Vladař

kniha od:


Koupit

Známé pojednání o podstatě moci, panovníkovi, jeho vlastnostech a úspěšné politické aktivitě. Vladař: Klasický renesanční spis, jenž je považován za jedno z prvních a zároveň jedno z nejvýznamnějších politologických pojednání o moderním způsobu vládnutí. Čtivé dílo vzniklo v období restaurace vlády Medicejských na florentském dvoře r. 1513. Autorem, bývalým sekretářem ministerstva zahraničních věcí, je adresováno však již zesnulému Lorenzu Medicejskému. Hlavní osou dvaceti šesti kapitol jsou příklady z antických a římských dějin, pomocí nichž je postupně eklekticky obhajován osvícený vladař, řídící se zásadami logiky a zdravého rozumu. Spiskem rovněž prosvítají zárodky nacionalistických tendencí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165726/big_vladar-zivot-castrucia-castracaniho-ve4-165726.jpg 4.2796
Žánr:
Literatura naučná, Filozofie, Politologie, mezinárodní vztahy

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Il Principe, 1532


více info...
Nahrávám...

Komentáře (132)

Kniha Vladař

Dámaskloboukem
08. ledna

Pro mě velmi těžce čitelné, až téměř nečitelné .

knihomolmoravy
08. ledna

Kdybych tuhle knihu neměl na seznamu povinné četby podle vlastního výběru, nikdy bych ji nepřečetl. Podle mého názoru je to originální dílo. Neznám totiž žádnou jinou knihu o tom, jak by měli vladaři vládnout. Kvůli tomu, že mě zajímá taktika, jsem si vybral tohle dílo. To jediné, co mi vadilo, bylo to, že po delší četbě mi to připadalo monotónní.


Bustedka
01. ledna

Kniha stará 100 let a více. Bez čtenářské výzvy bych to do ruky asi nevzala, ačkoliv jsem v posledním roce četla hned několik knih, které na Vladaře odkazovaly. Musím uznat, že to opravdu má něco do sebe, na tehdejší dobu téměř excelentní .

Stolda
11.11.2021

Trvalo mi delší dobu, než jsem se prokousal celou knihou. Pocity různorodé. Ale za přečtení to stálo. Jen u toho člověk musí víc používat kůru mozkovou, aby přišel na to, co tím chce "básník říci. "

katka134
15.10.2021

Zajímavá a poučná kniha nejen pro vladaře

Set123
10.08.2021

„Když už musíte dělat hloupost, alespoň ji nedělejte tak hloupým způsobem.“ Tak nějak to myslím řekl sir Humphrey Jimu Hackerovi v Jistě, pane ministře. Jak moc by nejspíše Machiavelli souhlasil!

Asi nejsem dost kreativní, abych k této knize dokázal říct něco originálního. Ale alespoň zopakuji některé body. Prvně si řekněme, o čem tato kniha je. Bylo by chybou k tomuto dílu přistupovat jako ke knihám typu Leviathana, O společenské smlouvě, nebo O duchu zákonů. Tato kniha neřeší jaké by věci měly být v dobrém státě. Tato kniha říká vladařům přesně to, co říká sir Humphrey ve výše zmíněném citátu. Když už se jednou rozhodnete pro tak hloupou věc, jako vládnout nějakému státu, dělejte to alespoň chytře. Což v pojetí pana Machiavelliho značí přežijte a zajistěte, aby přežil i stát. Což samo o sobě nezní nijak strašlivě, že? Tak proč se Machiavelli stal symbolem proradnosti, lstivosti a podobných jiných legrácek? Odpověď je jednoduchá. Autor byl realista. Dopsal bych ještě cynik, ale to by nebyla pravda. On byl prostě absolutní realista.

Jednou z implicitních myšlenek, se kterou se setkáte, je předpoklad inherentního zla v každém jednotlivci. Doslova Machiavelli říká, že lidé jsou dobří, jen pokud je k tomu člověk donutí. Pakliže si uvědomíme tento autorův postoj, není překvapením nic z toho ostatního, co nám předestírá.

