Janek

Příspěvky

HanaHanaAlena Mornštajnová

Když někdo umí dobře psát, působí jeho text, jako by bylo úplně snadné ho napsat - tak lehce plyne. A když někdo píše tak výborně jako Alena Mornštajnová, dokáže psát i o drsných a krutých událostech a traumatech jemně. Tak jemně, že na to nikdy nezapomenete. Člověk nemusí číst recenze ani komentáře - už od začátku ví, že si Hana nese s sebou velmi těžké břemeno. A pak je vtažen do toho příběhu...a už nemůže zůstat vně, začíná sám cítit, jak to břemeno těžkne.
Kniha o vině a trestu, o výčitkách svědomí a bolesti mnohem větší, než když vám vpisují číslo do kůže.
Mé první a určitě ne poslední setkání s autorkou.

18.09.2017


ListopádListopádAlena Mornštajnová

Po dočtení jsem si nechala před psaním komentáře mírný časový odstup, ale mé rozpaky z Listopádu zůstávají. Alena Mornštajnová se vydala na nepochybně velmi náročnou cestu konstruování příběhu v alternativní historii, která však i tentokrát (jak je u autorky zvykem) slouží jen k dramatizaci mezilidských, příbuzenských vztahů. Ok, proč ne. Jenže ten svět se mi zdál jen málo uvěřitelný a příběh dvou hrdinek předvídatelný. Dialogy téměř žádné, popis dějin dle mého názoru jen schematický - přesně takový, aby z něj "logicky" vyplynula zápletka. Nevěřila jsem tomu, pro mě je Listopád zklamáním.

31.05.2021


Malý životMalý životHanya Yanagihara

"...V noci leželi v posteli a ve chvílích, kdy si obvykle povídali, nyní oba mlčeli a to mlčení bylo jako nějaká třetí bytost, která se usadila na lůžku mezi nimi, obrovská a chlupatá a dravá, když ji někdo popíchl..."

Jsou stovky knížek, které chtějí jen šokovat a emočně vydírat - tisíce stránek popisujících sexuální scény ze všech stran, tisíce románů končících happy endem.
A pak je tady velká kniha Malý život. Šokuje, ale nevydírá; obsahuje mnoho postelových scén, avšak není to kniha hlavně o sexu. Je to příběh o velké lásce a nekonečné a nekončící bolesti, příběh o hledání (sebe)důvěry a o snaze uniknout tomu, před čím nelze utéct.
Stylisticky a kompozičně bezchybné, výborně přeložené.
Po mnoha letech jsem měla při čtení slzy na krajíčku.
Není to jednoduché čtení, ale je to kniha, kterou je třeba přečíst. A ne jen jednou.

11.08.2017


Černé leknínyČerné leknínyMichel Bussi

Geniálně komponovaný a skvěle gradující román, který - jak už teď tuším - bude nepochybně patřit k tomu nejlepšímu, co letos přečtu.
Není to jednouché čtení, text vyžaduje opravdu velké soustředění, ale o to víc pak může čtenáře obohatit. Bussi mistrně převádí impresionismus z malířských pláten na stránky knihy, kde pomalu a lehce odkrývá spletitou mozaiku osudů, motivů a odhalení.
Bravo! 200 %

12.01.2018


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Výborná kniha skvěle nastavující zrcadlo naší společnosti. Důležitá připomínka opomíjeného koutu naší země; oslava lidí, kteří ví, co je opravdová dřina, a tak dovedou být vděční za chvíli odpočinku. Konečně se v české literatuře objevuje silný příběh, který překračuje několik generací a nečerpá pouze z pokřivených vztahů mezi členy úzké rodiny. Naše životy jsou utkány také z příběhů našich předků, nelze je vyjmout z krajiny domova. Výborné, doporučení hodné čtení.

