jakub2199 komentáře u knih

V jistých ohledech dílo zastaralé a jiných zase tematicky nestárnoucí. Téma boje svědomí a společnosti je tak staré jako lidstvo samo. Zda má jedinec udělat, co je správné, i když ví, co ho to bude stát. Jaká je skutečná cena spravedlnosti. Tyto a jiné otázky si autorka klade. Neodpovídá na ně ovšem jako dospělá osoba, ale ve formě vyprávění dítěte, které hledí na společnost a problémy dospělých skrze svou nezkušenost a nevinnost. Můžeme říci objektivně, protože věci nepřikrašluje, ale nazývá je tak jak se mají. Ne nadarmo se jedná o klasiku, bohužel stejně jako v případě Salingerovi knihy Kdo chytá v žitě jde o autorčin Opus Magnum.
Některá témata v knize nezestárla, postavení ženy a její role ve společnosti, spravedlnost rasové a majetkové segregace. Přetvářka a rozčarování z dospívání. Ovšem názory týkající se těchto témat už tak nedotčené nezůstaly (namátkou nevhodnost žen pro výkon zákonodárné funkce).
Přesto morální kompas Atika je něco k čemu bychom měli všichni aspirovat a určité jeho výroky ve mně vyvolali vzpomínky na pasáže v Moci Bezmocných od V. Havla. Rozhodně stojí za přečtení, pokud by ovšem knižní forma nebyla lákavá, tak existuje dokonalá adaptace s G. Peckem v hlavní roli.

17 30.11.2020

Při čtení jsem si vzpomněl na citát Mahátmi Gándího: "oko za oko a celý svět bude slepý". Celou knihou čtenáře provází téma povinnosti, práva a pomsty. Je až neuvěřitelné, jak téma knihy prakticky nezestárlo i přesto, že uběhlo už více než 200 let od jejího vydání. Pro čtenáře předchozích století byly pravděpodobně aktuální analogie příběhu s mytologickými příběhy náboženskými ať už starozákonními, nebo z mytologii starověku. Ne nadarmo je podtitulem Moderní Prometheus, v knize je také zmíněn Miltonův Ztracený ráj, přičemž paralel s ním není možní si nevšimnout. Pro soudobého čtenáře bude aktuálnější přirovnat problematiku příběhu k etickým otázkám robotiky, klonování, AI {umělé inteligence}. Jádrem celého příběhu je právo stvořeného na lásku stvořitele a zároveň povinnost stvořitelova k stvořenému. V příběhu ovšem nedojde k naplnění ani jednoho a z toho vzniklá zášť je pramenem celé tragédie příběhu. Je jednoduché se podívat na příběh a říci, že na vinně byla pouze jedna ze stran. Ale už jen skutečnost, že to lze pronést o obou hlavních protagonistech (tedy Frankensteinovi i monstru), nás musí vést k závěru, že jsou na vinně oba. Nesmíme, ale ani zapomenout na jiné poučení příběhu a to, že bezmyšlenkovitá honba za poznáním a to za jakoukoliv cenu vede často k neštěstí. Knihu by asi bylo lepší číst pro její filosofický a etický rozměr než pro pouhou kvalitu prózy, ale tak či onak je její místo v historii literatury zasloužené.

14 13.01.2019

Ne nadarmo je Duna nazývána Pánem prstenů Sci-fi literatury. Jde o označení v pravdě zasloužené. Mnoho konceptů, které se v knize objeví jsou velmi zajímavé, politické intriky a živost světa dává tušit historii a velikosti a rozsáhlosti. Nečetl jsem ostatní knihy, tak nemohu srovnat, jak se kvalita psaní udrží, ale minimálně této knize se její velikost nedá vytknout.
V mnoha směrech příběh, který předběhl svou dobu, svým varováním před náboženským fanatismem, nebezpečím umělé inteligence a nekontrolované technologie a především ekologie a místo člověka v ekosystému planety.
Pro skalní příznivce sci-fi povinná literatura, pro čtenáře fantasy literatura doporučená pro její podobnost k fantasy, pro ostatní lze doporučit jako knihu, která propojuje několik žánrů najednou.

