Jana_Z komentáře u knih

Na první pohled se může zdát, že to je obyčejná červená knihovna, ale to by byl omyl. Autorka do svého románu dostala mnohem víc. Ukazuje nám život tehdejší společnosti z mnoha úhlů, detailně vykresluje jednotlivé charaktery, bohatým jazykem nám podává velmi poutavý příběh... Pokud přemýšlíte, jestli máte po téhle knize sáhnout, tak vám radím, udělejte to :-)

6 06.01.2016

Toto je prostě klasika, ke které se můžu vracet, aniž by mě přestala bavit.

5 06.01.2016

Tuhle sérii už jsem přečetla víckrát. Líbí se mi hlavně ty první díly, jejich laskavý humor. Díky, pane Harriote.

2 06.01.2016

Tuhle knížku miluju. Občas se k ní vracím a vždycky mě spolehlivě pobaví.

1 06.01.2016

Tohle je prostě srdeční záležitost. Je to neobyčejně milá kniha. Doporučuji.

1 03.01.2016

Tahle malá knížečka mě zaujala krásnými "tanci planet". Ale po přečtení textu, který je dobrý tak pro středověké astrology, mi došlo, že nemůžou být přesné a tudíž je celá knížka o ničem. Dávám jednu hvězdičku za ilustrace.

3 22.12.2015

Právě jsem knížku dočetla. Hned jí dávám do Doporučených. K Ovemu se zcela jistě budu vracet.
Líbila se mi věta "Milovala hotely." Zkuste si jí najít a pochopit její hloubku :)

7 19.12.2015

Nejdřív mě zaujal název, mám ráda muzea... Ale kromě letmé zmínky o muzejních zahradách jako parku, kam si děti chodily hrát, se v příběhu žádné muzeum nevyskytuje. To mě trošku zklamalo. Ale jenom malinko, protože jinak se mi knížka moc líbila. Je to vcelku humorně pojatý příběh jedné rodiny, kde jsem ani dramatické události v jejich životech nevnímala nějak tragicky a knížku jsem si prostě užila.

1 17.12.2015

O čem je kniha,to je pěkně popsáno výše, tak přidám jen pár zajímavostí...
Lord John Browne píše ve své knize i o nás - o České republice, když popisuje jak se v jáchymovských dolech těžilo stříbro. Ze zde vytěženého stříbra se razily tolary, podle kterých dostal jméno i dnešní americký dolar. Také odtud pochází pojmenování smolince, čili smolné rudy - pokud na ni horníci v dolech narazili, znamenalo to konec stříbrné žíly, tedy smůlu. A nezapomněl ani na to, že právě z tohoto smolince Marie Curie Sklodowská izolovala své radium.

2 17.12.2015

Neváhejte a čtěte :) Nedávno jsem ji přečetla znovu a mám pocit, že do Vánoc to stihnu ještě jednou. Opravdu je tak skvělá!

1 07.12.2015

Velmi čtivě napsaná knížka, která vás provede od Antiky přes Newtona až k teorii strun. Pěkně popořádku, aby jste si mohli všechno lépe představit - ke staršímu výkladu přidat jeden krok, pak další... Nakonec půjde asi většině hlava kolem, ale stojí to za to :)

2 30.11.2015

Moc mě bavilo, jak se střídaly zápisy v deníku kapitána Simoniniho a abbého Dalla Piccoly - jak se postupně rozmotávaly vzpomínky obou. Téma celého románu (manipulace se "zaručenými" zprávami) se mi zdá vystupňované ad absurdum, ale kdoví, jestli to právě takhle nechodí den co den? Rozhodně je to kniha k zamyšlení. Na autorovi - možná paradoxně - oceňuji fakt, že ne všechno znám a všemu rozumím. Nutí mě tak, abych si prohlubovala své vzdělání a rozhled, což se počítá.

7 30.11.2015

Jak už jsem psala dřív, knihy se čtou dobře, příběh má spád a není nouze o překvapení. Na druhou stranu je to všechno opravdu překombinované a jsem ráda, že je konec.

1 21.09.2015

Souhlasím s ostatními, mohlo to být celé kratší. Ale čte se to skoro samo a o překvapení není nouze. Tak proč ne.

1 21.09.2015

Jako dětská knížka je to dost drsné. Zajímal by mě názor některého z nich - možná už jsou z všudypřítomného násilí otupělé a potřebují hlavně tu akci, které je tu spousta... Kdybych tohle měla číst v dětském věku, asi bych to nedočetla a vězte, že další díly budou v tomto směru mnohem horší.
Nicméně dnes mě to baví.

1 21.09.2015

Pořád mě to baví!!!

1 21.09.2015

Souhlasím se Sorrow (komentář 4.8.2015) a pro zajímavost přidávám stejnou pasáž z mé knihy...

"Kotlík na vaření čaje jsme postavili do špice lodě a odešli jsme ke kormidlu, tváříce se, jako bychom si ho nevšímali a zaměstnávajíce se jinými věcmi. Jen takto se vám podaří přivést vodu v kotlíku k varu, jste-li na řece.Vidí-li kotlík, že naň netrpělivě čekáte, nikdy nezačne vařit. Je třeba odejít a dát se do jídla, jako byste s čajem vůbec nepočítali. Ani podívat se na něj nesmíte. Pak brzy uslyšíte, jak voda šumí, poblázněná nedočkavostí, aby z ní byl čaj. Je také dobré, pospícháte-li velice uvařit čaj, bavit se hlasitě o tom, že čaj nepotřebujete a že si ho ani nevezmete. Jdete blízko ke kotlíku, aby vás dobře slyšel, a křičíte: "Nebudu pít čaj, co ty, Jiří?" Jiří na to volá: "Já také ne, čaj mi nechutná, vezmi si raději limonádu - čaj je tak nestravitelný." Hned nato kotlík přeteče a uhasí vařič."

Jak je vidno, velmi záleží na překladu. Ten "můj" mi ke knize z předminulého století sedí víc.
Je to překlad L.Vojtiga, který vyšel již roku 1922 - jak zmiňuje ediční poznámka nakladatelství Dobrovský ve výtisku z roku 2014.

Moje první kniha od Márqueze. Celkový dojem je dobrý, ale přiznávám, že přeskakování od jedné postavy k další po jednom odstavci, mě dost mátlo. A taky mi chybělo nějaké ukončení, pointa. Ale pokud tohle bylo pokusné dílo, jak se píše v popisu výše, tak se má další setkání s G.J.G.M. můžou jen zlepšovat.

1 26.05.2015

Je to knížka pro mládež a tak jsem čekala, že bude taková učesaná, předvídatelná. Ale ono to tak úplně není. A je to dobře. Přečetla jsem jí v jednom tahu a jestli je pravda, že další díly jsou ještě zajímavější, napínavější, tak dnes v noci vůbec nepůjdu spát.

2 24.04.2015

Ano, konec mě taky zaskočil jako ostatní, ale neberu to tak tragicky, abych celé dílo zavrhla. Vždyť se to četlo úplně samo a to je třeba ocenit. Také odhalení tajemství, které je za plotem, se mi líbilo. Je to nevšední. Přečtěte si to.

3 24.04.2015