JakeTheDog komentáře u knih

Kniha řešící rasismus, nenaplněné ambice, (ne)komunikace mezi lidmi. V řešení témat jde kniha do hloubky a mimo jiné ukazuje, že všechny výše jmenovaná témata spojuje jeden společný problém, předsudky.  Předsudky ovládají každého člověka a kniha toto skvěle ukazuje . Rasismus není jenom otevřená nenávist a věci, které člověk nevnímá jako podstatné ke sdělení můžou přerůst do obludných rozměrů a mít fatální následky. Člověku nezbývá než komunikace.

"Vše co jsme si nikdy neřekli", ale není pouze o řešení sociálních témat , je to skvěle napsaná kniha, přístupná, zároveň hluboká , psaná lehkým čtivým jazykem . Jedna z knih, která věřím dokáže každému člověku předat nějakou hodnotnou myšlenku.

13 12.08.2021

To si tak myslíte, že už máte něco přečtené, jen tak něco vás nepřekvapí... A pak přijde Virginia Woolf... :)

Virginia Woolf byla nepochybně úžasně vnímavý a citlivý člověk. Kniha o vnitřních myšlenkách pocitech, často nesdělitelných, nevyjádřitelných, rozporuplných. Kniha a myšlenky v ní jsou jako vlny, rostou, mění se, navzájem se prolínají, občas klidně plynou, občas bouří a naráží.

Pohledem do nitra porůznu se střídajících postav se odvíjí děj knihy, který je spíše podružný a sleduje jeden den života jedné rodiny. V polovině se kniha posouvá o několik let a v poslední části opět sleduje jeden den po změnách, které se mezitím udály.

Virginia Woolf dokáže úžasně proniknout do vnitřního světa a skvěle vystihuje takové to těžce sdělitelné "něco", bytí, podstatu. Jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků, těším se na další čtení. :)

Série odhalený vesmír má pro mne jedno prvenství, "kniha, u které jsem nejvícekrát obrátil oči v sloup". Série je další z mnoha variací na fermiho paradox, bohužel hodně špatná . Série má rozhodně pár hodně zajímavých nápadů, ty jsou ale v kontrastu s naprostými pitomosti, že jsem často přemýšlel, zda autor ve skutečnosti scifi nenávidí a toto není jen důmyslná žánrová karikatura . Série je plná zvratů, ale tak nesmyslných a vynucených, že ve výsledku ztrácí jakékoli napětí. Série postrádá jakoukoli hlubší myšlenku, jakýkoli přesah (nebo alespoň já jsem nic takového nenašel). Postavy jsou neuvěřitelné, často doslova "debilni". Mám rád propracované pozadí fikčních světů a u rozsáhlých vesmírných sérii toto očekávám, zde se ale nic podobného nenachází, o fungování světa jsou jen letmé zmínky a čtenář se téměř nic nedozví.

Pro mne jedny z nejhorších knih co jsem četl a naprosto nechápu jejich obrovskou popularitu.

4 01.01.2021

Pro mne rozhodně nejslabší Murakami. Je to takový derivát všech jeho předchozích velkých děl a každá myšlenka, linka, nebo motiv už byli použity někde jinde. Platí to jak pro hlavní témata, jako boj se zlem za účelem znovuzrození (proměna "kluka v muže"), prolínání reality a snu, tak i pro méně důležité motivy jako například velká černá díra v zemi, ve které člověk ztrácí kontakt s reálným světem (ano koukám na tebe Ptáčku na klíček), vtah hlavní hrdina x "zvláštní dívka", zvláštní, tajemná vedlejší postava, fantazijní postavy promlouvající ke čtenáři, všudy přítomná hudba atd... Murakami si bohužel v mých očích nedrží ani jeho "běžného standartu" a hlavní postava je vyloženě nezajímavá, chyběl mi můj oblíbený suchý humor a atmosféra (tak úžasná v jeho minulých knihách) už také není to co bývala...