12 24.04.2022

Překvapivě silné dílo. Je trochu matoucí, že je zahalena do hávu bajky, protože modernímu čtenáři připadá bajka jako formát vyhrazený pro dětské čtenáře, ale nebylo tomu tak vždy. Bajka měla zakrýt kritiku v dobách politické cenzury. A přestože Orwellova Farma zvířat byla zprvu odmítnuta, důvod jejího zahalení bylo varovat čtenáře světa jednoduchou a prostou formou před nebezpečími, které se formovali, nebo vlastně již zformovali na východ od Orwellovi rodné Anglie.
Varování před diktátorským režimem, před demagogii, před autoritářským systémem, před iliterárnost obyvatelstva a samozřejmě nebezpečí diktatury, ať již vezme podobu pravicovou nebo levicovou. Orwellovo dílo je varováním, které má vychovat, vyděsit a poučit.

12 05.04.2021

Příběh rozsahem krátký a zhuštěný. To je ale dobrá věc. Když čtenář pročítá řádky tak na něj dýchá atmosféra doby, prožívá vnitřní život postav, ale děje se tak spíše skrze imprese než-li prostřednictví rozsáhlých interních dialogů, jak se děje například v Zločin a trest. Příběh je to smutný a zároveň romantický. Nevím jestli skepse, kterou hlavní postavy sdílí byla vlastní době, nebo je to nahlížení na společenské uspořádání, které již neexistuje. Příběh je to ale na každý pád silný. Osudy hlavních postav jsem znal již ze studentských let, ale mám dojem, že to mému prožitku spíše přidalo, než ubralo, neboť jsem stejně jako postavy sdílel pomíjivost toho, co se děje a co prožívají. Navíc jsem se rozhodl číst knihu na Velký pátek (pouhou náhodou) dodala mi tedy jisté aktuálnosti a utužila sdílený příběh. Rozhodně krásná kniha, kterou už jen pro její nevelký rozsah má smysl si přečíst.

12 03.04.2021

Musím říct, že jsem překvapen vlažným přijetím čtenářů zde na Databázi, podobně jsem byl překvapen i názorem na některé romány H.Murakamiho. Překvapen jsem hlavně proto, že jim nerozumím. Knihu jsem četl během středoškolských let a líbila se mi i tehdá. Četl jsem ji znovu a líbila se mi ještě více než dříve. Kniha je skvěle napsaná. A tím nemyslím jen její stylistiku a syntax, míním tím všechno. Román stále překvapuje, nenechá čtenáře vydechnout, nutí ho obracet další a další stránky a když už si myslí, že se začíná děj odhalovat, tak autor přejde do anachronického vyprávění. Zprvu to působí jen jako překážka v cestě, ale při každé takové pouti se poodhalují další střípky příběhu tak nutné pro plné pochopení děje a jeho složitostí. A to hovořím jen o tom , co je na povrchu románu. Jaká je jeho vnější forma, co je na díle o to více poutavé a fascinující je jak zbavuje iluzí přetvářku své doby. Jak odhaluje falešnost tehdejší společnosti, jak ukazuje patos všeho a všech, jak aniž by řekl jediné slovo ukazuje, že celá společnost je účastna v jednom velkém nepovedeném žertu, v kterém všichni hrají svou roli ať už jsou si toho vědomi nebo nikoliv. Nabízejí se tak pro potenciální čtenáře dvě možnosti, buď číst knihu pro její příběh, rozhodně hodnotný zážitek sám o sobě. Nebo číst knihu jako kritiku totalitaritního státu, který ovlivňuje vše a nenechá nikoho být sám sebou, neboť pro hegemona snažícího se vykořenit odpor není nic nebezpečnějšího než svobodný názor. Nejedná se o tak zdrcující kritiku totalitaritního státu, jakou je například Orwellův 1984, ale bezpochyby pozornému čtenáři neuniknou kritické okamžiky a vyslovená či nevyslovená obžaloba společnosti, která takový stav umožní dopustit. Rozhodně jedna z nejlepších knih, které kdy vzešly z českého/moravského prostředí. Kdo ji nečetl prohloupil.

