemilá věc. Po knížce jsem sáhla až po shlédnutí hry, což asi nikoho moc nepřekvapí, protože Bára s punčocháči na hlavě a v nakřivo zapnutém kabátu předbíhala pověst knihy o několik kilometrů. Kniha dobrá, leč asi je pro mě stravitelnější vizuální ztvárnění, které dává více vyniknout demagogii doby, jež jsem (naštěstí) nezažila, kterou však (bohužel) nebude snadné vymlátit z podvědomí národa. A ještě jeden velký tajem na závěr: Horší než-li rusák, je ten *ůrák Husák.
Trudný konec ústřičného chlapečka a jiné příběhy
Tim Burton
Tak toto je unikát, který si zaslouží čestné místo v knihovničce. Upřímně řečeno zde ani moc nejde o literaturu, jako spíš o další ujetou šílenost od mistra Burtona. To snad samo o sobě stačí, ne?
Pasáček z doliny
Ladislav Fuks
Názory na knihy (či na umění obecně) jsou zajisté tak rozdílné a rozmanité jako otisky prstů, to nepopírám. Odpady knihám dávám pomálu, mám dokonce pocit, že tohle je zatím jediný. Každopádně, Pasáček z doliny je pro mě brak a brakem zůstane. Je u mě na nejhlubším dně literární žumpy, proč? Ano, je to neskutečná óda na život v socialismu, infantilně naivní a literárně suché dílo. Snad bych i všechno tohle dokázala pominout, ale nepominu fakt, že tvůrcem tohoto salátu je (pro mě absolutně nepředstavitelné) člověk, který je autorem takových titulů jako Spalovač mrtvol, Mí černovlasí bratři, Obraz Martina Blaskowitze nebo Cesta do zaslíbené země atd. atd. Promiň Láďo, vím, že si musel z něčeho žít, ale tohle za to opravdu nestálo.
Živá voda
Marcel Pagnol
Děj románu Živá voda je opět situován do prostředí francouzské Provence, která je dnes pro mnohé z nás synonymem líbezného kraje, dokonalé voňavé přírody a přátelství místních lidí. Pagnolova Provence je však velmi kruté místo, které své obyvatele trýzní a vyčerpává. Příroda je nevlídná a lidé jsou zde uzavření a lhostejní k okolnímu světu. Cizinec se zde nedočká milého přijetí, naopak jsou mu házeny klacky pod nohy a jediný na koho se v této nehostinné pustině můžete spolehnout, jste vy sami. Navzdory tomu všem obyvatelům těchto vyprahlých kopců pustě závidím a představuji si sama sebe v tom bohem zapomenutém kraji. Že si ve svém komentáři odporuji? Tak to jste asi ještě nečetli Živou vodu!
Eva Luna
Isabel Allende
Výjimečnost této knihy spočívá především ve vypravěčském umění autorky. Příběh je skrz naskrz plný nehezkých věcí, o to více však jsou světlé okamžiky ceněny a využívány do posledního doušku. Co si budem povídat, byl by to pouze další ze zástupu románů o strastech a slastech života, nebýt úžasného spisovatelského daru, kterým byla I. Allende obdařena. Syrovost, s jakou popisuje drsné okamžiky, zkratkovitost ale i výstižnost v milostných scénách, neuvěřitelná kompozice a propojenost mezi jednotlivými částmi knihy, to vše činí z Evy Luny knihu, která si zaslouží čtenářovu pozornost a to nejen jednou. Konec ódy, aby to nebylo tak strašně pozitivní přidám i jeden droboulinký nedostatek. U Allendeové jsem v jejích příbězích zvyklá i na rovinu mimo realitu, které je v této knize opravdu poskrovnu.
Vlčí léto laponského mlynáře
Arto Paasilinna
Vlčí léto laponského mlynáře je dramatičtější knížka z Paasilinnova repertoáru a postrádá autorův osobitý ironický humor. Není to ale vůbec na škodu. Příběh o neochotě společnosti porozumět jedinci a o strachu z odlišnosti byl zpracován již mnohokrát, někdy výrazněji a úspěšněji než jindy. Odlišné podání autora této knihy dlí v tom, že neplýtvá slovy na charakteristiku hlavní postavy. Tato postava je výstřední, chová se jinak (ne nebezpečně), ale podivínsky. Nese v sobě vzpomínky na válku, ale to je vlastně všechno, co o něm víme. Nepochopení a a xenofobie sousedů však dovedou hrdinu až k páchání kriminálních činů. Autor ovšem nedává všechnu vinu špatnému systému, upozorňuje i na nechuť jedinců cokoli změnit, včetně hlavního hrdiny a jeho vyvolené. Ačkoli tedy z počátku to bylo okolí, které vzalo mlynářovy svobodu, postupně si ji ukrajuje sám.
Pohádky bratří Grimmů (50 pohádek)
Jacob Ludwig Carl Grimm
Měla jsem ještě jiné vydání než tu je, ale obsah byl stejný. Co k tomu napsat, prostě překrásné pohádky, na kterých jsme vyrůstali a které známe i v jiných podobách. Jen čas ukáže kvalitní dílo a u Grimmů se to určitě potvrdilo.
Poklad na ostrově
Robert Louis Stevenson
V jednom ze svých minulých životů jsem musela být přinejmenším námořník, protože už od dětství mě fascinovaly příběhy pirátů a mořských vlků a Poklad na ostrově od Stevensona je zaručeně jedna z nejlepších knih, co jsem měla kdy to štěstí číst.
