Návrat domů
Jason Aaron , Jason Latour
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502379/bmid_navrat-domu-eNb-502379.jpg
4
40
13
Parchanti z Jihu série
< 3. díl >
Po šňůře venkovních zápasů se tým vrací na domácí hřiště. Tam Runnin‘ Rebs čeká nejdůležitější zápas roku. A právě v té době trenéru Euleesi Bossovi ubývají spojenci a přibývají protivníci – a nejen ti sportovní. Předně je tu šerif, kterého pronásleduje temná minulost. Potom záhadný lovec s lukem, který si v lesích hýčká plány na pomstu. Podivný kluk v kómatu. Intrikánská starostova manželka. A ke všemu jeden vzteklý pes. A abychom nezapomněli, taky Roberta Tubbová, příslušnice námořní pěchoty USA a dcera muže, kterého trenér Boss chladnokrevně zavraždil. Nejen hráči, i tihle všichni se vracejí domů. A krouží jako žraloci, kteří ve vodě ucítili krev. Jenže Euless Boss se krve nebojí. A nebojí se ani brodit krví druhých, když je to potřeba, aby zvítězil.... celý text
Přidat komentář
Nějak mě to nebere. První díly jsem jel na vlně Skalpů, a tak nějak automaticky jsem bral Parchanty jako vysoce kvalitní komiks. Ale tahle série s dalšími a dalšími díly ukazuje, že tomu tak není. Postavy nejsou dostatečně propracované, prostředí je takové unylé a sázky nastaveny zatraceně nízko. Čte se to dobře? Ano, a proto taky dávám průměrné hodnocení, ale zároveň doufám, že se blížíme ke konci.
V celkovém ději se moc v této knize neposuneme, je to takové přešlapování na místě a možná, že by příběh dokázal dobře fungovat i bez nich, ale přesto jsem si jednotlivé sešity, v nichž v každém je hlavní postavou někdo jiný. dostatečně užíval. Máme tu opět plno násilí, krve, bezohlednosti, promarněných a zmařených životů v jižanském špinavém jihu, kde není prostor na sentiment. Vše pro vítězství a zadupání oponentů, nejlépe pod drn. Jednotlivé příběhy jsou jak šrouby, které se utahují kolem trenéra Bosse a přesto mám pocit, že Boss ještě neřekl poslední slovo.
Hned na začátek střela realuty o tom, jak vlastně dopadl první sešit, což mi ve druhém nedošlo. Trochu to nechtěně pro mě asi ztratilo drajv. Tady už jsou mini příběhy ostatních, které k něčemu tak poloeskalují. I tak to dokáže mít říz.
Síla. Za mě zatím nejlepší díl - perfektní sonda do toho buranského, vidláckého, rasistického a fotbalem nezdravě posedlého drsného světa. Těším se na další část, puda je perfektně připravena pro (jistě velké) události příští.
Patří to do série, jsou více představeny další postavy, a už se těším na další pokračování.
("Asi vteřinu jsem si myslel, že to bude jeden z těch okamžiků, jak jsem o nich mluvil. Těch významnejch. Úplatnej polda se konečně postaví proti zlu a zachová se čestně. Takový filmy miluju.")
Třetí díl je dost jinak vystavěný, zajímavý dějem a především tím, jak pracuje s postavama. Ano, možná se dějově moc neposuneme, ale...to někoho zajímá? Protože i tak jsem si čtení moc užila.
Každá kapitola se zaměřuje na jinou postavu a dozvíme se o ní víc. Ale zároveň jenom o trochu víc, aby mě to zajímalo dostatečně na to, abych doufala, jak jak se jejich cesty zkříží. A všechno z toho je podaný tak, aby si o nich čtenář udělal úsudek sám. Prostě klasický Aaron.
O kresbě mi přijde zbytečné mluvit, když je to už třetí díl. Jenom napíšu jedno: ta kresba se na řece se stromy? Wau! A ta kapitola s mladym v nemocnici? Co to bylo?!?!?! To bylo skvělý!!!!
Asi už stárnu a ztrácím přehled a pozornost, protože se mi to stalo letos už dvakrát. Čtu knihu v domnění, že je poslední v sérii. A já celou dobu: Kde je mladá??!?! Obálka fakt moc nepomáhá. Což člověku dojde až potom. Vzhledem právě k způsobu vyprávění...
