jarynek komentáře u knih
Příběh je celkem fajn, ne úplná špička, ale svůj standard z předhozích dílů si LM drží. I když upíři jsou už trochu obehrané téma. Co mne zklamalo, byla kresba - u minulých dílů se mi hodně líbila, ale v případě mi nějak nesedla.
Jestliže jsem zvažoval, zda Trocha zlé krve není nejlepší Abercrombieho knihou, tak teď už váhat nemusím. Není. Tou je Potíže s mírem. Fantasy téměř bez kouzel, příšer a jiných atributů a k tomu ještě zasazená do počátků průmyslové revoluce a přesto skvělá. Autor vždy uměl pracovat s postavami a zde to dokazuje vrchovatě. Spousta originálních postav, které chvíli milujete, abyste je za chvíli kvůli jeich činům ž tak úplně v lásce mít nemuseli, ale vždy je jejich jednání odůvodntelné a chápete, proč takto jednají. Velkým plusem je to, že ani nejhlavnější postavy nemají nic jisté, neproplouvají dějem jako nezranitelné nechybující postavy, ale naopak občas projdou se ztrátou kytičky větší, než byste si přáli. K tomu dostatek akce a dějových zvratů, takže vlastně nevíte, kam autor směřuje a cítíte, jak si se čtenářem pohrává a vy mu za to, jak si vás maže a chleba ještě tleskáte. Tady jsem na závěrečný díl hodně natěšen.
Díky rozsahu knihy jsou karty celkem rozdané - tady nelze očekávat detailně propracovaný příběh s nějkaými dějovými odbočkami. Postava staršího velmi schopného detektiva, který v minulosti byl účaten nepovedené akce, která ho dosud traumatizuje, také není z nejoriginálnějších. Ale díky robotický postavám ten příběh celkem funguje, a pokud odhlédnete od některých vypravěčských zkratek, tak si četbu užijete. Od Mighty Boys asi dosud nejslabší kousek, ale jako bonus k druhé knize určitě super a knihu bych si pořídil i v případě, kdyby dárkem nebyla.
Ačkoliv se hlavní příběh věnuje budování nového Kamelotu ze strany Růženky, tak je v knize hodně náznaků a dějových odboček (především Sněhu, Wlofi a jejich děti), takže vyprávění nebylo až tak ucelené a v konci nic z toho uzavřené.
Jde tedy spíše o dlouhou předehru k velkému finále a upřímně přiznávám, že moc netuším, kam tím vším autor směřuje a jen doufám, že ty střípky dokáže zdárně složit a slepit (alespoň tak, jak se podařilo dát dohromady Wolfiho) a celé Mýty uspokojivě ukončit. Možná tento díl více docením, až po přečtení závěrečných dvou dílů.
Finální jízda sakra nadprůměrné série, po které se mi bude stýskat. Byl jsem hodně zvědav, jak Millar k závěru přistoupí, a byl jsem celkem překvapen - tohle zakončení mi k Millarovi nesedí. Ne, že by bylo špatné, ale nějak se mi ke zbylému vyznění série nehodí. Ale to je jen malé povzdechnutí nad jinak nádherně chutném dortu plném nadsázky, akce a syrového násilí. A samozřejmě super kresby.
fajnová série - nic rozsáhlého, ale neobsahuje to žádnou vatu, děj je naplněný akcí od začátku až do konce, takže jsem se nenudil ani chvíli. Posldení díl je ve znamení osudového střetu. Ono to vypadalo, že ty osudové střety jsou už v minulých dílech, ale nakonec to autor vždy něčím trumfnul. jen díky té osudovosti oproti začátku ubylo humoru a nadsázky. Na druhou stranu je zde větší tah na branku bez velkých dějových odboček a do ještě více do popředí se dostává několik hlavních postav, takže všechny vedlejší mají v Okovech války ještě menší prostor než v předchozích dílech. Vše směřuje k závěrečnému vyvrcholení, které mi tedy přišlo překvapivě rychlé - ať už vyřešení postavení Aktivních, tak především zúčtování s hlavní záporákem. Ale když máte na své straně Faye, Jacka a Torua, tak to asi ani jinak dopadnou nemohlo:).
Nebyla to taková jízda, jako v případě jedničky a dvojky KA, které jsem již četl, ale i tak se mi to hodně líbilo. Mám pro Millaruv přístup k hrdinům, superhrdinům, padouchům, superpadouchům, násilí atd. slabost. A to samé platí i k té malé školou povinné holčičce Mindy, která se chce jen začlenit do dívčího kolektivu, a vypadat jako hodná poslušná dcera.
Nápad na základní kostru příběhu hodně dobrý, zajímavé vykreslení různých světů je plné autorovy imaginace. Na druhou stranu v druhé půli, přestože kniha není nijak rozsáhlá, jsem se začal trochu nudit a děj byl celkem předvídatelný.
První půlka super, pokračování vysokého standardu z minulých dílů, avšak druhá polovina sestávající se z povídek jiných autorů byla velkých kvalitativním sešupem. Úplně zbytečné a nudné.
Moc jsem si nedokázal představit, jak v Abercrombieho světě plném divných parchantů, krve a soubojů může fungovat průmyslová revoluce, ale jen se ukázala moje malá představivost. Funguje to výborně a do světa Prvního zákona to vnáší nový, "dospělejší", prvek, díky němuž se utváří nové zápletky s dalekosáhlými účinky, a který přináší serióznější důvody pro jednání některých postav. Pokrok zkrátka nezastavíš. Ačkoliv se tato série asi dá číst samostatně, tak jeikož se v ději objevuje mnoho postav, s kterými se čtenář setkal již v předchozích knihách (nebo s jejich dětmi), tak je vhodnější mít ostatní knihy z Prvního zákona přečtené, přece jen je pak čtenářský zážitek větší.