03.08.2020


Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I.Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I.Miguel de Cervantes y Saavedra

Literární, nadčasový skvost, při jehož četbě jsem se nahlas smála, dokonce i v metru. Se smutkem mohu konstatovat jen to, že jsem Quijotovi i Sanchovi fandila, že jsem jim velmi rozuměla. Nejsem já taky tak trochu blázínek?

30.06.2014


Malý pražský erotikonMalý pražský erotikonPatrik Hartl

Kdybych měla za deset, dvacet let doporučit mladým čtenářům román, který nejlépe vypovídá o současné době, doporučila bych jim Malý pražský erotikon. Mnoho příběhů a mnoho podob radostí i bolestí, které jsou nerozlučně spojeny s rozmanitými podobami lásky. Skvělé čtení.

03.01.2015


Quo vadis?Quo vadis?Henryk Sienkiewicz

Fascinující, dech beroucí freska o životě prvních křesťanských učedníků i mučedníků mě úplně pohltila. Výborně přeložený, čtivý text o lásce, o víře i o touze po moci. Quo vadis je literární poklad.

13.12.2016


PianistaPianistaWladyslaw Szpilman

Nejpůsobivější na Pianistovi je pro mě střídmost, ten odstup, s nímž autor popisuje, co se opravdu stalo. Je to tak chladné a drsné, až vám to zaleze za nehty. Před mnoha lety jsem viděla také senzační film, který knižní předlohu v mnoha ohledech překonává.

08.12.2017


HotýlekHotýlekAlena Mornštajnová

Alena Mornštajnová výborně načrtla velké množství různorodých životních příběhů, navzdory velkému množství postav a odboček jsem se ale v příběhu dobře vyznala. Prolínání lidských osudů bylo nápadité, překvapivé i zábavné. Ačkoli mnohé scény byly možná trochu přitažené za vlasy, postavy se mi zdály živé a uvěřitelné. Zdánlivě zbytečné odbočky o cirkusu byly jak vystřižené z Hrabala, smála jsem se nahlas. A když už se mi začínalo zdát, že těch postav a příběhů je opravdu moc, autorka všechny hrdiny přivedla na jedno místo, aby mohla rozehrát dech beroucí detektivní příběh. Pro mě co do síly čtenářského zážitku určitě srovnatelné s Hanou.

19.08.2019


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Kniha je nepochybně čtivá a výběr vypravěčky velmi originální, jde tedy i o velmi originální pohled na válku. Nicméně po prvním nadšení přišlo zklamání - zdálo se mi, že autor až příliš často balancuje na hranici patosu a kýče. Druhá polovina textu jako by už sázela jen na emocionální vydírání, což mi přijde dost laciné. Text je skvěle přeložený, možná by mu slušelo zkrátit. Myslím, že za dva dny ve mně z té knihy už nezůstane vůbec nic. Škoda. Začátek vypadal velmi slibně. Ze stylistického hlediska hodnotím velmi kladně časté využívání personifikace, která (dle mého názoru) dávala textu onu originalitu mnohem více než volba vypravěčky.

19.09.2013


Tělo a krevTělo a krevMichael Cunningham

Michael Cunningham je génius. Dokáže bravurně, s ohromnou lehkostí balancovat na hranici mezi popisem krajiny vnější a vnitřní (duševní). Ve výborném překladu Veroniky Volhejnové (Odeon, 2014) autor s velkou citlivostí a se smyslem pro každý detail vykresluje rozsáhlou mozaiku mnoha lidských osudů. Příběhy postav několika generací, individuální zklamání, větší i menší tragédie se neustále prolínají, vynořují se a zase zanořují, aniž by nudily.
Skvělá práce s motivy a výborné, stylisticky absolutně vycizelované závěry kapitol vytvářejí všudypřítomné napětí, které dokonale obnažuje vnitřní napětí v srdcích všech postav.
Literární lahůdka.

