Ikkju komentáře u knih

Knihu jsem zkoušel číst snad stokrát, nikdy jí nedočetl, ale doporučil jsem jí několika lidem, naposledy naší hospodské. Co na ní je? Těžko popsat, snad něco jako: vypíkám si pod skálou k snídani šrůtku iberského špeku, té many, po které zůstanou na rtech krůpěje slané mastnoty a po celém těle doznívá dotek nebeských sfér. Atd, takhle bych se vystřílel moc rychle...

Jím ještě teplé škvarky v podřepu na ostrohu pod prázdnou čundráckou osadou, dole pode mnou tlačí kočárek návějemi písku nějací turisti. Sedím stejně jako sedávali stovky a tisíce mužů přede mnou na pískovcovém ostrohu, jako na poslední výspě civilizace. Ti přede mnou, banditi, partizáni, utečenci i čundráci, ti všichni shlíželi z podobných míst směrem k civilizaci, naplněni bázní i pohrdáním, ztracenou láskou i křivdou. A tak dále á 50 stran krásných, poetických i přestřelených úvah (zamyšlení nad placaticí, nad knotem svíčky, ohněm, sekyrkou či dřevěným stolem)

Je to krásné, ale nikdy jsem to celé nedal. Snad vzít si to s sebou na hlídku na ten pískovcový ostroh, ale tam si zas raději dumám sám. Ale je fajn vědět, že to přede mnou dělalo spousta jiných lidí, a navíc tomu dokázali dát formu, která vrtá v hlavě snad každému, kdo dal aspoň pár stran téhle knihy..

Místo plakátu Starwars pověsit portrét Ady Lovelace, ke stolu přikopnout krabici s elektronikou ze šachty z osmdesátých, nepájivé pole podložit starým prkýnkem, a geekovské hody mohou začít! (pravda, tohle je spíš nerd než geek)

No, ono to tak horké nebude, po roce jsem pořád u ne555 a l297, víc jak stovková zásoba integrovaných obvodů z dolu Svornost mi nejspíš vydrží na několik dalších životů.. Jen doufám že číselné řady v bukvách aspoň trochu odpovídají české Tesle..

edit: tak značení integráků je k tesláckým z osmdesátých naprosto adekvátní, v knize jsou bloková schémata i obvody od čítačů po dederácké displeje, paráda!

Dobrá scifi by měla myslím vzbuzovat pocit úžasu, Kosmonaut ve mě ale vzbuzoval jenom zvláštní pocit pohody, i když některé části knihy zrovna pohodové nebyly. Jediné s čím bych knihu snad dokázal porovnávat (námětem) by byly lemovky, ale to by autor nesměl odfláknout vrcholnou scénu vesmírné epizody (introspekci vedl hrdina automaticky, nepřivedl ho k ní kontakt s mrakem (proč ho mrak odmítl, a jak to že mu to bylo víceméně fuk?), který tu byl od počátku). Linka vzpomínek mi trochu připomněla šabachovky, jen temnější, s humorem nahrazeným snad smířením.

Do ztracena též vyšuměl námět s parazity (pokud by dovezl z vesmíru opravdu masažravé potvory z jiného světa, vyznělo by jeho hrdinství úplně naopak), zvláštní, dle mě dost nereálné bylo, že hrdina dokázal zůstat bez identifikace, a to i po návratu do rodné vesničky.

Takže zážitek vlastně trochu rozporuplný, i když bych mu rád fandil (nebo možná právě proto). Malý zisk mám ještě z toho, že jsem knihu dostal od mamky, která mě svého času přivedla ke čtení a ke knihám, které do dneska považuji víceméně za kultovní. Tahle k nim asi patřit nebude, ale k dočtení jsem se nutit nemusel..

Knížka se hodí každému začátečníkovi v elektronice, já se k ní dostal přes bráchu kolegy, inženýra elektrotechniky, kterého jsem zaujal převratným způsobem chlazení procesoru raspberry zero (opravdu čip neolizujte!).

V knize jsem našel věci, které jsem celkem složitě hledal na netu, od výpočtu odporů, funkce součástek, po jednoduché aplikace - meteostanice, ovládání motorů či rádia. Je psaná tak, že si je člověk rovnou vyzkouší, potom mu autor polopaticky vysvětlí funkci komponentů, aby se zkušenost nakonec složila do komplexní znalosti.

