jarynek
komentáře u knih
Punisher: Svět sovětů
Garth Ennis
Od Ennise už jsem něco přečetl, ale na Punishera se ještě nedostalo. Přesto jsem tak nějak tušil, oc mohu očekávat a mé očekávání bylo splněné. Honba za spravedlností a vyrovnán se s minulostí, kde se nejedná v rukavičkách a krev teče v potocích. Překvapivým parťákem Franka Castla je ruský veterán z afgánistánské války a nadmíru jim to šlape.
Trošku jsem se bál kresby, zda nebude příliš uhlazená, ale ne, i ta se k příběhu hodila a přispěla k mé radosti z knihy.
Hellraiser
Clive Barker
Povídkové Knihy krve mám hodně rád, kvalita jednotlivých povídek kolísá, ale dá se tam najít několik opravdových skvostů a k tomu i další nadprůměrné kousky. Na Hellraisera jsem se hodně těšil, protože svým rozsahem se vlastně jedná o delší povídku. Zklamán jsem nebyl, i když za Barkerův úplný top povídkové tvorby bych to nepovažoval. Každopádně svižně napsané, na svou dobu pár poměrně dost explicitních násilných scén. Jen ten závěr byl na mne moc pozitivní, tady by se mnohem lépe vyjímalo, kdyby "zlo zvítězilo nad dobrem".
Pro Tebe
Pavel Čech
U tohoto autora už taková klasika - krátké příběhy s minimem slov a s velkou pointou, která chytne za srdce. Vždy mne přepadává vlna nostalgie. A tradičně krásně graficky zpacováno. Tohle se neomrzí.
Maratonské hledání pravdy
Pavel Novák
Nejedná se pouze o autorův náhled na trénování (zde především maratónských tratí), ale spíše o celkový přístup k běhání, tréninku a vlastně celkovému způsobu života. Myslím, že každý čtenář si z knihy alespoň nějakou inspiraci určitě vezme.
Píseň krve
Anthony Ryan
Ze začátku mne vyprávění hodně bavilo. Rychlé vtáhnutí do děje, žádné dlouhé přešlapování na místě a rychle do akce, trochu magie, tajemství a intriky v okolí hlavního hrdiny. A i když se kniha čte dobře a vlastně mne díky ději bavila po celou dobu, tak mé prvotní nadšení se začalo postupně vytrácet. Jednak kvůli "písni", která dávala hlavnímu hrdinovi příliš velkou výhodu oproti ostatním, a která zatím byla využívána autorem trochu jako deux ex machina, když bylo potřeba. Hlavně však díky jednotlivým postavám, a především hlavnímu hrdinovi, k němuž všichni hned od jeho mládí vzhlížejí s pokorou, může si dovolit dělat věci, které by si jiný nedovolil, dozvídá se věci tajné, zapovězené, každý se před ním rozpovídá a kam vkročí, tam se děje něco zásadního. Celkové vykreslení postav mi přišlo hodně povrchní a černobílé a nedokázal jsem si k žádné z nich najít cestu. Přesto si rád přečtu pokračování. Hodně jsem zde váhal u hodnocení, ale nakonec i kvůli nenaplnění velkých očekávání z velmi dobrých recenzí dáávm jen za 3 a lepší si nechám na pokračování.
Potápěč
Jeff Lemire
Mám tyhle Lemirovy cesty do hlubin člověka rád. Zdánlivě jednoduchý příběh má hodně rovin a myslím, že si zaslouží vícero přečtení, kdy je možno vždy nalézt ve vyprávění něco nového a podívat se na příběh z jiné perspektivy. Hlavní hrdina se potápí nejen skutečně z důvodu zaměstnání, ale i obrazně ve svém životě se potápí čím dál k větší marnosti a jen na něm, zda bude schopen vyplavat. A k tomu, aby to zvládnul, se musí potopit až na dno své duše, pátrat ve své minulosti a odkrýt, poznat a přiznat si věci, které podvědomě chtěl nechat ukryté. Vše podtrhuje černobílá kresba, která působí hodně úsporně, ale přitom je schopná detailně vyjádřit spoustu emocí.
Žabí válka
Mike Mignola
Moc jsem od knihy nečekal - povídky, které jsou z minulosti a které vlastně současný děj nikam neposouvají, na mne působilo jako výplň. Ale chyba lávky. Kniha mne hodně bavila, každá povídka má dobrý nápad, napětí (trošku slabší mi přišla jen ta poslední). V každě povídce je hlavní postavou někdo jiný z ÚPVO a i tím je vyznění jednotlivých částí různé. A moje srdce zaplesalo, když mezi ústředními postavami byli i Roger a Daimio, nad nimiž se bohužel předtím slehla voda (i když alespoň u Daimia doufám, že ne nadobro). Jednotlivé kapitoly kreslili různí autoři, všichni obstáli, i když tu klasickou, jež patří k UPVO tak nějak již neodmyslitelně, mám nejraději.
