Januka komentáře u knih
Knížečka (spíše brožurka) mě hodně zklamala, vždy nakousne nějaké téma (mosty, zrušená železnice, ...) a jde od tématu hned pryč. Místní obyvatelé zde neobjeví žádné nové informace (ani fotky) a ostatní jen drobnosti, které jako by spolu ani nesouvisely.
Knížečka vypadá spíše jako hodně průměrný referát žáka základní školy na občanskou výchovu.
Druhá hvězdička je jen za to, že bydlím v této krajině a Želivku (Švihov) mám opravdu moc ráda.
Mám moc ráda knihy, jejichž příběh je vystavěn na základě historických faktů, které mě ve škole (bohužel jako velkou část tohoto národa) minuly a nutí mě tak dohledat si další a podrobnější informace.
Přečteno jedním dechem. Ale s hrůzou v hlavě, co všechno musí vytrpět jedno malé dítě. Nejvíc jsem nesnášela babičku, protože ta měla možnost vše zastavit už na začátku.
Bohužel jsem nebyla cílovou skupinou této knihy, byť velmi kratičká, trvalo mi věčnost ji přečíst. A nebýt výzvy, tak jsem určitě nedočetla. Možná bych si spolu s knihou mohla položit Základní otázku PROČ? Pořád jsem se ztrácela v osobách, čase i místu, sem tam jsem se usmála nad vtipem, ale obsah jsem prostě ocenit nedokázala.
Hlavní hrdinka mi byla neskutečně nesympatická, takže i situace, které by mi možná přišly v jiné knize vtipné, mi tu přišly neskutečně trapné.
Bohužel jsem nedočetla, snažila jsem se začíst na několikrát, ale dál než k padesáté stránce jsem se nedostala :(.
Zajímavé rozhovory, dobře vybraní hosté. Jen mě trochu mrzelo tím, že to nebyly celé rozhovory, které bylo možné vidět v televizi, že to bylo takové "osekané", některé myšlenky nedokončené.
Velmi zajímavá kniha, o některých ženách, v knize zmíněných, jsem nikdy ani neslyšela. Je moc dobře, že v naší hezké zemi se také narodilo a žilo tolik báječných žen.
Knížky paní Mornštajnové se vždy čtou velmi pěkně, má to spád, má to myšlenku, má to děj. Zvykla jsem si i na to, že jsou vždy tak trochu pesimistické, ale tato na mě už byla trochu moc. Doufám, že příští kniha bude trochu s lepším koncem.
Všechny linky příběhu byly zajímavé a ze života (především mě zaujala Grace). Ale hlavní hrdinka byla popisovaná jako úžasná osoba, kterou má každý rád, s kterou se chce každý kamarádit. No já nevím, mně byla značně nesympatická.
Ano, je to knížka na prohlížení, ne tolik na čtení. Ale moc hezká. Paní Maruška je mladší o necelých 10 let, tak se naše dětství maličko potkávalo, ale pro mě přece jen byly typické osmdesátky, takže něco bylo spíš pro mě už velká moderna :-) Ale ta nálada, jaké je to být u babičky a dědy, jaké to je být (ne)zamilovaná, ..., ta určitě nezáleží na tom, jestli jste byli dětmi v sedmdesátkám, osmdesátkách, devadesátkách nebo jste mileniáni. Určitě tato kniha ve vás vyvolá hezké vzpomínky na dětství.
Kniha o obrovské lidské síle jedné ženy. Určitě je nutné lidem takovéto informace neustále připomínat. Ale nedám plný počet hvězdiček, protože mi dlouho nebylo jasné, co je vlastně ta zpráva přímo od Stanislawy Leszczynské. Jsou tam vzpomínky na tuto ženu od spousty osob, historický popis koncentračního tábora, ale samotná zpráva jako by zapadla.
Jako včelařku mě kniha zaujala v knihovně. Nevěděla jsem, o jaký žánr se jedná. Bohužel musím konstatovat, že na beletrii to bylo extrémně nudné, na odbornou knihu málo informací. Moc se mi kniha nelíbila. Ale abych jen nehaněla, dozvěděla jsem se několik věcí z historie včelařství a hodně mě překvapilo, jak je včelaření v Británii od ČR odlišné.
Já prostě ty utopie číst nemůžu. Pro mě to byla strašně hloupá knížka a dočetla jsem ji jen z donucení, že nakonec to taková hrůza nebude. Ale byla :(
Pro mě osobně nepředstavitelná zkušenost, nedovedu si představit, že bych toho ušla tolik, že bych se nebála zazvonit u cizích dveří, že bych to nevzdala hned první den, kdy teplota vystoupala nad 30 stupňů, ... Velký obdiv a velký dík za zprostředkování těchto krásných zážitků podané úžasně zábavnou formou.
Místy vtipná kniha, která má poukázat na českou malost, ale ve mně hlavně vzbuzovala, že nebýt pana doktora, tak v Mrnicich žijí ještě ve středověku. Protože všichni okolo jsou opilí, nevzdělaní (a nevzdělavatelní), ostatní lékaři neschopní, jen pan doktor dokáže v obci zachránit vše, od všech oborů medicíny až po upadající fotbalové mužstvo. Kdyby si autor dokázal udělat legraci i ze sebe a přiřknout si také nějaké nešvary (oblibou pití alkoholu začínaje), tak by kniha byla o 100 % lepší. Škoda, takto je to kniha spíše o samolibosti jednoho autora.
Tak nevím, co si o této knize myslet. Šlo o cestopis? autobiografické příběhy? fejetony? povídky? Příběhy samy o sobě obsahově nebyly špatné, ale jejich uspořádání mi přišlo velmi chaotické a vydaly by na základ několika typů knih. Navíc mě rozčilovalo, že autorka, která se v několika částech "chlubí", že pracuje jako překladatelka a korektorka textu, používala obraty typu: pejska, korkadýl ... a když jsem četla několikrát "v Bruseli", tak jsem měla co dělat, abych knihu nevyhodila z okna. Škoda, obsahově to mělo velký potenciál.
Ze začátku jsem knihu chtěla vzdát, ačkoliv jiné knihy od této autorky mě vždy chytly hned zkraje. Pak po 100 stránkách se to rozběhlo a zase mi kniha líbila moc. Konec mi ale trošku pokazila používaná francouzština, kterou neovládám, a myslím si, že místy by nebylo od věci, kdyby byl někde přiložený překlad.
Spíše než o knihu jde jen o slabou brozurku. Škoda, že si autorka nedala více práce s úpravou a rozšířením textu. Takto to vypada , jak průměrný sloh žáka osmé třídy.