Výsledkem je, že jsem si splnil malé klukovské sny, a jezdím si po pokoji mlaďáskovo bagříkem, kterému jsem vyvrhl střeva a nahradil je minipočítačem a nepájivým polem s mikrokontrolerem ovládaných z bezdrátové klávesnice s přenosem videa přes vnc (ne, do kuchyně za roh pro jídlo si s tím zajet nedovolím, žena je velmi tolerantní, ale tohle by myslím bagřík neustál; a mlaďasovi naštěstí stačí jenom šasí bagříku, zjevně má fantasii po mě a absenci podvozku vůbec nezaregistroval).

Zajímavý je i úvod do knihy, ve kterém autor vysvětluje, proč by se o elektroniku v dnešní době měl zajímat i lajk, a proč tenhle "koníček" zažívá v poslední době takový boom.

Pro mě je zajímavý i tím, že dokáže rozhýbat zdánlivě mrtvé věci, nebo v hospodě s pomocí magnetometru konečně dokázat svoji teorii, že zapalování babetty je v podstatě neúmyslná, leč účinná elektromagnetická zbraň...

4 18.01.2018

Na knihu jsem si vzpomněl při sestavování darlingtonova obvodu, detektor záporných iontů mě ještě čeká..

S tak úžasnými přístroji se nedá dělat nic jiného než vyrazit na vlastní výzkumy (na vyzkoušení druhého obvodu zabavím ženě iontový kartáč na vlasy, stačí ho jenom vysušit po mlaďáskovo experimentech s archimedovými zákony), rozjet ezo-byznys, nebo se o tu krásu podělit příběhem (u obou posledně řečených variant je třeba přidat nějakou legendu, suché konstatování, že se všude povalují chuchvalce odpadní energie je nuda)..

3 11.01.2018

Mám radost že na obálce knih o tom jak se stát mužem je můj spolužák, od kterého jsem též knihu dostal.

Samotnou knihu jsem měl i chuť přečíst, ale nakonec zůstane nejspíš jen u občasného zalistování - hned první jsme si dali po rozbalení knihy: najdi někoho, komu vysvětlíš, kdo byl Ježíš; kamarádovo vysvětlení devítiletému synovi, kdo ten pán byl bylo víc než roztomilé, i s ohledem na to, že k víře nemá nejspíš vztah vůbec žádný.

Postava na obálce je prostě muž jak se patří, v podobné krajině dokáže strávit nejenom horké letní odpoledne, ale i dny, kdy je skála pokrytá jinovatkou, buď jenom z radosti z divoké přírody, nebo pro svůj sen, kterému obětoval hodně - focení..

Kdo do sebe nenahulil pět litrů slané vody, a pak nečekal, jestli z něj vyjdou předem nebo zadem, neví co je jóga x)

Mlaďásek přečetl, pochopil a pozor POINTA, myšce prázdnou plínku utrhl :o

Všiml jsem si toho až později, a zatímco jsem se nechal unášet několika úspěchy v tomto směru, a dal mu plnou zodpovědnost, pročež vyklopil svůj náklad místo do nočníčku na koleje, což je sice běžné na opravdové železnici, ale dřevu to dvakrát nesvědčí... Život je někdy složitější než jak se to popisuje v knížkách x)

Knížka má celkem chytlavé rýmy..

Četl v dětství, s chrostíky a mravkolvem ohromoval ještě v dospělosti..

Jak si knihu užít, drog netřeba: v postkoitální depresi se pohádat s otcem, říct mu, že je demagog a egomaniak, který žije z toho, že tancuje po hlavách druhých.. Se směsí temného sebeuspokojení a zvláštního rozechvění nad tím, že špinavá řeka tekoucí pod povrchem zas po dlouhé době prorazila pečlivě, ale přesto nedostatečně pevné zdi, a vyvřela alespoň chvíli na povrch, usednout do měkkého ušáku, a otevřít barevné stránky komiksu.

