Popel a démant

Nejoblíbenější román polské literatury po druhé světové válce, v němž autor nastavil kritické zrcadlo polské společnosti posledních válečných dní a prvních chvil svobody. Děj románu je zhuštěnou historií venkovského okresního města a osudů některých jeho obyvatel a návštěvníků v údobí čtyř dní, od soboty 5. května do úterý 8. května 1945. Autor proniká do psychiky svých hrdinů, líčí jejich vnitřní konflikty a boje, které jsou dokonalým obrazem převratné situace společenské a politické, zachycuje dialektické rozpory polské skutečnosti bez všech příkras. Sám o tom říká: "Chtěl jsem v této knize ukázat polskou skutečnost, jaká byla v prvních dnech svobody, se vší slávou a bídou. Byla to skutečnost surová, brutální i tragická a právě takový je můj román ..."...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/26016/popel-a-demant-26016.jpg 3.924
Originální název:

Popiół i diament (1948)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Přidat komentář
KnihovniceVěra
04. července

Dobře realisticky napsaná nadčasová kniha s velkým množstvím postav mi připomněla Zdivočelou zemi. Zachycuje celý kaleidoskop charakterů a splétání jejich osudů při doznívání války v polském Ostrovci, kdy si ještě lidé vyřizují osobní účty a komunisté se derou k moci. Autorův nic neříkající úvod, kde se jakoby omlouvá, jak to napsal, mně příliš nenaladil, ale nakonec jsem knihu přečetla na jeden zátah. Nad lživým propagandistickým doslovem Otakara Baroše se už lze jen pousmát - taková byla doba.

jindra2
17. června

Dle Andrzeje Wajdy kniha velmi věrohodně popisuje stav polské společnosti bezprostředně po 2.sv. válce. Na mě politický postoj autora nepůsobí jednoznačně prokomunisticky, naopak lze vysledovat "podvratné" sekvence. Je třeba si uvědomit, kdy byla kniha vydána.
Jak řekl Wajda: Dnešní čtenář nemůže pochopit, co bylo tehdy jasné všem, kteří museli počítat s komunistickou cenzurou.

000nugatovej
05. března

Vcelku čtivý příběh o chování a charakteru lidí v době dějinného zvratu. Pokud čtenář vytěsní nutnou dobovou notu („… strana jde správnou cestou. Můžeme se na této cestě dopouštět různých omylů, můžeme dělat chyby, ale její směr je správný.“ str. 138) může román vnímat jako pokus o zachycení konfliktu mezi individuálními tužbami a potřebami na jedné straně a limity a závazky vyplývajícími z ideologického pohlcení člověka na straně druhé. Určitě je možno souhlasit s jedním z nejdůležitějších poselství knihy: „ Jediná věc může člověka připravit o poslední lidskou důstojnost a o právo na úctu. To je smrt ve jménu falešných pravd, které přinášejí s sebou otroctví, nespravedlnost, násilí a podlost. Když padají tak velká slova jako hrdinství, solidarita a bratrství, pak se my, kteří jsme prošli léty nejstrašnějších zločinů, okamžitě ptáme: Ve jménu čeho jsi hrdinou?“ (str. 261) Paradoxem ovšem je, že dnešní čtenář poučený dalším dějinným vývojem Polska (od objasnění Katyňské tragédie, přes nepokoje v Poznani v roce 1956 po události spojené se Solidaritou a Jaruzelského válečným stavem) ho vnímá zcela opačně, než ho zamýšlel Andrzejewski. Ten rozpor je poučný a zároveň varující, ovšem jsme-li schopni se z dějin poučit.

Atuin
20.07.2017

Knihu lze buď přečíst buď rychle anebo vůbec. Ve mě zanechala přesně takové dojmy. Další kniha, která fyzicky bolí a nelze na takové shledání zapomenout.5/5

Jarin212
29.09.2014

Kniha by jistě zasluhovala soustředěnější komentář, ale nemohu nezmínit, že největší katarze nastává po jejím dočtení, na které navazuje doslov Otakara Bureše. Bureš totiž jako by se přirozeně stal další postavou knihy...

Blue
26.12.2012

Velmi pozoruhodná kniha, upozorňuji na ni proto, že polská literatura u nás zrovna nefrčí. Čte se jedním dechem a dojem z ní jen tak nevyprchá.