ivokick komentáře u knih

Nedokážu si představit slovník Holdena vyrůstajícího v naší době. Líbila by se mi ta kniha vůbec? Jaký by byl svět, ve kterém by každý z nás byl trochu víc jako Holden? Bylo by v něm víc upřímnosti a opravdovosti? To se mi po dočtení honí hlavou…
Tuhle knihu bychom měli jednou za pár let číst znovu, pořád a pořád dokola, abychom nezapomněli, že kousek Holdena je v každém z nás, nebo minimálně kdysi dávno bylo. A že vyrůstat není jednoduché, nikdy to nebylo jednoduché. Pak bychom možná i jako starší a dospělejší lidé měli víc pochopení a soucitu s mladými lidmi, kteří, i když z toho mají obavy a úzkosti, musí dospět.
Četl jsem znovu po mnohem delší době, než jsem plánoval. Pokusím se tu chybu v budoucnu napravit.
Ohromně jsem se s Holdenem bavil. Tahle knížka je opravdu něco. Dám si pozor, abych už ji znovu nikomu nepůjčil. Ale všem ji vřele doporučuji!

7 17.04.2024

Rozšířil jsem si obzory a navnadil se na cestu do jižního Španělska. Konec islámského emirátu a završená reconquista na celém Pyrenejském poloostrově, soužití židů, křesťanů a muslimů, boje o moc, fungující trh s otroky, ale také lidské příběhy a letící kometa zvěstující konec staletého panování muslimů nad touto částí Španělska.

30.03.2024

Já si prostě myslím, že mě Pratchett nikdy nezklame. Minimálně mě teda nezklamal v této knížce. Počátek novin a bulváru v Ankh-Morkporku, skřeti, upíři, vlkodlaci, vyšetřování pokusu o vraždu, volba nového patricije Bavil jsem se, jako vždy. Už teď se těším na další.

2 16.03.2024

I když to nakonec vlastně bylo dost smutné čtení, uchvátil mě ten styl, mladický náhled na svět, práci, peníze a stát. Díky krásnému jazyku je to radost číst.

3 08.03.2024

Zajímavá ukázka náhledu na vesmír ve Francii sedmnáctého století. Spojení výkladu tehdejších objevů, popis heliocentrického systému, snaha o upoutání pozornosti a záživný styl ve formě rozhovoru... Text je krátký a přístupný. Jsem rád, že jsem se k němu konečně dostal.

22.02.2024

Skvělá knížka. Vzdělal jsem se, dozvěděl mnoho nového, a u některých snů se i pořádně nasmál, sen o pravlasti jsem si přečetl několikrát za sebou. V této kapitole autor shrnul myšlenky některých českých “odborníků, kteří se snažili pozvednout naši historii a přijít na to, že Slované jsou vlastně původci všeho, nejstarší a nejdůležitější národ světa. Snaha vidět v antickém Řecku pouhou slovanskou kolonii, ta mě dostala do kolen. Víc nebudu prozrazovat, ať nepokazím potěšení z četby.

Kniha je famózní. Množství použitých zdrojů, autorovy znalosti, humor a cit, se kterým píše. Moc díky. Tuto knihu si budu střežit. Měla by být povinnou četbou všech učitelů dějepisu i češtiny, a vlastně všech, kteří se o českém národě chtějí dozvědět něco s trochu méně patosu, ale zato s větším nadhledem a ve větších historických souvislostech.

