Isew komentáře u knih

Krásná obálka, zajímavý námět, zpracování ale už tak dobré není. Jak získám potřebné artefakty? No, jen si pro ně dojdu a většinou mi hned spadnou do klína. Ne, že by mi byla Červená Karkulka nějak sympatická i v naší pohádce, ale tady je to opravdu velmi iritující postava. Trochu to zachránil konec, který nebyl sice překvapivý (ale uznávám, že pro děti by být mohl), ale alespoň se tam udála nějaká zápletka.

2 11.02.2023

K této divadelní hře jsem přistupovala s obavami. Jana Nerudu znám zejména jako prozaika a básníka. To, že napsal i divadelní hru, byla pro mě novinka. Musím přiznat, že obavy byly zbytečné. Zpracoval téma nešťastné lásky, která vyústí v tragédii. Netušila jsem, že postavy dramatu byly opravdu reálné a Nerudovo drama věrně kopíruje skutečný příběh. Velmi příjemné překvapení.

1 09.02.2023

Jedna ze slabších věcí z pera velmi plodného italského dramatika. Goldoni je obdivuhodný v tom, jak jeden námět přetavit v mnoho divadelních her. Upovídané ženské rozšíří drby. Tentokrát si vezmou na paškál dívku a její nejasný původ. Jako vždy následují zmatky a stejně jako vždy i spokojené vyřešení problému a svatba. I když se to z těchto řádků nebude zdát, mám Goldoniho ráda. Za nejpovedenější jeho hry považuji Mirandolínu, Poprask na laguně a Sluhu dvou pánů. Ale i těchto povedenějších kouscích píše podle stejného mustru (snad jen Mirandolína se vymyká), jen k tomu přidává trochu víc děje. Ale pokud po tom byla poptávka, tak proč ne. Treperendy jsou slabým odvarem mnohokrát vyvařeného námětu. Jednoduchoučká jednoaktovka, která nenadchne.

1 07.02.2023

Velmi čtivá a svým způsobem napínavá kniha. V Jihočeském divadle hrají představení podle této knihy. Pokud se vám Café Groll líbilo, doporučuji k návštěvě. Skvěle dokresluje atmosféru doby. Je to mé druhé setkání s autorem. Určitě se poohlédnu i po jiných jeho knihách.

5 05.02.2023

Jak by řekl šikovatel Vogeltanz: "Čím víc nás tady je, tím lépe se nám povídá." Tady bylo postav víc jak na orloji. A povídalo se opravdu zábavně. Vesnice přelomu století, starosta, první radní, další figurky a boj o místo ponocného. Zákulisní čachry a nevraživost. Dva zamilovaní, jejichž budoucí štěstí závisí na jejich otcích (furiantech). Ačkoli tato hra měla premiéru v roce 1887, je stále živá, protože charaktery lidí se příliš nemění. A proto se stále inscenuje. A je to dobře.

2 04.02.2023

Fantom opery se mi líbil víc. Ale mladíček Rouletabille a jeho detektivní schopnosti taky nebyly špatné. Pokus o vraždu v zamčeném pokoji, podivné chování oběti i jejího snoubence, záhadné zmizení pachatele a letité tajemství a samozřejmě překvapivý vrah. I když to mělo spád, chvílemi to bylo příliš upovídané a ačkoli se stále něco dělo, přišlo mi to pocitově velmi dlouhé.

3 03.02.2023

Klasika. Prvně jsem Ženitbu četla na střední škole. A už tenkrát se mi moc líbila. Poté jsem ji viděla v mnoha podobách na divadle a slyšela jako rozhlasovou dramatizaci. Téměř vždy v překladu Leoše Suchařípy. Už jsem si na něj tak zvykla, že Ženitba v překladu Bohumila Mathesiuse byla velmi překvapivá. Ale byla to příjemná změna. Je to překlad uhlazenější, některé výrazy nejsou přeloženy tak expresivně, jinak jsou přeložena i jména ženichů (např. Podkolesin vs. Podkolatov; Čubkin vs. Nenažraný ; Anučkin vs. Onučkin; Ževakin vs. Žvanikin). Bylo to jiné, ale stále skvělé.

4 03.02.2023

Velmi čtivý a poutavý příběh z Vídně konce 19. století. Autor umí vykreslit atmosféru tak, že máte pocit, jako byste tam byli. Centrální hřbitov, Augustin Rothmayer, nemrtví, Almanach pro hrobníky, nové kriminalistické metody a nafoukaný fricek, který přišel do Vídně kriminálním inspektorům ukázat, jak špatně svou práci dělají. Náraz s realitou byl očekávaný. Případy byly logické, nikde nic nedrhlo. Už se těším na pokračování.