Takže skvělý a uvidíme se brzo. Botama na zemi...
„Čubka nafoukaná
pojebaná mrcha.“
„Kozy, kozy, kozy.“
„Prdel, prdel. . .“
„Vrazit jí ho tam. . . .jednou.“
„Za tu krev to nestálo.“
Zaujala mě hned šerifova úvodní řeč. Nebo spíš bych to označil za zpověď? Rozhodně to za zamyšlení stálo. Je v tom, krom sraček, cítit ještě trochu lásky, smutku, krve a sebezpytování. Možná si šerif uvědomil sám sebe. Což tak trochu dokazuje při dalším ději. Další drsný příběh z jihu, který přináší nějaká ta překvapení, jednu (sebe) vraždu, trochu fotbalu a nějaké ty zpovědi. Vlastně děj se skoro nikam neposouvá, ale to co tu je za to rozhodně stojí.
Malá ochutnávka:
Čím jsem blíž ke čtyřicítce, tím silnější mám dojem, že většinu života tvoří sled bezvýznamných okamžiků. . . .jíme, spíme, šukáme, makáme, koukáme na telku, mluvíme a mluvíme a mluvíme. Některá ta chvíle může působit významně, ale nakonec je v tom víc chrupavky než masa. Kraviny, co děláme, protože jsme jednou naživu a čas se nějak ubít musí. Skutečně důležité okamžiky přijdou jednou za uherský rok. . . . . .takže by tyhle chvíle jeden neměl posrat...
Scénář je v tomto příběhu opět svérázný. Od začátku je tu plno pravdy, sprostých slov, sexu a fotbalu. A všechno to vždycky spěje ke špatnému konci. Tohle není spoiler, tohle je kurva pravda! Asi nejlepším vyvrcholením „pravdy“ je ta podle Esawa. Jeho drsnou zpověď si můžete prohlédnout a přečíst v druhé kapitole, (respektive v desáté kapitole celého příběhu) tohoto svazku. Kurva drát, to je fakt góóól. A hlavně, vedlejší postava bibložrouta mě fakt dostala do kolen. Zda měl pravdu nebo neměl, to nechám na vás. Ale jistota je, že mu jeho Pán řekl, aby se odstěhoval.
Citát: Do prdele! Fotbal nejsou žádný pojebaný piškvorky! Jde v něm o to, kdo víc chce vyhrát!
Co se týče kresby . . . inu, není to zrovna vrchol sezony. Ale k tomu krvavému a temnému jihu se to prostě hodí. Obrazy neposkytují zrovna moc detailů, jde tu spíš, a hlavně, o postavy samotné. Tak že minimum detailů, maximum tmavších barev. Červená je jenom krev, černá jsou jen postavy, to hnědé kolem je . . . ale to už je jen na vaší představivosti. Pro ty, co mají barvičky rádi je tu kapitola 4 (tedy 12), tam si jich užijete :-) A kupodivu se mi tento svazek líbil nejvíc ze všech zatím vyšlých třech knih.
Citát: Kurva drát. No konečně. Je to tu. Nejvyšší čas rozpoutat peklo.
Ale tohle není konec, to je začátek. „Správnej hráč je voják. A když máš dost vojáků, tak se výsledku říká vojsko.“ Já tomu říkám ohromná snaha. Bavil jsem se, bavilo mě to a ta krev, která kokem teče, to je řeka, řeka jihu, řeka sráčů, kteří chtějí jen jedno a tím je přežít. Rozhodně se tu přežívá velmi těžko. Z tohoto příběhu jsem vybral docela dost citátů. A věřte, kurva, že to jsou sakra dobré myšlenky. Přečíst si je můžete v sekci „oblíbení - citáty“ na mém profilu.
Citát: Vidím positivně, že seš vypatlanej debil.