Úžasně depresívní záležitost psaná tak, že je potřeba po prvním přečtení začít číst hned znovu, a přestože jsem na rozdíl od hlavního hrdiny alespoň zatím stálým obyvatelem úlu udržující funkční vztah s královnou, se kterou nemáme, zaplať pánbů, zakopané žádné trýznivé tajemství, komiks jsem si víc než užil. Na rozdíl od hrdiny komiksu mě aspoň modré nebe netrýzní, když už pohled sklepním okénkem tíží duši..

Termoše jsem četl myslím stejně jako Ramba v nemocnici, kamarádovi který mi je vozil dlužím podobnou službu, až ho zase nějaká baba nedejbože sundá autem z kola..

Malá službička, ale neskutečně zahřeje i při vzpomínce, ne nadarmo jsme spolu v sedmnácti ryli "NO FATE" do lavičky na vlakové zastávce..

Povzbuzen poeovo úžasným Zlatým skarabeem a matčinou utkvělou představou, že jsem geniální, jsem se pustil do knihy s entusiasmem, že pochopím, jak přesně šifry hrdinové louskali. Ztratil jsem se samozřejmě hned na začátku, ale příběh si nějak v kostce pamatuji..

Tuhle bichli jsem četl v apartmánu nad azurovým mořem, z nějakého důvodu jsem si tenkrát frčel na ekonomických dilematech jako jsou "děla nebo chleba".
Ke státnicím se hodilo, svoje jsem si v ní našel, ale už bych si z ní asi na moc věcí nevzpomněl..

Během čtení knihy jsem cvičil průběžně dva draky, Vojťan je akční, rychlý, knihu jsem před ním raději zavřel, Peťan je plíživý usměvavý sympaťák, knihu si několikrát prolistoval, a já, ukolíbán zdánlivou opatrností, se vzbudil až při zvuku trhaného papíru. U dětí nerad řvu, ale knížky mi trhat nesmí, nejsme z kmene Chuligánů - myslím, že v tu chvíli bych možná vzbudil i mořského draka :o.

No nic, sám jsem si Škyťáka dočetl v klidu na záchodě, mlaďáskům ho znovu přečtu raději až za pár let..

Tak jsem se po dlouhé době odhodlal, a myslím, že to půjde číst. Začátek sice vypadal spíš jako Lovelock vrací úder, ale mám tu výhodu, že jsem některé výtky ekologů/klimatologů vůči teorii Gaia, hokejkovým grafům a dalším věcem, které autor používá jako argumenty pro svoje závěry, četl, tak to mám jako poněkud natažený dialog dvou názorových stran.

Jeho obhajoba jaderné energie či kritika zelené politiky je mi sympatická, dokonce by mi nebyl proti srsti i lehce úletový nápad se syntetickou stravou, i když trend je dnes spíš opačný (btw soilent je dokonce námětem hororu)

Trochu problém mám s tím, abychom se všichni sešikovali za jednou koncepcí, a tu co nejrychleji přivedli k životu - celé je to postavené na to, že koncepce by musela být všeobecně přijatá, což zjevně nefunguje ani u atomu, ani například u solárních panelů, ale hlavně ani v přesné příčině vzniku a vlivu CO2 - i v ekologii do věci mluví trendy, politika, pocity, či různé lobby, které mají zas svoje zájmy. Na druhou stranu, optimisticky, minimálně dva globální jevy už jsme snad zvládli - kyselé deště a ozonovou díru.

Hodně k dobru je mi při čtení i nějaký základ z teorie modelování, a neskutečnou představu o čem mluví ve druhé kapitole mi dává můj neumělý model králíci a lišky, s jeho pozitivní vazbou a homeostázou by moje toroidní planetka neskončila ve psí po pár destíkách tahů x). Úžasně přehledný je i jeho výklad hranic systémů, při představě kolik různých vazeb a systémů hraje ekosystému roli, se pak nemůže člověk divit, pokud se něco "náhle" podělá.

A našel jsem si v knize i celkem praktické věci, autorova přednáška o močovině mě zbavila nutnosti googlovat tenhle zajímavý zdroj dusíku, a kromě toho (vlastně právě kvůli tomu dusíku) se dozvěděl ještě tu úžasnou informaci, že čůrání je vlastně nejspíš nejaltruističtejší činnost, kterou lidé provádějí.. Tedy pokud zrovna nečůrá v povodí Missisippi, jev vertikálních? mrtvých zón (o horizontálním oddělení při určité teplotě mluví hodně) nebyl autorovi nejspíš znám...