Skvělě budovaná atmosféra, kde ani slovo nepřijde na zmar. Tam, kde jiní autoři potřebují několikaset stránkový román, zde stači dílo v rozsahu menší novely. Na to ale, jak je to krátké, tak dějově to tak čtenáři nepřijde. Napínavý, stupňující se děj a výborné krátké dialogy, vám nedovolí knihu pustiti, dokud ji nedočtete. Příběh ocení nejen ti, co znají filmovou předlohu a užívají si náznaků v ději a v dialozích, tak i ti neznalí, kteří se budou rádi po dočtení rádi vracet k některým pasážím. Nenadarmo patří kniha i film do zlatého fondu.
V rámci humorné série neočekávaný obrat do vážné polohy. A hlavně velmi povedený. Prolínání současného děje s retrospektivními vzpomínkami, které ukazují skutečnosti, které měly zásadní vliv na utváření Goonova vnitřku i vnějšku, a to vše v dokonalém noirovém hávu s osudovou femme fatale, zákeřným protivníkem a neohroženým Goonem, v jehož srdci je však více smutku, než by našinec na první pohled čekal. Radost číst.
Akční jízda v alternativní historii třicátých let USA. Poté, co se Grimnoir vypořádal s rozpínajícím se Impériem, by se mohlo zdát že se dostanou na výsluní přízně mocných. Je tomu však naopak, vzrůstající odpor vůči Aktivním sílí nejen mezi obyčejným lidem, ale především mezi různými vládními agenturami, které ve svém boji o moc neváhají použít jakékoliv prostředky.
Druhý díl Grimnoirských kronik není tak přímočarý jako jednička, máme tady více vedlejších zápletek a i v rámci rytířů možno sledovat různé skryté zájmy. Ocenil bych záporné postavy - především agenta Crowa a Torua - každá projde v příběhu zcela jiným vývojem, ale obě bylo radost číst.
Millar si opět s ničím neláme hlavu a jestliže byl první díl nelítostný, drsný, sprostý, krvavý, ..., tak druhý díl šel ve všech aspektech ještě dál. Trochu ubylo humoru, což je škoda, i když by se asi do příběhu úplně nehodil. Millar jde mnohdy "přes čáru" a je to jen dobře, že rád opouští mainstreamové vody a nabízí čtenáři trochu toho méně korektního zážitku. Závěr mne hodně natěšil na další pokračování.
Události související s atentátem na Heydricha z trochu jiného úhlu pohledu. Výborně zpracované téma, v rámci něhož autoři dokázali vypíchnout to hlavní, co se k tomuto historickému okamžiku vztahuje, a vedle toho příběh doplnit detailnějšími střípky, které nastiňují atmosféru tehdejší doby a tím dávají do souvislostí jednání jednotlivých postav. Pro mne jeden z nejlepších komiksů věnujících se československé historii, ukazující, že není vše tak černobílé, jak bývá obvykle prezentováno.
Postapo, kde lidský život ztratil téměř jakoukoliv hodnotu, a kde jakékoliv city jsou nežádoucí, protože vás dělají slabšími. Motiv s deníkem, který pro jednoho z hlavních hrdinů zosobňuje cestu za poznáním, je hodně dobře zpracován, i když vyústění tohoto bylo hodně rychlé. Zajímavá je černobílá kresba, která se k postapo atmosféře rozvráceného světa i lidských vztahů skvěle hodí.
Tak, jak mne minulý díl scénářem příjemně překvapil, tak mne tento zklamal. Snaha do dortu zamíchat co nejvíce ingrediencí z DC universa (setkáme se zde např. s Batmanem, Supermanem, Bažináčem, Constantinem) je ma jednu stranu sympatická, ale ve finále je to vše hodně zkratkovité, aby se vše stihlo odvyprávět. A kromě toho Hex je se vším rychle snadno hotov bez ohledu na to, že se pohybuje ve zcela neznámém prostředí 20. století. Trochu promarněná příležitost.
Příjemné, oddychové čtení, které snad až na jednu povídku, nenudilo. Napětí, humor, emoce, to vše je přiměřené dávkováno tak, aby jedno nepřebilo druhé. Občas bylo zakončení poměrně předvídatelné, ale i v těchto případech autor přišel s něčím, co tuto povídku ozvláštnilo. Rád si od Nesba přečtu i další povídkovou knihu.
V celkovém ději se moc v této knize neposuneme, je to takové přešlapování na místě a možná, že by příběh dokázal dobře fungovat i bez nich, ale přesto jsem si jednotlivé sešity, v nichž v každém je hlavní postavou někdo jiný. dostatečně užíval. Máme tu opět plno násilí, krve, bezohlednosti, promarněných a zmařených životů v jižanském špinavém jihu, kde není prostor na sentiment. Vše pro vítězství a zadupání oponentů, nejlépe pod drn. Jednotlivé příběhy jsou jak šrouby, které se utahují kolem trenéra Bosse a přesto mám pocit, že Boss ještě neřekl poslední slovo.
Typický Vaughan - kupa neskutečných nápadů, který na vás hrne takovou rychlostí, že je skoro nestačíte zpracovávat, a k tomu zajímavé postavy plné emocí, které čtenáře nenechají chladnými. V případě Paper girls se podíval na zoubek cestování časem, přičemž potkávání vlastních já, jen jinak starých je v příběhu poměrně často. Tak si říkám, zda bych něco takového chtěl - asi bych se něčeho takového bál:). Četl jsem všechhny tři díly brzo po sobě, ale i tak mne to neuchránilo od toho, že jsem ne všechno plně pochopil. Ale i bez toho to bylo zajímavé a zábavné čtení, které nezklamalo.