Iki1
komentáře u knih
Kraslice malované voskovou batikou
Kateřina Krédlová
Podobně jako další knížky z Grady i tato obsahuje podrobné vysvětlení postupu, ukázky, fotodokumentaci i upozornění na nesprávné postupy nebo možné problémy. Jedná se o pěkný předvelikonoční námět pro tvorbu s dětmi.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Kniha se mi nečetla lehce, protože moje matka pochází z českoněmecké rodiny, kterou potkal podobný osud. A bohužel matka se mnou o tomto tématu do smrti nedokázala promluvit. Autorce děkuji, že vyhnání takto velmi precizně zpracovala. Přinesla zde pohledy nejen na vlastní vyhnání a děje kolem něj, ale též na další osudy německé menšiny v dalších letech především v období komunistické diktatury (pěkně, i když jen náznakově jsou tu zpracované i padesátky).
Černé léto
M.W. Craven
Výborné počtení, které jsem si teď před Vánoci vyloženě užil. Děj příběhu je parádně strukturovaný, napětí se postupně zvyšuje i s konečným aha efektem. Dále se mi líbí, jak autor charakterizuje postavy - stručně zhodnotí a my je poznáváme spíše prostřednictvím jejich konání, k hlavní postavě také zapadá jeho parádní suchý humor. A Tilly? Tak ta je pomalu k popukání. K tomu prostředí, které tomuto příběhu vyloženě sluší. Prostě tahle kniha nemá chybu.
Můj šálek umění
Katerina Karolik
Tohle se hodně povedlo. Jak by se dal výtvarně zpracovat tvůj oblíbený šálek? Autorka ho představuje ve stylu Vincenta van Gogha (i s uříznutým uchem), Egona Schieleho (s výrazem obličeje), Františka Kupky (pěkně v pohybu), Kazimira Maleviče (pamatujete černý čtverec na bílém pozadí?),Vasilije Kandinského (samý rytmus), Pieta Mondriana (vzpomínáte na pravoúhlé linie a využití tří základních barev?), Pabla Picassa (s až děsivým výrazem), Edwarda Hoppera (s lidmi pijícími svůj šálek kávy v jinak prázdné kavárně). A nechybí ani Jajoi Kusama se svými puntíky (tady si šálek musíme objevit posunutím podložky). Prostě skvělé představení moderního umění pro školní děti.
Expedice Z101: Cestou Hanzelky a Zikmunda (Africká etapa)
Tomáš Vaňourek
Autor v knize zveřejnil formou deníku své zážitky z jízdy po Africe po stopách H+Z. Porovnání knižních zpracování obou expedic nevychází dle mého příliš ve prospěch tohoto cestovatele. Píše značně rozvláčně, mnohé momenty se opakují na můj vkus až příliš často. Myslím, že zhuštěnější forma by knize prospěla. Také výběr fotografií by mohl být pečlivější. Porovnání časů expedic z pohledu čtenáře je dost tristní. V této knize cestovatel perfektně vystihl, jak se v průběhu let celkové cestovatelské možnosti výrazně zhoršily. A vystihující jsou, možná nechtěné, zmínky o pomoci ať už finanční či materiální světových organizací pro Afriku, které situaci na místě spíše zhoršují. Bohužel. Při čtení knihy si rychle uvědomíme, že ta pravé Afrika je něco úplně jiného, než nám předkládají cestovní kanceláře. A za to patří autorovi dík.
Santiniho hvězda
Stanislav Mikule
Přínos této knihy je především ve fotografiích. A ty jsou skutečně hodně zdařilé a celou stavbu představují v celé její nádheře. Až jsem si říkal, čeho všeho jsem při svých návštěvách Zelené hory nevšiml.
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Přes všechny snahy o gender a rovnost pohlaví se nakonec mladí autoři vrátí do minulého století a akcentují rozdíly mezi ženami a muži v chápání světa kolem sebe. To poznání by bylo vcelku osvěžující, pokud by přímo z paty nebyla tlačena snaha o co nejvtipnější monology a postřehy. A tahle snaha bohužel z celé knihy čouhá jako sláma z bot. Situační komedie je tak moc vyhrocena, až se stává příliš neuvěřitelnou. U vtipu a humoru platí pravidlo, že méně je rozhodně více. Škoda promarněné šance, střídavé pohledy obou pohlaví jsou sice módní formou psaní, ale zde je kvituji jako zdařilou formu.