11 13.04.2019

Velké překvapení. Po knize jsem sáhl po opakovaném doporučení. Téma působilo zajímavě, ale nebyl jsem si jistý jestli stojí za přečtení, ale nakonec jsem si řekl, že nemám co ztratit a tak jsem se do knihy pustil. A ještě jednou zopakuji - velké překvapení. Kniha je napsána velice čtivě a tak i přes středně dlouhý rozsah se čte jedním dechem. Zajímavé je zpracování s použitím fiktivních (leč údajně dle autorky na reálných založených) úředních dokumentů. Zajímavé jsou dějové přechody, posun mezi vědecko-etnografickým zkoumáním a rozplétáním rodinného tajemství. Obzvláště první polovina je takřka perfektní, třetí čtvrtina mě příliš neoslovila svým odklonem od předchozího formátu a konec, přestože zajímavý a rozhodně uspokojivý, působil tak nějak nedokončeně, jako by některé dějové linky prostě zůstaly viset. Zpracování děje točícího se okolo ryze českého/moravského folklóru je rozhodně v moderní české literatuře (alespoň pro mě) novinkou a musím se přiznat, že příjemnou změnou. Proto i přes některé výtky hodnotím knihu veskrze pozitivně a rozhodně mohu vřele doporučit.

11 08.02.2019

Jeden den... byla jedna z těch knih, které jsem chtěl přečíst, když pro nic jiného tak pro její reputaci, ale které jsem se zároveň bál. Ne tak jak se člověk bojí Tolstého a jeho Vojny a mír (četba, která si od čtenáře vyžádá jisté odhodlání), obava z toho, že kniha nenaplní očekávání, které do ni člověk vkládá. Naštěstí mohu prohlásit, že se obava nenaplnila. Kniha je opravdu povedená. Četl jsem ji takříkajíc jedním dechem. Což vzhledem k rozpracované matérii je co říci. Četba dostává úplně jinou rovinu, když si čtenář uvědomí, že to co čte není fikce, tedy alespoň ne v tom smyslu jak se běžně chápe. Co čtenář čte se někomu stalo a to za okolností a způsobem jaký je popsán. A to hrůzné vědomí, že to bylo možné a bohužel nejspíš stále je možné dodává četbě úplně nový rozměr. Podobně jako při četbě Deníku Anny Frankové, když knihu dočtenou odložím zpět do police, tak se nemohu ubránit a v hlavě se mi víří řada myšlenek a otázek a nevím jestli bych i na polovinu z nich chtěl znát odpověď. Pro ty čtenáře, kterým se kniha zalíbila mohu doporučit knihu Král Krysa, taktéž z vězeňského prostředí, tentokrát ovšem z prostředí Japonských vojenský táborů. Rozhodně lze mezi těmito knihami spatřit mnoho paralel.

10 30.04.2019

Když pro nic jiného tak pro vznik slova robot, je to pro Čechy nutná četba. Ale i bez této světové kulturní zvláštnosti jde o nádherné drama. Některé aspekty poněkud zestárly, například přístup hlavních postav k Heleně, a její můžeme říci chvílemi až naivně prostá povaha, ale v jiných rysech se jeví drama absolutně nadčasové. Otázka postavení robotů, morálnost jejich používání jako otrocké práce. Odpovědnost stvořitele nad stvořeným. Hrozba vzpory lidského vynálezu, důsledky kapitalistické obchodování bez ohledu na důsledky, které to může mít.
Rozhodně doporučuji. Jde o krátké čtení, jehož zvládnutí nebudete litovat.

