Janadvorackova komentáře u knih

Konec tohoto druhu je trochu naivní :), ale jako detektivka to bylo dobré. Nechyběly mrtvoly, záhada, slepé uličky, drzý paduch, detailně popsaná pitva :), hrocení mezilidských vztahů, všechny ty pocity a dojmy z nepochopitelných odlišností.
Líbila se mi zajímavá jinakost prostředí - od pro mě doteď poznávaných skotských ostrovů z jiných autorových knih a všeobecně od pro mě známého života.

Taková laxnost Číňanů, kdy i vraždu můžou řešit dva roky, aniž by ztratili nit, na druhou stranu, když se do něčeho pustí, nic je nezastaví, a najednou jde všechno šupem :). Tenhle příběh toho byl důkazem. Některé situace působily až komicky - všechny ty kličky kolem správného způsobu, jak něco říct, nebo neříct tak, aby to z protějšku neudělalo blbce.
Nějaké ty projevy náklonosti mezi hrdiny mi vůbec nevadily. Vždyť co také mají hrdinové dělat ve/po vypjatých situacích :).

Knihu jsem opět slyšela. Atmosféře příběhu určitě pomohlo načtení od Martina Myšičky a Jany Plodkové a jejich interakce, posouvající příběh krásně a plynule kupředu.

P.S. Zrovna jsem byla omrknout, kolik mám doma rýže -:))). Mám.

6 17.07.2017

Kniha opět poslechnuta v rekordním čase. Jsem zvědavá na další, protože autorův styl se mi zamlouvá. Fakt jako bych četla kronikářovy zápisky. Lidé, staletí mrtví, najednou ožívají a lezou mi do snů a mají úplně běžné problémy jako kdokoli.

Chválím opět pana Dvořáka. Jestli za tuhle část své práce ještě nedostal, myslím ocenění, měl by být rozhodně pasován na "čtivce."

Po dočtení jsem si ještě krásně početla o moru. Divím se, vzhledem k jeho rozlezlosti po Evropě, že tu vůbec jsme -:))). Objevoval se skoro čtyři sta let v poměrně pravidelných intervalech a řádil, inu jako mor.
Nedokážu si představit žít v době, kdy nebyla kanalizace a hygiena nic moc, krys snad stejně jako obyvatel města, brrr. Asi to vidím moc jednoduše, ale zaráží mě, že tehdá prostě neodhalili, že krysy (krom jiného) jsou fakt problém.

Škoda že nevím, kde v té době žili mí předci. Mám povrchní zprávy až z doby za tři sta let, ale touha se to dozvědět ve mě docela hlodá, to vám řeknu :).

6 02.07.2017

Řeknu vám, moc na větvi z toho nejsem. Ve své době to byla bezesporu pecka, už kvůli tématům, která kniha bez obalu nastínila. V mé době holt držkuji nad tím, proč je nutné do všeho tahat boha. Smířila jsem se s tím, že nenávist je tak všudypřítomná, že mi už ani divná nepřijde. Díky tomuto vlastnímu postoji zjišťuji, že naše budoucí Galaktické impérium nejenže nezanikne, ale nikdy nevznikne. Zvláštní, jak se během relativně krátké doby - ani ne století - může změnit svět a pohled na něj. Jsme už prostě jiným druhem Vesmířanů.

Série Nadace, jíž tahle kniha předchází, se mi naopak líbila velmi. Až jsem se podivovala nad tím, jak mi to sedlo.

6 19.06.2017

Zajímavé nápady, ale nic, u čeho bych se bála.

6 27.05.2017

Barvitější, než první díl. Opět jsem poslouchala audio a tentokrát se dostalo i na jednotlivé postavy a jejich místo v krátkém úseku Seldonova plánu, který se mi líbí čím dál víc :). Hlavně fakt, že se také našly věci, s nimiž nepočítal, což do celku určitě vnese spoustu nečekaných překvapení.

6 11.03.2017

Policista je pověřen hoňkou na darebáka - vraha, hajzla, obchodníka s dobrotama. Ten se ale jen tak nedá a páchá v průběhu ještě jiné zákeřné a hnusné věci.
No a policistka, která zmetka málem dostala, se nachomýtla k takové nemilé události, která ale jí a její rodině obrátí životy naruby.
Také její hlucho slepé tetě Anně.