02.01.2017


Oněgin byl RusákOněgin byl RusákIrena Dousková

Udržet laťku vysoko po tak úspěšném Budžesovi není vůbec žádná legrace, ale Dous se to - dle mého názoru - daří výborně i ve druhém díle. Rád budeš, kdo vytrváš a dočteš i Oněgina. I když to byl Rusák.

20.10.2017


Najděte si svého marťanaNajděte si svého marťanaMarek Herman

Je mi líto, ale komentář rabor se mi zdá celkem výstižný. Záměr - představit základní principy psychologických procesů (k vývoji člověka a jeho komunikaci), aby jim rozuměl i "normální smrtelník" - je jistě chvályhodný, ale k velké škodě pokulhává na obě nohy. (Teď si běžte uvařit čaj, abyste dočetli tento komentář v klidu a v dobrém rozpoložení.)
Text pokulhává. Na pravou nohu. I na levou nohu. Na obě nohy.
Ale záměr byl dobrý. Autor se snažil (a to je třeba ocenit). A mně osobně by se kniha četla lépe, kdyby se v ní neopakovalo pořád dokola těch několik poučení, která jsou jistě užitečná, ale nezdají se mi nijak objevná. (A jak se vám čte tento komentář?)
Shrnutí
Je lépe se na sebe usmívat než se hašteřit.
Žijeme ve společnosti, která je zaměřena na výkon.
Je lépe obklopovat se lidmi, s nimiž souhlasíme - (a protože takoví nemohou být všichni, je dobré, když je jich více než těch, kteří mají jiný názor než my).
Je lepší se na sebe usmívat než se hašteřit.
(Už vám vystydl čaj?).
Snaha je důležitější než nedostatky textu.
Blízký vztah s matkou je pro dítě zcela zásadní a formující, zejména v prvních 6 letech života dítěte.
Je užitečné psát si deník.
A je dobré, když jsou pravidla, která jsme společně nastavili, dodržována.
Raději si přečtěte něco jiného (např. cokoli z literatury, kterou Herman doporučuje). A pište si deník!

18.09.2017odpad!


Anna KareninaAnna KareninaLev Nikolajevič Tolstoj

Nenechte se odradit odstrašujícím počtem stran, jde o jeden z nejlepších a nejčtivějších románů z doporučené/povinné literatury. A je jen škoda, že ve všeobecném povědomí zůstává především zpráva o tom, jakým způsobem Anna ukončí svůj život, ale málo už se ví, že Anna je jen jednou (tragickou) hrdinkou z mnoha. Autor nám předkládá mnohovrstevnatou mozaiku ze života ruské společnosti, tisíc a jednu podobu lásky, bolesti a nacházení smyslu ve složitém světě.
A pokud jsem si snad myslela, že Dostojevský nemá v ruské literatuře konkurenci, musím svůj názor mírně revidovat.

27.03.2018


Přijde kůň do baruPřijde kůň do baruDavid Grossman

Humor je nejdůstojnějším projevem smutku, řekl prý Miloš Kopecký. A tahle kniha je toho zářným příkladem. Mysleli jste si, že znáte spoustu skvělých anekdot a že je umíte skvěle vyprávět? Máte rádi černý humor? Domnívali jste se snad, že v tomto nemáte konkurenci? Jen počkejte. Počkejte, až přijde kůň do baru.

02.07.2018


Konec civilizaceKonec civilizaceAldous Huxley

Fantastický, nadčasový text. Trochu mě překvapuje srovnání s Orwellem, mnohem více mi atmosféra "Konce civilizace" připomněla Houellebecqovu "Možnost ostrova" - další ze skvělých antiutopických románů. Ostatně i Huxley určitým způsobem tematizuje ostrov, nikoli jen jako prostor k pobytu, ale jako prostor, v němž už lidé, ačkoli společně, žijí. Byť si to neuvědomují.
"...Pak už si jen přál, ať se divoch otočí tak, aby mohl dostat v záběru zblízka snímek krve na jeho zádech -"
Už ve třicátých letech minulého století Huxley věděl, že člověk se (navzdory vnějším podmínkám) nemění. A že není úplně jednoznačné, kdo z nás je vlastně divoch...