14 23.01.2023

Tohle byla naprostá bomba. Přečteno za jeden den a ke konci jsem napětím skoro nedýchala. Přiznám se, že poté, co jsem si přečetla velmi nepovedeného Tleskače, jsem se opravdu bála, aby má nejoblíbenější Foglarovka nedopadla podobně. Ale chyba lávky. Petr Hugo Šlik přesně pokračoval tam, kde Foglar skončil. Pokud byste dali někomu přečíst Chatu v Jezerní kotlině a pak hned tuto knížku, bez toho, aby znal autora, řekl by, že to psal stejný člověk. Jsem nadšená. Jako hodně nadšená. Je jediná výtka krapoza? To jsem tedy slyšela poprvé. Pro nás v oddíle i pro Foglara to vždy byla kápezetka. Ale to je jen drobnost.
Ve Foglarově knize mě příběhy kmene Krí nebavily. Tady to byla plnohodnotná součást knihy. Stejně napínavá, jako hlavní děj. Tleskám a děkuji.

6 15.01.2023

Jsou knihy, na které po přečtení velmi brzy úspěšně zapomenu. Jsou knihy, na které nezapomenu nikdy. Tato kniha je ten druhý případ. Silný příběh dvacátého století. Omlouvám se za vulgarismus, ale je to citace a já to tak cítím "Komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině." A to i ti, kteří se po revoluci převlékli z montérek do fialových sak. Porevoluční doba byla popsána stejně pravdivě jako období komunismu. Je to kronika dvacátého století. Doporučím ji svým dětem, protože je nutné, aby věděli, jaká byla doba do které se narodili jejich rodiče a proč někteří spoluobčané i po třiceti letech po pádu toho zrůdného režimu chtějí do čela státu demokraticky zvolit usvědčeného estébáka, lháře a zloděje.
Citace z knihy: "Marcela přemýšlela o tom, že tu zvláštní dobu už asi nikdo nepochopí. Nikdo si to už neumí představit. Jen nevěděla, jestli je to dobře. Jestli je dobře, že by už asi nikdo z dnešní mladé generace neuvěřil tomu, čeho byla za svůj život svědkem. Neuvěřil by vyprávění Františka a Karla o tom, čeho může být člověk schopen. Co se může stát, když si lidi dobrovolně a demokraticky zvolí systém, který umožní vládnout psychopatům a zrůdám."

15 14.01.2023

U této knihy se dá s klidem konstatovat, že forma vítězí nad obsahem. Kniha není silná ve svém příběhu. Ten je v podstatě jednoduchý a předvídatelný. Čekala jsem příběh mnohovrstevnější a propracovanější. Nedočkala jsem se. Čeho jsem se ale ve velkém dočkala byly popisy míst a duševních pochodů stárnoucího muže, zaslepeného nečekaným citem k mladičkému polskému chlapci. Neocením popisy míst téměř v žádné knize a ani tato nebyla výjimkou. Chápu, že je tato kniha ceněná právě pro svou formu, ale já ji ke svým oblíbeným nezařadím.

1 06.01.2023

Nebylo to špatné, ale z námětu se dalo vytěžit mnohem víc. Samotné úkoly v knihovně mohly být mnohem více propracované. Vyhledávání knih podle čísel, když mají k dispozici katalog? Mají k dispozici internet, ale nevyužívají ho? Najdou stopu a vypadne lístek s nápovědou? Třeba někdo napíše knihu, která by měla podobný námět. Kniha by se měla číst v knihovně a všechny stopy by se daly najít v knihách, které jsou v knihovně. Moc ráda bych si takovou hru zahrála, ale hru pana Lemoncella bych hrát nechtěla.

2 01.01.2023

Pokračování Stínadelských událostí, které začínají tam, kde Foglar ve třetím díle skončil. Musím ocenit naprosto autentickou atmosféru Stínadel. To se opravdu povedlo, stejně jako ilustrace. Příběh nebyl špatný a velmi dobře se četl. Průmyslová špionáž mi v knize neseděla a přišla mi zbytečná. Ale ve výsledku je to velmi povedený návrat.

3 31.12.2022

Čekala jsem rozhodně víc. Zajímavý námět, který zůstal nevyužitý. Vůbec jsem se neztotožnila s hlavními postavami, pletla se mi jména. Vlastně mi bylo jedno, jak to skončí. A ta opravdu nepravděpodobná náhoda na konci ...?

2 27.12.2022

Nečekala jsem to, ale v tomto ročníku se objevily nové motivy, které ještě nikdy nebyly použité. Velmi příjemné překvapení. Příběhy si udržely laťku, která byla nastavená v předešlém roce. V příběhu O.O. O je akcentována problematika třídění odpadu zejména výrobků z plastu. Vlastně si ani neuvědomujeme, jak skvělé je teď mít na každém rohu popelnice na tříděný odpad. Hezké připomenutí, že dřív to tak samozřejmé nebylo.
Nejoblíbenější příběhy: Je dobré mít koníčka, Tisíc a jeden recept, Město v písku

3 27.12.2022

Tento ročník je vážně velmi dobrý. Není zde ani jeden špatný příběh, což se ne vždy povedlo.
Oblíbené příběhy: tady je těžké vybrat, klidně bych mohla napsat všechny, ale nejpovedenější asi Orlí pera, Klášterní tajemství, Starý mlýn