Autor je asi schopen napsat román na jakékoli téma.
Ostrov Lewis nic nepřekoná, ale jeho věci se dají číst.
I tahle... Ale jako by to nemělo šťávu.

5 13.06.2024

Fanouškem nebudu...
Chápu ale, na co fanoušci tak letí.
Na můj vkus trochu laciné.

5 30.03.2022

Škoda - špatně zpracovaný dobrý námět.
Předchozí komentář bych podepsala.

5 05.01.2022

O polovinu kratší kdyby to bylo.
Sice pěkný obrázek života v té době, ale zatraceně okecávací. A jména jsem zapomínala hned, jak jsem je přečetla. Prostě jsem se zaboha hodně dlouho nemohla orientovat v tom, kdo je kdo.

5 24.04.2020

Knihy od Merleho mě lákají, ale většinou nebaví.
Tato není výjimkou.

5 18.03.2020

Zajímavé téma.
Dnes příběh už nikoho moc nepřekvapí, ale pořád má hodnotu.
Pěkná je i dramatizace.

5 29.09.2019

Audio odloženo asi v půlce.
Hvězdu za akci, která se mě marně snažila udržet u čtení.
Bohužel příběh nebyl ani trochu zajímavý. Pamela byla strašlivá hysterka, protivná. Dobře, unesli jí syna, tak jí to rozhodilo -:))).
Hlavní hrdina, bývalý drsňák, jenž přišel na to, že se mu Pamela pelešila a jeho syn není jeho - přesto se rozhodne toho kluka zachránit. To beru, dobře, ale na knihu je to fakt málo.
Všechno to až moc připomínalo slepeninu známých seriálů o různých spolcích a tajemstvích s nimi spojených (Skladiště 13, u něhož se člověk místy ale i pobavil, Svatyně, která byla ale dost v pohodě, Pokoj č.10, ten v pohodě nebyl a ještě jeden, na jehož název si nevzpomenu, asi proto, že nestál za nic).
A navíc zoufalé pátrání po původu Bible, to to zabilo, protože ta kniha má evidentně hromadu neznámých autorů s množstvím nenávisti v duši a pátrat po něčem takovém nechci ani prostřednictvím akčního příběhu.

Zaujal mě název, protože po světě šmejdit po tom, co mohlo být v oné knihovně, může být hrozně zajímavé, ale zaseknout se na jednom tématu a hloubavé pasáže střídat Pamelinými záchvaty, honičkami a dialogem sektářů, to mě nebaví.

Představte si knihovnu, co fungovala nějakých sedm set let, ty kráso.
No nic, raději znovu pustím Svatyni a Skladiště :).

5 05.09.2019

Aááále, na ty pindy níže nedbejte, ten příběh stojí za přečtení, i když mě štve způsob vydávání vícedílných sérií, kdy po prvním už mnohdy další nevyjdou... Stará známá česká praktika, za to by se mělo veřejně linčovat :).
Na druhou stranu ten náhled také za něco stál.

Tedy dva příběhy, co se pak šikovně prolnou.
Svět je zajímavý a hulení trávy je v něm na denním pořádku, ale to nevadí. Liší se to možná od příběhů, které známe, no a? Číst to samé furt dokola by byla nuda.

5 01.04.2019

Šlo to. Napsat takhle krátkou povídku, navíc s pointou, se sice nepovedlo všem. Ale někomu ano.

5 02.09.2018

Dobrodružný příběh o útěku z pracovního tábora. Klidně se to mohlo stát.

Autor "vymyslel," i když asi moc nemusel, protože na základě vlastní zkušenosti poznal hromadu podobných, spoustu zajímavých charakterů, uvěřitelný příběh z doby pracovních táborů padesátých let.

5 18.08.2018

Ve své tragičnosti výborná kniha.

Hrdinu zatknou na ulici, odsoudí ho na pětadvacet let - za nic. Francouz - nepřítel Ruska, který nic neudělal.

Podmínky v táborech, jimiž prošel, jsou hnusné. K jídlu kolikrát shnilé ryby, voda divné chuti a barvy, nedostatečné oblečení v prostředí, kde teploty dosahují i mínus šedesáti. Zdravotní péče zpočátku neexistuje. Zvířecí chování vězňů, i dozorců. Výslechy trvající celé dny. Znásilňování, bití, vraždy každý den. Dobré je hlídat si záda. V lágrech jsou dvanáctileté děti zavřené za krádež chleba, ale jako děti se nechovají. Nosí nože a ve své roztomilosti jsou nebezpečnější, než někteří ostatní vězni.
A teď si vezměte, že to v některých zemích furt funguje.