Orlické hory - Královstvím princezny Kačenky
Jiří Mach
Pečlivě sestavená kniha, při jejímž čtení jsem si dělal poznámky, co vše při návštěvě Orlických hor nemám minout. Prostě jsem dostal chuť sem zase zajet a pocourat se tu. Jen ta princezna Kačenka mi přišla sem trochu nuceně zakomponovaná. A určitě mi chyběla mapka, třeba jen nakreslená, ve které by byly vyznačené navržené výlety podle jednotlivých kapitol. To ke snazším vybavení místopisu.
Příběhy skutečné odvahy
Bear Grylls (p)
Všechny příběhy jsou psány jednoduchou stručnou formou a tím pádem jsou přístupné velkému okruhu čtenářů. Dávají prostor pro zvídavé čtenáře, aby si rozšířili obzory v další literatuře. V druhé polovině knihy jsem si ale už říkal, že je autorův výběr poměrně jednostranný, možná by prospělo zúžit výběr postav a rozšířit rozsah. V každém případě jsou tyto příběhy obecně známé, různým způsobem zpracované, nicméně neuškodí si připomenout, čeho všeho je člověk schopen. A k tomu nejspíš slouží i tato kniha.
Prokletí brněnských řeholníků
Vlastimil Vondruška
Výborně napsaný a hodně čtivý příběh z dob panování Přemysla Otakara. Autor dokáže čtenáře napínat postupným gradováním děje. Čtení knihy mě bavilo, život ve středověku je tu parádně přiblížený. I když na druhou stranu mi vadila neustávající akcentace sexu a sexuálního chování.
Stalingrad
František Kotleta (p)
Jednohubka pro dva či tři dny volného času. Pokud je v ní nějaký děj, nepostřehl jsem ho. Kvituji nápad k bitvě u Stalingradu přidat upíry a další nadpřirozené postavy schopné bojovat téměř nekonečně dlouho. Přimíchat sem násilí a sex znamená možnost fůry vtipných hlášek, takže jsem se dobře pobavil. Navíc jsem knihu četl v době další "internacionální pomoci Rusů", tentokrát na Ukrajině, to umocnilo čtenářský zážitek.
Děvčátko
Martin Goffa
Parádní a čtivá oddechovka. Zaujal mě autorův styl, kdy se vypravěč retrospektivně vrací, něco zamlčí, něco dopoví. Do toho se prolíná drsná současnost, leccos vyplyne na povrch, něco si hlavní postava domýšlí. I když je mnohé nevyřčeno, z příběhu mrazí, a čtenář se nutně musí zamýšlet nad tím, co by, kdyby on sám...
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Několik dějových linií, které se vzájemně potkávají a proplétají, vyprávěných jednoduchým jazykem bez šroubovaných souvětí, výborná charakteristika hlavních postav, které se v průběhu děje dále vyvíjejí, krátké kapitolky, to všechno v této knize hraje ve prospěch čtenáře. Navíc jasně odlišení klaďáci a záporáci, občas si autorka se čtenářem malinko zahraje a z odhadované záporné postavy je kladná a naopak. Jedná se o historický román, takže tu najdeme odhalené období frankistického Španělska. Autorka získala z archivů i rozhovorů s místními úžasný náhled na tuto dobu, a tak ji skvěle popsala. Ovšem je třeba dodat, že alternativou (v knize nazývanou republikáni) byla internacionální soldateska mohutně podporovaná Sovětským svazem. Podle současných zpráv z Ukrajiny by zřejmě byla situace těch nejzranitelnějších (tedy dětí) ještě horší. Knihu jsem přečetl s velkým zájmem, hodně mě přitáhla, jen mě zklamal trochu odbytý konec.