1 27.12.2022

(SPOILER) Tak tohle se opravdu hodně nepovedlo. Příběh nemá s Folarovými Stínadly kromě pár jmen a míst společného vůbec nic. Atmosféra Stínadel, tak jak ji vykreslil Foglar, tady absolutně schází.
A Tleskač? Ten zakřiknutý kluk, který u Foglara byl samotářem, o nikoho než o svou práci se nezajímal a jehož jediným trochu blízkým člověkem byl kostelník od Svatého Jakuba, je najednou ve středu dění? A jeho původ? To už je opravdu hodně, ale hodně přitažené za vlasy.
Stínadla ve Foglarově světě sjednotil až Vojtěch Vont. Byla to uzavřená čtvrť. Každý se tam bál. V této knize to tak nebylo. Ve Stínadlech bylo mnoho různých skupin, ale jedna velká organizace ne. Proto u Foglara byla první kronikou až ta s Vojtěchem Vontem, který založil Vontskou organizaci. V této knize se tvrdí, že před Votěchem Vontem byly minimálně dva „Velcí Stínové“. Ano, Stínové. Proč, když už se pojmenovali po své čtvrti, což má svou logiku, by se přejmenovávali po Vontovi?
Pokud by tento příběh neparazitoval na tak skvělých knížkách, tak bych dala hvězdiček víc, ale takhle ne. Nelíbil se mi ani styl psaní. Víc než Stínadla mi to připomínalo atmosféru Prašiny.
Autor v rozhovoru říká, že při psaní Tleskače měl pocit, že mu Foglar seděl za krkem. Tak po přečtení této knihy musím konstatovat, že nevím co nebo kdo tam seděl, ale Foglar to určitě nebyl.
Shodou okolností jsem před pár měsíci četla knihu Poslední tajemství Jana T od Jaroslava Velinského. https://www.databazeknih.cz/knihy/stinadelska-trilogie-posledni-tajemstvi-jana-t-26964 Pokud máte rádi Stínadla a chcete se dozvědět o tom, jak to mohlo být s Janem Tleskačem, tak sáhněte po této knize, která je důstojným pokračováním Stínadelské trilogie a vysvětluje původ Jana Tleskače, který není přitažený za vlasy a ctí Foglarův svět.

10 13.12.2022

Ibsen patří k mým oblíbeným dramatikům. Jeho díla jsou tíživá, ale mají přesah. Z paměti se vám nevytratí a často se přistihnu, že se k některým jeho hrám v myšlenkách stále vracím. Rosmersholm ale taková hra není. Téma mi nesedlo. Celá emancipace a osvobození se od rodinných tradic hlavního hrdiny, změna celoživotního postoje a odhalení motivace manželčiny sebevraždy ... A konečné vyústění ... No, k této hře se vracet nebudu.

1 11.12.2022

Po naprosto skvělém prvním dílu přišlo pokračování. A je znovu výborné. Tleskám a doufám, že se někdy dočkáme pokračování. Dovolím si zde přepsat vzkaz po splněné zkoušce zodpovědnosti. Zdá se mi, že je zejména pro dnešní dobu velmi přínosný.
"Vždycky se kolem Tebe budou nacházet lidé, kteří budou toužit po moci. Nejsnazší způsob, jak ovládat druhé, je totiž strach. Člověk, jenž touží po tom, aby řídil Tvůj život, pak určí vnějšího nepřítele. Není důležité, jestli tento nepřítel je skutečnou hrozbou či nikoli. Mocichtivec Ti vstoupí do života a přesvědčí Tě, že před touto hrozbou se nedokážeš ochránit sám. Pak už je jen krůček k tomu, aby Ti v okamžiku vystupňovaného strachu nabídl, že Tě před nebezpečím ochrání. Stane se prostředníkem mezi Tebou a Tvým životem. Namluví Ti, že bez jeho pomoci bys to nezvládl. Přinutí Tě vyměnit svobodu za bezpečí. Přiživuje Tvůj strach všemožnými způsoby a činí Tě tak slabým. Snaží se Ti namluvit, že vše dělá jen a jen pro Tvé dobro. Buď bdělý a nauč se tento vzorec rozpoznávat. Číhá na Tebe skrytý všude kolem a má mnoho podob. Pamatuj, že jsi to Ty a jen Ty, kdo má vládu nad svým životem. Jsi zodpovědný sám za sebe. Nepotřebuješ žádného samozvaného prostředníka mezi sebou a světem kolem. A už vůbec nepotřebuješ prostředníka, který by Tě dovedl k sobě samému. Tahle cesta je Ti otevřená po celý život."

1 10.12.2022

Havíři, horníci, důlní nehoda, téma, které jsem u Karla Čapka nečekala. A jaké to bylo? Výborné. Zkrátka Karel Čapek, Mistr s velkým M. Nejlepší dramatik, který se v této zemi narodil.

1 08.12.2022