2 04.02.2024

Věci se dějí tak rychle, až člověk ztrácí přehled. Proto je občas fajn podobné knihy číst. Applebaum shrnula proměnu politiky a polarizaci společnosti v několika evropských zemích a v USA, čímž ve společnosti přítomný pocit tísně a frustrace ze současného politického vývoje zkoncentrovala a zhutnila tak dobře, až se kniha v některých částech nedá číst. Nám jsou naše evropské reálie bližší, ale i tak je někdy fajn si připomenout, co se okolo nás děje. Zasadila to do širšího kontextu, přiblížila také podobné změny v předchozích staletích (např. Dreyfusova aféra a její vliv na politiku ve Francii). Jsem částečně spokojený a četby nelituju. Ale hvězdu ubírám za popisy autorčiných bývalých přátel, kteří už jimi nejsou. Tak nějak mi někdy přišlo, že nečtu knihu, ale bulvární plátek. Chápu, snažila se nám ukázat, jak se naše politické preference a celkový světonázor může proměňovat, což mnohdy vede až k odstřižení se od přátel, rodiny, blízkých. S tím souhlasím, jen ta forma se mi nelíbila. A druhou hvězdu ubírám za jednostrannost. V některých chvílích mi přišlo, že v textu chyběla kritika či alespoň připuštění selhání „nás“, té autorčiny „správné“ strany barikády a novinářů. Nemůžeme se totiž tvářit, že za současný stav demokracie mohou jen ti „špatní kluci“ Orbán nebo Trump. Chápu důvody, proč jsme tam nic podobného nenašli. Podle mého názoru to je ale jeden z důvodů, proč si jednotlivé tábory v různých zemích stále méně rozumí a naslouchají. Nejsou ochotni si přiznat spoluzodpovědnost za stav věcí.

2 29.01.2024

„Ať už se člověk narodil třeba v malých poměrech, přece žádám, aby si proti sobě samému nelidsky neodpíral snění o královském hradu a aby tak nesnil jen z dálky a neurčitě; chci, aby se nevyvyšoval ani nesnižoval tím, že by se snižoval nepatřičně. Žádám na něm, aby byl člověkem cele a aby i ve snu vystupoval s důvěrou a důstojně.“

„Třebaže se jedno pokolení učí od druhého, vlastní lidskosti se žádné z nich od předcházejícího nenaučí. V tom musí každé pokolení začínat od začátku, nemá jiný úkol než pokolení předcházející a také se dále nedostane, pokud ovšem dřívější pokolení svůj úkol nezradilo a nepodvádělo samo sebe.“

Neskutečně náročné čtení. Některé části mi byly nepřístupné, nepochopitelné, komplikované. I tak ale nelituji. Mnoho myšlenek mi zůstane v paměti hodně dlouho.

21.01.2024

Téma zneužívání, bití a šikany na anglické internátní škole a to, jak se s tím vypořádalo pár přátel. Čtení jsem si užil. Krásná kniha, i když je o temném tématu. Je však napsaná s citem, plná krásných emocí, přátelství, nádherných rodinných vazeb. Není napsaná s cílem šokovat, prvoplánově, sprostě. K téhle knížce se rád jednou vrátím a moc se těším na další autorovy knihy.

5 14.01.2024

Skvělý nápad. Nakonec mi to ale přišlo nedotažené, unáhlené a zbytečně krátké. Korektor by si v tomto případě měl dát více práce, abychom například věděli, kde se děj knihy vlastně odehrává. Za mě opravdu dobrý potenciál, který však zůstal nenaplněný. I tak díky za zamyšlení.

2 29.12.2023

Bavil jsem se. Díky. Připomněl jsem si dobu, kdy jsem strávil pár dní v Srbsku a na vlastní oči viděl, co uprchlická krize znamená. Těším se na další knihu!

1 15.12.2023

Kniha se mi četla velmi těžce. Autorka napsala nesmírně upřímnou zpověď ze svého vztahu s matkou, píše o svém dospívání, matčině nemoci a smrti, o své cestě s jejím popelem přes celé Rusko. O své homosexualitě. A o důvodech, které ji přivedly k psaní. Autorka je pro témata, kterými se zabývá, na ruském indexu zakázaných knih. A já jí držím palce, její prvotina mě nadchla.

Autorka je za mě stejným objevem, jakým byl Eduard Louis.

“Smrt ženy boří svět lidí, kteří ji obklopují. Všechno splaskne, jako by se zdi vašeho domu v jedinou chvíli zbortily a vy zůstali stát v bačkorách s knihou v jedné ruce a s utěrkou v druhé. Smrt ženy, dokonce i kruté ženy – to není smrt muže. Žena je obal a záruka vašeho světa. To ona vám dává trvání v budoucnosti a nechává pro vás místo v minulosti. Je to podmínka vaší zkušenosti a její interpretace.

Když umřela, ocitla jsem se nahá na cestě.