5 12.08.2018

Četla jsem to v době, kdy mi bylo náct, což už bude dvacet let. Tehdy jsem byla ještě poměrně nadšená.
Dneska, navíc jsem bohužel knihu podruhé slyšela, to říct nemůžu.

Zaprvé - předčitatel: Pan Jiří Kubeš.
Má místy ucpaný nos, často poliká vzduch, zívá a snaží se nekrkat. Nojo, jenomže v těch sluchátkách to neokecá. Strašně mi zmršil druhý dojem, a to já většinou předčitatele chválím. Tohle fakt nešlo. Navíc se vůbec neobtěžoval s nějakým projevem...

Co se děje týče, je vidět, že to není čistě Clarke.
Kupodivu mi nevadil ten začátek. Kudy se Země ubírala od prvního Rámy, mě docela zajímalo. Nevadila mi ani detektivní zápletka, různé ty pikle a sex. Jako proč ne.
Vadily mi divné charaktery hlavních hrdinů a řešení jejich situace:
Třeba jedna za všechny:
Nicol vleze do New Yorku, dojde ke stavbě, vleze dovnitř a uvidí jámu. Posvítí dovnitř baterkou a nedosvítí na dno. Tak se tam nahne a spadne.
Ale když je dole, tou samou baterkou dosvítí v pohodě ke stropu té místnosti, kde se nachází??? Při poslechu děje kolem tohoto jsem trpěla. Původně přeci šlo o dočista jiný úkol - hledání kolegy. Ale na kolegu se všichni dočista vykašlali a jako by řešili "důležitější" věci, které byly úplně mimo mísu.

Část uvnitř Rámy by mě měla bavit. Snažila jsem si představit všechny ty novoty, ale díky chování hrdinů příběhu jsem se spíš nudila. A veškerá představivost se opírala o vzpomínky na první díl, byť tam nebyly popisy měst a jejich detailů.
No, tady také ani moc ne. Spíš jsem se smířila s jakoukoli podobou, kterou si dokážu vybavit z nejrůznějších sci-fi filmů a seriálů.

5 06.08.2018

Ženská vydrží víc než zvíře :), to si pište. A... vo tom to je. Tedy tento díl - řešení ženské otázky. Hlavně Venetia, dcera Charlotte - ta zas byla dcerou Rosamund a ta zas Lucy a ta zas Jemimy (a tu neměla její matka ráda). Zkrátka tohle děvče se snaží stát se doktorkou, jenomže hlavně chlapi tady hrozně prudí a odkazují ji k roli ženy v domácnosti, plnění Boží vůle, jéžišmarjá, to je na po...váženou. Strašlivě ji štvou, tvrdí, že nemůže být svědkem věcí, jako je pitva, dokonce ani na gyndu ji nevezmou na praxi, (přitom to je oblast, kterou zná ženská jaksi velmi dobře).

Zkrátka pokroková doba tehdá byla pokroková jen sem tam, takže vznikají ženské spolky, konají se různá setkání a přednášky, vychází časopis pro ženy a pomalu se společnosti nastiňuje skutečnost, že dámy nejsou neschopné křehotinky, fňukající a omdlévající při každé příležitosti.

Tatík Venetii sice tak nějak přeje, ale veřejně to udělat nesmí, protože má politickou funkci a reakce společnosti by pak jaksi postihla celou rodinu (například její ségra dělá u královny, čili je možné, že by ji Viktorie vyhodila).

Na Morland se přivdala další vyčůraná můra, která začala dělat brutální stavební rekonstrukce a jejíž brácha - pijavice - se také na rodině přiživuje. Naštěstí teda alespoň i nějaké dítě rodu dá.
Hrdiny téhle linie jsou Benedictovi tři synové a dvě dcery, přičemž jejich osudy řídí právě nová paní Morlandová, o něco starší, než její muž.

Jéžiš, a chudák Henrietta (píšu to všecko mírně foneticky, knížky poslouchám, tak se omlouvám), ta žije ve fakt prapodivném manželství s mužem, jemuž tělesné slasti sice nejsou cizí, ale trochu asi nerozumí svým vlastním pudům.
Ach, ty konvence -:))).