06.04.2015


TrhlinaTrhlinaJozef Karika

Trhlina je opravdu zvláštní text v úplně jiném žánru, než jaké obvykle čtu. Je to horor? Horor nejděsivější v tom, že to, co popisuje, se může stát kdekoli a komukoli z nás. Karika umí skvěle pracovat s nespolehlivým vypravěčem, výborně dávkuje napětí a chystá čtenáře na děsivou pointu. Hrůza se ale nijak neumenšuje, když zjišťujeme, že všechno je možná trochu nebo úplně jinak. Možná jsem výjimka, ale mně se Trhlina líbila nejvíc právě v tom, že úplně nesplnila to, co od začátku slibovala.

16.12.2020


Zelená míleZelená míleStephen King

Zelená míle je skvěle napsaná. V gradujícím textu autor postupně přivádí na scénu velké množství postav a připravuje si podmínky pro dech beroucí vyvrcholení. Bitva mezi dobrem a zlem, mezi spásou a prokletím, mezi výčitkami a smířením není nikdy tak jednoduchá, jak bychom si my i hrdinové románu možná mnohdy přáli.

23.08.2021


Rybí krevRybí krevJiří Hájíček

Pro Verous - o jihočeších se prý říká, že mají rybí krev, snad to znamená, že hodně vydrží.
Mám z knihy docela rozporuplné pocity, ve srovnání se Selským barokem je to určitě zklamání. Některé pasáže (hlavně v první polovině) se mi zdály zbytečně zdlouhavé, styl mě nijak nezaujal. Druhá část už mi přišla lepší - více gradovala. V závěru románu jsem si vzpomněla na Hruškudóttir - také Hajíček svébytným způsobem (a konkrétněji než Šrámková) píše o pocitu vykořenění, který se dle mého názoru dnes týká stále více lidí, jakkoli nepřicházejí o domovy a chalupy. Snad právě proto stojí tahle kniha za přečtení.

22.06.2013


ZázemíZázemíJana Šrámková

Průzračnost a něha. Smutek a vzpomínky. Hledání kořenů a snaha dospět. Aneb Hruškadóttir zase trochu jinak. Takhle bych to napsala, kdybych to uměla.
Díky, Jano. Jana.

25.07.2013


Kafka na pobřežíKafka na pobřežíHaruki Murakami

"...V hlavě se mi všecko proplétá a mísí. Pomalu přestávám rozlišovat, co je a co naopak není," píše mimo jiné sám Murakami.
A na jiném místě v Kafce na pobřeží: "... i kdyby o tom člověk vykládal jak chtěl, slovně to stejně nikomu nevysvětlí. Ta pravá odpověď stojí docela mimo slova." "Přesně tak," souhlasí Sada. "Přesně tak to je. A co se slovama nevysvětlí, je nejlíp nevysvětlovat vůbec."
Tak by bylo možné charakterizovat i mé pocity bezprostředně po dočtení románu, chvílemi šlo o takřka mystický zážitek. Toulání se na pomezí snu a bdění, na hranici mezi zázrakem a každodenností, na hranici mezi životem a smrtí, mezi dobrem a zlem... Lahůdka, která mě zavedla do zcela nových - nejen literárních - světů.
DOPORUČUJI.

úryvek:
"Jean Jacques Rousseau klade vznik civilizace do okamžiku, kdy člověk vymyslel plot. Tomu říkám umění dívat se. Přesně tak, veškerá civilizace a kultura je produkt nesvobody, rozparcelované do ohrad."

14.09.2013


Čáp nejni kondorČáp nejni kondor. Radůza (pseudonym)

Vidět svět očima dítěte. Krásný poetický text, až by se člověku chtělo zpívat. Jen noty chybí.