09.12.2023

Jedno malé království, mocichtivý vévoda s vévodkyní, jeden mrtvý král a tři čarodějky. Odpočinkovka, skvělý humor, napínavý příběh. Konečně mi ta deskovka, kterou máme doma, dává o trochu větší smysl. Hlavní roli hraje slovo, které je mocnější, než by jeden čekal. Nadčasové myšlenky, jako vždy.

4 19.11.2023

Chyběl mi příběh. Chápu autorův záměr, mně to ale nesedlo. Možná by to bylo jindy jinak. Teď jsem ale přelétával řádky a dočetl jsem to proto, abych v tom našel smysl. Působilo to na mě jako nekonečný proud stereotypů a karikatur... Mnohdy mě mrzelo, že i když se objevila nějaká zajímavá myšlenka, ihned jsme zase odskočili k nějaké vzpomínce, k někomu dosud nezmíněnému, k nějakému tomu rýpnutí si do Malých životů a Malých lidí, a já se v tom ztrácel. K hlavnímu hrdinovi jsem si nedokázal vytvořit vztah. Celkově zajímavý námět, pokud by tam ale bylo více průběhu a méně názorů, bavilo by mě to mnohem víc.

2 03.11.2023

V knize jde o opravdovost, o podstatu, o pocity, o blízkost vykresleného života, který důvěrně znám. Ne všechna literatura může být taková. Ale bez tohoto typu literatury by literatura nebyla literaturou. Nevykreslovala by naši současnost, bez příkras, bez fasád a lží. Kolik takových žen jsme už ve svém životě viděli? Kolik nežitých životů? Děkuju, i přes malý počet stran to byl hluboký zážitek.

2 21.10.2023

Tři dialogy, které se odehrávají před Sókratovou smrtí.

V Euthyfrónovi řešíme, zda je správné žalovat svého otce za vraždu vraha. Svou metodou se tam Sókratés pokouší z Euthyfróna dostat, aby mu tedy vysvětlil, co je zbožné a správné – jelikož to přece musí vědět, když se vydal žalovat svého otce. Jak bývá v těchto dialozích běžné, Euthyfrón toho není schopen. Snaží se totiž říct, že cokoli je bohům milé, je zbožné. Avšak co si potom počít se situací, kdy máme více bohů, kteří spolu často nesouhlasí?

Druhý dialog řeší samotnou Obranu Sókrata, kde Platón podává svou představu filosofa, člověka, pro kterého je spravedlnost a dobro větší, než mínění a hlas většiny. Sókratova promluva tak slouží jako vyjádření myšlenek toho, jak náročné je ostatní nastavovat zrcadlo jejich vlastního nevědění a proč je nemožné, aby filosof vstupoval do politiky a veřejného dění.

... „To nemáš dobře, člověče, jestliže se domníváš, že muž, který jen trochu za něco stojí, má uvažovat o nebezpečenství života a smrti, a nemyslíš, že má hledět při svém jednání jedině na to, zdali jedná spravedlivě, či nespravedlivě a zdali si počíná jako muž dobrý, či zlý.“ ...

... "„Avšak o to je prosím: až dospějí moji synové, pomstěte se na nich, občané, tím, že je budete trápit týmiž věcmi, kterými jsem trápil já vás, bude-li se vám zdát, že se starají buď o peníze nebo o něco jiného spíše než o ctnost, a jestliže si budou o sobě myslit, že něco jsou, ač nebudou nic; kárejte je tak, jako jsem káral já vás, že se nestarají, oč je potřebí, a domnívají se, že něco jsou, ačkoli nestojí za nic. A budete-li to dělat, stane se od vás po právu i mně samému i mým synům. Ale už je čas, abychom odešli, já na smrt, vy k životu; kdo z nás jde k lepší věci, není známo nikomu, leda bohu.“ ...