5 09.05.2018

Autorka zajímavě vylíčila průběh Americké občanské války. Při výčtu ztrát v různých bitvách jsem si furt říkala "ty bláho, dyk voni tam všichni vymřou." No a ono tam padlo asi šest set tisíc lidí. A krví nasáklá země pak dala úrodu na další rok... Nakonec ale všechny dnešní společnosti vzešly z prolité krve, jenom se o tom moc nepřemýšlí.
Příběhem se táhl problém otroctví a pohledu některých otroků na myšlenku osvobození (v knize místy vtipné, ve skutečnosti asi tolik ne).

Dočkala jsem se linie Maryina bráchy.
Osudy americké větve rodiny byly vylíčeny poměrně překotně, byť přehledně, jakož i třeba vliv, jaký měla válka v Americe a špatné dodávky bavlny do Evropy na prosté obyvatelstvo. Moc rychlé všechno tohle důležité a hromada cukru kolem dokola.

Vím, že to má uspokojit převážně romantické duše, ale...

5 29.04.2018

Protože jsem hrozná držka - ukecaná, řekla bych, že i v tomhle příspěvku najdete pár věcí, které fakt nechcete vědět dřív, než si knihu sami přečtete.

Také nosíte takové ty "hadrosvetry" - dlouhé svetry pro všechny příležitosti, co se jim říká "cardigany?" Já teda tomu říkala odjakživa prostě "svetr," ale autorka mi tuhle informaci vytunila spojením s jedním generálem stejného jména, vojákem z Krymské války, (protože prý on tam někde v táboře takové hadrosvetry nosil).
Touhle válkou se zaobírá zhruba poslední třetina knihy. Nechybí popis bojů - vojáků ženoucích se do bitky a smutných očí zmrzačených koní. Sakra, to je fakt, koně za nic nemohli, chudinkové roztomilí. A autorka je tam masakruje dělovou palbou a popisuje, jak je útok rozmázne po bitevním poli...
A těm, co neumřou, pak dochází krmení... A to jako přehnala.

Následuje popis útrap způsobených cholerou a úplavicí, dokonce i popis smradu z nemocnice a podmínek špatně zásobovaného tažení. Několik historických skutečností ohledně reakcí anglického lidu, když mu jedni z prvních válečných zpravodajů práskli, co se v daleké Rusi děje.

Na Morlandu vyrovnali dluhy a žijou si tam poklidně. Jenom Mary je trochu taková zmatená - chvíli, ale to se vyřeší (trochu jsem čekala, že tam bude i linie jejího bratra), mohlo by to být zajímavé.
Neprovdané paničky se vdaly a překvapila mě o sexualitě v manželství neinformovaná Agi. Jenomže on jí to vlastně neměl kdo říct, chuděře jedné.

Fanny překvapila a autorka taky, protože tímhle stylem týranou ženu mezi hlavními hrdiny snad ještě neměla.

Nejstarší generace, to už se dá tak nějak čekat, odejde. Lucy svého času zájemkyně o studium medicíny, by se asi divila nad šikovností a věhlasem historicky nejznámější válečné ošetrovatelky.
Zdá se mi, že autorka hrozně rychle přešla od faktu "ženská je jenom na rození dětí" k "ženská může být sestra, protože ona dokonce pochopí, co se po ní vyžaduje," ale je fakt, že co jsem tak četla, nemocnice se zakládaly poměrně hojně, holky mohly studovat na sestru a hodně se řešila hygiena ve špitálech, jakož se i zkoumaly nejrůznější příčiny vzniku různých onemocnění (cholery třeba). To si představte, že si dříve doktoři mysleli, že srajdu a zvracení způsobuje špatný vzduch - výpary.
A pokud mohu srovnat z dnešní dobou, sice máme poměrně pohodovou lékařskou péči, ale zase se kolikrát posereme z cen za ni. Takže hurá!

Jednou z takových šikovných ošetřovatelek je i Charlotte, dcera Rose, což je zase dcera Lucy (trocha rodinné historie). No a ta se proplétá skrze děj celého dílu, takže hádám, že se s ní potkám i dál.

Autorka mě mile překvapila i tím, že nezabila postavy, u nichž jsem to předpokládala. Takže zase hurá!

5 24.04.2018