31.08.2017


Kdo ví, kde budu zítraKdo ví, kde budu zítraJindřich Šídlo

Pan Etzler je zřejmě šílenec bez jakéhokoli pudu sebezáchovy. Asi nemůže být snadné s ním žít, ale když vypráví o svých pracovních dobrodružstvích, člověku se až tají dech. Jindřich Šídlo pokládá dobré otázky a hezky reaguje, jen škoda, že kniha není o trochu delší.

15.01.2020


Dva proti ŘíšiDva proti ŘíšiJiří Šulc

Výborně napsaná, ke čtenáři vstřícná kniha nabitá informacemi. Příběh o Mašínech "Zatím dobrý" od J. Nováka se mi zdál literárně lépe zpracovaný, za Šulcovy parašutisty jsem nedokázala úplně dýchat. Ale i tak to bylo výborné. Hodně mě zaujala zejména perspektiva gestapa - až jsem z toho měla husí kůži. A když jsem dočetla poslední stránky, usnula jsem a ve snu se propadla o desítky let zpět. I já jsem se schovávala v kryptě a už jsem věděla, že z tohohle živá nevyváznu...

10.08.2020


Historie včelHistorie včelMaja Lunde

Kniha má beze sporu velmi zajímavý, originální námět. Stylisticky mě ale moc nenadchla, některé pasáže se mi zdály zbytečně zdlouhavé. Příběh měl mnohem větší potenciál, který autorka k velké škodě nevyužila.

02.09.2020


40 dní pěšky do Jeruzaléma40 dní pěšky do JeruzalémaLadislav Zibura

Kdo je připojený k internetu, snad ani nemůže neznat Ladislava Ziburu, prince Ládíka. Jeho příspěvky na sociálních sítích mě docela bavily, tak jsem se napoprvé pustila do vyprávění o putování po Arménii a Gruzii. A byla jsem zklamaná - jistě že jsem věděla, že nepůjde o čistokrevný cestopis, ale, asi že moc neholduju alkoholu, i ty vtípky o prochlastaných večerech mě brzy přestaly bavit. 40 dní pěšky do Jeruzaléma, to je úplně jiná liga, až se zdráhám napsat, že mě to místy i dojímalo. Nejsem žádná cestovatelka, ale Ziburova zpověď mi přiblížila duši cestovatele-poutníka více než cokoli jiného. S pravděpodobností hraničící s jistotou se nevydám na takhle dlouhou a náročnou pouť, ale můžu teď o ní - Ladíkovi i Bohu díky za to! - mnohem lépe snít.

25.09.2020


Plechový bubínekPlechový bubínekGünter Grass

O kvalitě literatury nevypovídá jen to, CO se říká, ale také to, JAK se to říká. Grassův velký román je toho zářným příkladem.

27.04.2015


Nabarvené ptáčeNabarvené ptáčeJerzy Kosiński

Rozumím tomu, že kniha byla či stále je vnímána jako kontroverzní; pro vlastní četbu jsem ovšem nepotřebovala a vlastně ani nechtěla uvažovat o tom, co je autobiografie a co je "jen" fikce. Způsob, jakým Kosinski vypráví o zle, špíně a lidské nízkosti, vypovídá - podle mého - o nezpochybnitelných literárních kvalitách textu, na který nelze lehce zapomenout. Hodný pozornosti je také doslov, po jehož přečtení stále nevím, kolik z toho všeho lze autorovi skutečně uvěřit. Lze vůbec říct o knize tohoto typu, že je skvělá? Hle - i takový je člověk. Když si ho nebarvíme narůžovo.

07.05.2015


CestaCestaCormac McCarthy

Skvostný text. Bylo to jako ze života a nezdálo se mi to depresivní. Snové, nezapomenutelné obrazy.

07.06.2015


1 ...