Nenávratno
Cullen Bunn
Série mě hodně bavila, užíval jsem si příběh i kresbu, spousty originálních běsů, zajímavých a dostatečně odporných záporáků, hlavní hrdinky, které jsem opravdu fandil, emocí jednotlivých postav. Určitě se k tomu někdy rád vrátím, a jelikož již nebudu tak dychtivý po ději, budu mít více času se kochat jednotlivými obrázky. Pokud jde o tento závěrečný díl, tak finální vyústění mne nějak nepřesvědčilo a k celkovému vyznění série se tak nějak nehodilo, a to přestože mne nenapadá, jak jinak bych to sám ukončil:). Za celou sérii tedy 5 *, ale za poslední díl jen 4. Těším se na případně vydané spin-offy.
Jako pára nad Texasem
Garth Ennis
Tak tohle je hodně velký odvaz. Je to třeba číst bez předsudků, bez záklopky a jen se nechat unášet příběhem plným explicitního násilí, sprostých slov, ulítlých nápadů, narážek na víru, božích přikázání vyřčených nebožími ústy, ... Já si to tedy užíval plnými doušky a jsem zvědav, zda takto vysoko nastavenou laťku udrží i další díly. Ještě bych chtěl vyzdvihnout obálky jednotlivých sešitů - jedním slovem skvosty.
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Ono je to trochu sci-fi, protože takto akčního a vtipného pochůzkáře bychom mezi českými policisty těžko našli:), ale jinak nemám ke knize moc výhrad. Při četbě tohoto noirového dobrodružství, kdy hlavní hrdina řeší případ zmizelé týrané dívky, jsem se výborně bavil. Zajímavý a přitom v českých reáliích uvěřitelný příběh plný povedených hlášek a akčních scén rychle plyne. I díky rozpadajícímu se manželství má náš policista těžší období, a tak pro nějakou tu ránu nejde daleko, ale také jich hodně schytá. No a v pátrání za vyřešením případu je pak schopen občas překročit zákonné mantinely, a to i docela daleko za hranici. A čtenář pak jen rychle obrací stránky, zda mu vše vyjde.
Černá bohyně
Mike Mignola
Tak jestli vydržím s komiksama, tak si celé mignolaverse budu muset zkusit přečíst znovu a rychle najednou. Těch náznaků a provázaností je na mne nějak moc. Celkem významnou roli v Černé bohyni hraje například Humr Johnson, který mi zatím trochu unikal, ačkoliv jsem již první knihu o něm četl.
Každopádně zde pokračuje velký epický boj s žábami a jim spřátelenými potvorami, máme tu díky Liz ohnivé draky,nemalou roli zde mají sněžní muži, do toho Memnan Sa versus LIz a celé UPVO. Klobou dolů před autory, že to vše dokážou ukočírovat a že z toho nění nechutný dort od pejska a kočičky. Naopak stále je to hodně delikátní čtení. I když, jak jsem už konstatoval u předchozího dílu, ta předchozí část ÚPVO, kde to bylo více o jednotlivých postavách, jejich tajemstvích a vzájemné interakci a méně o záchraně celého světa, mi chutnala krapet více.
Ledové peklo
John W. Campbell Jr.
Film mne už v mládí dostal. Asi víc než podobně starý Vetřelec. I když i ten je samozřejmě kultovka největší:). Pak jsem film viděl ještě několikrát a nikdy nenudil. John Carpenter s Kurt Russell v době své nejlepší formy. Ono je pak těžké při čtení vzpomínky na film vypnout, a to přestože jsou mezi filmem a knihou celkem velké rozdíly. Pořád mne to nutilo si říkat, aha tady to bylo ve filmu takto a tady je to jinak ... To hlavní ale mají obě díla stejné - chladivá atmosféra, uzavřené prostory antarktické polární stanice, narůstající nedůvěra mezi jednotlivými členy posádky, nejistota, kdo je ještě člověk a kdo už možná ne, co je to za "Věc", kde je, co chce, ... Většinou hodnotím výše knihu, než film, ale v tomto případě adaptace předčila původní nápad. I tak je to ale hodně dobré čtení.
Smrákání
Cullen Bunn
Smrákání dělá vyznění celé série opravdu temnější. Někomu bude ublíženo, někdo dopadne ještě hůře (což především v jednom případě mi bylo hodně líto), někdo bude muset dělat věci, které něchce dělat, případně věci, které mohou být nechutné:). Naopak někdo bude dělat věci, na které se dlouho těšil, ale že by z nich čtenář měl radost, to úplně si jist nejsem. Po nějaké době má opět větší prostor v ději Malachiáš a myslím, že v závěrečném díle bude jeho role ještě větší. Celková koncepce příběhu v tomto díle není nějak převratná, ale jako v celém Pochmurnm kraji - má to skvělou atmosféru a výbornou kresbu.