9 15.05.2022

Jako vše od Sira Terryho, kvalitní kniha, kvalitní čtení, kvalitní příběh. A nyní přichází to pomyslné ALE - ale v porovnání se zbytkem tvorby slabší. Příběh je kvalitně zpracovaný. Jako vždy si Terry vezme za téma něco z našeho světa a dekonstruuje to do elementů a ty následně satirizuje. Zde jsou to pyramidy a tím pádem celá egyptská kultura. Trocha posměchu zbude i na řeckou kulturu a dozvíme se i něco o cechu vrahů. Kniha se dostane do plné síly až někdy kolem poloviny. Předchozí pasáže jsou bohužel slabší. Jsou tam velice kvalitní okamžiky, ale působí to spíše jako jedna velká příprava na to, co nevyhnutelně musí a také přijde později. Když ale porovnám dějový spád s podařenějšími knihami {jako například nepřekonatelnou sérii o Mětské hlídce či Čarodějkách} tak jsou slabiny o to markantnější. Jako vždy musím dodat, že jde o knihu báječnou, čtivou a rozhodně za přečtení stojící, jen pro čtenáře Zeměplochy spíše v mírném nadprůměru v porovnání se zbytkem tvorby.

9 03.08.2019

Nádherná novela, zpracovaný příběh je trefnou kritikou společnosti a povrchnosti lidí. Varování před morálním úpadkem lidské společnosti, převtělený do romantického příběhu. Četl jsem ho několikrát a pokaždé na mě zapůsobí stejně silně. Přestože nejde o stejná díla, tak mi velmi připomíná Obraz Doriana Graye od O.Wilda, stejně jako jeho sbírku pohádek Šťastný princ. Příběhy obsahují kritiku, ale přesto si zachovávají jistou naději, tužbu v šanci na lepší budoucnost, ne pouze distopickou predikci naší nevyhnutelné zkázy v důsledku našich chyb.

9 10.12.2018

Je těžké hodnotit knihu, která stála prakticky u základu jednoho celého literárního žánru. Proto je dobré spíše posoudit jednotlivé aspekty a pak si z nich dovodit osobní zhodnocení.
Pokud jde o hororovou literaturu musí stát Stokerův Dracula bezpochyby v samotném vrcholném pantheonu. A rozhodně se není čemu divit, více jak 100 let po vydání jde o stále čtivé dílo. Samozřejmě objevují se jisté anachronismy pro moderního čtenáře problematické (frenologie, křesťanský dogmatismus, postavení žen, stavovská společnost), přesto je kniha v mnohém pokroková. Mina Harkerová je dámou v ohrožení, ale zároveň i akční hrdinkou nebojící se postavit hrozivému nebezpečí.
Forma děje podaná prostřednictvím deníkových zápisů, či novinových článků je velice zajímavá. Nutí čtenáře být na pozoru, určité informace jsou tvůrci deníku a tím i čtenáři skryty a musí být postupně odhalovány, či mohou být samy dedukovány ještě před samotnými postavami.
Děj plyne chvílemi svižně, chvílemi jsou cítit silné tendence k popisům (přesto nic ve srovnání s Chrámem matky boží v Paříži), ale myslím, že to je vcelku konzistentní se zvolenou formou, má jít přece o deníky a ty slouží k připomenutí a zachycení vzpomínek v dobách, které postrádaly přenosné kamery či fotoaparáty v mobilním telefonu. Touto optikou dávají zdlouhavé popisy smysl. Navíc ve chvílích, kdy by postavy deník nevedly, ho prostě nevedou, děj se pak začíná posouvat bleskovou rychlostí. A to dodává na napínavosti.
Rozhodně jedna z klasik literárního žánru a když ne pro potěšení z knihy samotné, tak alespoň pro pochopení autorů, kteří přišli po ní a nechali se silně inspirovat stojí za to přečíst.

9 18.11.2018

Tragický příběh z dob, které jsou doufejme za námi. Tématicky zajímavé a to i po lingvistické stránce, šlo o první knihu, kterou jsem četl, která je psána v nářečí. Z počátku trochu komplikované, ale následně to nečinilo problém.