Třetí dialog se potom odehrává ve vězení, odkud se Kritón snaží Sókrata dostat. Ten s ním rozmlouvá a snaží se mu vysvětlit, že by přece bylo proti zákonům obce, kdyby utekl, a pokud celý svůj život zákony ctil a respektoval, nemůže teď najednou říct, že se mu nelíbí. I tváří v tvář smrti tak ukazuje, že se na nespravedlnost nemůže reagovat nespravedlností, na zlo zlem, nýbrž v každé situaci musí člověk jednat čestně a správně. Tento jeho postoj ho stál život. Věřil však, že kdyby se postavil zákonům své obce, která určovala celý jeho život, bylo by to mnohem horší, než se nechat nespravedlivě usmrtit.

Čte se to dobře, je to krásná literatura.

2 19.10.2023

Mám velmi dobrou kamarádku, která nemá ráda knihy, kde se „káže“. Velmi se těším, co na tuto knihu Michala Kašpárka řekne :) Kniha se mi líbila. Problém klimatické krize, klimatického žalu a budoucnosti, které se dnešní mladí spíše bojí, než že by se na ni těšili, to jsou všechno témata, která za mne stojí za popsání. Pohled různých generací na současnost a budoucnost, témata peněz, úspěchu, vývoje, naprosté nepochopení jiného náhledu na svět. Kniha byla vtipná, odvážná, realistická, v závěrečné části jsem viděl podobnost s Atlasem mraků, který mám moc rád. Díky autorovi a těším se na další knihy!

3 18.10.2023

Vážím si práce, kterou autorka do knihy vložila. Větší část knihy jsem si opravdu užíval faktografické údaje a zajímavosti ze života vídeňských Čechů, mnohé jsem se dozvěděl a jsem tomu rád. Tyto informace by se měly více dostávat také do hodin dějepisu, abychom si všichni uvědomili, že jsme se jako Češi za císaře pána podíleli na řízení, rozvoji a budování celého soustátí a že jsme nebyli pouhými chudými příbuznými. Až budu znovu ve Vídni, určitě si předem knihu prolistuju a vyhledám si místa, kam bych se rád podíval. Také informace ze života Kateřiny byly poučné a zajímavé. Prožila nelehké období konce monarchie, budování Československa, nacistickou okupaci i začátek komunismu. Číst vzpomínky ženy z vesnice z daného období jsem nikdy neplánoval a jsem rád, že jsem tu možnost měl. Ona myšlenka spojit příběh Kateřiny a Anežky byla určitě dobrá, jen ke konci knihy bylo informací už moc a nesouvislost, s jakou po sobě následovaly úryvky Kateřiny a Anežky, mi čtení kazila. Těžko jsem udržel pozornost, jelikož jsme občas skákali z tématu na téma, z osoby na osobu, a bylo náročnější se soustředit. Ke konci už tam bylo moc informací, moc zmíněných osob, a scházel mi děj. Příběhu Anežky ke konci podle mě jaksi došel dech. Jak jsem se na začátku rád začetl do výčtu jmen důležitých Čechů, kteří nějak ovlivnili život ve Vídni, na konci už se z toho stával jen výčet jmen. Posledních pár stránek jsem prolistoval. I tak ale hodnotím pozitivně a jsem za knihu rád.

1 18.10.2023

Zajímavé nahlédnutí do života ženy, která si v pozdějším věku uvědomí svou menšinovou orientaci. Prolnutí s příběhem ze Srí Lanky bylo zajímavé, i když se musím přiznat, že mne daleko více zajímal právě příběh hlavní hrdinky a její vypořádání se s touto nelehkou životní zkouškou. I tak bylo v knize mnoho zajímavých myšlenek a postřehů. Někdy mi ne úplně vyhovoval styl psaní, míchání se sny, nadužívání slov z obecné češtiny. To je ale subjektivní. Držím palce v další tvorbě a děkuju za odvahu, se kterou do toho autorka šla.

24.09.2023

Ke knize jsem se v rámci povinné četby nikdy nedostal. A vlastně nevím, jestli mě to mrzí. V dospělosti už člověk posbíral mnoho zkušeností, které v textu vidí. A nejspíš bych si dříve knihu tak neužil. Byla to četba na chvíli, jednodenní záležitost, i tak se mi ale stihla dostat pod kůži. Díky krásným popisům moře a ryb jsem skoro cítil, že jsem na moři se starcem. Těším se na ni znovu. Snad zase za pár let...

14 22.09.2023