Hájení
Cullen Bunn
Nevypadá to, že by se děj někam moc posunul, ale možná je to jen relativní klid před závěrečnou bouří. Alespoň doufám. Přesto musím konsttaovat, že mám pro tuto sérii velkou slabost. Líbí se mi ta atmosféra všudypřítomného neznámého strachu - někdo ho má z běsů, někdo z lidí a tak není divu, že panuje vzájemná nedůvěra. A k tomu super kresba ať už kraje, tak především různých běsů - takový chlapec bez kůže a kůže bez chlapce jsou "postava", kterou si těžko neoblíbit.
Akira 1
Katsuhiro Otomo
Krásně udělaná kniha, věřím, že toto se originálu podobá více, než originál:). Kresba mi zatím po prvním dílu přijde lepší, než děj - propracovaná kresba je bez chyby. Příběh je zajímavý a pný akce. Jen mi trochu vadilo, že pár teenagerů je schopno poměrně snadno překonávat všechny nástrahy, zákazy a především, že na ně nemá ani vycvičená elitní armáda. Každopádně první díl je spíše jen intro a moc se těším na pokračování.
Temná hmota
Blake Crouch
Ačkoliv se základním motivem nejedná o úplně originální motiv, kniha mne rychle vtáhla do děje a první půlka mne hodně bavila. Vyprávění má spád, pořád se něco děje a ani jsme nenarazil na něco, co by mne v logice příběhu nějak zvlášť bouchlo do očí. Ale druhá půlka se začala trochu zadrhávat a ke konci toho na krátkém rozsahu chtěl autor stihnout nějak moc a začal až příliš kombinovat, což bohužel úplně z mého pohledu neukočíroval. Zase tady platí, že někdy méně je více.
Zatmívačka
Ed Brubaker
Criminal a Gotham Central se mi líbily více, ale pořád je to skvělý Brubaker (a samozřejmě i Phillips). Noirové vyznění, kdy nejednoznačný a ne zcela kladný hrdina s věčnou cigaretou bez ohledu na důsledky rozkrývá špínu mocných a přitom se kolem něj kupí krásné ženy a mrtvoly, je výborné. Před očima mi vyskakovaly obrazy, jak by takovéto dílo bylo převedeno na filmové plátno. Atmosféra poválečného Holywoodu a rovněž tak Spojených států v komunistické paranoie je hodně uvěřitelná. Možná konec nebyl úplně dotažený, ale to je jen malá šmouha na tomto podařeném komiksovém detektivním příběhu.
Šninklova veliká moc
Jean van Hamme
Tak tohle dílo se těžko zařazuje. Co začíná jako celkem obyčejný příběh o cestě podceňovaného jedince za záchranou světa, se později mění v příběh o mnoha podobenstvích a interpretcích. Šninkl J´on spíše než hybatelem vlastního osudu je pasivní osobou, která se k různým činům dostane náhodou či vůlí jiných osob, a to mnohdy ještě s jejich jiným záměrem než je výsledný efekt. J´onovými jedinými přáními je najít klidné místo a být v objetí krásné G´wel, což mu však stále není dopřáno a postupně je čím dál více zřejmé, že je pro něj přichystán jiný osud.
K povedenému příběhu pak výborně sedne i Rosinského kresba.
Batman: Svět
* antologie
Udělat na cca 10 stránkách komiksovou povídku, aby měla alespoň trochu nápad a pointu, je hodně těžké. Některým příběhům se to celkem povedlo, ale většinou i ty by s větším (alespoň klasickým jednosešitovým) možným rozsahem určitě vyzněly lépe. Na druhou stranu je v knize i pár kousků, které šly zcela mimo mne, u nichž jsem těžko hledal myšlenku.
Vyzdvihnout musím Rusko - ucelený, dojemný příběh jako plnohodnotná pocta Batmanovi.
Malorie
Josh Malerman
Bird Boxu jsem vytýkal určité hůře uvěřitelné události, ale jinak to bylo čtivé, napínavé, a kniha měla dobře vystihnutou psychologii postav v uzavřeném prostoru. Bohužel tomuto pokračování většina z toho chybí, snad až na ty hůře uvěřitelné situace, kterých i tady je dost. Příběh začíná tam, kde skončil Bird Box, tj. ve slepecké škole, aby po chvíli skočíme o deset roků dále. Naši hrdinové stále přežívají na zásobách potravin, nyní již 15 let starých, ale nedostatkem netrpí, šatstvonan rosucí mádež je, ..., pak jim někdo jen tak nechá dlouho vytvářené ručně psané zápisky o tom, jak svět přežívá, ... pak vyrazí na několika denní výpravu na vlak, který jezdí kdoví jak často, a on zrovna odjíždí, atd. A to nebudu raději naznačovat konec, kterým to vše u mne kleslo ještě u stupínek níž. Tohlepokračování nepotěšilo.