8 22.02.2023

Vladař je jednou z těch knih, které si prostě musíte přečíst abyste pochopili proč se o ní stále hovoří. Vzniklá na počátku humanismu, na přelomu mezi středověkem a novověkem a vlastně razící novou cestu v politické studii. Jde o práci zaměřenou na člověka-vladaře. Autor dává sérii rad a návodů, doporučení a varování. To není o mnoho jiné než jiná slavná kniha podobného duchu a to Umění války od Sun-C'. Čím je Vladař unikátní je, že nepřikrášluje ošklivost vládnutí. Nesnaží se ocukrovat fakt, že vladař někdy musí být krutý, aby uhájil sám sebe a své poddané, někdy i proti nim samotným. Co víc, tento pragmatický přístup dal vzniknout výrazu, který pro takový postup používáme - machiavellismus. Často je to výraz s negativní konotací, ale myslím, že po přečtení by si většina lidí měla uvědomit, že Machiavelli vlastně říká, bylo by krásné kdybychom se měli rádi a neškodili si, ale než to Bůh dovolí uvědom me si, že jsme jací jsme a musíme se chovat takto, abychom přežili.
Toto vydání je druhé, které jsem četl. První jsem četl v překladu Josefa Hajného. Dočetl jsem se, že jeho překlad není kvalitní. Tedy alespoň ne komparativně s originálem. A tak jsem si přečetl tento překlad od A. Felixe a J. Pokorného. Nemohu se vyjádřit k obsahovým odlišnostem, ale přišel mi čtivější. Pokusím se udělat komparaci a případně doplním postřehy.
Jen na okraj se zmíním o drobném dílku obsaženém v knize a to Životopis Castruccia Castracaniho z Lukky. Je to dílečko velmi podobné (alespoň tématicky) Vladaři. Neznám data sepsání, ale jeví se jako prototyp vznikajícího Vladaře. Eponymní hrdina je předobrazem Cesare Borgii. Zajímavé pro porovnání, ale kvalitám Vladaře se nepřibližuje.

8 14.06.2019

Rozhodně zasloužená klasika, myslím, tím samozřejmě, že kniha má zaslouženě statut klasiky. Výraz Hlava XXII spojovaný s absurdními vnitřně kontradiktorními pravidly, jsme dozajista zaslechli všichni a nejinak jsem na tom byl i já. Po letech mi to nedalo a konečně jsem si mnoha lidmi oslavovaný román přečetl. A nezklamal. Příběh plyne a zároveň se kroutí a stáčí jako peřeje, ale bezpochyby směřuje kupředu.
Přirozenost a normálnost s jakou absurdní okamžiky v příběhu působí ve mně evokovaly Kafkovy romány.
Ke konci příběh trochu ztrácí dech, ale rozhodně ne dost na to, aby se plně zastavil a zkazil tak příběh jako takový.

7 16.11.2021

Je mnoho knih, které se hlásí o kategorii distopie, ale jen málo která si ho zaslouží. Konec civilizace však mezi ty zasloužené patří bez pochyb. Čtenář si nemůže než knihu srovnat s takovými klasikami jako 1984 a 451 stupňů Fahrenheita. Vize budoucnosti je to rozhodně pochmurná. Ale co je na knize nejzajímavější je její rozdíl od dvou výše zmiňovaných knih. V každé z nich nacházíme protagonistu, který rebeluje proti systému. Vyrostl v něm, ale přesto ho začne zpochybňovat. Konec civilizace nám takového hrdinu nedopřává. Spíše bychom mohli říci, že takovým hrdinou jsme my sami. Jsme to totiž my, kteří hodnotíme společnost v knize, my srovnáváme a kritizujeme.
Popravdě si ani po dočtení nejsem jistý zda autor zachycenou budoucnost kritizoval nebo ne. Měl-li bych se odvážit mu přisoudit nějaké hodnocení, tak by to bylo - Je to jiné než jaké to máme my, ale když je většina spokojena, proč jim to brát. Možná, že šlo o kritiku konformity, možná a možná o pouhou fantazii. Tak či onak je to rozhodně kniha hodná přečtení.