Nebýt Murakamiho předchozích knih, tak mě kniha určitě zaujme, ale ve světle jeho předchozích knih je to pouze slabý, opakující se derivát jdoucí po stejné koleji. I mistr tesař se holt někdy utne :)

3 09.07.2020

Sedím v zakouřeným baru, mám už něco upito, noc se už dávno přehoupla přes půlnoc. Chystám se jít domů, ale najednou si vedle mě přisedne "někdo, něco... " a začne vykládat svoje životní příběhy a pochybný životní moudra. Je mi jasný, že polovina všeho co říká je silně přibarvená a polovina naprosto vymyšlená... Všechno to ale říká energicky, zajímavě, s lehkou dávkou šílenství a silný melancholie na pozadí. V baru hraje přepálená hudba a z kouře (jsem samozřejmě nekuřák) se mi motá hlava. Sedím dál, piju a všechno mu to naprosto žeru a říkám si "týýý vole!!! ".

Knížka o skupině melancholických lidí plných rozporů, kteří neví co se životem. Nenávidí měšťáky a přitom jimy samy jsou. Hrají si na tuláky, chtějí žít nevázaný život, myslí si, že tak mu dají smysl... zároveň ale potřebují mít jistotu teplýho místečka, do kterýho se můžou vrátit , když se jim zasteskne po pohodlí... Životní problémy řeší tak, že je přehlíží a pro svoje okolí jsou jedním velkým neštěstím. Bohužel jim rozumím... a to víc než by mi bylo milé.

10 28.03.2020

Knížka je rozhodně pro úzkou skupinu čtenářů. Knížka psaná osamělým, citlivým člověkem pro jiné citlivé lidi, podle mého důvod rozporuplného hodnocení. Osud tažných ptáků rozhodně není pro "rozumově" laděného čtenáře, který v knihách hledá složitý děj, zvraty, akci.... Nic takového kniha nenabízí a proto zůstane takovému člověku dost pravděpodobně nepochopena. Osud tažných ptáků je pro "emočně" laděného čtenáře, který vyhledává emoce, myšlenky, poetické popisy přírody a krásný jazyk.
Je silná citlivost prokletím nebo darem ? To ať si každý citlivý člověk zhodnotí sám, já už mám v tomto naštěstí jasno .... :)

12 19.03.2020

Axel Munthen byl na první pohled člověk velice rozporuplný. Humanista podporující trest smrti, eutanazii, schvalující pokusy na lidech. Milovník zvířat podporující testy na zvířatech. Lékař ošetřující jak bohaté, tak chudé. Při bližším pohled a důkladném zkoumání ale docházím k názoru, že nic není černobílé a stejně jako v případě na první pohled rozdílném životě a smrti jde pouze o různé strany stejné mince a že jedno existuje díky druhému. U Axela Muntha navíc nejde o pouhé filosofování o nezažitém, jako v případě mnoha jiných

Jak Axel Munthe píše na začátku knihy v předmluvě. Většina lidí píšící o smrti o ní vlastně nic neví a naopak se jí nejvíce boji, je tedy otázka, nakolik jsou autentické některé úvahy například takového Schopenhauera. Je proto škoda, že se opravdoví lidé jako Axel Munthe dělí o své názory tak málo, snad je to pokorou, která přichází s uvědoměním :)

Knihu by si měl určitě přečíst každý člověk, kterého zajímají existenciální témata.Závěr knihy řadím mezi to nejsilnější co jsem kdy četl

7 01.05.2019

Podlé mého existují knihy, které jsou nadčasové a nadžánrové, knihy které překonávají jakékoli škatulky. Jednou z nich je určitě i Na východ od ráje

U knih je pro mne jeden z nejvýraznějších "prvků", který odlišuje dobré a špatné spisovatele to, do jaké míry dokáží "oživit" své postavy. Na literatuře mne především fascinuje to, jak někdo dokáže vytvořit ze změti písmenek "živé, uvěřitelné bytosti", se kterými dokáži prožívat stejně jako s opravdovými lidmi .Steinbeck musel být výborný pozorovatel a znalec lidské povahy, protože v oživování literární postav těžko najít Steinbeckovi konkurenci.

Na východ od ráje je kniha o boji dobra se zlem, který probíhá v každém z nás, o vnitřních rozporech člověka. Kniha plná životní moudrosti. Těžko spočítat okamžiky, kdy jsem knihu během čtení na chvíli odložil a "prožíval". Věřím, že v každém něco zanechá

27 16.04.2019

Úžasná příručka, kterou doporučuji všem co se zajímají o vipassanu. Je psaná velice srozumitelně, takže se člověk neztrácí ve změti složitých a těžko pochopitelných pojmů, ale zároveň není psaná triviálně a vše co je psáno "jde přímo k věci". To co ji pro mne osobně činí vyjímečnou je velká orientace na přímou praxi a dávání konkrétních rad a tipů, tedy nejenom sdělení co dělat, ale vysvětlení "jak to správně dělat", zároveň zdůrazňuje čemu se v praxi vyvarovat. Pro lidi zdatné v angličtině je dostupná i zdarma v elektronické podobě