Ovšem není pravdou, že by považoval Machiavelli za pro vladaře dobré pouze morálně špatné vlastnosti, jak by mohl člověk neobeznámený s obsahem knihy předpokládat. Machiavelli pouze říká, že aby vladař přežil, musí být občas schopen přejít ze stezky „dobra“ na stezku „zla“. To jest, musí být praktický. Proto můžeme tvrdit, že měl Shakespearův Richard III. Pravdu, když řekl, Machiavell je proti mně jen břídil. Richard byl ztělesněním zla, Machiavelli neztělesňuje nic, snad jen skutečnost.

Není ovšem pravda, že je Vladař naprosto aktuální kniha. Není. Vyvraždit rodinu ve volbách poraženého politika se nezdá být v současném rozložení světa úplně vhodné. Knihu lze považovat za úplně aktuální tehdy, kdy na ní provedete tutéž odpudivou násilnost jako na Umění války od Sun-c‘. Všechno pojmete jako metaforu a nejlépe budete tvrdit, že se ve svém podnikání řídíte Machiavelliho Vladařem. Ale to by podle mne dost zničilo krásu tohoto spisu jakožto zajímavého historického dokumentu, který byl naprosto zásadní pro politologii a můžeme s jistotou tvrdit, že extrémně ovlivnil historii v mnoha jejích ohledech.

Kniha je z jednoho pohledu pro současného čtenáře (respektive většinu z nich, nebo alespoň pro mne, abych snad někoho neurazil) dosti nepotěšující. Machiavelli jakožto člověk racionální a moudrý podkládal svá tvrzení historickými reáliemi. A ano, sice jsem většinu ze zmíněných jmen už někdy slyšel a o událostech četl, ale přesto pro mě byly tyto pasáže (upřímně asi přes polovinu knihy) poněkud obtížné. Nu a dovoluji si tvrdit, vím dost drze, že budou obtížné pro téměř všechny, kteří se aktivně nezabývají historií. Nepopírám, vydání od Arga z roku 2012 má celkem dobrý poznámkový aparát, ale i tak…

A to je asi vše. Kniha jistě stojí za přečtení a určitě si z ní lze vzít mnoho dobrého. Typu: „Je velký rozdíl v tom, jaký život je a jaký by měl být, a kdo nevidí, jak lidé jednají, ale jen to, jak by jednat měli, učí se spíše své zkáze, než záchraně.“ To je můj oblíbený.

P.S.
Komentář pode mnou jsem si přečetl až po napsání toho mého. Tady alespoň vidíte, že mám s přirovnáním k Sun-c' pravdu. Chudák Sun-c' a Machiavelli.

ArkAngel
24.07.2021

Jedna z knih, která potvrzuje pravidlo, že "účel světí prostředky." Byť dílo pracuje s dobovými reáliemi a odkazuje na mnoho panovníků, kteří vládli předtím, je Vladař nadčasovou knihou, která vám dá rady k tomu, jakých chyb se vyvarovat, pokud chcete správně vládnout. Stejně tak vám dává rady, co byste naopak dělat měli. Spolu s Uměním války je Vladař rozhodně nejdůležitějším dílem pro ty, kteří chtějí jednoho dne vést ostatní.

puczmeloun
14.07.2021

Je fascinující v dnešní době číst něco, co bylo původně určeno očím jednoho vládce v 16. století (i když on to pravděpodobně nikdy nečetl). Stejně tak se dívat na základy myšlenek, které se postupně vyvinuly v současnou politologii a mezinárodní vztahy. A zároveň mezi řádky hledat cíle samotného Machiavelliho, které se nepokrytě odhalují v samotném závěru knihy.

To, že Vladař vlastně neodpovídá dnes používanému slovu "machiavellismus" (resp. notoricky známému sousloví „účel světí prostředky“), je už známé. Jasně, objevuje se tam dost realismu i "flexibilního jednání panovníka," ale také opakovaný důraz na dobré chování k lidu a veřejné mínění nebo udržení stabilního "právního a morálního prostředí". Každopádně jde ale o velmi zajímavý pohled do myšlení té doby, včetně některých sociologicky-politologických myšlenek, které zatím nestárnou...

1