Krabice od bot Vladimíra Renčína
Jan Boněk
Hezké ohlédnutí za bohužel již nežijícím kreslířem a humoristou. Kniha obsahuje ukázky jeho tvorby, mapuje korespondenci s některými kamarády, což je doplněno fotografiemi. Kniha příliš nepřipomíná biografii, což jsem původně očekával. Autor prostě zatřepal Renčínovou krabicí od bot a sem tam něco vyndal na světlo boží. No, je to také cesta, jak napsat čtivou knihu. Půvabné jsou pohlednice, které panu Renčínovi přicházely od přátel s prostou adresou - Hradec Králové. Prostě Mechováci svého významného obyvatele znali. Až tuhle knihu dočtete, určitě zalistujte v některé z Renčínových knih, třeba v To nás těší, že jsme Češi, či z Dějin národa českého.
Tichý společník
Adolf Branald
Vzpomínky obecně a zvlášť na lidi, kteří něco dokázali, mám moc rád. Proto jsem se do této knihy ponořil přímo po hlavě. A zážitek je to báječný. Autor excelentně přiblížil dobu (ne)dávno minulou, všechny své přátele vykreslil nenásilnou formou, ale tak, že je čtenáři skvěle přiblížil. K tomu jazykové vyjadřování, na které dnes v knihách už bohužel nenarazíme.
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Autorka je velmi dobrá vypravěčka, takže píše odlehčeně, čtivě a vcelku záživně. Kniha je velmi dobře strukturovaná, některá témata jsou nedopovězená, ale nijak to neubírá významu knihy. Oceňuji, že v závěru jsou přidány rozhovory s pamětníky. Ale právě tady vidím problém. Tyto rozhovory mi přišly hodně odbyté, jedná se o lidi, kteří by mohli cílové skupině čtenářů mnohé životní postřehy. Škoda, ale existuje Paměť národa, takže nic není ztraceno. A největší připomínka na závěr: Kde se pořád bere premisa, že učitelé druhého stupně se vyhýbají moderním dějinám a končí dějinami 2. světové války? Je k tomu nějaký relevantní výzkum? Osobně si myslím, že tomu tak není a záleží pouze na osobě toho kterého vyučujícího. Ale tak je to snad u všech školních předmětů, no ne?
Rozsudek smrti
Kristýna Trpková
Je to taková hodně romantická detektivka, podle mě zbytečně rozsáhlá. Autorka přespříliš řeší vzájemné vztahy mezi hlavními i vedlejšími hrdiny, a to na úkor plynutí děje. Takže jsem od čtení dost odbíhal, zvláště poté, co se hlavní hrdina poněkolikáté vypravil pátrat na to samé místo a opět nic z toho. Takže by asi pomohlo více zhustit děj, sem tam zvolnit, ale poté opět posunout na novou úroveň.
Letargie
Antonín Mazáč
Výborně vykreslené hlavní postavy přinášejí celému příběhu šmrnc. Hodně se mi líbí autorův jazyk a jeho pohrání si se slovní zásobou a slovíčky vůbec. Ovšem tato kniha mi přišla minimálně do tří čtvrtin příšerně rozvláčná, s mnoha odbočkami a slepými rameny. Těšil jsem se, až se to v závěru vše protne a vyjasní, ale dopadlo to tak napůl. Navíc mi vychutnání napjatých situací bránily hodně a hodně dlouhé popisy reálií. Prostě občas výborné užití jazyka může být na závadu plynulosti děje. A jelikož nepatřím k nejmladší generaci, vadila mi i velikost (spíš malost) písma použitá v knize.
Když zpívají labutě
Roman Cílek
Jak bývá u tohoto autora dobrým zvykem, všechny povídky jsou zpracované velmi profesionálně. Cením si jazyka, kterým píše, šíří zpracování i jeho stylu. Povídky také povyšuje různost pohledu na "zločin". Líbí se mi i nepřímoćarost a nedořečenost, která ponechává prostor čtenářově fantazii.
Český ráj
Jaroslav Rudiš
Atmosféra chlapského saunování je tu zachycena perfektně. Výborně odpozorované řečičky i gesta, chlapácké chvástání je tu nakladeno zdánlivě bez ladu a skladu, ale postupně se nabíjíme chlapskou filosofií a zkušenostmi, které jsme si odžili. Takže humor i poučení.