Vtipně to měli tenkrát udělané, k učebnici byl i pořad v rádiu, později i v televizi.

Přesto jsem si z toho odnesl jedno trauma, zkoušku z jízdy v provozu jsem o bod provařil (odbočování vlevo), učitelka mi opravu neumožnila a vysvětlení k tomu nedala, tak jsem musel hledat radu u kamaráda (toho co mi podělal už psaní adres na dopisy: "28.října není název ulice, ale datum narození Lenina!"). Na jeho tíživě osudový verdikt "no tak to vole nesmíš jezdit na kole!" si vzpomenu snad po každé, když na něj sedám, a to už je to víc jak čtvrt století..

Představuji si, že na námět musel autor přijít pozorováním dítěte, jak si hraje s nějakou hračkou - má to úžasné přesahy, třeba prosté házení marmelády z dětské sedačky není v podstatě nic jiného, než komplexní fyzikálně psychologicko sociologický experiment x).

U hry s kostičkou si dítě tvoří prostorovou představivost, která ho svým způsobem proměňuje.. Pak už stačí jenom si představit, že by místo plyšové kostky dostalo do ruky tesarakt :o

2 21.08.2017

Tak už můžu srovnávat svoje očekávání se zážitkem ze čtení.. Autor několikrát používá popis věcí podle jejich "příchutě" či dojmu z nich, kniha je samozřejmě cítit akademickým přístupem samotného autora, což je chválihodné a vzhledem k jeho povolání a osobní historii krásně poctivé, nicméně lehce nízkokalorické.

V mnou zaznamenané omáčce se ale nachází hodně výživné kousky, například postoj lidí k technice - je hrozně jednoduché se štítit techniky, zvlášť cestou z práce autem domů do bytu vytopeného teplem z elektrárny. Na druhou stranu ale technika sama o sobě je věc bez srdce, tu jí dokáže vdechnout právě jenom správný díl romantiky.

Samotný tok filosofický úvah jsem vcelku v pohodě zvládal sledovat, není to špatné, ale mám nějak pocit, že to je pokus o skloubení dvou protichůdných věcí, na kterých si vylámalo zuby hodně autorů - chtělo by se mi říct kac!, ale nejsem si jistý, jestli bych poté dokázal odjet na babetě s vylágrovanou volnoběžkou.

K samotné údržbě motorek má autor úžasné postřehy, klid je opravdu u oprav nezbytný - píchlé kolo jsem v nervu opravoval dvě hodiny, po cigárku a chvíli oddechu jsem tutéž opravu (stačilo hodit zadní kolo do výšky) zvládl za čtvrt hodinky; pro opravu spojky je vhodné si najít dobrou odbočku silnice, pokud kolem vás projede za hodinu 30 kombajnů, je možné, že vám po montáži pár dílů pod motorkou bude přebývat..

Celkově příjemné počtení, myslím, že si na pár dobrých postřehů z knihy vzpomenu i po letech, ale očekával jsem kultovní záležitost, a to i přes pro mě blízký obsah úplně není..

Zvláštní čtení, místy až s lehkou příchutí scifi vizionářství..

Četl mimo jiné na obří traktorové duši na Vltavě cestou k soutoku, drobná netěsnost (bylo potřeba cestou dofukovat pumpičkou, která byla zoufale nepromazaná a tudíž se k tématu hlasitě vyjadřovala) dodala celému čtení nahlas trochu legrační a zároveň osudovou notu - ve chvíli, kdy přestane člověk ať už vesele či smutně pumpovat, jdou nezadržitelně ke dnu jeho sny, a později i jeho holý zadek :o

Četl kdysi, pokud se nepletu, je v téhle knize mimo jiné krátký útržek vtipného textu o "tom, co doma, na náměstích, na ulici, i v kostelech stále míří k nebi" x).

V době kdy jsem četl mě téma velmi zajímalo, později jsem si na knihu vzpomněl například u poslední stránky Jména růže, nebo u písničky kapely Znouzecnost Balada o duhové kuličce.