4 11.03.2019

Když jsem knihu otvíral, tak jsem očekával historický příběh ze života Schopenhauera , tak jako tomu bylo v "Když Nietzsche plakal". Místo toho jsem dostal příběh jedné terapeutické skupiny ze "současnosti" . Prvotní dojem bylo velké zklamání. Po přečtení můžu říci, že jsem velice rád, že jsem na první dojem nedal , Léčba Schopenhauerem je jedna z nejsilnějších knih, co jsem četl a jedna z mála, u kterých ukápla i ta slza :)

. Kniha mi pomohla uvědomit si některé věci v mém životě a zbořila mi dost představ o mě samotném, hlavně díky postavě Philipa, kterou jsem si asi jako jeden z mála čtenářů oblíbil :)
Philipova cesta životem došla jako u spousty jiných lidí na rozcestí, on se vydal po cestě samoty a odloučení , své životní problémy řešil tak, že se stáhl sám do sebe, přestal žít život a začal ho pouze pozorovat, přestal "toužit" , přesně podle filozofie Artura Schopenhauera . Kniha na postavě Philipa rozebírá téma, že samota není řešení, a že přesvědčování sebe sama o její přínosnosti jen jenom klam vytvořený k její obhajobě. Ostatně Philipovo prvotní hledání pomoci bylo z velké části o nalezení někoho, kdo mu porozumí a toho někoho nalezl právě v Schopenhauerovi. Je lepší žít život i za cenu zranění, než ho pouze chladně pozorovat
Postava Julia zde slouží jako Philipův protipól a zároveň jako ukázka smíření se se smrtí

V knize je spousta zajímavých myšlenek, slouží mimo jiné i jako základní seznámení s filozofií Schopenhauera. Další z knih, které můžu doporučit a sám se k ní budu rozhodně vracet

7 29.09.2018

Tahle knížka má pro mne obrovskou hodnotu. Je to knížka, která mne přivedla k četbě, poté, co jsem se na střední škole (díky povinná četbo ! ) zařekl, že už nikdy nic nepřečtu.... Knížku mi doporučila kamarádka, s tím, že by se mi mohla líbit, i když nečtu . Měla pravdu :) .
Děj je zde nepodstatný a velice jednoduchý, . Mladý kluk Toru se zamiluje do Naoko, přítelkyně svého kamaráda , který spáchal sebevraždu . Naoko je ovšem velice uzavřená a trpí depresemi. Netřeba vědět více ....
Kniha je o velice melancholické a smutné atmosféře ,nešťastné lásce a především propracovaných postavách. Ztotožnil jsem se s Toruem , "zamiloval" se do tiché, uzavřené, krásné Naoko . Každá postava v knize je něčím zajímavá .
Nejraději mám část, kdy Toru poprvé navštíví sanatorium .Reiko hrající na kytaru Norwegian Woods při západu slunce je nezapomenutelná :) .

11 23.09.2018

Úžasná kniha, nejlepší, nejsilnější kniha co jsem v životě četl a přesto bych jí doporučil málokomu . Popis děje je, myslím si, v tomto případě naprosto zbytečný, děj je zde podružný, rozhodně to není kniha pro lidi , kterým jde v knihách především o příběh, takovým lidem zůstane Stepní vlk dost pravděpodobně nepochopen.
Stepní vlk je především o myšlenkách , emocích , kniha se pro plné docenění nesmí jenom "tupě" číst, ale prožít, občas během čtení na chvíli odložit a vstřebávat
Kniha pro pomatené, ne pro všechny.... :) . Pro lidi , kteří se cítí jako plaší, samotářští stepní vlci , nepatřící do současné doby a přece v ní žijící . To jsou lidé, kterým knížku doporučuji.
Rozhodně nesouhlasím, že jde čistě o depresivní četbu, mé pocity po dočtení byli různé, ale ne depresivní :) . Jeden kamarád mi řekl, že je to podle něj oslava a ospravedlnění "sebevraždy" , já knížku vnímám naopak jako uctění života. Tohle samo o sobě je podle mého dost vypovídající :)

20 23.09.2018