Ještě mě hodně zamrazilo na konci tohoto svazku. Nemyslím tím absolutně nádhernou Galerii obálek a skicář, ale na mysli mám dovětek Jasona Latoura s názvem „Pod rebelskou vlajkou . . .“ Víte vůbec, vy co tuto knihu čtete, co pro USA znamená být „JIŽAN“? Jako mladý jsem jezdil na čundry v černé košili a s jižanskou vlajkou vyšitou na levém rameni. To pro mě tenkrát byla „rebélie“. Co však bylo na tomto proslovu mistra Jasona Latoura velmi mrazivé jsou dvě věty, který zazní skoro na konci proslovu: „Rasismus je o emocích a ne o barvě kůže“. „Všichni běloši začali pochybovat o svém místě“. Zbytek nechám na vás.
Citát: Neslyšels nikdy o síle positivního myšlení, kurva!?
Skalpy boli komplexnejšie, mali výraznejšie a dôležitejšie postavy, Parchanti sú však stále perfektne napísaná drsná séria, ktorá je dobrou náhradou za dokonalé Skalpy. Tretí diel ponúka znovu zaujímavý príbeh, tentokrát dostanú väčší priestor postavy, ktoré predtým až takú dôležitú úlohu nemali. Príbeh sa však posúva a aj keď je tento diel v podstate len akousi prípravou na dôležitejšie udalosti, číta sa to veľmi dobre.
Já se tak těšil, že když už je na obálce Berta, že se konečně něco pořádného stane a ono ani ne... celé je to takový Aftermath předchozího dílu, kdy se začíná ukazovat, že Euleesovo postavení není tak pevné, a že Earl měl nějaký vliv a nebyla to jen malá epizoda, který by skončila prvním dílem. Popravdě je tenhle díl takový o ničem, ale skvěle buduje atmosféru a základy pro poslední díl, který začíná už poslední kapitolou, kde to Berta rozjíždí. Čerstvé maso s vojenským výcvikem, to touhle jižanskou dírou pěkně otřese. Trošku váhám, jak tuhle atmosféru jihu vlastně zpracovat. Jestli mi to přijde jako nějaký velký předsudek a zveličování situace, nebo jestli je to vhodná reakce na takové ty opravdu jižanské stereotypy rasistů, které ale mohou přetrvávat i dodnes. je to možná trošku drsná kritika americké společnosti, ale určitě není od věci. Vším opět provází Aaronův jedinečný styl a barvy, které tentokrát nejsou tak krvavě rudé, ale stále zanechají dojem.
Á tady se chystaj jatka!
Vše je tak jak známe. Kouř cigaret a připálenejch burgrů, špína, všude nasráno od psů. A to všudepřítomné násilí! V okresu Crow se jen hraje emerickej fotbal, chlastá, píchá případně šmelej drogy. Taky se tu mrzačej nepohodlný lidi, tedy pokud rovnou neumíraj. A takhle to tu chodí, ale nebožtík Tubb tenhle status quo narušil. Teď je mrtvej, ale z rokou bosse Bosse se otěže událostí čím dál víc vytrácí.
Osudy všech zůčastněnejch co známe, ale i novejch hráčů v téhle násilné hře, nemilosrdně protínají. Tohle jsou takové medailonky jejich posraných životů.
Celé z toho táhne nehorázné napětí, a já se nemůžu dočkat další knihy, kdy to snad už vše vyvrcholí v explicitním finále!
Sakra dobrý počtení, příběh graduje, atmosféra kolem Bosse víc a víc houstne, a já se moc těším, jak to s těma nej parchantama z jihu bude pokračovat a co nám autoři naservírují příště...5*
Komiksy jsem četl tak před 40 lety. Teď už jsem asi dost starý na Čtyřlístek nebo Rychlé šípy, proto mě tenhle žánr léta míjel. Jenže pak jsem někde viděl upoutávku na tuhle sérii z amerického jihu. Je to dost špinavý a drsný, takže vždy čekám netrpělivě na další díl parchantů. Za mě je to super, příběh i celkové zpracování.
Jak je napsáno hned pode mnou - čte se to dobře. Asi nic víc. Snad nic pamětihodného. Průměr. Já si dovolím k průměru jednu hvězdu ubrat, jelikož předchozí dvě knihy byly v hodnocení celkem nejisté, a já se u nich přiklonil k lepšímu (nejvyššímu) hodnocení. Zde si to dovolím vybrat. Přičemž vlastně možná ani tolik neubírám...