7 25.08.2020

Byl jsem z knihy trochu zmaten. Příběh je opředen až legendární slávou, minimálně v zemi původu, v českých končinách si tím nejsem tolik jist. A příběh jako takový je úžasnou sondou do dospívání a mentálního a osobního přerodu jednoho člověka. Části knihy jsou uchvacujícím příběhem, který plně sleduje zlaté pravidlo "Ukaž - neříkej" ať už formou literárního stylu použitých slov, syntaxu a jiných prostředků, sny a vnitřní pochody a starosti to vše bylo nádherně rozprostřeno do pavučiny, která vytvářela vnitřní život Charlieho Gordona.
Tak proč tedy pouze hodnocení 3 z 5? Odpověď je prostá, kniha je o 100 stran delší než by měla být, budu-li velkorysý tak o 75 ale za tím si stojím. Nedávalo mi to zprvu smysl, ale když jsem se dočetl, že kniha byla původně povídkou tak mi došlo, že byla k vydání prostě jen rozšířena. Myslím, že by jí mnohem lépe slušel formát novely, než románu. Ale s výjimkou této výtky jde o rozhodně krásnou knihu s psychologickým podtextem.

7 07.07.2020

S magickým realismem nemám příliš čtenářských zkušeností, proto jsem se při výběru knihy od Murakamiho rozhodl pro tu jeho nejrealističtější (popravdě je to má druhá kniha, první byla O čem mluvím, když mluvím o běhání, ale ta byla spíše takovým smočením v autorově tvorbě, jakousi aklimatizací). Fakt, že ani názor na kvalitu knihy není jednoznačný mě přesvědčil dát knize šanci. A bylo to popravdě skvělá volba. Kniha se z počátku čte pomaleji, jako by nabírala tempo, ale když se začne rozjíždět, je to přímo hotový závod. Kniha mě zasáhla takovým zvláštním způsobem. Podobné i když ne tak silné pocity jsem měl i po dočtení Kdo chytá v žitě (a dozajista se nejedná o pouhou náhodu, vždyť sám autor na tuto knihu v textu hned několikrát odkazuje). Nestává se mi často, že bych dočetl knihu a hned ji chtěl číst znovu, ale Norskému dřevu se to podařilo. Nechám ji trochu dozrát a pak ji přečtu znovu a už se nemohu dočkat. Trochu nezvykem pro mě byly vcelku explicitní scény, rozhodně k ději tak nějak patřily a rozhodně knize prospěly, ale pro nenavyklého čtenáře trochu překvapení.

7 14.11.2018

Rozhodně je těžké posuzovat knihu, která založila moderní žánr dystopické sci-fi literatury bez ohledu na její pokračovatele. Na první pohled se může mnoho témat a bodů příběhu a dějového zasazení derivativní, ale opak je pravdou. Kniha působí podobně, protože se stala tak významným vlivem (především Huxleyho Konec civilizace a Orwellův 1984). Je sice pravdou, že její pokračovatelé se dočkali mnohem větší slávy, ale už jen pro ocenění děl následujících a rozhodně i pro své vlastní kvality stojí za to knihu přečíst.
Pokud bych měl nějakou výtku tak by to bylo zakončení, které působí až příliš uspěchaně, ale rozhodně nikoliv nekvalitní, jen by si příběh zasloužil delší zakončení.

6 02.06.2023

Moje první kniha z Murakamiho magického realismu a mohu konstatovat, že nezklamala. Šlo o nádherně zpracovaný příběh, postupné splétání světů a odhalování zamotaností bylo více než fascinující. S každou stránkou mě příběh pohlcoval více a více a já se nemohl dočkat až se v ději posunu dále, abych se dozvěděl, co na protagonisty čeká dál.

6 03.12.2021